Video: Euro spôsobuje ľuďom utrpenie! Zavrelo nás do väzenia! Tvrdí Nigel Farage
Euro zavrelo ľudí do ekonomického väzenia. Európska komisia je zodpovedná za utrpenia miliónov ľudí. Tvrdí to britský europoslanec.
ZDROJ:http://www.aktuality.sk/clanok/191521/video-euro-sposobuje-ludom-utrpenie-zavrelo-nas-do-vazenia-tvrdi-nigel-farage/
Absolútny kritik Európskej únie. Predseda strany, ktorej prioritou je, aby Veľká Británia vystúpila zo spoločnej Európy. Politik, ktorý kritizoval úniu, že vytvára federálny štát a tým potláča národné štáty a silu ich parlamentov. Europoslanec Nigel Farage.
Pred časom sa na internete objavil zostrih jeho vystúpení na pôde Európskej únie, v ktorých kritizuje byrokraciu a štýl riadenia únie a na plné ústa vyjadruje obavy pred možnou ekonomickou krízou, ktorá by mohla znamenať vážny problém pre členské štáty únie. Bolo to v čase, keď sa o kríze v Grécku ešte poriadne neuvažovalo. V čase, keď verejne nikto neohovoril o možných problémoch ekonomík v Taliansku či Španielsku. Jeho prejavy vyvolávali úsmevy na tvárach najvyšších predstaviteľov EÚ. Dnes sa zdá, že na úsmev nebol dôvod.
O kríze v Grécku hovoril rok vopred
„Talianske vládne dlhopisy vynášajú o 1 percento viac ako nemecké alebo francúzske. Trhy hovoria, že hospodárska a menová únia nevydrží,“ začína zostrih prejavom Faragea z októbra 2008. V tom čase sa o kríze eura nehovorilo. V tom čase sa nehovorilo o dlhovej kríze Grécka, Talianska, Španielska, Portugalska, Írska... V tom čase sa riešila kríza USA. „Nie som prekvapený, pretože to nikdy nebola optimálna menová zóna,“ dodáva europoslanec za britskú pravicovú Stranu za nezávislosť Spoločného kráľovstva (United Kingdom Independence Party). O rok na to už otvorene hovorí o ekonomických problémoch Talianska, Španielska a Grécka. Bolo to rok a štyri mesiace pred gréckym bailoutom – teda akciou, ktorej cieľom je záchrana gréckej ekonomiky.
Euro – ekonomickým väzením
Ako ďalej uvádza, europarlament a vedenie EÚ „chytilo ľudí do ekonomického väzenia a aby sa odtiaľ dostali, bude potrebné veľa odvahy, vedenia a ekonomického poklesu. Pokojne sa posmievajte, keď chcete,“ odkázal „hlavám“ EÚ.
Desať rokov po vzniku spoločnej meny tvrdí, že „euro prinieslo chaos, disharmóniu a utrpenie pre milióny ľudí“.
Video: Nigel Farage: Chytení v ekonomickej pasci (Trapped inside EU)
Zobrazují se příspěvky se štítkemekonomika. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemekonomika. Zobrazit všechny příspěvky
08.07.11
Slováci platia vyššie dane, ako Škandinávci
Slováci platia vyššie dane, ako Škandinávci
Nenechajme sa donekonečna obabrávať socialistickými bludmi o tom, aké nízke dane platíme. Nenechajme sa tlačiť euro-soc. úradníkmi tam, kam iných potlačiť nedokážu. Grécko už rok žije z pôžičiek medzinárodného spoločenstva. A až teraz, keď sa ukázalo, že ani tak nedokážu žiť bez astronomických deficitov, blahosklonne sľubujú, že znížia nezdaniteľné minimum z 1000,- na 666,- euro mesačne. Ale pán Marcinčin z KDH by stále chcel našimi vyššími daňami plátať grécke diery. celý článek ZDE na TVINA
30.06.11
Čo sa deje v Grécku
To, co se děje v Athénách v těchto chvílích, je odpor proti invazi – a tato invaze je ospravedlňována rozsáhlým užíváním mytologie.
Nikdy jsem tak zoufale nic nevysvětloval, a nikdy jsem tak nedoufal ve vaše porozumění žádného prostého faktu, jako tentokrát:
Tyto protesty v Řecku se přímo týkají každého z vás.
Nikdy jsem tak zoufale nic nevysvětloval, a nikdy jsem tak nedoufal ve vaše porozumění žádného prostého faktu, jako tentokrát:
Tyto protesty v Řecku se přímo týkají každého z vás.
To, co se děje v Athénách v těchto chvílích, je odpor proti invazi; invazi stejně tak brutální jako byla ta proti Polsku v roce 1939. Invazní vojsko má na sobě obleky místo uniforem a místo zbraní drží v rukou laptopy, ale nepropadejte omylu – útok na naši suverenitu je stejně tak násilný a důkladný. Soukromé zájmy bohatých diktují suverénnímu státu takové podmínky, jež jsou výslovně a přímo proti jeho národním zájmům. Pokud to ignorujete, tak na své riziko. Řekněte si, pokud si to přejete, že se to tam možná zastaví, a že exekutoři snad příště nedorazí do Portugalska a Irska. A potom do Španělska a Británie. Přesně to se však začíná dít. A to je důvod, proč byste si neměli dovolit ignorovat tyto události.
Mocní si dovedou představit, že zde je spousta věcí na prodej. Josef Schlarmann, zasloužilý člen strany Angely Merkelové, nedávno přišel s užitečným návrhem, že bychom mohli prodat některé z našich ostrovů soukromým kupcům, abychom mohli zaplatit úroky za ty půjčky, které nám byly vnuceny, abychom stabilizovali finanční instituce a neúspěšný měnový experiment. (Samozřejmě není náhodou, že nedávné vědecké výzkumy ukázaly ohromné zásoby zemního plynu v Egejském moři.)
Pustila se do toho i Čína, protože má ohromné měnové rezervy a více než třetina z nich je v eurech. Historické památky jako je Akropolis by mohly být zprivatizovány. Pokud neuděláme to, co nám bylo řečeno, je tu otevřená hrozba, že to zahraniční a odpovědnější politici udělají násilím. Udělejme z Parthenonu a starověké Agory Disneyland, kde se mizerně placení Řekové ustrojí jako Platón nebo Sokrates a budou se podbízet vrtochům bohatých.
Je nezbytné porozumět tomu, že nechci omlouvat mé spoluobčany za všechnu tu ostudu. Udělali jsme spoustu špatných věcí. Opustil jsem Řecko v roce 1991 a vrátil se až po roce 2006. Prvních pár měsíců jsem se rozhlížel a viděl zcela odlišnou zemi od té, kterou jsem kdysi opouštěl. Každý billboard, každá autobusová zastávka, každá stránka časopisu obsahovala reklamu na nízko úročené půjčky. Byla to peněžní samoobsluha. Máš půjčku, kterou nemůžeš zvládnout. Přijď a dostaneš od nás ještě větší půjčku, a my ti k ní přidáme jako bonus vystoupení břišní tanečnice. A podepsán pod těmito reklamami nebyl nikdo, koho bychom neznali: HSBC, Citibank, Credit Agricole, Eurobank, atd.
Musíme si s lítostí přiznat, že jsme „spolkli udici i s navijákem“. Řecká psychika měla vždy Achillovou patu; všudypřítomnou krizi identity. Jsme rozkročeni na třech kontinentech a naše kultura byla vždy tavícím kotlem, který odrážel tuto skutečnost. Místo toho, abychom se drželi tohoto bohatství, rozhodli jsme se definitivně státevropskými, kapitalistickými, moderními, západními. A hodláme v tom být zatraceně dobří. Hodláme být těminejevropštějšími, nejkapitalističtějšími, nejmodernějšími, nejzápadnějšími.
Byli jsme jako teenageři, kterým rodiče svěří svoji platinovou kreditní kartu.
Neviděl jsem jediné sluneční brýle, na nichž by nesvítilo Diesel nebo Prada. Neviděl jsem jediný pár sandálů bez loga Versace nebo D&G. Auta kolem mě, to byly především Mercedesy a BMW. Pokud byl někdo na dovolené někde blíže než v Thajsku, tak to na sebe ani nechtěl prozradit. Existoval tu neuvěřitelný výpadek zdravého rozumu a žádné varování před tím, že tento pramen bohatství nemůže být nevyčerpatelný. Stali jsme se národem náměsíčně kráčejícím směrem k nově vybudovanému bezednému bazénu s italskou dlažbou, který se nestará o to, jestli se budeme schopni dotknout jeho dna alespoň prsty na nohou.
Tato nezodpovědnost však byla jen velmi malou částí celého problému. Mnohem větší částí byla pohotovost nové třídy zahraničních obchodních zájmových skupin ovládaných plutokracií, církví ovládaných chamtivostí i politických dynastií, jež učinily z příjmení kandidáta jediný významný důvod pro jeho volbu. A zatímco jsme si půjčovali a utráceli (čemuž se eufemicky říká „růst“), byl na druhé straně vysáván každý litr krve z tohoto zkorumpovaného systému tak primitivně, že by se za to nemusela stydět žádná banánová republika; a tento způsob tak převažoval a byl tak drzý, že nad ním všichni jen pokrčili rameny, smířili se s ním, nebo se stali jeho součástí.
Vím, že je nemožné, abyste chápali tuhle obyčejnou součást historie, geografie a mentality, jež dostala tento nejúžasnější kout našeho kontinentu do kolen a přeměnila nejstarší civilizaci světa ze zdroje inspirace v pointu laciných vtipů. Vím, že je nemožné sdělit vám podstatu rostoucího zoufalství a bezmoci, jež vévodily každému rozhovoru, který jsem měl s přáteli a rodinou v posledních několika měsících. Je však velmi důležité, že se o to pokouším, protože dehumanizace a démonizace mého lidu se zdá být v plném proudu.
S očima navrch hlavy jsem si přečetl v prestižní publikaci článek, který v podstatě obhajoval názor, že mafie ví, jak zacházet s lidmi, kteří nesplácejí své dluhy; že „baseballová pálka může být to, co potřebujeme, abychom napravili nikdy nekončící zmatky kolem řeckého dluhu“. Tento článek pokračoval tím, že obhajoval rostoucí sadu generalizací a předsudků tak nepřesných a zlomyslných, že pokud bychom nahradili slovo „Řekové“ slovem „černí“ nebo „židé“, jeho autor by mohl být stíhán policií a obviněn kvůli zločinům z nenávisti. (Vždy vkládám odkaz, ale v tomto případě to neudělám – propadl bych se hanbou, kdybych měl zvýšit návštěvnost těmhle netvorům).
A tak mi dovolte, abych se vypořádal s touhle mediální mytologií:
Řekové jsou líní.
Tak tohle je velmi časté orámování toho, co se říká a píše o téhle krizi, pravděpodobně důsledek toho, že naše vlastní vlažná středozemní pracovní morálka je podstatou námi způsobeného úpadku. Naopak, podle dat, která o svých členech zveřejnila OECD v roce 2008, Řekové pracují v průměru 2120 hodin ročně. Je to o více než 690 hodin více než průměrný Němec, o 467 hodin více než průměrný Brit a o více než 356 hodin více než průměrný občan zemí OECD. Pouze Korejci pracují více hodin. A navíc je v Řecku v průměru 23 dní placené dovolené, to je méně než v ostatních zemích, včetně Spojeného království s minimálně 28 dny a Německa s neuvěřitelnými 30 dny.
Zdroj TVINA
19.03.11
Velká válka započne na konci roku 2012
Bývalý analytik banky Goldman-Sachs: Velká válka započne na konci roku 2012
Když ekonomický stratég Charles Nenner včera v ekonomickém vysílání televize Fox News řekl, že se index Dow Jones zhroutí na úroveň 5 000 jako důsledek „velké války“, která otřese světem na konci roku 2012, moderátoři David Asman a Elizabeth MacDonaldová zůstali sedět jako opaření.
Nenner, bývalý analytik banky Goldman Sachs, je vedoucím Výzkumného centra Charlese Nennera, které má být údajně schopno předpovídat tržní trendy pomocí počítačového programu, založeném na strukturovaných předpovědích a analýze cenných papírů. Nenner předpověděl kolaps akciového trhu a bytové výstavby již dva roky před pádem Lehman Brothers.
Nenner předpovídá, že index Dow Jones směřuje dolů na úroveň 5000, což by byl obrovitý pokles s přihlédnutím k tomu, že nyní kolísá kolem úrovně 12 000 a pouze při největším poklesu ekonomiky v březnu 2009 klesl na 6547.
Na základě této předpovědi poradil Nenner svým klientům, aby z trhu co nejrychleji vycouvali. „Řekl jsem svým klientům, penzijním fondům, velkým firmám a hedgeovým fondům, aby se až na výjimky stáhli z trhu,“ prohlásil Nenner a dále konstatoval, že kolaps se rozvine během několika měsíců, a to poté, co Dow Jones vystoupá na hladinu 13 000.
Co by mělo vyvolat takový dramatický pokles? Může to být ropný šok, který by mohl být nastartován demonstrací při pátečním „dni hněvu“ v Saúdské Arábii, nebo snad něco jiného?
Podle Nennera, který studuje cykly válek a míru, bude kolaps vyvolán „velkou válkou, která započne na konci roku 2012 či v roce 2013,“ což bylo tak překvapivé sdělení, že moderátor David Asman reagoval pouze „huh“.
Chápete to? Finanční stratég, který byl tak ďábelsky přesný v minulosti, a který právě doporučil svým klientům, aby se stáhli z trhu, předpovídá „velkou válku“, která povede ke kolapsu akciového trhu, a jediné, na co se ten „hvězdný moderátor“ Asman zmůže, je „huh“?
Přestože moderátoři selhali, protože nedokázali zareagovat na ohromující Nennerovo prohlášení a úvahy o tom, kdo bude válčit a kdy ta válka započne, jsou ponechány na dohadech každého z nás, zdá se nevyhnutelné, že kořeny takového děje budou někde v současném neklidu, který se jako stepní požár šíří po Severní Africe a Blízkém Východě.
Paul Joseph Watson je vydavatel a komentátor Prison Planet.com. Je autorem knihy Řád z chaosu (Order Out Of Chaos). Je rovněž přizvaným moderátorem pořadu Alex Jones Show. Watsonovy rozhovory najdete v mnoha publikacích a rozhlasových pořadech, včetně Vanity Fair a pořadu Od pobřeží k pobřeží (Coast to Coast AM), což je nejoblíbenější noční diskusní pořad amerických rozhlasových stanic.
http://www.outsidermedia.cz/Byvaly-analytik-banky-Goldman-Sachs-Velka-valka-zapocne-na-konci-roku-2012-1.aspx
Převzato z Prison Planet
Když ekonomický stratég Charles Nenner včera v ekonomickém vysílání televize Fox News řekl, že se index Dow Jones zhroutí na úroveň 5 000 jako důsledek „velké války“, která otřese světem na konci roku 2012, moderátoři David Asman a Elizabeth MacDonaldová zůstali sedět jako opaření.
Nenner, bývalý analytik banky Goldman Sachs, je vedoucím Výzkumného centra Charlese Nennera, které má být údajně schopno předpovídat tržní trendy pomocí počítačového programu, založeném na strukturovaných předpovědích a analýze cenných papírů. Nenner předpověděl kolaps akciového trhu a bytové výstavby již dva roky před pádem Lehman Brothers.
Nenner předpovídá, že index Dow Jones směřuje dolů na úroveň 5000, což by byl obrovitý pokles s přihlédnutím k tomu, že nyní kolísá kolem úrovně 12 000 a pouze při největším poklesu ekonomiky v březnu 2009 klesl na 6547.
Na základě této předpovědi poradil Nenner svým klientům, aby z trhu co nejrychleji vycouvali. „Řekl jsem svým klientům, penzijním fondům, velkým firmám a hedgeovým fondům, aby se až na výjimky stáhli z trhu,“ prohlásil Nenner a dále konstatoval, že kolaps se rozvine během několika měsíců, a to poté, co Dow Jones vystoupá na hladinu 13 000.
Co by mělo vyvolat takový dramatický pokles? Může to být ropný šok, který by mohl být nastartován demonstrací při pátečním „dni hněvu“ v Saúdské Arábii, nebo snad něco jiného?
Podle Nennera, který studuje cykly válek a míru, bude kolaps vyvolán „velkou válkou, která započne na konci roku 2012 či v roce 2013,“ což bylo tak překvapivé sdělení, že moderátor David Asman reagoval pouze „huh“.
Chápete to? Finanční stratég, který byl tak ďábelsky přesný v minulosti, a který právě doporučil svým klientům, aby se stáhli z trhu, předpovídá „velkou válku“, která povede ke kolapsu akciového trhu, a jediné, na co se ten „hvězdný moderátor“ Asman zmůže, je „huh“?
Přestože moderátoři selhali, protože nedokázali zareagovat na ohromující Nennerovo prohlášení a úvahy o tom, kdo bude válčit a kdy ta válka započne, jsou ponechány na dohadech každého z nás, zdá se nevyhnutelné, že kořeny takového děje budou někde v současném neklidu, který se jako stepní požár šíří po Severní Africe a Blízkém Východě.
Paul Joseph Watson je vydavatel a komentátor Prison Planet.com. Je autorem knihy Řád z chaosu (Order Out Of Chaos). Je rovněž přizvaným moderátorem pořadu Alex Jones Show. Watsonovy rozhovory najdete v mnoha publikacích a rozhlasových pořadech, včetně Vanity Fair a pořadu Od pobřeží k pobřeží (Coast to Coast AM), což je nejoblíbenější noční diskusní pořad amerických rozhlasových stanic.
http://www.outsidermedia.cz/Byvaly-analytik-banky-Goldman-Sachs-Velka-valka-zapocne-na-konci-roku-2012-1.aspx
Převzato z Prison Planet
17.01.11
Celý svet Celý svet čaká katastrofické zníženie životnej úrovne
Celý svet Celý svet čaká katastrofické zníženie životnej úrovne
Prežitie Ruska bude závisieť od toho, s kým sa bude priateliť.
Globálne ekonomické problémy vo svetovej ekonomike môžu radikálne zamiešať politické karty vo svete. Svoju prognózu pre najbližšiu budúcnosť vyslovil známi ekonóm Michail Chazin na rokovaní za okrúhlym stolom "Čo čaká Rusko: rozkvet, alebo katastrofa"?
Hlavný problém Ruska, ktorý vznikol ešte v roku 1991, prezident spoločnosti «Неокон» považuje skutočnosť, že krajina nie je schopná riešiť svoje problémy samostatne.
"Nie preto, že by to Rusko nechcelo, ale preto, lebo je to nemožné, vysvetlil on. Prestali sme byť samostatnou krajinou a boli sme donútení využívať vonkajšie sily. Oni sú rôzne - jedny sú zainteresované na záchrane Ruska, no a tie druhé naopak".
Teraz "parný valec" valcuje celý svet.
"My sme sa po prvý raz po niekoľkých desaťročiach dostali do situácie, keď životná úroveň bude padať. Bude padať aj v Európe, aj v Amerike, aj v Číne, životná úroveň bude padať všade", - predpokladá expert.
Politické elity na to nie sú pripravené. Podľa predpokladov Michaila Chazina, najskôr sa začnú "veľmi silné apekácie k deštrukčným silám". Inak povedané, politické elity, ktoré neradi vystupujú v roli vinníkov vzniknutej situácii vo vzťahu k obyvateľstvu, začnú hľadať vinníkov, budú váľať vinu na niekoho iného, urobia všetko pre to, aby z problémov neboli obvinení oni.
Ešte jedna z tendencií - elity vedúcich veľmocí sa všestranne budú snažiť o minimalizovanie následkov zníženia životnej úrovne vlastného obyvateľstva.
"Katastrofálne hroziacim rozpadom predstavuje až 40% pokles životnej úrovne, - vysvetľuje ekonóm. Z ekonomického pohľadu pád ekonomiky v USA bude predstavovať 60% v Európskej únii 50%. Jedinou možnou cestou vyhnúť sa tomu je prerozdelenie zdrojov vo svete, zobrať zdroje periférnym krajinám. No a medzi tieto krajiny zaraďujú aj Rusko. To znamená, že jednoducho nám povedia: "Z akého dôvodu vy máte mať taký zisk z ropy? To je pre nás nespravodlivé! Vráťte nám to"!
Ešte jeden príklad rozvoja možných udalostí - vytváranie spoločných monopolov, to znamená nových územne-ekonomických celkov. Tu je hlavnou otázkou to, či sa do týchto ekonomických zoskupení dostane Rusko ako celok, alebo či sa rozpadne na časti. Ak sa do nich dostane v celku - jednotné, tak podľa prognóz Chazima, je možné vytváranie spoločenstva ktoré rozsahom prevyšuje bývalý ZSSR. Samozrejme, princípy pri jeho tvorbe budú iné ako boli pri ZSSR, skôr sa budú podobať tým ktoré sú v EÚ.
Vo všeobecnosti Michail Chazin vidí 4 možné varianty vzniku spoločenstiev.
Prvé: - spojenie s Európou- Samozrejme, kvôli tomu by sa Európa musela rozísť s USA, no tento proces už prebieha - rastúca konkurencia medzi európskymi a americkými podnikmi. Rusko, ako zdroj surovín je veľmi potrebné pre Európu. No to nie je všetko.
"Som pevne presvedčený, že ak sa my vydáme na cestu spájania sa s Európou, tak rozpad na línii Uralu alebo Sibíra je nevyhnutný", - hovorí expert.
To je variant vytvárania ekonomickej zóny - blízkovýchodnej (Turecko, Irán, Balkánske krajiny), južná India, Čína.
No ak sa budeme ekonomicky zjednocovať s Čínou, tak Čína nás jednoducho pohltí, myslí si Chazin. V Číne je príliš veľa nezamestnaných.
"V každom prípade problém je v tom, že dnes sa o žiadnom z týchto variantov nehovorí a neposudzujú sa. Samé nastolenie týchto problémov predstavuje kríž pre súčasné politické elity. No toto riešenie v podstate nie je postavené na ekonomických elitách. Zatiaľ oni ešte môžu mlčať, no o niekoľko rokov o nich budú donútené otvorene hovoriť a budú ich musieť aj riešiť, predpovedá expert.
zdroj
Prežitie Ruska bude závisieť od toho, s kým sa bude priateliť.
Globálne ekonomické problémy vo svetovej ekonomike môžu radikálne zamiešať politické karty vo svete. Svoju prognózu pre najbližšiu budúcnosť vyslovil známi ekonóm Michail Chazin na rokovaní za okrúhlym stolom "Čo čaká Rusko: rozkvet, alebo katastrofa"?
Hlavný problém Ruska, ktorý vznikol ešte v roku 1991, prezident spoločnosti «Неокон» považuje skutočnosť, že krajina nie je schopná riešiť svoje problémy samostatne.
"Nie preto, že by to Rusko nechcelo, ale preto, lebo je to nemožné, vysvetlil on. Prestali sme byť samostatnou krajinou a boli sme donútení využívať vonkajšie sily. Oni sú rôzne - jedny sú zainteresované na záchrane Ruska, no a tie druhé naopak".
Teraz "parný valec" valcuje celý svet.
"My sme sa po prvý raz po niekoľkých desaťročiach dostali do situácie, keď životná úroveň bude padať. Bude padať aj v Európe, aj v Amerike, aj v Číne, životná úroveň bude padať všade", - predpokladá expert.
Politické elity na to nie sú pripravené. Podľa predpokladov Michaila Chazina, najskôr sa začnú "veľmi silné apekácie k deštrukčným silám". Inak povedané, politické elity, ktoré neradi vystupujú v roli vinníkov vzniknutej situácii vo vzťahu k obyvateľstvu, začnú hľadať vinníkov, budú váľať vinu na niekoho iného, urobia všetko pre to, aby z problémov neboli obvinení oni.
Ešte jedna z tendencií - elity vedúcich veľmocí sa všestranne budú snažiť o minimalizovanie následkov zníženia životnej úrovne vlastného obyvateľstva.
"Katastrofálne hroziacim rozpadom predstavuje až 40% pokles životnej úrovne, - vysvetľuje ekonóm. Z ekonomického pohľadu pád ekonomiky v USA bude predstavovať 60% v Európskej únii 50%. Jedinou možnou cestou vyhnúť sa tomu je prerozdelenie zdrojov vo svete, zobrať zdroje periférnym krajinám. No a medzi tieto krajiny zaraďujú aj Rusko. To znamená, že jednoducho nám povedia: "Z akého dôvodu vy máte mať taký zisk z ropy? To je pre nás nespravodlivé! Vráťte nám to"!
Ešte jeden príklad rozvoja možných udalostí - vytváranie spoločných monopolov, to znamená nových územne-ekonomických celkov. Tu je hlavnou otázkou to, či sa do týchto ekonomických zoskupení dostane Rusko ako celok, alebo či sa rozpadne na časti. Ak sa do nich dostane v celku - jednotné, tak podľa prognóz Chazima, je možné vytváranie spoločenstva ktoré rozsahom prevyšuje bývalý ZSSR. Samozrejme, princípy pri jeho tvorbe budú iné ako boli pri ZSSR, skôr sa budú podobať tým ktoré sú v EÚ.
Vo všeobecnosti Michail Chazin vidí 4 možné varianty vzniku spoločenstiev.
Prvé: - spojenie s Európou- Samozrejme, kvôli tomu by sa Európa musela rozísť s USA, no tento proces už prebieha - rastúca konkurencia medzi európskymi a americkými podnikmi. Rusko, ako zdroj surovín je veľmi potrebné pre Európu. No to nie je všetko.
"Som pevne presvedčený, že ak sa my vydáme na cestu spájania sa s Európou, tak rozpad na línii Uralu alebo Sibíra je nevyhnutný", - hovorí expert.
To je variant vytvárania ekonomickej zóny - blízkovýchodnej (Turecko, Irán, Balkánske krajiny), južná India, Čína.
No ak sa budeme ekonomicky zjednocovať s Čínou, tak Čína nás jednoducho pohltí, myslí si Chazin. V Číne je príliš veľa nezamestnaných.
"V každom prípade problém je v tom, že dnes sa o žiadnom z týchto variantov nehovorí a neposudzujú sa. Samé nastolenie týchto problémov predstavuje kríž pre súčasné politické elity. No toto riešenie v podstate nie je postavené na ekonomických elitách. Zatiaľ oni ešte môžu mlčať, no o niekoľko rokov o nich budú donútené otvorene hovoriť a budú ich musieť aj riešiť, predpovedá expert.
zdroj
09.12.10
Pentagon počítá s reálnou ekonomickou hrozbou pro USA
Americká armáda se připravuje na ekonomický kolaps
Skeptikové, kteří nadále tvrdí, že ekonomická situace v USA byla nadhodnocována, nemusí hledat dále než u Pentagonu, aby zjistili, jak se mýlí. CNBC se dozvěděla, že Pentagon v současné době hraje „válečné hry“ vztahující se k ekonomickému kolapsu USA.
Podle CNBC: „Pentagon počítá s reálnou ekonomickou hrozbou pro USA.“
Analytik CNBC pro zprávy z byznysu Eamon Javers vysvětluje:
Od doby havárie v roce 2008, vojenská zpravodajská služba (Defense Intelligence) dávala opravdu hodně do pozornosti ohledně světových trhů a jak by mohly sloužit jako hrozba zájmům americké národní bezpečnosti. Na jednom blížícím se semináři, který se bude konat příští měsíc, se podívají na mnoho problémů…(zahrnující) využívání státních investičních fondů k manipulaci s trhy, měnami; národní ekonomický kolaps, státní nestabilita; rozpočty spojenců USA, deficity, národní bezpečnostní infrastruktury.
Podobně armáda zahájila operaci s názvem „Unified Quest 2011„, ve které studují důsledky ekonomického zhroucení ve velkém měřítku uvnitř USA, které by donutilo armádu udržet domácí pořádek uprostřed občanských nepokojů. V rámci této operace je také armáda trénována jak se vypořádat s roztříštěností globálních velmocí a drastických snížení rozpočtů.
V říjnu námořní sbor USA navštívil J. P. Morgan při „studii trhů a ekonomiky“.
Javers shrnuje:
Všechny jednotlivé části Pentagonu a vojenské zpravodajské služby se dívají na trhy a hledají cesty, jak by mohli představit nový druh hrozby Spojených států. Jsou to chlápci, jejichž úkolem je přemýšlet o nejhorších možných věcech, které by se mohly stát.
Podle Wired.com armáda pořádá operaci Unified Quest každý rok, což znamená, že různí armádní příslušníci vyhodnocují, kde služba zaostává a navrhují nápravná opatření.
Nicméně Unified Quest 2001 dává za pravdu tvrzení, že USA skutečně nejsou svědkem hospodářského oživení tak, jak nám tvrdila federální vláda. Vojáci jsou trénováni k evakuaci a zadržení v reakci na výtržnosti, což odhaluje možnost, že americká armáda se může uchýlit ke stannému právu, aby udržela pořádek.
Unified Quest 2001 také připravuje vojáky jednat jako diplomaté v případě, že by zde byla omezená dostupnost diplomatů na bojových stanovištích, nebo na ulicích potýkajících se s hladovými a rozzlobenými Američany. Wired.com píše: „Je zde silný konsensus, že vyjednávání by mělo být částí armádního vybavení – něco podpořeno doktrínami ,manuály a různými krátkými kurzy ve vyjednávání na mnoha vojenských školách.“
Blacklisted News vysvětlují, že válečné hry Pentagonu jsou jen jeden z mnoha příkladů, které ukazují směr, kterým se svět ubírá. Jiné zahrnují decentralizaci FEMA z jednoho zařízení ve Washingtonu do 15ti regionálních zařízení napříč USA. Blacklisted News také tvrdí, „Neoficiální důkazy naznačují, že americká vláda byla hlavním kupujícím mražených sušených potravin po několik let a soukromý dodavatel nouzových přístřešků hlásil nedostatek vybavení a zásobování pro stavení bunkrů pro lidi.“
Ostatní světové mocnosti se zřejmě připravují na scénář „soudného dne“. Rusko údajně připravuje 5000 nových podzemních bunkrů pro Moskvu, zatímco Evropská unie staví „vault pro semena na soudný den“ v horském úbočí několik set stop nad úrovní moře v roce 2006.
Kromě toho FEMA na svých webových stránkách doporučuje, aby americké rodiny měly k dispozici připravené dodávky, zahrnující jídlo a vodu na několik týdnů.
Napsal Raven Clabough, úterý 07.12.2010
Překlad článku U.S. Military Prepares for Economic Collapse
http://thenewamerican.com/index.php/usnews/politics/5418-us-military-prepares-for-economic-collapse
Přeložil Jiří Schmied freepub.comehere.cz
zdroj reformy.cz
Skeptikové, kteří nadále tvrdí, že ekonomická situace v USA byla nadhodnocována, nemusí hledat dále než u Pentagonu, aby zjistili, jak se mýlí. CNBC se dozvěděla, že Pentagon v současné době hraje „válečné hry“ vztahující se k ekonomickému kolapsu USA.
Podle CNBC: „Pentagon počítá s reálnou ekonomickou hrozbou pro USA.“
Analytik CNBC pro zprávy z byznysu Eamon Javers vysvětluje:
Od doby havárie v roce 2008, vojenská zpravodajská služba (Defense Intelligence) dávala opravdu hodně do pozornosti ohledně světových trhů a jak by mohly sloužit jako hrozba zájmům americké národní bezpečnosti. Na jednom blížícím se semináři, který se bude konat příští měsíc, se podívají na mnoho problémů…(zahrnující) využívání státních investičních fondů k manipulaci s trhy, měnami; národní ekonomický kolaps, státní nestabilita; rozpočty spojenců USA, deficity, národní bezpečnostní infrastruktury.
Podobně armáda zahájila operaci s názvem „Unified Quest 2011„, ve které studují důsledky ekonomického zhroucení ve velkém měřítku uvnitř USA, které by donutilo armádu udržet domácí pořádek uprostřed občanských nepokojů. V rámci této operace je také armáda trénována jak se vypořádat s roztříštěností globálních velmocí a drastických snížení rozpočtů.
V říjnu námořní sbor USA navštívil J. P. Morgan při „studii trhů a ekonomiky“.
Javers shrnuje:
Všechny jednotlivé části Pentagonu a vojenské zpravodajské služby se dívají na trhy a hledají cesty, jak by mohli představit nový druh hrozby Spojených států. Jsou to chlápci, jejichž úkolem je přemýšlet o nejhorších možných věcech, které by se mohly stát.
Podle Wired.com armáda pořádá operaci Unified Quest každý rok, což znamená, že různí armádní příslušníci vyhodnocují, kde služba zaostává a navrhují nápravná opatření.
Nicméně Unified Quest 2001 dává za pravdu tvrzení, že USA skutečně nejsou svědkem hospodářského oživení tak, jak nám tvrdila federální vláda. Vojáci jsou trénováni k evakuaci a zadržení v reakci na výtržnosti, což odhaluje možnost, že americká armáda se může uchýlit ke stannému právu, aby udržela pořádek.
Unified Quest 2001 také připravuje vojáky jednat jako diplomaté v případě, že by zde byla omezená dostupnost diplomatů na bojových stanovištích, nebo na ulicích potýkajících se s hladovými a rozzlobenými Američany. Wired.com píše: „Je zde silný konsensus, že vyjednávání by mělo být částí armádního vybavení – něco podpořeno doktrínami ,manuály a různými krátkými kurzy ve vyjednávání na mnoha vojenských školách.“
Blacklisted News vysvětlují, že válečné hry Pentagonu jsou jen jeden z mnoha příkladů, které ukazují směr, kterým se svět ubírá. Jiné zahrnují decentralizaci FEMA z jednoho zařízení ve Washingtonu do 15ti regionálních zařízení napříč USA. Blacklisted News také tvrdí, „Neoficiální důkazy naznačují, že americká vláda byla hlavním kupujícím mražených sušených potravin po několik let a soukromý dodavatel nouzových přístřešků hlásil nedostatek vybavení a zásobování pro stavení bunkrů pro lidi.“
Ostatní světové mocnosti se zřejmě připravují na scénář „soudného dne“. Rusko údajně připravuje 5000 nových podzemních bunkrů pro Moskvu, zatímco Evropská unie staví „vault pro semena na soudný den“ v horském úbočí několik set stop nad úrovní moře v roce 2006.
Kromě toho FEMA na svých webových stránkách doporučuje, aby americké rodiny měly k dispozici připravené dodávky, zahrnující jídlo a vodu na několik týdnů.
Napsal Raven Clabough, úterý 07.12.2010
Překlad článku U.S. Military Prepares for Economic Collapse
http://thenewamerican.com/index.php/usnews/politics/5418-us-military-prepares-for-economic-collapse
Přeložil Jiří Schmied freepub.comehere.cz
zdroj reformy.cz
23.11.10
Role tajných globálních mozkových trustů korporátní elity
Od globální krize ke globálnímu vládnutí
Andrew Gavin Marshall
Následující text je textem z prezentace Andrew Gavina Marshalla při uvedení nové knihy Globální ekonomická krize: Velká hospodářská krize 21. století“, Michel Chossudovsky a Andrew Gavin Marshall, 29. září 2010, Montreal, Kanada.
Nyní stojíme na pokraji globální finanční propasti „velké globální dluhové krize“, ve které země, až po uši v extrémních dluzích, žadoní o zavedení „fiskálních úsporných“ opatření, aby snížily své schodky, což bude mít nakonec za následek systémovou globální sociální genocidu, kdy střední třída zmizí a sociální základy, na kterých naše země stojí, budou smeteny. Jak jsme se sem dostali? Kdo nás sem přivedl? Kam tato cesta vede? To jsou otázky, na které se v krátkosti pokusím odpovědět.
Jádrem globální politické ekonomie je systém centrálního bankovnictví. Centrální banky jsou zodpovědné za tisknutí měn zemí a nastavování úrokových sazeb, a tím za určování hodnoty měn. To by bez pochyby mělo být výsadou národních vlád, nicméně centrální banky jsou obzvláštně podvodné povahy, kdy zatímco mají vládní pravomoci, jsou ve skutečnosti soukromě vlastněny největšími světovými bankami, a tím jde o instituce usilující o zisk. Jak dosahují centrální banky zisku? Odpověď je jednoduchá: jak všechny banky dosahují zisku? Úrokem z dluhu. Jsou poskytovány úvěry, nastavovány úrokové sazby, a dosahovány zisky. Jde o dluhový systém, imperiální ekonomiku v nejčistější formě.
Ve Spojených státech prezident Woodrow Wilson podepsal zákon o Federálních rezervách v r. 1913, kterým vytvořil Systém federálních rezerv, s představenstvem sídlícím ve Washingtonu, jmenovaným prezidentem, ale ve kterém skutečnou moc má 12 regionálních bank, a mezi nimi především Federální rezervní banka New York. Regionální banky Fedu jsou soukromé banky, jejichž akcie vlastní hlavní banky v každém regionu, které zastupují zvolení členové představenstva, a které se pak o moc dělí s představenstvem Federálních rezerv ve Washingtonu.
Na počátku 20. let byl ve Spojených státech vytvořen Council on Foreign Relations, jako hlavní zahraničně-politický mozkový trust, ovládaný mocnými bankovními zájmy. V r. 1930 byla vytvořena Banka pro mezinárodní vypořádání (BIS), aby řídila německé reparační platby, ale měla také další roli, která byla mnohem méně známá, ale o to významnější. Měla fungovat jako „koordinátor operací centrálních bank na celém světě“. V podstatě je to centrální banka světových centrálních bank, jejíž operace jsou drženy v „přísné tajnosti“. Jak napsal historik Carroll Quigley:
„Síly finančního kapitalismu mají ještě jeden dalekosáhlý cíl, a t nic menšího, než vytvoření světového systému finanční kontroly v soukromých rukou, schopného ovládat politický systém každé země a ekonomiku světa jako celek. Tento systém měl být řízen feudálním způsobem centrálními bankami světa jednajícími ve shodě, pomocí tajných dohod uzavíraných na častých soukromých setkáních a konferencích. Vrcholem systému byla Bank pro mezinárodní vypořádání ve švýcarské Basileji, soukromá banka vlastněná a kontrolovaná světovými centrálními bankami, které sami jsou soukromými korporacemi.“
V r. 1954 byla vytvořena skupina Bilderberg, jako tajný globální mozkový trust, skládající se z intelektuální, finanční, korporátní, politické, vojenské a mediální elity ze západní Evropy a severní Ameriky, a prominentních bankéřů, jako David Rockefeller, a rovněž z evropské šlechty, jako holandská královská rodina, která je největším akcionářem Royal Dutch Shell, jejíž generální ředitel se účastní každého setkání. Tato skupina zhruba 130 lidí z řad elity se setkává každý rok, aby tajně probrala a prodebatovala globální záležitosti, a určila obecné cíle a na každém setkání realizovala širokou agendu. Tato skupina byla původně vytvořena pro prosazování evropské integrace. Na setkání v r. 1956 se probírala evropská integrace a společná měna. V podstatě současný předseda skupiny Bilderberg vloni evropským médiím řekl, že euro bylo probíráno na skupině Bilderberg.
V r. 1973 David Rockefeller, předseda a generální ředitel Chase Manhattan Bank, předseda Council on Foreign Relations a člen řídícího výboru skupiny Bilderberg, vytvořil Trilaterální komisi, spolu s akademikem CFR Zbigniew Brzezinskim. Ve stejném roce vytvořil cenový ropný šok hromadu ropných peněz, o které se jednalo na setkání Bilderberg v tomto roce o pět měsíců předtím, a tyto peníze byly nality do západních bank, které je půjčovaly zemím „třetího světa“, které zoufale potřebovaly půjčky, aby mohly financovat industrializaci.
Když se stal v r. 1977 prezidentem Jimmy Carter, jmenoval do své vlády dva tucty členů Trilaterální komise, včetně sebe, a samozřejmě Zbigniew Brzezinského, který byl poradcem pro národní bezpečnost. V r. 1979 Carter jmenoval bývalého asistenta a přítele Davida Rockefellera Paula Volckera, který zastával různé posty ve Federální rezervní bance New York a na americkém ministerstvu financí, předsedou Federálních rezerv. Když došlo v r. 1979 k druhému ropnému šoku, Volcker rozhodl o zvýšení úrokových sazeb ze 2% na konci 70. let na 18% na počátku 80. let. Dopadem, který to mělo, bylo, že na země rozvojového světa musely náhle platit enormní úroky za své půjčky, a v r. 1982 Mexiko oznámilo, že si již nemůže dovolit platit úroky a svůj dluh nesplatilo, což spustilo dluhovou krizi 80. let – kdy zkolabovaly země v celé latinské Americe, Africe a částech Asie.
Byl to MMF a Světová banka, kdo přišel třetímu světu „na pomoc“ se svými „programy strukturálních úprav“, které země hledající pomoc donutily zprivatizovat všechna státem vlastněná odvětví a zdroje, zdevalvovat měnu, liberalizovat ekonomiku, zrušit zdravotní, vzdělávací a sociální sektor; to nakonec mělo za následek rekolonizaci „třetího světa“, kdy západní korporace a banky kupovaly všechna jeho aktiva a zdroje, a nakonec byly vytvořeny podmínky sociální genocidy, kdy se šířila masová chudoba, a objevily se zkorumpované národní elity, které sloužily zájmům západní elity. Lidé v těchto zemích protestovali, vzbouřili se a povstali, a stát proti nim poslal policii a armádu.
Na západě korporace a banky zaznamenaly rekordní zisky. Byla to éra, kdy výraz se objevil „globalizace“. Zatímco zisky rostly, mzdy lidí na západě ne. Takže aby mohli spotřebovávat v ekonomice, ve které ceny rostly, museli se lidé zadlužit. To je důvod, proč tato éra byla mezníkem nástupu kreditních karet pohánějících spotřebu, a kdy se střední třída stala zcela závislou na dluhu.
V 90. letech se zrodil „nový světový řád“, kdy Amerika vládla globální ekonomice, dohody o volném obchodu začaly integrovat regionální a globální trhy pro zisky globálních bank a korporací, a ekonomice vládla spekulace.
Globální ekonomická krize vznikla jako důsledek desítek let globálního imperialismu – v současnosti známého jako globalizace“ – a bezmezného růstu spekulací, derivátů a exploze dluhu. Jak se ekonomická krize šířila, země světa, obzvláště Spojené státy, nouzově vyplácely hlavní banky (které měly být ponechány krachu z díky své vlastní korupci a hrabivosti zmizet), a nyní západ v podstatě zprivatizoval zisky bank a socializoval rizika. Jinými slovy, země kupovaly dluhy od bank a nyní za to musí zaplatit lidé. Tito lidé se nicméně topí ve svých vlastních osobních dluzích takovou měrou, že dnes průměrný Kanaďan dluží 39,000 dolarů, a studenti absolvují školy na trh bez pracovních míst se stovkami tisíc dolarů dluhů studentských půjček, které nikdy nesplatí. Takže nyní čelíme globální dluhové krizi.
Aby se ekonomická krize zvládla, vznikla G20, jako hlavní mezinárodní fórum pro spolupráci 20 nejsilnějších ekonomik světa, včetně velkých rozvojových – či vynořujících se – ekonomik, jako Indie, Brazílie, Jižní Afrika a Čína. S nástupem finanční krize vyzývaly centrální banky Číny a Ruska k vytvoření globální měny, která měla nahradit americký dolar jako světovou rezervní měnu. Tento návrh byl podporován OSN a MMF. Je třeba nicméně poznamenat, že čínská a ruská centrální banka spolupracovala se západními centrálními bankami prostřednictvím Banky pro mezinárodní vypořádání – o které prezident Evropské centrální banky, Jean-Claude Trichet, nedávno řekl, že je základním fórem pro „kooperaci centrálních bank při vládnutí“, a že G20 je „základní skupina pro globální ekonomické vládnutí“. V r. 2009 MMF uvedl, že BIS „je klíčovým a nejstarším ústředním místem koordinace dohod o globálním vládnutí“. Prezident Evropské unie, jmenované do úřadu po účasti na setkání Bilderberg, prohlásil rok 2009 za „první rok globálního vládnutí“. Setkání Bilderberg v r. 2009 bylo p přání vytvořit globální ministerstvo financí, či globální centrální banku, která by řídila světovou ekonomiku. V r. 2009, před setkáním Bilderberg, dala G20 do pohybu plán udělat z MMF svého druhu centrální banku, vydávající a dokonce tisknoucí svoji vlastní měnu – zvláštní práva čerpání (SDR) – která je oceňována proti koši měn. V květnu 2010 ředitel MMF uvedl, že „krize je příležitost“, a zatímco zvláštní práva čerpání jsou krokem správným směrem, nakonec bude potřeba „nová globální měna vydávaná globální centrální bankou, s robustním vládnutím a institucionální charakteristikou“. Takže jsme svědky procesů vedoucích k vytvoření globální centrální banky a globální měny, naprosto se nezodpovídající jakékoliv zemi nebo lidem, a zcela kontrolované globálními bankovními zájmy.
V r. 2010 bylo Řecko uvrženo do dluhové krize, krize, které se nyní šíří Evropou, až do Británie, a nakonec do Japonska a Spojených států. Když se podíváme na Řecko, vidíme povahu globální dluhové krize. Dluhy jsou vlastněny hlavními evropskými a americkými bankami. Aby mohlo platit úrok z dluhu, muselo Řecko dostat půjčku od Evropské centrální banky a MMF, což zemi donutilo zavést „úsporná fiskální“ opatření, jako podmínku poskytnutí půjček, a Řecko tak bylo dotlačeno spáchat sociální genocidu. A zatím velké americké a evropské banky spekulují proto řeckému dluhu, čímž dále zemi tlačí do ekonomické a sociální krize. Úvěr byl poskytnut na zaplacení úroků, přesto měl za následek zvýšení celkového dluhu, protože nová půjčka je nový dluh. Takže Řecko je chyceno ve stejné dluhové pasti, která rekolonializovala třetí svět.
Na posledním setkání G20 v Torontu se hlavní světové mocnosti dohodly na fiskálních úsporných opatřeních – či jinými slovy na spáchání sociální genocidy ve svých zemích, v rámci skutečného globálního programu strukturálních úprav. Také nyní jsme svědky počátku velké globální dluhové krize, ve které přední západní a globální mocnosti škrtají sociální výdaje, vytvářejí masovou nezaměstnanost tím, že likvidují zdravotnictví, vzdělávání a sociální služby. Navíc bude infrastruktura státu – jako silnice, mosty, letiště, přístavy, železnice, vězení, nemocnice, elektrické rozvodné sítě a voda – zprivatizována, takže globální korporace a banky budou vlastnit národní aktiva zcela. Zároveň budou samozřejmě dramaticky zvýšeny daně, na úroveň dříve nikdy nevídanou. BIS řekla, že zároveň by měly vzrůst úrokové sazby. Což znamená, že úrokové platby za dluhy se dramaticky zvýší jak na státní, tak individuální úrovni, což donutí vlády obrátit se na MMF o půjčky – pravděpodobně ve formě jeho nové globální rezervní měny – aby mohly prostě zaplatit úroky, a tím se více zadlužit. A zároveň bude samozřejmě vyžadováno splacení dluhů střední třídy, a protože střední třída existuje pouze jako iluze, tato iluze zmizí.
Již nyní se městečka, města a státy v celé Americe uchylují k drastickým akcím, aby snížily své dluhy, jako k uzavírání hasičských stanic, redukování sběru odpadu, vypínání pouličních světel, ukončování autobusových služeb a veřejné dopravy, krácení otevírací doby v knihovnách nebo k naprostému jejich uzavírání, školu zkracují učební dny nebo ruší ročníky. Zároveň dochází k dramatickému nárůstu míry privatizace nebo „veřejně-soukromých partnerství“, v rámci kterých jsou privatizovány dokonce i knihovny.
Není pak divu, že tento měsíc ředitel MMF varoval, že Amerika a Evropa, uprostřed nejhorší krize nezaměstnanosti od doby velké hospodářské krize, čelí „explozi sociálních nepokojů“. Včera Evropa zažila vlnu masových protestů a sociálních nepokojů v reakci na „úsporná opatření“, kdy se generální stávky ve Španělsku zúčastnily miliony lidí, a pochodu k centrále EU v Bruselu téměř 100,000 lidí. Jak se sociální nepokoje šíří, vlády budou pravděpodobně reagovat – jak jsme viděli v případě setkání G20 v Torontu – násilnými policejními a státními opatřeními. Takže zde vidíme skutečnou relevanci objevení se „států bezpečnosti otčiny“, které nejsou určeny pro ochranu lid před teroristy, ale pro ochranu mocných před lidmi.
Takže zatímco věci nikdy nevypadaly tak pochmurně, existuje matná a rostoucí naděje tkvící v tom co Zbigniew Brzezinski nazval největší hrozbou pro zájmy elity kdekoliv – globální politické probuzení“. Globální politické probuzení představuje fakt, že poprvé v celé lidské historii je lidstvo politicky probuzeno a neklidné, aktivované a vědomé si věcí, a že obecně – jak vysvětluje Zbigniew Brzezinski – obecně si je vědomo globálních nerovností, vykořisťování a nerespektu. Toto probuzení je z velké části důsledkem informační revoluce – kdy došlo k odhalení rozporuplné povahy projektu globalizace – protože jak globalizuje moc a útlak, stejně tak globalizuje povědomí a opozici. Toto probuzení je největší hrozbou pro zájmy etablované elity všude. Probuzení, zatímco má kořeny na globálním jihu – který je již dlouho vystaven vykořisťování a devastaci – se nyní šíří na západ, a jak se bude ekonomika propadat, bude růst. Jak střední třída začíná chápat, že její spotřeba byla iluze o bohatství, začne hledat odpovědi a požadovat skutečnou změnu, nikoliv Wall Street zabalené „značkové“ balíčky změn Obama Inc., ale skutečnou změnu.
V r. 1967 Martin Luther King přednesl projev, ve kterém mluvil proti válce ve Vietnamu a americkému impériu, a kde uvedl, že „se zdá, že jsme na špatné straně světové revoluce“. Takže nyní se mi zdá, že pro tuto změnu nadešel čas.
Zdroj Zvedavec.org
Andrew Gavin Marshall
Následující text je textem z prezentace Andrew Gavina Marshalla při uvedení nové knihy Globální ekonomická krize: Velká hospodářská krize 21. století“, Michel Chossudovsky a Andrew Gavin Marshall, 29. září 2010, Montreal, Kanada.
Nyní stojíme na pokraji globální finanční propasti „velké globální dluhové krize“, ve které země, až po uši v extrémních dluzích, žadoní o zavedení „fiskálních úsporných“ opatření, aby snížily své schodky, což bude mít nakonec za následek systémovou globální sociální genocidu, kdy střední třída zmizí a sociální základy, na kterých naše země stojí, budou smeteny. Jak jsme se sem dostali? Kdo nás sem přivedl? Kam tato cesta vede? To jsou otázky, na které se v krátkosti pokusím odpovědět.
Jádrem globální politické ekonomie je systém centrálního bankovnictví. Centrální banky jsou zodpovědné za tisknutí měn zemí a nastavování úrokových sazeb, a tím za určování hodnoty měn. To by bez pochyby mělo být výsadou národních vlád, nicméně centrální banky jsou obzvláštně podvodné povahy, kdy zatímco mají vládní pravomoci, jsou ve skutečnosti soukromě vlastněny největšími světovými bankami, a tím jde o instituce usilující o zisk. Jak dosahují centrální banky zisku? Odpověď je jednoduchá: jak všechny banky dosahují zisku? Úrokem z dluhu. Jsou poskytovány úvěry, nastavovány úrokové sazby, a dosahovány zisky. Jde o dluhový systém, imperiální ekonomiku v nejčistější formě.
Ve Spojených státech prezident Woodrow Wilson podepsal zákon o Federálních rezervách v r. 1913, kterým vytvořil Systém federálních rezerv, s představenstvem sídlícím ve Washingtonu, jmenovaným prezidentem, ale ve kterém skutečnou moc má 12 regionálních bank, a mezi nimi především Federální rezervní banka New York. Regionální banky Fedu jsou soukromé banky, jejichž akcie vlastní hlavní banky v každém regionu, které zastupují zvolení členové představenstva, a které se pak o moc dělí s představenstvem Federálních rezerv ve Washingtonu.
Na počátku 20. let byl ve Spojených státech vytvořen Council on Foreign Relations, jako hlavní zahraničně-politický mozkový trust, ovládaný mocnými bankovními zájmy. V r. 1930 byla vytvořena Banka pro mezinárodní vypořádání (BIS), aby řídila německé reparační platby, ale měla také další roli, která byla mnohem méně známá, ale o to významnější. Měla fungovat jako „koordinátor operací centrálních bank na celém světě“. V podstatě je to centrální banka světových centrálních bank, jejíž operace jsou drženy v „přísné tajnosti“. Jak napsal historik Carroll Quigley:
„Síly finančního kapitalismu mají ještě jeden dalekosáhlý cíl, a t nic menšího, než vytvoření světového systému finanční kontroly v soukromých rukou, schopného ovládat politický systém každé země a ekonomiku světa jako celek. Tento systém měl být řízen feudálním způsobem centrálními bankami světa jednajícími ve shodě, pomocí tajných dohod uzavíraných na častých soukromých setkáních a konferencích. Vrcholem systému byla Bank pro mezinárodní vypořádání ve švýcarské Basileji, soukromá banka vlastněná a kontrolovaná světovými centrálními bankami, které sami jsou soukromými korporacemi.“
V r. 1954 byla vytvořena skupina Bilderberg, jako tajný globální mozkový trust, skládající se z intelektuální, finanční, korporátní, politické, vojenské a mediální elity ze západní Evropy a severní Ameriky, a prominentních bankéřů, jako David Rockefeller, a rovněž z evropské šlechty, jako holandská královská rodina, která je největším akcionářem Royal Dutch Shell, jejíž generální ředitel se účastní každého setkání. Tato skupina zhruba 130 lidí z řad elity se setkává každý rok, aby tajně probrala a prodebatovala globální záležitosti, a určila obecné cíle a na každém setkání realizovala širokou agendu. Tato skupina byla původně vytvořena pro prosazování evropské integrace. Na setkání v r. 1956 se probírala evropská integrace a společná měna. V podstatě současný předseda skupiny Bilderberg vloni evropským médiím řekl, že euro bylo probíráno na skupině Bilderberg.
V r. 1973 David Rockefeller, předseda a generální ředitel Chase Manhattan Bank, předseda Council on Foreign Relations a člen řídícího výboru skupiny Bilderberg, vytvořil Trilaterální komisi, spolu s akademikem CFR Zbigniew Brzezinskim. Ve stejném roce vytvořil cenový ropný šok hromadu ropných peněz, o které se jednalo na setkání Bilderberg v tomto roce o pět měsíců předtím, a tyto peníze byly nality do západních bank, které je půjčovaly zemím „třetího světa“, které zoufale potřebovaly půjčky, aby mohly financovat industrializaci.
Když se stal v r. 1977 prezidentem Jimmy Carter, jmenoval do své vlády dva tucty členů Trilaterální komise, včetně sebe, a samozřejmě Zbigniew Brzezinského, který byl poradcem pro národní bezpečnost. V r. 1979 Carter jmenoval bývalého asistenta a přítele Davida Rockefellera Paula Volckera, který zastával různé posty ve Federální rezervní bance New York a na americkém ministerstvu financí, předsedou Federálních rezerv. Když došlo v r. 1979 k druhému ropnému šoku, Volcker rozhodl o zvýšení úrokových sazeb ze 2% na konci 70. let na 18% na počátku 80. let. Dopadem, který to mělo, bylo, že na země rozvojového světa musely náhle platit enormní úroky za své půjčky, a v r. 1982 Mexiko oznámilo, že si již nemůže dovolit platit úroky a svůj dluh nesplatilo, což spustilo dluhovou krizi 80. let – kdy zkolabovaly země v celé latinské Americe, Africe a částech Asie.
Byl to MMF a Světová banka, kdo přišel třetímu světu „na pomoc“ se svými „programy strukturálních úprav“, které země hledající pomoc donutily zprivatizovat všechna státem vlastněná odvětví a zdroje, zdevalvovat měnu, liberalizovat ekonomiku, zrušit zdravotní, vzdělávací a sociální sektor; to nakonec mělo za následek rekolonizaci „třetího světa“, kdy západní korporace a banky kupovaly všechna jeho aktiva a zdroje, a nakonec byly vytvořeny podmínky sociální genocidy, kdy se šířila masová chudoba, a objevily se zkorumpované národní elity, které sloužily zájmům západní elity. Lidé v těchto zemích protestovali, vzbouřili se a povstali, a stát proti nim poslal policii a armádu.
Na západě korporace a banky zaznamenaly rekordní zisky. Byla to éra, kdy výraz se objevil „globalizace“. Zatímco zisky rostly, mzdy lidí na západě ne. Takže aby mohli spotřebovávat v ekonomice, ve které ceny rostly, museli se lidé zadlužit. To je důvod, proč tato éra byla mezníkem nástupu kreditních karet pohánějících spotřebu, a kdy se střední třída stala zcela závislou na dluhu.
V 90. letech se zrodil „nový světový řád“, kdy Amerika vládla globální ekonomice, dohody o volném obchodu začaly integrovat regionální a globální trhy pro zisky globálních bank a korporací, a ekonomice vládla spekulace.
Globální ekonomická krize vznikla jako důsledek desítek let globálního imperialismu – v současnosti známého jako globalizace“ – a bezmezného růstu spekulací, derivátů a exploze dluhu. Jak se ekonomická krize šířila, země světa, obzvláště Spojené státy, nouzově vyplácely hlavní banky (které měly být ponechány krachu z díky své vlastní korupci a hrabivosti zmizet), a nyní západ v podstatě zprivatizoval zisky bank a socializoval rizika. Jinými slovy, země kupovaly dluhy od bank a nyní za to musí zaplatit lidé. Tito lidé se nicméně topí ve svých vlastních osobních dluzích takovou měrou, že dnes průměrný Kanaďan dluží 39,000 dolarů, a studenti absolvují školy na trh bez pracovních míst se stovkami tisíc dolarů dluhů studentských půjček, které nikdy nesplatí. Takže nyní čelíme globální dluhové krizi.
Aby se ekonomická krize zvládla, vznikla G20, jako hlavní mezinárodní fórum pro spolupráci 20 nejsilnějších ekonomik světa, včetně velkých rozvojových – či vynořujících se – ekonomik, jako Indie, Brazílie, Jižní Afrika a Čína. S nástupem finanční krize vyzývaly centrální banky Číny a Ruska k vytvoření globální měny, která měla nahradit americký dolar jako světovou rezervní měnu. Tento návrh byl podporován OSN a MMF. Je třeba nicméně poznamenat, že čínská a ruská centrální banka spolupracovala se západními centrálními bankami prostřednictvím Banky pro mezinárodní vypořádání – o které prezident Evropské centrální banky, Jean-Claude Trichet, nedávno řekl, že je základním fórem pro „kooperaci centrálních bank při vládnutí“, a že G20 je „základní skupina pro globální ekonomické vládnutí“. V r. 2009 MMF uvedl, že BIS „je klíčovým a nejstarším ústředním místem koordinace dohod o globálním vládnutí“. Prezident Evropské unie, jmenované do úřadu po účasti na setkání Bilderberg, prohlásil rok 2009 za „první rok globálního vládnutí“. Setkání Bilderberg v r. 2009 bylo p přání vytvořit globální ministerstvo financí, či globální centrální banku, která by řídila světovou ekonomiku. V r. 2009, před setkáním Bilderberg, dala G20 do pohybu plán udělat z MMF svého druhu centrální banku, vydávající a dokonce tisknoucí svoji vlastní měnu – zvláštní práva čerpání (SDR) – která je oceňována proti koši měn. V květnu 2010 ředitel MMF uvedl, že „krize je příležitost“, a zatímco zvláštní práva čerpání jsou krokem správným směrem, nakonec bude potřeba „nová globální měna vydávaná globální centrální bankou, s robustním vládnutím a institucionální charakteristikou“. Takže jsme svědky procesů vedoucích k vytvoření globální centrální banky a globální měny, naprosto se nezodpovídající jakékoliv zemi nebo lidem, a zcela kontrolované globálními bankovními zájmy.
V r. 2010 bylo Řecko uvrženo do dluhové krize, krize, které se nyní šíří Evropou, až do Británie, a nakonec do Japonska a Spojených států. Když se podíváme na Řecko, vidíme povahu globální dluhové krize. Dluhy jsou vlastněny hlavními evropskými a americkými bankami. Aby mohlo platit úrok z dluhu, muselo Řecko dostat půjčku od Evropské centrální banky a MMF, což zemi donutilo zavést „úsporná fiskální“ opatření, jako podmínku poskytnutí půjček, a Řecko tak bylo dotlačeno spáchat sociální genocidu. A zatím velké americké a evropské banky spekulují proto řeckému dluhu, čímž dále zemi tlačí do ekonomické a sociální krize. Úvěr byl poskytnut na zaplacení úroků, přesto měl za následek zvýšení celkového dluhu, protože nová půjčka je nový dluh. Takže Řecko je chyceno ve stejné dluhové pasti, která rekolonializovala třetí svět.
Na posledním setkání G20 v Torontu se hlavní světové mocnosti dohodly na fiskálních úsporných opatřeních – či jinými slovy na spáchání sociální genocidy ve svých zemích, v rámci skutečného globálního programu strukturálních úprav. Také nyní jsme svědky počátku velké globální dluhové krize, ve které přední západní a globální mocnosti škrtají sociální výdaje, vytvářejí masovou nezaměstnanost tím, že likvidují zdravotnictví, vzdělávání a sociální služby. Navíc bude infrastruktura státu – jako silnice, mosty, letiště, přístavy, železnice, vězení, nemocnice, elektrické rozvodné sítě a voda – zprivatizována, takže globální korporace a banky budou vlastnit národní aktiva zcela. Zároveň budou samozřejmě dramaticky zvýšeny daně, na úroveň dříve nikdy nevídanou. BIS řekla, že zároveň by měly vzrůst úrokové sazby. Což znamená, že úrokové platby za dluhy se dramaticky zvýší jak na státní, tak individuální úrovni, což donutí vlády obrátit se na MMF o půjčky – pravděpodobně ve formě jeho nové globální rezervní měny – aby mohly prostě zaplatit úroky, a tím se více zadlužit. A zároveň bude samozřejmě vyžadováno splacení dluhů střední třídy, a protože střední třída existuje pouze jako iluze, tato iluze zmizí.
Již nyní se městečka, města a státy v celé Americe uchylují k drastickým akcím, aby snížily své dluhy, jako k uzavírání hasičských stanic, redukování sběru odpadu, vypínání pouličních světel, ukončování autobusových služeb a veřejné dopravy, krácení otevírací doby v knihovnách nebo k naprostému jejich uzavírání, školu zkracují učební dny nebo ruší ročníky. Zároveň dochází k dramatickému nárůstu míry privatizace nebo „veřejně-soukromých partnerství“, v rámci kterých jsou privatizovány dokonce i knihovny.
Není pak divu, že tento měsíc ředitel MMF varoval, že Amerika a Evropa, uprostřed nejhorší krize nezaměstnanosti od doby velké hospodářské krize, čelí „explozi sociálních nepokojů“. Včera Evropa zažila vlnu masových protestů a sociálních nepokojů v reakci na „úsporná opatření“, kdy se generální stávky ve Španělsku zúčastnily miliony lidí, a pochodu k centrále EU v Bruselu téměř 100,000 lidí. Jak se sociální nepokoje šíří, vlády budou pravděpodobně reagovat – jak jsme viděli v případě setkání G20 v Torontu – násilnými policejními a státními opatřeními. Takže zde vidíme skutečnou relevanci objevení se „států bezpečnosti otčiny“, které nejsou určeny pro ochranu lid před teroristy, ale pro ochranu mocných před lidmi.
Takže zatímco věci nikdy nevypadaly tak pochmurně, existuje matná a rostoucí naděje tkvící v tom co Zbigniew Brzezinski nazval největší hrozbou pro zájmy elity kdekoliv – globální politické probuzení“. Globální politické probuzení představuje fakt, že poprvé v celé lidské historii je lidstvo politicky probuzeno a neklidné, aktivované a vědomé si věcí, a že obecně – jak vysvětluje Zbigniew Brzezinski – obecně si je vědomo globálních nerovností, vykořisťování a nerespektu. Toto probuzení je z velké části důsledkem informační revoluce – kdy došlo k odhalení rozporuplné povahy projektu globalizace – protože jak globalizuje moc a útlak, stejně tak globalizuje povědomí a opozici. Toto probuzení je největší hrozbou pro zájmy etablované elity všude. Probuzení, zatímco má kořeny na globálním jihu – který je již dlouho vystaven vykořisťování a devastaci – se nyní šíří na západ, a jak se bude ekonomika propadat, bude růst. Jak střední třída začíná chápat, že její spotřeba byla iluze o bohatství, začne hledat odpovědi a požadovat skutečnou změnu, nikoliv Wall Street zabalené „značkové“ balíčky změn Obama Inc., ale skutečnou změnu.
V r. 1967 Martin Luther King přednesl projev, ve kterém mluvil proti válce ve Vietnamu a americkému impériu, a kde uvedl, že „se zdá, že jsme na špatné straně světové revoluce“. Takže nyní se mi zdá, že pro tuto změnu nadešel čas.
Zdroj Zvedavec.org
07.11.10
Peniaze ako dlh II: Zrušené sľuby
Druhé pokračovanie filmu Peniaze ako dlh prináša ďalšie preskúmanie podstaty neudržateľného finančného systému, prehľad konceptov peňažnej reformy a informácie o ďalších možnostiach, ako používať peniaze tak, aby slúžili svojmu účelu.
15.10.10
starosta obce poberá mesačne až 5.380 €
Znížením odstupného starostov možno ušetriť až 10 miliónov eur
14.10.2010 | | Združenie občanov miest a obcí Slovenska (ZOMOS)
Sme svedkami každodenného zápasu novej vlády a parlamentu o každé € štátneho rozpočtu. Odborári demonštrujú, mamičky bojujú o zachovanie príspevku 256 € petíciou, fabriky prepúšťajú, vytopení poľnohospodári krachujú, poslancom hrozí zdanenie, obce prosia o kompenzáciu výpadku podielových daní.
Je pre nás nepochopiteľné, že v týchto ťažkých časoch šetrenia ostáva nepovšimnutá podstatná časť našej spoločnosti - samospráva. Jej profesionálni predstavitelia-starostovia, sa už dlhé roky potichu tešia svojim nadštandardným platom a odmenám. O ich skutočnej výške ich občania, ba ani poslanci, často netušia.
Zákon 253/1994 Z. z. o právnom postavení a platových pomeroch starostov obcí a primátorov miest ustanovuje ako najnižší základný plat starostu ako 1,65 násobok priemernej mzdy v hospodárstve SR, tj 1.230 € mesačne (pre obec do 500 obyvateľov). S veľkosťou sídla rastie koeficient platu až na 4-násobok, tj. 2.960 € pre mesto nad 100 tisíc obyvateľov.
Zákon navyše dáva obecným poslancom právomoc navýšiť starostovi tento plat až na dvojnásobok a tiež priznať mu odmeny (bez akýchkoľvek kritérií) až do výšky 50% takto zvýšeného platu (príjem stúpne na 3.040 - 8.890 € mesačne podľa počtu obyvateľov).
A keďže starosta je zároveň pánom pečiatky stavebného úradu, je výhodné byť s ním zadobre- za odmeny schválené z obecného rozpočtu.
V praxi potom nie je výnimkou, že starosta obce AB so 4.200 obyvateľmi a základným platom 1.800 € poberá mesačne až 5.380 €, teda viac ako minister financií. Po pripočítaní odvodov je to skutočne obrovská záťaž pre obecné rozpočty. Hotovou katastrofou pre obce však bude december, lebo vtedy starostovi, ktorý nebude znovu zvolený, bude musieť vyplatiť odstupné vo výške 5 PRIEMERNýCH mesačných platov! Ktorá obec s tým počítala vo svojom rozpočte? V obci AB to bude 9.000 - 26.900 €! Odstupné sa vypláca bez ohľadu na to, či starosta ide rovno do dôchodku, alebo nasledujúci deň po voľbách nastúpi do nového zamestnania. Nezakrývajme si oči ani pred faktom, že ide o výhodný a istý pracovný vzťah na dobu určitú prakticky bez možnosti výpovede. V dnešnej dobe je istota zamestnania určite dostatočným zvýhodnením aj bez odstupného.
Po rokoch celoslovenských skúseností v komunále a s prihliadnutím na súčasný katastrofálny stav všetkých verejných financií preto žiadame poslancov parlamentu, aby oslobodili obce od bremena 5-mesačného odstupného pre starostov a primátorov po ukončení ich volebného obdobia v nadchádzajúcich voľbách do orgánov samosprávy 27.11.2010, t.j. aby bezodkladne v skrátenom legislatívnom konaní novelizovali predmetný zákon 253/1994 Z. z. o právnom postavení a platových pomeroch starostov obcí a primátorov miest (viď príloha). PRi najnižšom možnom starostovskom príjme 1.230 € len skrátením odstupného z 5 mesiacov na 2 mesiace (tj na úroveň Zákonníka práce) by celoslovensky pri 2.900 obciach bola možná úspora až 10 milionov €. Táto úspora by bola určite bola pre obce vítanou kompenzáciou za výpadok podielových daní.
Je pre nás nepochopiteľné, že nadštandardne platených starostov sa vôbec nedotklo dvojnásobné zmrazovanie platov vysokých funkcionárov, ale platy sa im dokonca automaticky každoročne zvyšujú. Zároveň preto apelujeme na poslancov, aby prehodnotili aj výšku koeficientov platov a kritérií odmien starostov úmerne k súčasným možnostiam obcí, štátneho rozpočtu a reálnej zodpovednosti starostov.
Veríme, že aj ZMOS svojou váhou podporí našu konštruktívnu iniciatívu na pomoc našim obciam a mestám, ťažko postihnutým výpadkom podielových daní, krízou a povodňami.
Viac na: http://www.changenet.sk/index.stm?section=spr&x=511690#ixzz12SsdBKGZ
14.10.2010 | | Združenie občanov miest a obcí Slovenska (ZOMOS)
Sme svedkami každodenného zápasu novej vlády a parlamentu o každé € štátneho rozpočtu. Odborári demonštrujú, mamičky bojujú o zachovanie príspevku 256 € petíciou, fabriky prepúšťajú, vytopení poľnohospodári krachujú, poslancom hrozí zdanenie, obce prosia o kompenzáciu výpadku podielových daní.
Je pre nás nepochopiteľné, že v týchto ťažkých časoch šetrenia ostáva nepovšimnutá podstatná časť našej spoločnosti - samospráva. Jej profesionálni predstavitelia-starostovia, sa už dlhé roky potichu tešia svojim nadštandardným platom a odmenám. O ich skutočnej výške ich občania, ba ani poslanci, často netušia.
Zákon 253/1994 Z. z. o právnom postavení a platových pomeroch starostov obcí a primátorov miest ustanovuje ako najnižší základný plat starostu ako 1,65 násobok priemernej mzdy v hospodárstve SR, tj 1.230 € mesačne (pre obec do 500 obyvateľov). S veľkosťou sídla rastie koeficient platu až na 4-násobok, tj. 2.960 € pre mesto nad 100 tisíc obyvateľov.
Zákon navyše dáva obecným poslancom právomoc navýšiť starostovi tento plat až na dvojnásobok a tiež priznať mu odmeny (bez akýchkoľvek kritérií) až do výšky 50% takto zvýšeného platu (príjem stúpne na 3.040 - 8.890 € mesačne podľa počtu obyvateľov).
A keďže starosta je zároveň pánom pečiatky stavebného úradu, je výhodné byť s ním zadobre- za odmeny schválené z obecného rozpočtu.
V praxi potom nie je výnimkou, že starosta obce AB so 4.200 obyvateľmi a základným platom 1.800 € poberá mesačne až 5.380 €, teda viac ako minister financií. Po pripočítaní odvodov je to skutočne obrovská záťaž pre obecné rozpočty. Hotovou katastrofou pre obce však bude december, lebo vtedy starostovi, ktorý nebude znovu zvolený, bude musieť vyplatiť odstupné vo výške 5 PRIEMERNýCH mesačných platov! Ktorá obec s tým počítala vo svojom rozpočte? V obci AB to bude 9.000 - 26.900 €! Odstupné sa vypláca bez ohľadu na to, či starosta ide rovno do dôchodku, alebo nasledujúci deň po voľbách nastúpi do nového zamestnania. Nezakrývajme si oči ani pred faktom, že ide o výhodný a istý pracovný vzťah na dobu určitú prakticky bez možnosti výpovede. V dnešnej dobe je istota zamestnania určite dostatočným zvýhodnením aj bez odstupného.
Po rokoch celoslovenských skúseností v komunále a s prihliadnutím na súčasný katastrofálny stav všetkých verejných financií preto žiadame poslancov parlamentu, aby oslobodili obce od bremena 5-mesačného odstupného pre starostov a primátorov po ukončení ich volebného obdobia v nadchádzajúcich voľbách do orgánov samosprávy 27.11.2010, t.j. aby bezodkladne v skrátenom legislatívnom konaní novelizovali predmetný zákon 253/1994 Z. z. o právnom postavení a platových pomeroch starostov obcí a primátorov miest (viď príloha). PRi najnižšom možnom starostovskom príjme 1.230 € len skrátením odstupného z 5 mesiacov na 2 mesiace (tj na úroveň Zákonníka práce) by celoslovensky pri 2.900 obciach bola možná úspora až 10 milionov €. Táto úspora by bola určite bola pre obce vítanou kompenzáciou za výpadok podielových daní.
Je pre nás nepochopiteľné, že nadštandardne platených starostov sa vôbec nedotklo dvojnásobné zmrazovanie platov vysokých funkcionárov, ale platy sa im dokonca automaticky každoročne zvyšujú. Zároveň preto apelujeme na poslancov, aby prehodnotili aj výšku koeficientov platov a kritérií odmien starostov úmerne k súčasným možnostiam obcí, štátneho rozpočtu a reálnej zodpovednosti starostov.
Veríme, že aj ZMOS svojou váhou podporí našu konštruktívnu iniciatívu na pomoc našim obciam a mestám, ťažko postihnutým výpadkom podielových daní, krízou a povodňami.
Viac na: http://www.changenet.sk/index.stm?section=spr&x=511690#ixzz12SsdBKGZ
07.10.10
Za dlhovou krízou je aj americká banka
Grécky premiér: Za dlhovou krízou je aj americká banka
zdroj... prop.sk
ATÉNY 2. októbra (TASR) - Grécky parlament bude vyšetrovať okolnosti vzniku dlhovej krízy a úlohu, ktorú v nej zohrala americká banka Goldman Sachs, uviedol premiér Jorgos Papandreou.
Špeciálna vyšetrovateľská skupina by mala byť zostavená do konca roka, citoval Papandrea denník Eleftherotypia.
"Budeme vyšetrovať úlohu, ktorú hrali zahraničné inštitúcie pri vzniku problémov," povedal premiér, ktorý dodal, že vyšetrovatelia budú skúmať udalosti vedúce ku kríze spätne až do roku 2001, teda do roku, keď Grécko vstúpilo do eurozóny.
Médiami kolujú správy, že v roku 2001, tesne po prijatí do eurozóny, si grécka vláda tajne požičala miliardy dolárov, pričom jej pri tejto operácii pomohla americká banka Goldman Sachs.
Transakcia medzi Gréckom a bankou bola kvalifikovaná ako menový swap, a nie ako úver, čo pomohlo krajine k plneniu európskych rozpočtových pravidiel, pričom naďalej mohla míňať nad svoje pomery.
Obrovský deficit a verejný dlh Grécka rozkolísali eurozónu a spôsobili, že rating krajiny padol do neinvestičného pásma.
http://www.extraplus.sk/content/page/spravy/68/grecky-premier-za-dlhovou-krizou-je-aj-americka-banka
zdroj... prop.sk
ATÉNY 2. októbra (TASR) - Grécky parlament bude vyšetrovať okolnosti vzniku dlhovej krízy a úlohu, ktorú v nej zohrala americká banka Goldman Sachs, uviedol premiér Jorgos Papandreou.
Špeciálna vyšetrovateľská skupina by mala byť zostavená do konca roka, citoval Papandrea denník Eleftherotypia.
"Budeme vyšetrovať úlohu, ktorú hrali zahraničné inštitúcie pri vzniku problémov," povedal premiér, ktorý dodal, že vyšetrovatelia budú skúmať udalosti vedúce ku kríze spätne až do roku 2001, teda do roku, keď Grécko vstúpilo do eurozóny.
Médiami kolujú správy, že v roku 2001, tesne po prijatí do eurozóny, si grécka vláda tajne požičala miliardy dolárov, pričom jej pri tejto operácii pomohla americká banka Goldman Sachs.
Transakcia medzi Gréckom a bankou bola kvalifikovaná ako menový swap, a nie ako úver, čo pomohlo krajine k plneniu európskych rozpočtových pravidiel, pričom naďalej mohla míňať nad svoje pomery.
Obrovský deficit a verejný dlh Grécka rozkolísali eurozónu a spôsobili, že rating krajiny padol do neinvestičného pásma.
http://www.extraplus.sk/content/page/spravy/68/grecky-premier-za-dlhovou-krizou-je-aj-americka-banka
18.05.10
12.05.10
DM2
Ekonomie-Peníze
Ano tato zpráva už nějákou dobu trochu koluje po internetu. Chystá se Německo (už tento víkend) tajně vrátit k marce a případně učinit další kroky s tím s spojené jako měnová reforma? Většina z vás si řekne, že je to velká blbost. Ale nebojte se, proto to označení konspirační teorie, u které již brzy můžeme zjistit zda je pravdivá a netrápit se s ní léta.
První o této záležitosti u nás informoval Osud.cz už v březnu článkem Blíží se MĚNOVÁ REFORMA? Němci a Rakušané zvažují, že neohlášeně během jednoho z letošních víkendů vrátí své měny na marku (DM2), (pouze pro předplatitele) a od té doby přinesl na toto téma dalších 5 článků.
A proč si to někteří lidé myslí? Jsou určité náznaky a objevují se určité zprávy, které to naznačují. O tisknutí Marek, jejich rozvozu po bankách, přenastavování systémů, objejování DM na účtenkách, mizení značky eura z obchodů a jiné. Každopadně se má za to, že to má celé nastat o tomto víkendu 15-16.5. Zde v tomto článku, který budeme aktualizovat, přineseme tyto různé úryvky, domněnky a zprávy, které se objevili či objeví. Doporučuji to pozorně sledovat, protože co kdyby. Je jasné že kdyby se něco takového chystalo, tak se to provede co nejtajněji a čím dříve-než se dozví hodně lidí-tím lépe.
Překlady zajímavých úryvků ze stránky http://www.hartgeld.com/infos-DE.htm
Od teď na http://www.hartgeld.com/Waehrungsreform-DE.html
12.5 [15:30] Měnová reforma v Německu přijde určite o tomto víkendu 15-16.5. Není lepší důkaz než ten - že na kritických stránkách začal informační Blackout.
. 12.5. [10:45] Tak co říkáte na tohle? AKTUÁLNÍ ZPRÁVA. Bankovky nové německé marky jsou zde. Obrazky budou zítra.
Pracuji v Deutsche Bank v Německu. Dnes jsme obdrželi 1 kontejner s novými německými markami - bankovkami a minecemi. Fotografie benkovek nové německé marky vám přinesu zítra ráno. Změna měna bude v noci ze soboty na neděli 16.5.2010. V pátek v 7 GMT večer vysoupí Angela Merkelová, německá kancléřka s projevem německému národu.
Pozn. Také Fake? Takže projev Merkelové v 9 večer v pátek. A dále:
Od pondělí si může každý vlastník konta vybrat 100 německých marek. Zněma bude trvat dva týdny, interním dopisem Bundesbanky byly všechny velké obchodní řetězce kontaktovány 2 týdny předem, nyní nepoužívají žádné označení eurem. Změny do 1000 euro v poměru 1:1 k marce budou z účtů převedeny na blokovaná konta poté zaniknou. (pozn. překl. Tuto větu nechápu, nebo jí neumím přeložit.). Dluh zůstane v eurech, pak s devalvací eura zanikne. Platy a důchody budou v poměru 1:1. Každý zaměstnanec banky musel podepsat příslib mlčenlivosti (pod hrozbou okamžité výpovědi). Banky dnes od 1 do 5 hodin dostávají peníze.
Pozn. Detaily měnové reformy jsou tedy známy a zní uvěřitelně. Pro střadatele je to velice tvrdé, budou tu nepokoje. Dokud to praskne, vyberte si všechny peníze a utraťte je.
čtenář píše: FAKE a BULLSHIT
Vsadím všechno moje zlato proti vašemu, že se tenhle víkend nic nestane.
Pozn. Já se nebudu sázet. Pasuje to se všemi ostatními zprávami. Jen počkejme na pátek.
11.5 [14:30] píše čtenář - Zdá se že rozpad začíná
Vypadá to že to už v Německu začíná:
Včera měla moje žena firemního zákazníka, volal večer a objednal si dodávku zboží do dnešního poledne, prý že jeho vlastní zákaznící na něj tlačí aby to bylo dodáno co nejdříve.
Doručili jsme zboží do poledne, zákaznice firemního klienta na nás už v obchodě čekala a zaplatila 2500 Euro v hotovosti.
TO se nestalo za celých 10 let.
Pozn. Zdá se že některé ovce zaslechly, že budou o víkendu obrány. Ale stádo ještě nezaznamenalo nic.
11.5 [10:15] údržba 15-16.5 spořitelna Kolín
Kvůli údržbě nebude vaše online bankovnictví, online produkty a telefonické bankovnictví k dispozici od soboty 15.5.2010 od asi 22:00 do neděle 16.5.2010 pravděpodobně do 10:00.
Naše tisk výpisu z účtu a samoobslužné terminály nebudou k dispozici. Příkazy na bankomatech budouv tomto čase omezeny.
Pozn. Tu noc se to stane
https://internetbanking.ksk-koeln.de/portal/portal/Starten
11.5 [8:30] píše čtenář - žádné internetové bankovnictí ve Spořitelnách
Ostseesparkasse (Nord-Mecklenburg), die Leipziger Sparkasse sowie die Kreissparkasse Wesermünde/ Hadeln (Landkreis Cuxhaven) - nějáké spořitelny nemají od 10. do 16. v noci přístupné internetové bankovnictví.
Pozn. Noční změny, zde také do 16.5
11.5 [6:45] čtenář píše - Měnová reforma je jistá
Vaše nosy (lepší cítění ) bych chtěl mít
Byl jsem dnes v bance zařídit nějáké obvyklé věci. Takže jsem přišel do banky bez předchozího ohlášení. To byl důvod proč jsme čekal několik minut sám v místnosti na mého "konzultanta". Posuvné skleněné dvěře nebyly úplně zavřené, jen asi do poloviny. Na chodbě si povídali dva zaměstnanci.
A pak to přišlo: jeden řekl A ráno přijdou ty palety s Markama!!!!
Samozřejmě že jsem se na to zeptal mého "poradce". Jeho reakce. Úplně mojí otázku přešel.
Teď se ptám sám sebe na otázku Nenamlouvám si něco. Přeci ne.
Jestli ta změna přijde teď nebo o víkendu nevím. Jen marka čeká na své vzkříšení. Chybí jen startovací signál.
Pozn. Autora znám osobně a je velmi důvěryhodný.
5.5 [7:00] píše čtenář- Více IT změn
Ohledně měny i dnes přicházím s dalšími náznaky. Moje manželka má holičství v Berlíně a dnes obdržela dodávku zboží (REDKEN / Loreal) a vyúčtování se žlutým A4 papírem s následujícím textem:
Vážený obchodní partnere
Za účelem dalšího zlepšení našich logistických služeb je potřeba rozsáhlé přenastavení našich dat. Proto vezměte na vědomi, že kvůli této změně nebude naše logistické centrum v Karlsruhe dodávat žádné zboží v období od 12. do 17. května.
Vaše objednávky na 12 až 17. května Vám budou zaslány mezi 18. a 22. tohoto měsíce. Zohledněte to při Vašem plánování produktů.
(Také si myslím že je to naplánováno na ten dlouhý víkend!) A pokladna mé ženy dostala na začátku dubna počítačový update a nemůže být odpojena na noc ze sítě. (Pravděpodobně nutně kvůli bankami požadované modernizaci (updatu))
Pozn. Z toho jde zjistit datum změny, pravděpodobne 14-15.5(spíše) nebo 22-23.5
5.5 [7:00] píše čtenář - Nová DM nyní dorazila k Baltskému moři
vaši stránku navštěvuji občas a byl jsem hodně skeptický ohledně současného bláznění kolem údajné měnové reformy.
Ale nyní jsem byl v našem místním plaveckém bazénu a penežní automat měl vedle částky v € také DM, tak jsem zavtipkoval k mé ženě, že jsme vlastně dostali nazpět 5 DM-2.
Na dotaz: musím přiznat, že neplatím moc často u pokladního automatu. Dnes tu byly pravděpodobně nějáké technické problémy na přepážce, takže jsme byli odkázáni na automat. No moc často se sem nechodím koupat, ale nepamatuji si, že bych tu někdy předtím viděl částku v DEM.
Pozn. Nezdá se že by to bylo fake
[10:00] čtenář píše k této věci: Znám koupaliště Eckernfjörde a zavolal jsem tam abych se zeptal, jak dlouho automat ukazuje i DM a proč. Pracovnice byla velmi milá a řekla, že nějáký týden a že tu byly nějáké technické problémy. To mluví za vše.
Pozn. Takže žádný fake ale skutečný důkaz DM-2
Ano tato zpráva už nějákou dobu trochu koluje po internetu. Chystá se Německo (už tento víkend) tajně vrátit k marce a případně učinit další kroky s tím s spojené jako měnová reforma? Většina z vás si řekne, že je to velká blbost. Ale nebojte se, proto to označení konspirační teorie, u které již brzy můžeme zjistit zda je pravdivá a netrápit se s ní léta.
První o této záležitosti u nás informoval Osud.cz už v březnu článkem Blíží se MĚNOVÁ REFORMA? Němci a Rakušané zvažují, že neohlášeně během jednoho z letošních víkendů vrátí své měny na marku (DM2), (pouze pro předplatitele) a od té doby přinesl na toto téma dalších 5 článků.
A proč si to někteří lidé myslí? Jsou určité náznaky a objevují se určité zprávy, které to naznačují. O tisknutí Marek, jejich rozvozu po bankách, přenastavování systémů, objejování DM na účtenkách, mizení značky eura z obchodů a jiné. Každopadně se má za to, že to má celé nastat o tomto víkendu 15-16.5. Zde v tomto článku, který budeme aktualizovat, přineseme tyto různé úryvky, domněnky a zprávy, které se objevili či objeví. Doporučuji to pozorně sledovat, protože co kdyby. Je jasné že kdyby se něco takového chystalo, tak se to provede co nejtajněji a čím dříve-než se dozví hodně lidí-tím lépe.
Překlady zajímavých úryvků ze stránky http://www.hartgeld.com/infos-DE.htm
Od teď na http://www.hartgeld.com/Waehrungsreform-DE.html
12.5 [15:30] Měnová reforma v Německu přijde určite o tomto víkendu 15-16.5. Není lepší důkaz než ten - že na kritických stránkách začal informační Blackout.
. 12.5. [10:45] Tak co říkáte na tohle? AKTUÁLNÍ ZPRÁVA. Bankovky nové německé marky jsou zde. Obrazky budou zítra.
Pracuji v Deutsche Bank v Německu. Dnes jsme obdrželi 1 kontejner s novými německými markami - bankovkami a minecemi. Fotografie benkovek nové německé marky vám přinesu zítra ráno. Změna měna bude v noci ze soboty na neděli 16.5.2010. V pátek v 7 GMT večer vysoupí Angela Merkelová, německá kancléřka s projevem německému národu.
Pozn. Také Fake? Takže projev Merkelové v 9 večer v pátek. A dále:
Od pondělí si může každý vlastník konta vybrat 100 německých marek. Zněma bude trvat dva týdny, interním dopisem Bundesbanky byly všechny velké obchodní řetězce kontaktovány 2 týdny předem, nyní nepoužívají žádné označení eurem. Změny do 1000 euro v poměru 1:1 k marce budou z účtů převedeny na blokovaná konta poté zaniknou. (pozn. překl. Tuto větu nechápu, nebo jí neumím přeložit.). Dluh zůstane v eurech, pak s devalvací eura zanikne. Platy a důchody budou v poměru 1:1. Každý zaměstnanec banky musel podepsat příslib mlčenlivosti (pod hrozbou okamžité výpovědi). Banky dnes od 1 do 5 hodin dostávají peníze.
Pozn. Detaily měnové reformy jsou tedy známy a zní uvěřitelně. Pro střadatele je to velice tvrdé, budou tu nepokoje. Dokud to praskne, vyberte si všechny peníze a utraťte je.
čtenář píše: FAKE a BULLSHIT
Vsadím všechno moje zlato proti vašemu, že se tenhle víkend nic nestane.
Pozn. Já se nebudu sázet. Pasuje to se všemi ostatními zprávami. Jen počkejme na pátek.
11.5 [14:30] píše čtenář - Zdá se že rozpad začíná
Vypadá to že to už v Německu začíná:
Včera měla moje žena firemního zákazníka, volal večer a objednal si dodávku zboží do dnešního poledne, prý že jeho vlastní zákaznící na něj tlačí aby to bylo dodáno co nejdříve.
Doručili jsme zboží do poledne, zákaznice firemního klienta na nás už v obchodě čekala a zaplatila 2500 Euro v hotovosti.
TO se nestalo za celých 10 let.
Pozn. Zdá se že některé ovce zaslechly, že budou o víkendu obrány. Ale stádo ještě nezaznamenalo nic.
11.5 [10:15] údržba 15-16.5 spořitelna Kolín
Kvůli údržbě nebude vaše online bankovnictví, online produkty a telefonické bankovnictví k dispozici od soboty 15.5.2010 od asi 22:00 do neděle 16.5.2010 pravděpodobně do 10:00.
Naše tisk výpisu z účtu a samoobslužné terminály nebudou k dispozici. Příkazy na bankomatech budouv tomto čase omezeny.
Pozn. Tu noc se to stane
https://internetbanking.ksk-koeln.de/portal/portal/Starten
11.5 [8:30] píše čtenář - žádné internetové bankovnictí ve Spořitelnách
Ostseesparkasse (Nord-Mecklenburg), die Leipziger Sparkasse sowie die Kreissparkasse Wesermünde/ Hadeln (Landkreis Cuxhaven) - nějáké spořitelny nemají od 10. do 16. v noci přístupné internetové bankovnictví.
Pozn. Noční změny, zde také do 16.5
11.5 [6:45] čtenář píše - Měnová reforma je jistá
Vaše nosy (lepší cítění ) bych chtěl mít
Byl jsem dnes v bance zařídit nějáké obvyklé věci. Takže jsem přišel do banky bez předchozího ohlášení. To byl důvod proč jsme čekal několik minut sám v místnosti na mého "konzultanta". Posuvné skleněné dvěře nebyly úplně zavřené, jen asi do poloviny. Na chodbě si povídali dva zaměstnanci.
A pak to přišlo: jeden řekl A ráno přijdou ty palety s Markama!!!!
Samozřejmě že jsem se na to zeptal mého "poradce". Jeho reakce. Úplně mojí otázku přešel.
Teď se ptám sám sebe na otázku Nenamlouvám si něco. Přeci ne.
Jestli ta změna přijde teď nebo o víkendu nevím. Jen marka čeká na své vzkříšení. Chybí jen startovací signál.
Pozn. Autora znám osobně a je velmi důvěryhodný.
5.5 [7:00] píše čtenář- Více IT změn
Ohledně měny i dnes přicházím s dalšími náznaky. Moje manželka má holičství v Berlíně a dnes obdržela dodávku zboží (REDKEN / Loreal) a vyúčtování se žlutým A4 papírem s následujícím textem:
Vážený obchodní partnere
Za účelem dalšího zlepšení našich logistických služeb je potřeba rozsáhlé přenastavení našich dat. Proto vezměte na vědomi, že kvůli této změně nebude naše logistické centrum v Karlsruhe dodávat žádné zboží v období od 12. do 17. května.
Vaše objednávky na 12 až 17. května Vám budou zaslány mezi 18. a 22. tohoto měsíce. Zohledněte to při Vašem plánování produktů.
(Také si myslím že je to naplánováno na ten dlouhý víkend!) A pokladna mé ženy dostala na začátku dubna počítačový update a nemůže být odpojena na noc ze sítě. (Pravděpodobně nutně kvůli bankami požadované modernizaci (updatu))
Pozn. Z toho jde zjistit datum změny, pravděpodobne 14-15.5(spíše) nebo 22-23.5
5.5 [7:00] píše čtenář - Nová DM nyní dorazila k Baltskému moři
vaši stránku navštěvuji občas a byl jsem hodně skeptický ohledně současného bláznění kolem údajné měnové reformy.
Ale nyní jsem byl v našem místním plaveckém bazénu a penežní automat měl vedle částky v € také DM, tak jsem zavtipkoval k mé ženě, že jsme vlastně dostali nazpět 5 DM-2.
Na dotaz: musím přiznat, že neplatím moc často u pokladního automatu. Dnes tu byly pravděpodobně nějáké technické problémy na přepážce, takže jsme byli odkázáni na automat. No moc často se sem nechodím koupat, ale nepamatuji si, že bych tu někdy předtím viděl částku v DEM.
Pozn. Nezdá se že by to bylo fake
[10:00] čtenář píše k této věci: Znám koupaliště Eckernfjörde a zavolal jsem tam abych se zeptal, jak dlouho automat ukazuje i DM a proč. Pracovnice byla velmi milá a řekla, že nějáký týden a že tu byly nějáké technické problémy. To mluví za vše.
Pozn. Takže žádný fake ale skutečný důkaz DM-2
12.09.09
Esej o globalizácii – Krach slovenskej cesty
Po páde východného bloku bolo Slovensko vystavené všetkým nástrahám procesu globalizácie. Išlo len o to, ako rýchlo a s akými nákladmi bude naše územie začlenené do globálneho ekonomického priestoru.
Slovenský model šokovej terapie
Prvá ponovembrová politicko-ekonomická elita sa veľmi skoro rozčesla do dvoch frakcií, presadzujúcich odlišný model ekonomickej transformácie. Prvý, gradualistický, zohľadňujúci ekonomické dosahy na obyvateľstvo, zastával podpredseda vlády Valtr Komárek. Bohužiaľ, presadil sa koncept radikálnej ekonomickej reformy, tzv. šokový model, ktorý vychádzal z poučiek chicagskej monetárnej školy a ktorý v ČSFR presadzovala skupina ekonómov sústredená okolo vtedajšieho federálneho ministra financií Václava Klausa.
Aj slovenská spoločnosť bola na začiatku deväťdesiatych rokov rozdelená do dvoch antagonistických táborov. (Napokon, tak je to v modifikovanej podobe dodnes.) Prvý tábor (v tom čase menšinový) tvorili predovšetkým liberálne a eurooptimisticky naladené elity, sústreďujúce sa predovšetkým vo VPN (neskôr ODÚ). Vyznávali ekonomický liberalizmus, podľa ktorého všetko vyrieši trh. Vyzývali na minimálne zásahy štátu do ekonomiky s tým, že jediným prípustným regulatívom štátu na ekonomiku je usmerňovanie tokov peňazí na trhu, ktorý môže vykonávať len od politiky nezávislá centrálna banka. To vraj zabezpečí dlhodobé napredovanie ekonomiky i celej spoločnosti. Táto skupina mala na Slovensku (aspoň do roku 1992) značný politický vplyv, a aj keď začala prudko strácať podporu obyvateľstva, ovládala exekutívu a realizovala slovenský model šokovej terapie, ako sa eufemisticky nazval koncept radikálnej ekonomickej reformy. Jej hlavným dôsledkom bola absolútna cenová deregulácia takmer všetkých komodít, čo malo za následok vysokú infláciu, rádovo v desiatkach percent. Následkom toho sa prudko znehodnotili úspory obyvateľstva (štát vlastne okradol občanov o ich úspory) a zároveň sa hlboko znehodnotila naša mena. Tieto okolnosti vytvorili vhodné prostredie na lacný výpredaj národného majetku ľuďom a skupinám neraz spojených so vznikajúcim organizovaným zločinom. Dialo sa tak najmä prostredníctvom tzv. holandských dražieb v procese malej privatizácie. Tak sa postupne začali tvoriť podmienky na lacný výpredaj národného bohatstva zahraničným investorom.
Bezbrehé rabovanie
Hlavným nástrojom rýchlej premeny majetkových pomerov sa stala tzv. kupónová privatizácia. Vďaka nej sa v krátkom čase podarilo zmeniť vlastníctvo niekoľkomiliardového majetku. Podľa niektorých zdrojov to bolo najväčšie prerozdeľovanie majetku na našom území od bitky pri Bielej hore (resp. od stavovských povstaní na Slovensku). Takáto udalosť sa uskutočňuje zväčša raz za desať generácií, a tí, čo boli pri tom, sa zmenili na novodobú vrstvu zbohatlíkov, profitujúcu zo sprivatizovaného majetku počas niekoľkých generácií.
Kontroverznosť a množstvo slabín kupónovej privatizácie boli jej tvorcom jasné hneď na jej začiatku. Okrem rozptýleného vlastníctva akcií, a teda zložitého riadenia sprivatizovaných podnikov to bola predovšetkým nedostatočná ochrana drobného akcionára. Malí DIK-ovia (držitelia investičných kupónov), ako ich vtedy nazývali, boli obetovaní vyššiemu cieľu: zmene vlastníckych pomerov. Dnes vieme, že absolútna väčšina DIK-ov bola v podstate okradnutá. Práve v tomto období sa položili základy mnohomiliardových impérií tzv. finančných žralokov ako sú Penta Group, Dividend Group, J&T, Istrokapitál či Slávia Capital. Tieto spoločnosti dnes kontrolujú to, čo ešte zostalo z niekdajšieho národného majetku v slovenských rukách. Okradnutie miliónov ľudí bolo podľa neoliberálov vraj len nevyhnutným transformačným procesom, ktorý umožnil vznik novej spoločnosti. Vďaka kupónovej privatizácii sa k mnohomiliardovým majetkom dostala úzka skupina ľudí v tzv. IPF (Investičných privatizačných fondoch), vďaka ktorým ovládla množstvo podnikov. Pri ignorovaní záujmov malých akcionárov aj pri relatívne malom akcionárskom podiele (vinou rozdrobenej akcionárskej štruktúry) často stačilo na kontrolný balík 20 percent akcií podniku. Správcovia necelej štvrtiny akcií sa tak začali správať ako absolútni a neobmedzení vlastníci, ignorujúc všetky záujmy (vlastných podnikov a ich zamestnancov, malých akcionárov a podobne) a čo sa dalo, buď rozkradli, alebo „reštrukturalizovali": to čo malo akú-takú cenu, vyčlenili z podniku a výhodne predali, ľudí prepustili, zhrabli desiatky či stovky miliónov a potom zlikvidovali ďalšiu fabriku, kde mali dvadsaťpercentný podiel. Toto bezbrehé rabovanie trvalo prakticky až do konca deväťdesiatych rokov.
Domáca kapitálotvorná vrstva
Samozrejme, v tom čase už platila všeobecne známa axióma, že zmena vlastníckych vzťahov (rozumej privatizácia) je nevyhnutná, je však možné robiť ju tak, aby majetok SR ostal podľa možnosti v slovenských rukách. Preto nová garnitúra po roku 1992 prišla s konceptom domácej kapitálotvornej vrstvy, ktorá mala byť manažérsky kvalifikovaná, podnikavá, filantropická, presadzujúca národnoštátne záujmy, ktorá má navyše ambície stať sa aktívnym a úspešným hráčom v procese globalizácie.
Vychádzalo sa tak trochu z mináčovskej koncepcie plebejského národa. V každom štáte sa prirodzeným ochrancom národnoštátnych záujmov stávala vyššia šľachta. Slovensko historicky disponovalo silnou vrstvou nižšej šľachty (zemianstvom), relatívne úzkou vrstvou strednej a okrem výnimiek u nás absentovala vysoká šľachta. To spôsobilo, že sme sa v histórii stali objektom, nie subjektom dejín, alebo inak, rozhodovali o nás cudzí. Teda novovzniknutá kapitálotvorná vrstva sa mala stať jedným z najvýznamnejších štátotvorných prvkov, pilierom a garanciou aj politicko-ekonomického presadzovania národnoštátnych záujmov.
Tento koncept však zlyhal. Prečo? Predovšetkým pre zlý výber predstaviteľov národnej kapitálotvornej vrstvy. Vo veľmi krátkom čase sa títo ľudia dostali k obrovským majetkom, ktoré neboli schopní efektívne spravovať a zo zisku účinne podporovať národnoštátne záujmy Slovenska (cez podporu súkromných médií či občianskych skupín s vlasteneckou orientáciou). Je však otázkou, či aj v prípade, keby osobnostne, ľudsky a profesionálne nezlyhali, by mali v globalizovanom trhu šancu prežiť. Dnes vieme, že s najväčšou pravdepodobnosťou nie.
VSŽ pochovali dzurindovci
Aby sme neboli priveľmi všeobecní, uveďme dva modelové príklady prístupu veľkoprivatizérov. Ako prvý, do istej miery mediálne a politicky vyfabulovaný, sa uvádzal príklad rezešovskej privatizácie Východoslovenských železiarní, ako druhý, pozitívnejší príklad sa spomínala privatizácia Slovnaftu skupinou Slovintegra, blízkou Slavomírovi Hatinovi, ale aj privatizácia Dusla Šaľa Jozefom Kollárom či Matadoru Púchov Štefanom Rosinom. Ani jedna z týchto privatizácií však neprežila oveľa dlhšie ako dekádu.
Rozoberme si však privatizáciu VSŽ spoločnosťou Manager (ktorú tvorili Rezeš, Smerek, Drábik, Grúber). Táto skupina po získaní kontroly nad spoločnosťou a vytlačení skupiny Ferroinvest, ktorú kontroloval Jozef Hrinko, neskorší spoluvlastník Chemka Strážske, začala s veľkými investičnými akciami. Získala kontrolný balík v Třineckých železiarňach, za 900 mil. Sk kúpila futbalový klub Sparta Praha, skúpila krachujúce železiarne v Diósgyöri v Maďarsku, ktoré nakoniec aj tak skrachovali, stáli však spoločnosť nemalé prostriedky. VSŽ sa pôvodne chcela profilovať ako širokoodvetvový holding s množstvom sektorov; podnikala v bankovníctve (mala významný balík akcií IRB a nakoniec aj manažérsku kontrolu v tejto banke), podnikateľsky sa profilovala aj v médiách, kúpila denník Národná obroda, regionálny denník Korzár, stála za vznikom neúspešného bulvárneho denníka Trhák. Okrem toho expandovala aj do strojárskych podnikov, čo sa však ukázalo ako neveľmi prezieravé.
Hutnícky priemysel je veľmi citlivý na cyklické výkyvy trhu, čo malo za následok, že aj v čase konjunktúry bola ekonomická expanzia VSŽ na hrane únosnosti. Keď sa však pozitívny ekonomický cyklus zastavil, dopyt po oceli a valcovaných výrobkoch klesol, klesla cena ocele a, navyše, vinou poklesu kurzu koruny sa veľmi predražil nákup vstupov (železnej rudy, koksovateľného uhlia a energií). Výsledkom bolo, že sa podnik dostal do problémov. Tie by však neboli fatálne, keby ekonomický pokles nenastal práve v čase striedania politických garnitúr.
To, čo nastalo potom, patrí do „zlatého fondu" ekonomických vlastizrád, ktoré po roku 1998 páchala Dzurindova vláda. S pomocou bánk, ktoré mali v zástave akcie VSŽ, sa pokúsili o vyvolanie cross defaultu, teda umelo vyvolaného krachu tejto fabriky, živiacej štvrtinu až tretinu obyvateľov druhého najväčšieho mesta na Slovensku. Hyenizmus Dzurindovej vlády nemal hraníc.
Čo bolo ďalej, je všeobecne známe. Nástup krízového manažmentu na čele s Američanom slovenského pôvodu Gabrielom Eichlerom a nakoniec predaj VSŽ americkej spoločnosti U. S. Steel za cenu jedného špičkového hráča v primeradivison. Takto sa skončil jeden pokus o vznik slovenskej kapitálotvornej vrstvy.
Slovnaft v maďarských rukách
Iný bol príbeh privatizácie Slovnaftu. Jednu z najvýznamnejších stredoeurópskych rafinérií sprivatizovala spoločnosť Slovintegra Slavomíra Hatinu. Manažment tohto podniku sa orientoval výlučne na petrochémiu a masívne investoval do rozvoja fabriky. Na rozdiel od manažmentu VSŽ aj ľudsky uniesol svoje nové postavenie (bez prehnaného prepychu a exhibicionizmu). Ako sa však nakoniec ukázalo, náhly pokles hodnoty koruny spôsobil, že aj Slovnaft sa dostal do veľkých problémov so splácaním úverov. Problémy, ktoré nastali, boli však riešiteľné. Ak by už vtedy boli banky v súkromných rukách, iste by prehodnotili splátkový kalendár a aj za cenu vyšších úrokov by nakoniec výkyvy na trhoch manažment podniku zniesol. Táto cesta však bola neschodná, keďže v novej slovenskej vláde od jesene 1998 sedeli ekonomickí vlastizradcovia. Tí cez štátom ovládané úverujúce banky začali vlastníkov (Slovintegra) vydierať, takže ak manažment a vlastníci chceli Slovnaft zachrániť, museli ho dať fakticky znárodniť (vrátiť štátnemu Fondu národného majetku podstatnú časť svojich akcií). Po znárodnení Dzurindova vláda predala získané akcie Slovnaftu za smiešnu cenu maďarskej petrochemickej skupine MOL. Po krátkom čase MOL na čele s Oskarom Világim, podnikateľom blízkym SMK, a najmä Bélovi Bugárovi, ovládol Slovnaft aj manažérsky. Pôvodní vlastníci Slovnaftu boli zatlačení do úzadia. Táto mafiánska akcia predznamenala štýl ekonomickej politiky dzurindovcov počas celého ich osemročného vládnutia.
Bez slovenských majiteľov
Dnes je v podstate nemožné nájsť významnejší slovenský podnik, ktorý by bol vo vlastníctve slovenských majiteľov. Prednedávnom posledný významný slovenský pivovar Topvar skončil pod krídlami globálnej juhoafrickej spoločnosti SAAB Müller, čím sa zavŕšila „konsolidácia" slovenského trhu s pivom - celý ho pohltili dve nadnárodné skupiny - spomenutý juhoafrický koncern a nemecký Heineken. Podobná situácia je aj v potravinárskom priemysle, ktorý už dávno vlastnia nadnárodné spoločnosti alebo finanční žraloci. Presne to isté platí aj o „slovenskej" tlači - tú väčšinovo ovládli zahraničné vydavateľské skupiny. Najčítanejší denník na Slovensku, bulvárny Nový Čas, vydáva spolu s ďalšími titulmi švajčiarsky Ringier, denník SME vlastní prostredníctvom spoločnosti Petit Press nemecká Media Group Rheinische Post. Na slovenský trh nedávno vstúpil aj britský investor Daily Mail and General Trust, ktorý cez svoju budapeštiansku pobočku edituje denník Pravda. Je pozoruhodné, že novým majiteľom nie sú dobré ani slovenské tlačiarne: Pravda sa po zmene majiteľa tlačí v maďarskom Györi. Jediným veľkým vydavateľstvom printových médií v slovenských rukách je spoločnosť 7 Plus, s. r. o. Vlastnícke pomery v oblasti tlače kopírujú aj komerčné televízie. Najsledovanejšiu televíziu Markíza vlastní americká spoločnosť CME, televízia JOJ je majetkom finančných žralokov J&T a spravodajskú televíziu TA3 cez skupinu Grafobal ovláda vydavateľský a tlačiarenský magnát Ivan Kmotrík.
Roman Michelko, slovenský prozaik, politológ a publicista. V roku 2006 získal prémiu ceny Ivana Kraska (cena za najlepší literárny debut autorov do 35 rokov).
zdroj: http://www.voltaire.netkosice.sk/index2.html
12.9.2009
Slovenský model šokovej terapie
Prvá ponovembrová politicko-ekonomická elita sa veľmi skoro rozčesla do dvoch frakcií, presadzujúcich odlišný model ekonomickej transformácie. Prvý, gradualistický, zohľadňujúci ekonomické dosahy na obyvateľstvo, zastával podpredseda vlády Valtr Komárek. Bohužiaľ, presadil sa koncept radikálnej ekonomickej reformy, tzv. šokový model, ktorý vychádzal z poučiek chicagskej monetárnej školy a ktorý v ČSFR presadzovala skupina ekonómov sústredená okolo vtedajšieho federálneho ministra financií Václava Klausa.
Aj slovenská spoločnosť bola na začiatku deväťdesiatych rokov rozdelená do dvoch antagonistických táborov. (Napokon, tak je to v modifikovanej podobe dodnes.) Prvý tábor (v tom čase menšinový) tvorili predovšetkým liberálne a eurooptimisticky naladené elity, sústreďujúce sa predovšetkým vo VPN (neskôr ODÚ). Vyznávali ekonomický liberalizmus, podľa ktorého všetko vyrieši trh. Vyzývali na minimálne zásahy štátu do ekonomiky s tým, že jediným prípustným regulatívom štátu na ekonomiku je usmerňovanie tokov peňazí na trhu, ktorý môže vykonávať len od politiky nezávislá centrálna banka. To vraj zabezpečí dlhodobé napredovanie ekonomiky i celej spoločnosti. Táto skupina mala na Slovensku (aspoň do roku 1992) značný politický vplyv, a aj keď začala prudko strácať podporu obyvateľstva, ovládala exekutívu a realizovala slovenský model šokovej terapie, ako sa eufemisticky nazval koncept radikálnej ekonomickej reformy. Jej hlavným dôsledkom bola absolútna cenová deregulácia takmer všetkých komodít, čo malo za následok vysokú infláciu, rádovo v desiatkach percent. Následkom toho sa prudko znehodnotili úspory obyvateľstva (štát vlastne okradol občanov o ich úspory) a zároveň sa hlboko znehodnotila naša mena. Tieto okolnosti vytvorili vhodné prostredie na lacný výpredaj národného majetku ľuďom a skupinám neraz spojených so vznikajúcim organizovaným zločinom. Dialo sa tak najmä prostredníctvom tzv. holandských dražieb v procese malej privatizácie. Tak sa postupne začali tvoriť podmienky na lacný výpredaj národného bohatstva zahraničným investorom.
Bezbrehé rabovanie
Hlavným nástrojom rýchlej premeny majetkových pomerov sa stala tzv. kupónová privatizácia. Vďaka nej sa v krátkom čase podarilo zmeniť vlastníctvo niekoľkomiliardového majetku. Podľa niektorých zdrojov to bolo najväčšie prerozdeľovanie majetku na našom území od bitky pri Bielej hore (resp. od stavovských povstaní na Slovensku). Takáto udalosť sa uskutočňuje zväčša raz za desať generácií, a tí, čo boli pri tom, sa zmenili na novodobú vrstvu zbohatlíkov, profitujúcu zo sprivatizovaného majetku počas niekoľkých generácií.
Kontroverznosť a množstvo slabín kupónovej privatizácie boli jej tvorcom jasné hneď na jej začiatku. Okrem rozptýleného vlastníctva akcií, a teda zložitého riadenia sprivatizovaných podnikov to bola predovšetkým nedostatočná ochrana drobného akcionára. Malí DIK-ovia (držitelia investičných kupónov), ako ich vtedy nazývali, boli obetovaní vyššiemu cieľu: zmene vlastníckych pomerov. Dnes vieme, že absolútna väčšina DIK-ov bola v podstate okradnutá. Práve v tomto období sa položili základy mnohomiliardových impérií tzv. finančných žralokov ako sú Penta Group, Dividend Group, J&T, Istrokapitál či Slávia Capital. Tieto spoločnosti dnes kontrolujú to, čo ešte zostalo z niekdajšieho národného majetku v slovenských rukách. Okradnutie miliónov ľudí bolo podľa neoliberálov vraj len nevyhnutným transformačným procesom, ktorý umožnil vznik novej spoločnosti. Vďaka kupónovej privatizácii sa k mnohomiliardovým majetkom dostala úzka skupina ľudí v tzv. IPF (Investičných privatizačných fondoch), vďaka ktorým ovládla množstvo podnikov. Pri ignorovaní záujmov malých akcionárov aj pri relatívne malom akcionárskom podiele (vinou rozdrobenej akcionárskej štruktúry) často stačilo na kontrolný balík 20 percent akcií podniku. Správcovia necelej štvrtiny akcií sa tak začali správať ako absolútni a neobmedzení vlastníci, ignorujúc všetky záujmy (vlastných podnikov a ich zamestnancov, malých akcionárov a podobne) a čo sa dalo, buď rozkradli, alebo „reštrukturalizovali": to čo malo akú-takú cenu, vyčlenili z podniku a výhodne predali, ľudí prepustili, zhrabli desiatky či stovky miliónov a potom zlikvidovali ďalšiu fabriku, kde mali dvadsaťpercentný podiel. Toto bezbrehé rabovanie trvalo prakticky až do konca deväťdesiatych rokov.
Domáca kapitálotvorná vrstva
Samozrejme, v tom čase už platila všeobecne známa axióma, že zmena vlastníckych vzťahov (rozumej privatizácia) je nevyhnutná, je však možné robiť ju tak, aby majetok SR ostal podľa možnosti v slovenských rukách. Preto nová garnitúra po roku 1992 prišla s konceptom domácej kapitálotvornej vrstvy, ktorá mala byť manažérsky kvalifikovaná, podnikavá, filantropická, presadzujúca národnoštátne záujmy, ktorá má navyše ambície stať sa aktívnym a úspešným hráčom v procese globalizácie.
Vychádzalo sa tak trochu z mináčovskej koncepcie plebejského národa. V každom štáte sa prirodzeným ochrancom národnoštátnych záujmov stávala vyššia šľachta. Slovensko historicky disponovalo silnou vrstvou nižšej šľachty (zemianstvom), relatívne úzkou vrstvou strednej a okrem výnimiek u nás absentovala vysoká šľachta. To spôsobilo, že sme sa v histórii stali objektom, nie subjektom dejín, alebo inak, rozhodovali o nás cudzí. Teda novovzniknutá kapitálotvorná vrstva sa mala stať jedným z najvýznamnejších štátotvorných prvkov, pilierom a garanciou aj politicko-ekonomického presadzovania národnoštátnych záujmov.
Tento koncept však zlyhal. Prečo? Predovšetkým pre zlý výber predstaviteľov národnej kapitálotvornej vrstvy. Vo veľmi krátkom čase sa títo ľudia dostali k obrovským majetkom, ktoré neboli schopní efektívne spravovať a zo zisku účinne podporovať národnoštátne záujmy Slovenska (cez podporu súkromných médií či občianskych skupín s vlasteneckou orientáciou). Je však otázkou, či aj v prípade, keby osobnostne, ľudsky a profesionálne nezlyhali, by mali v globalizovanom trhu šancu prežiť. Dnes vieme, že s najväčšou pravdepodobnosťou nie.
VSŽ pochovali dzurindovci
Aby sme neboli priveľmi všeobecní, uveďme dva modelové príklady prístupu veľkoprivatizérov. Ako prvý, do istej miery mediálne a politicky vyfabulovaný, sa uvádzal príklad rezešovskej privatizácie Východoslovenských železiarní, ako druhý, pozitívnejší príklad sa spomínala privatizácia Slovnaftu skupinou Slovintegra, blízkou Slavomírovi Hatinovi, ale aj privatizácia Dusla Šaľa Jozefom Kollárom či Matadoru Púchov Štefanom Rosinom. Ani jedna z týchto privatizácií však neprežila oveľa dlhšie ako dekádu.
Rozoberme si však privatizáciu VSŽ spoločnosťou Manager (ktorú tvorili Rezeš, Smerek, Drábik, Grúber). Táto skupina po získaní kontroly nad spoločnosťou a vytlačení skupiny Ferroinvest, ktorú kontroloval Jozef Hrinko, neskorší spoluvlastník Chemka Strážske, začala s veľkými investičnými akciami. Získala kontrolný balík v Třineckých železiarňach, za 900 mil. Sk kúpila futbalový klub Sparta Praha, skúpila krachujúce železiarne v Diósgyöri v Maďarsku, ktoré nakoniec aj tak skrachovali, stáli však spoločnosť nemalé prostriedky. VSŽ sa pôvodne chcela profilovať ako širokoodvetvový holding s množstvom sektorov; podnikala v bankovníctve (mala významný balík akcií IRB a nakoniec aj manažérsku kontrolu v tejto banke), podnikateľsky sa profilovala aj v médiách, kúpila denník Národná obroda, regionálny denník Korzár, stála za vznikom neúspešného bulvárneho denníka Trhák. Okrem toho expandovala aj do strojárskych podnikov, čo sa však ukázalo ako neveľmi prezieravé.
Hutnícky priemysel je veľmi citlivý na cyklické výkyvy trhu, čo malo za následok, že aj v čase konjunktúry bola ekonomická expanzia VSŽ na hrane únosnosti. Keď sa však pozitívny ekonomický cyklus zastavil, dopyt po oceli a valcovaných výrobkoch klesol, klesla cena ocele a, navyše, vinou poklesu kurzu koruny sa veľmi predražil nákup vstupov (železnej rudy, koksovateľného uhlia a energií). Výsledkom bolo, že sa podnik dostal do problémov. Tie by však neboli fatálne, keby ekonomický pokles nenastal práve v čase striedania politických garnitúr.
To, čo nastalo potom, patrí do „zlatého fondu" ekonomických vlastizrád, ktoré po roku 1998 páchala Dzurindova vláda. S pomocou bánk, ktoré mali v zástave akcie VSŽ, sa pokúsili o vyvolanie cross defaultu, teda umelo vyvolaného krachu tejto fabriky, živiacej štvrtinu až tretinu obyvateľov druhého najväčšieho mesta na Slovensku. Hyenizmus Dzurindovej vlády nemal hraníc.
Čo bolo ďalej, je všeobecne známe. Nástup krízového manažmentu na čele s Američanom slovenského pôvodu Gabrielom Eichlerom a nakoniec predaj VSŽ americkej spoločnosti U. S. Steel za cenu jedného špičkového hráča v primeradivison. Takto sa skončil jeden pokus o vznik slovenskej kapitálotvornej vrstvy.
Slovnaft v maďarských rukách
Iný bol príbeh privatizácie Slovnaftu. Jednu z najvýznamnejších stredoeurópskych rafinérií sprivatizovala spoločnosť Slovintegra Slavomíra Hatinu. Manažment tohto podniku sa orientoval výlučne na petrochémiu a masívne investoval do rozvoja fabriky. Na rozdiel od manažmentu VSŽ aj ľudsky uniesol svoje nové postavenie (bez prehnaného prepychu a exhibicionizmu). Ako sa však nakoniec ukázalo, náhly pokles hodnoty koruny spôsobil, že aj Slovnaft sa dostal do veľkých problémov so splácaním úverov. Problémy, ktoré nastali, boli však riešiteľné. Ak by už vtedy boli banky v súkromných rukách, iste by prehodnotili splátkový kalendár a aj za cenu vyšších úrokov by nakoniec výkyvy na trhoch manažment podniku zniesol. Táto cesta však bola neschodná, keďže v novej slovenskej vláde od jesene 1998 sedeli ekonomickí vlastizradcovia. Tí cez štátom ovládané úverujúce banky začali vlastníkov (Slovintegra) vydierať, takže ak manažment a vlastníci chceli Slovnaft zachrániť, museli ho dať fakticky znárodniť (vrátiť štátnemu Fondu národného majetku podstatnú časť svojich akcií). Po znárodnení Dzurindova vláda predala získané akcie Slovnaftu za smiešnu cenu maďarskej petrochemickej skupine MOL. Po krátkom čase MOL na čele s Oskarom Világim, podnikateľom blízkym SMK, a najmä Bélovi Bugárovi, ovládol Slovnaft aj manažérsky. Pôvodní vlastníci Slovnaftu boli zatlačení do úzadia. Táto mafiánska akcia predznamenala štýl ekonomickej politiky dzurindovcov počas celého ich osemročného vládnutia.
Bez slovenských majiteľov
Dnes je v podstate nemožné nájsť významnejší slovenský podnik, ktorý by bol vo vlastníctve slovenských majiteľov. Prednedávnom posledný významný slovenský pivovar Topvar skončil pod krídlami globálnej juhoafrickej spoločnosti SAAB Müller, čím sa zavŕšila „konsolidácia" slovenského trhu s pivom - celý ho pohltili dve nadnárodné skupiny - spomenutý juhoafrický koncern a nemecký Heineken. Podobná situácia je aj v potravinárskom priemysle, ktorý už dávno vlastnia nadnárodné spoločnosti alebo finanční žraloci. Presne to isté platí aj o „slovenskej" tlači - tú väčšinovo ovládli zahraničné vydavateľské skupiny. Najčítanejší denník na Slovensku, bulvárny Nový Čas, vydáva spolu s ďalšími titulmi švajčiarsky Ringier, denník SME vlastní prostredníctvom spoločnosti Petit Press nemecká Media Group Rheinische Post. Na slovenský trh nedávno vstúpil aj britský investor Daily Mail and General Trust, ktorý cez svoju budapeštiansku pobočku edituje denník Pravda. Je pozoruhodné, že novým majiteľom nie sú dobré ani slovenské tlačiarne: Pravda sa po zmene majiteľa tlačí v maďarskom Györi. Jediným veľkým vydavateľstvom printových médií v slovenských rukách je spoločnosť 7 Plus, s. r. o. Vlastnícke pomery v oblasti tlače kopírujú aj komerčné televízie. Najsledovanejšiu televíziu Markíza vlastní americká spoločnosť CME, televízia JOJ je majetkom finančných žralokov J&T a spravodajskú televíziu TA3 cez skupinu Grafobal ovláda vydavateľský a tlačiarenský magnát Ivan Kmotrík.
Roman Michelko, slovenský prozaik, politológ a publicista. V roku 2006 získal prémiu ceny Ivana Kraska (cena za najlepší literárny debut autorov do 35 rokov).
zdroj: http://www.voltaire.netkosice.sk/index2.html
12.9.2009
09.09.09
Škola ako biznis
Školské zariadenia sa teoreticky nezapájajú do nijakej obchodnej činnosti, a jednako sa v nich uplatňuje trhový mechanizmus.
USA v spleti firiem
Pred desiatimi rokmi študovalo štrnásť miliónov amerických žiakov rôznych vekových kategórií geografiu, ekonomiku, jazyky, výtvarné umenie a hudbu malého ostrova Portotiko. V čom spočíval pravý dôvod týchto niekoľkotýždňových kurzov? Portorická cestovná kancelária poslala na vlastné náklady do USA dvestodevätnásťtisíc učiteľov, kompletné pedagogické materiály vrátane diapozitívov, máp, videokaziet a stavebníc, z ktorých si najmenší žiaci mohli postaviť tradičné vidiecke domce tzv. casity. Učielia, ktorí najtvorivejšie pristupovali k výučbe, dostali za odmenu dvadsaťdňový pobyt na ostrove. Celý projekt vyšiel na štyristo tisíc dolárov...
Americký školský systém sa čoraz častejšie prispôsobuje požiadavkám veľkých firiem, stáva sa súčasťou marketingového prieskumu a reklamnej propagácie. Štyridsať percent škôl spadá pod televíznu sieť Channel One, ktorá ponúka pedagogické programy s reklamou na štyroch hlavných sponzorov: Pepsi-colu, žuvačky Wringley´s, Reebok a Mac Donald´s. Na niektorých základných školách sa deti učia čítať pomocou metódy Read-a-logo, ktorá sa opiera o názvy známych značiek, ako napríklad Coca-cola. Naftová spoločnosť Exxon darovala mnohým školám glóbusy a vidoezáznam "ekologickej" akcie, ktorá nasledovala po stroskotaní tankera na Aljaške. Prváci sa učia počítať mlynčeky na korenie, ktoré figurujú na kresbách v pizzériách známych obchodných sietí. Skrátka a dobre, päťdesiat miliónov Američanov v školopovinnom veku sa nenápadne stalo hlavným článkom obchodnej siete spolu so svojimi rodičmi.
Obozretnejší Francúzi
Francúzske školstvo sa síce tiež opiera o pedagogické materiály vyrobené vo veľkých firmách, ako napríklad EDF a Danone, ale nie tak očividne ako v USA, lebo vnášať obchodné praktiky do výchovno-vzdelávacieho procesu je teoreticky zakázané, ak nejde o jasný pedagogický zámer, čo, prirodzene, ponecháva riaditeľom škôl určitý priestor. V skutočnosti sa neúprosný trh čoraz viac natíska do rezortu školstva.
Predpokladá sa, že francúzske rodiny so školopovinnými deťmi utratia na začiatku každého školského roka okolo päť miliárd eur na školské učebnice a pomôcky /písanky, ceruzky, perá, fixky/, k čomu treba pripočítať výdavky na poistky proti krádeži /otázka dohody medzi riaditeľstvom škôl a konkrétnymi poisťovacími spoločnosťami/ a na stravné lístky v priebehu celého školského roka /záležitosť vzájomnej dohody medzi jednotlivými školami a najbližšími stravovacími zariadeniami/.
Popri tejto podnikateľskej činnosti sa rozvíjajú aj menšie aktivity, z ktorých majú osoh viaceré sektory. Napríklad, spoločné fotografovanie triedy na konci školského roka, alebo zachytávanie stužkových slávností na video, resp. dévedečko. I keď v danej oblasti platia prísne pravidlá, lebo deti nie sú povinné sa fotografovať, tento biznis utešene prekvitá, inak by majitelia fotoateliérov ochotne neprispievali žiakom na koncoročné výlety alebo lyžiarske výcviky.
Učebnice a vzdelávacie publikácie
Za skrytú podnikateľskú činnosť možno označiť distribúciu cudzojazyčných učebníc, alebo niekoľkozväzkových encyklopédií, kde sa distribútori snažia získať čo najväčší počet abonentov tzv. špeciálnou ponukou alebo pofidérnym darčekom. A jednako sa školské príručky nepovažujú za výhodný biznis. V prvom rade totiž musia autori pracovať pružne, každý rok sa treba prispôsobovať novým učebným osnovám, aby na trh neprichádzali zastarané informácie, nehovoriac o obrazových prílohách, ktoré nebývajú práve najlacnejšie. V neposlednom rade treba ku každému vydaniu prirátať mimoriadne náklady /štyridsaťtisíc výtlačkov zdarma pedagógom/. Slovom, veľký zisk neraz ohrozujú ťažké straty.
Vydavteľstvo Belin utrpelo stratu v súvislosti s učebnicou matematiky pre šiesty ročník, lebo sa z nej predalo iba dvetisíc výtlačkov. Preto sa vydavateľstvá radšej orientujú na menej nákladné reedície, čiže ďalšie vydania tej istej učebnice, hoci na školách fungujú reprografické služby v masovom meradle. Osobitnú kapitolu tvoria čítanky pre prvákov, lebo sľubujú stabilný zisk z každoročného predaja, keďže sa na konci školského roka nevracajú. Napriek všetkým nevýhodám nejde o márny biznis, lebo začiatkom septembra sa rapídne zvyšuje počet predaných výtlačkov prakticky každej osvedčenej učebnice.
- kom a ZATL-
článok vyšiel v mesačníku Rodina a škola v januári 2008
9.9.2009
USA v spleti firiem
Pred desiatimi rokmi študovalo štrnásť miliónov amerických žiakov rôznych vekových kategórií geografiu, ekonomiku, jazyky, výtvarné umenie a hudbu malého ostrova Portotiko. V čom spočíval pravý dôvod týchto niekoľkotýždňových kurzov? Portorická cestovná kancelária poslala na vlastné náklady do USA dvestodevätnásťtisíc učiteľov, kompletné pedagogické materiály vrátane diapozitívov, máp, videokaziet a stavebníc, z ktorých si najmenší žiaci mohli postaviť tradičné vidiecke domce tzv. casity. Učielia, ktorí najtvorivejšie pristupovali k výučbe, dostali za odmenu dvadsaťdňový pobyt na ostrove. Celý projekt vyšiel na štyristo tisíc dolárov...
Americký školský systém sa čoraz častejšie prispôsobuje požiadavkám veľkých firiem, stáva sa súčasťou marketingového prieskumu a reklamnej propagácie. Štyridsať percent škôl spadá pod televíznu sieť Channel One, ktorá ponúka pedagogické programy s reklamou na štyroch hlavných sponzorov: Pepsi-colu, žuvačky Wringley´s, Reebok a Mac Donald´s. Na niektorých základných školách sa deti učia čítať pomocou metódy Read-a-logo, ktorá sa opiera o názvy známych značiek, ako napríklad Coca-cola. Naftová spoločnosť Exxon darovala mnohým školám glóbusy a vidoezáznam "ekologickej" akcie, ktorá nasledovala po stroskotaní tankera na Aljaške. Prváci sa učia počítať mlynčeky na korenie, ktoré figurujú na kresbách v pizzériách známych obchodných sietí. Skrátka a dobre, päťdesiat miliónov Američanov v školopovinnom veku sa nenápadne stalo hlavným článkom obchodnej siete spolu so svojimi rodičmi.
Obozretnejší Francúzi
Francúzske školstvo sa síce tiež opiera o pedagogické materiály vyrobené vo veľkých firmách, ako napríklad EDF a Danone, ale nie tak očividne ako v USA, lebo vnášať obchodné praktiky do výchovno-vzdelávacieho procesu je teoreticky zakázané, ak nejde o jasný pedagogický zámer, čo, prirodzene, ponecháva riaditeľom škôl určitý priestor. V skutočnosti sa neúprosný trh čoraz viac natíska do rezortu školstva.
Predpokladá sa, že francúzske rodiny so školopovinnými deťmi utratia na začiatku každého školského roka okolo päť miliárd eur na školské učebnice a pomôcky /písanky, ceruzky, perá, fixky/, k čomu treba pripočítať výdavky na poistky proti krádeži /otázka dohody medzi riaditeľstvom škôl a konkrétnymi poisťovacími spoločnosťami/ a na stravné lístky v priebehu celého školského roka /záležitosť vzájomnej dohody medzi jednotlivými školami a najbližšími stravovacími zariadeniami/.
Popri tejto podnikateľskej činnosti sa rozvíjajú aj menšie aktivity, z ktorých majú osoh viaceré sektory. Napríklad, spoločné fotografovanie triedy na konci školského roka, alebo zachytávanie stužkových slávností na video, resp. dévedečko. I keď v danej oblasti platia prísne pravidlá, lebo deti nie sú povinné sa fotografovať, tento biznis utešene prekvitá, inak by majitelia fotoateliérov ochotne neprispievali žiakom na koncoročné výlety alebo lyžiarske výcviky.
Učebnice a vzdelávacie publikácie
Za skrytú podnikateľskú činnosť možno označiť distribúciu cudzojazyčných učebníc, alebo niekoľkozväzkových encyklopédií, kde sa distribútori snažia získať čo najväčší počet abonentov tzv. špeciálnou ponukou alebo pofidérnym darčekom. A jednako sa školské príručky nepovažujú za výhodný biznis. V prvom rade totiž musia autori pracovať pružne, každý rok sa treba prispôsobovať novým učebným osnovám, aby na trh neprichádzali zastarané informácie, nehovoriac o obrazových prílohách, ktoré nebývajú práve najlacnejšie. V neposlednom rade treba ku každému vydaniu prirátať mimoriadne náklady /štyridsaťtisíc výtlačkov zdarma pedagógom/. Slovom, veľký zisk neraz ohrozujú ťažké straty.
Vydavteľstvo Belin utrpelo stratu v súvislosti s učebnicou matematiky pre šiesty ročník, lebo sa z nej predalo iba dvetisíc výtlačkov. Preto sa vydavateľstvá radšej orientujú na menej nákladné reedície, čiže ďalšie vydania tej istej učebnice, hoci na školách fungujú reprografické služby v masovom meradle. Osobitnú kapitolu tvoria čítanky pre prvákov, lebo sľubujú stabilný zisk z každoročného predaja, keďže sa na konci školského roka nevracajú. Napriek všetkým nevýhodám nejde o márny biznis, lebo začiatkom septembra sa rapídne zvyšuje počet predaných výtlačkov prakticky každej osvedčenej učebnice.
- kom a ZATL-
článok vyšiel v mesačníku Rodina a škola v januári 2008
9.9.2009
07.08.09
Profilovaní výkonných ředitelu a jejich sociopatické výplaty
Thom Hartmann
Commondreams.org
Kniha Paula Babiaka a Roberta Hareho "Hadi v oblecích: když psychopati jdou do práce"
Wall Street Journal minulý týden napsal: „Ředitelé a další zaměstnanci s velmi vysokým platem nyní dostávají více než jednu třetinu veškerých mezd v USA. Zaměstnanci s vysokým platem dostávají téměř $2.1 bilionu z $6.4 bilionu celkových výplat v USA za rok 2007, který představuje nejnovější údaj.“
Jedna z otázek pokládaných v momentě, kdy dojde na téma výplata výkonného ředitele, je: „Co může člověk jako William McGuire nebo Lee Raymond (bývalí výkonní ředitelé UnitedHealth a ExxonMobil) dělat, aby ospravedlnili výplatu $1.7 miliard nebo $400 milionový důchodový bonus?“
Zajímavá otázka. Pokud pro výkonné ředitele existuje „volný trh“ práce, potom byste se mohli domnívat, že na pracovní místa bude velká konkurence. A velký počet lidí, kteří soupeří o tyto pozice, povede ke snížení výše platu. Aby akcionáři UnitedHealth nemuseli platit McGuireovi více než $1 miliardu, pak stačilo aby našli někoho, kdo bude stejnou práci dělat za půl miliardy. A aby ušetřili ještě víc stačilo by, aby našli někoho kdo bude práci dělat za pouhých $100 milionů. Nebo možná někoho, kdo bude pracovat potřebných 60 hodin týdně za pouhý $1 milion.
Proč jsou tedy platy ředitelů tak vysoké?
Zkoumal jsem to jak z pohledu psychoterapeuta, tak i z pohledu ekonoma-amatéra a nabízí se jediná racionální odpověď. Výkonní ředitelé v Americe vydělávají tolik peněz, protože je skutečný nedostatek lidí, kteří disponují jejich sadou schopností. A jedná se o tak závažný nedostatek, že některé společnosti musí platit až $1 milion za den, aby měli někoho kdo bude schopen úspěšně vykonávat práci.
Ale jaká část náplně výkonného ředitele je tak složitá, nemožná pro pouhé smrtelníky, aby to znamenalo že ve Spojených státech je jen několik stovek jednotlivců, kteří jsou schopni tuto práci vykonávat?
Podle mého skromného názoru se jedná o sociopatickou část.
Výkonní ředitelé veřejných společností obecně řečeno poslouchají veřejnost a slušné lidi. Ale výkonní ředitelé z většiny největších světových korporací denně činí rozhodnutí, která ničí životy mnoha lidí.
Pouze zhruba 1 až 3 procenta z nás jsou sociopati – lidé postrádající normální lidské city, kteří můžou jít v noci klidně spát poté, co celý den dělali hrůzné věci. A v tom 1 procentu sociopatů je pravděpodobně jen malý zlomek těch, kteří mají univerzitní vzdělání. A v tomto malého zlomku je zase jen malý zlomek těch, kteří rozumí podnikání, obzvlášť ve specifické oblasti.
Tudíž existuje takový nedostak lidí, schopných vést moderní monopolistické, destruktivní korporace, že jsou akcionáři nuceni jim za práci platit miliony. A protože jsou sociopati, rádi přijmou peníze aniž by pomysleli na společenské dopady.
Dnešní moderní mezinárodní korporátní výkonní ředitelé, ti kteří žijí ve světě soukromých letadel a limuzín, zcela mimo náš svět, představují pozůstatek doby králů, královen a lordů. Odrážejí dysfunkční kulturní (a calvinisticko/darwinistické) přesvědčení, že bohatství je důkazem dobra a že toto dobro ospravedlňuje získávání dalšího bohatství.
Demokracie na pracovišti je odbor. Nejdemokratičtější pracoviště nejméně vykořisťují, protože pracovní síla má moc vyvažovat kapitál a management. A když se díváme po světě je jasně patrné, že společnosti které rovnostářšky a demokraticky zahrnují největší počet svých lidí (jak na tak i mimo pracoviště), mají nejvyšší kvalitu života. Společnosti které jsou od pracoviště až po vládu nejdespotičtější, mají nejnižší kvalitu života.
Vyváženost a demokratický dohled časem vytvoří nejlepší výsledky. „Neregulovaný“ trh je jako „neregulovaný“ fotbalový zápas – chaos. A chaos je stav, ze kterého nejvíc těží sociopati, ať už sérioví vrazi, místní válečníci nebo výkonní ředitelé.
Když změníme pravidla podnikání tak, aby sociopatické podnikatelské chování nebylo nadále odměňováno (ale bylo trestáno ...), budeme schopni vytvořit funkčnější a mnohem rovnostářskou společnost. A to je důležítý první krok zpět od prahu ekologické a ekonomické katastrofy které dnes čelíme.
Článek pochází převážně z nové knihy Thoma Hartmana „Na prahu: krize západní společnosti“
Související články:
Psychopatie – psychopati mezi námi
Střež se psychopata, můj synu
Zdroj: Profiling CEOs and Their Sociopathic Paychecks
http://na-severu.blogspot.com/2009/08/profilovani-vykonnych-reditelu-jejich.html
7.8.2009
Commondreams.org
Kniha Paula Babiaka a Roberta Hareho "Hadi v oblecích: když psychopati jdou do práce"
Wall Street Journal minulý týden napsal: „Ředitelé a další zaměstnanci s velmi vysokým platem nyní dostávají více než jednu třetinu veškerých mezd v USA. Zaměstnanci s vysokým platem dostávají téměř $2.1 bilionu z $6.4 bilionu celkových výplat v USA za rok 2007, který představuje nejnovější údaj.“
Jedna z otázek pokládaných v momentě, kdy dojde na téma výplata výkonného ředitele, je: „Co může člověk jako William McGuire nebo Lee Raymond (bývalí výkonní ředitelé UnitedHealth a ExxonMobil) dělat, aby ospravedlnili výplatu $1.7 miliard nebo $400 milionový důchodový bonus?“
Zajímavá otázka. Pokud pro výkonné ředitele existuje „volný trh“ práce, potom byste se mohli domnívat, že na pracovní místa bude velká konkurence. A velký počet lidí, kteří soupeří o tyto pozice, povede ke snížení výše platu. Aby akcionáři UnitedHealth nemuseli platit McGuireovi více než $1 miliardu, pak stačilo aby našli někoho, kdo bude stejnou práci dělat za půl miliardy. A aby ušetřili ještě víc stačilo by, aby našli někoho kdo bude práci dělat za pouhých $100 milionů. Nebo možná někoho, kdo bude pracovat potřebných 60 hodin týdně za pouhý $1 milion.
Proč jsou tedy platy ředitelů tak vysoké?
Zkoumal jsem to jak z pohledu psychoterapeuta, tak i z pohledu ekonoma-amatéra a nabízí se jediná racionální odpověď. Výkonní ředitelé v Americe vydělávají tolik peněz, protože je skutečný nedostatek lidí, kteří disponují jejich sadou schopností. A jedná se o tak závažný nedostatek, že některé společnosti musí platit až $1 milion za den, aby měli někoho kdo bude schopen úspěšně vykonávat práci.
Ale jaká část náplně výkonného ředitele je tak složitá, nemožná pro pouhé smrtelníky, aby to znamenalo že ve Spojených státech je jen několik stovek jednotlivců, kteří jsou schopni tuto práci vykonávat?
Podle mého skromného názoru se jedná o sociopatickou část.
Výkonní ředitelé veřejných společností obecně řečeno poslouchají veřejnost a slušné lidi. Ale výkonní ředitelé z většiny největších světových korporací denně činí rozhodnutí, která ničí životy mnoha lidí.
Pouze zhruba 1 až 3 procenta z nás jsou sociopati – lidé postrádající normální lidské city, kteří můžou jít v noci klidně spát poté, co celý den dělali hrůzné věci. A v tom 1 procentu sociopatů je pravděpodobně jen malý zlomek těch, kteří mají univerzitní vzdělání. A v tomto malého zlomku je zase jen malý zlomek těch, kteří rozumí podnikání, obzvlášť ve specifické oblasti.
Tudíž existuje takový nedostak lidí, schopných vést moderní monopolistické, destruktivní korporace, že jsou akcionáři nuceni jim za práci platit miliony. A protože jsou sociopati, rádi přijmou peníze aniž by pomysleli na společenské dopady.
Dnešní moderní mezinárodní korporátní výkonní ředitelé, ti kteří žijí ve světě soukromých letadel a limuzín, zcela mimo náš svět, představují pozůstatek doby králů, královen a lordů. Odrážejí dysfunkční kulturní (a calvinisticko/darwinistické) přesvědčení, že bohatství je důkazem dobra a že toto dobro ospravedlňuje získávání dalšího bohatství.
Demokracie na pracovišti je odbor. Nejdemokratičtější pracoviště nejméně vykořisťují, protože pracovní síla má moc vyvažovat kapitál a management. A když se díváme po světě je jasně patrné, že společnosti které rovnostářšky a demokraticky zahrnují největší počet svých lidí (jak na tak i mimo pracoviště), mají nejvyšší kvalitu života. Společnosti které jsou od pracoviště až po vládu nejdespotičtější, mají nejnižší kvalitu života.
Vyváženost a demokratický dohled časem vytvoří nejlepší výsledky. „Neregulovaný“ trh je jako „neregulovaný“ fotbalový zápas – chaos. A chaos je stav, ze kterého nejvíc těží sociopati, ať už sérioví vrazi, místní válečníci nebo výkonní ředitelé.
Když změníme pravidla podnikání tak, aby sociopatické podnikatelské chování nebylo nadále odměňováno (ale bylo trestáno ...), budeme schopni vytvořit funkčnější a mnohem rovnostářskou společnost. A to je důležítý první krok zpět od prahu ekologické a ekonomické katastrofy které dnes čelíme.
Článek pochází převážně z nové knihy Thoma Hartmana „Na prahu: krize západní společnosti“
Související články:
Psychopatie – psychopati mezi námi
Střež se psychopata, můj synu
Zdroj: Profiling CEOs and Their Sociopathic Paychecks
http://na-severu.blogspot.com/2009/08/profilovani-vykonnych-reditelu-jejich.html
7.8.2009
27.07.09
A. Merkelová: Wall Street a City of London musia prestať diktovať svetu ako robiť peniaze
Nemecká kancelárka Angela Merkelová vyhlásila, že Nemecko nedovolí finančníkom z New Yorku a Londýna diktovať svetu „ako je treba robiť peniaze”, а potom nútiť iných platiť za voje chyby.
Podľa jej slov, Nemecko bude využívať fórum 20 popredných štátov sveta, aby dosiahlo zavedenie prísnejších pravidiel regulovania svetových financií.
Slová kancelársky odzneli počas jej vystúpenia v meste Norimberg na konferencii Kresťansko-sociálnej únie – strany, s ktorou Kresťansko-demokratická únia Angely Merkelovej tvorí vládnu koalíciu.
„S vašou podporou, drahí priatelia, Wall Street a londýnsky City prestanú znovu diktovať svetu, ako robiť peniaze, aby potom iní splácali ich účty“, - povedala A. Merkelová.
Predtým s prudkou kritikou finančnej politiky Veľkej Británie vystúpil minister financií SRN Peer Steinbrück. Podľa jeho slov, Londýn bráni reformovaniu svetového finančného systému kvôli lobovaniu záujmov City of London.
Minister tiež vyhlásil, že metódy zápasu s krízou môžu vyprovokovať infláciu v celosvetovom merítku. Keďže v súčasnosti neexistuje alternatíva k zápasu s krízou prostredníctvom hromadného pumpovania peňažných prostriedkov do ekonomiky všetkých krajín, už v stredne dlhej perspektíve to svetovej ekonomike hrozia značné inflačné procesy a „príchod ďalšej krízy v budúcnosti sa do značnej miery programuje už teraz“, myslí si P. Steinbrück
Pripomeňme, že ministerstvo financií Nemecka očakáva v roku 2009 zníženie daňových príjmov v štátnom rozpočte o 48 miliárd eur. Podľa výpočtov v roku 2009 zisky nemeckého rozpočtu z daní budú tvoriť približne 525 miliárd dolárov a v roku 2010 cca 522 miliárd eur. Do roku 2013 rozpočet SRN bude ukrátený o cca 350 miliárd dolárov.
rbc.ru
zdroj: http://chelemendik.sk/ShowDoc.php?d=1099&c=_A_Merkelova_Wall_Street_a_City_of_London_musia_prestat_diktovat
27.7.2009
Podľa jej slov, Nemecko bude využívať fórum 20 popredných štátov sveta, aby dosiahlo zavedenie prísnejších pravidiel regulovania svetových financií.
Slová kancelársky odzneli počas jej vystúpenia v meste Norimberg na konferencii Kresťansko-sociálnej únie – strany, s ktorou Kresťansko-demokratická únia Angely Merkelovej tvorí vládnu koalíciu.
„S vašou podporou, drahí priatelia, Wall Street a londýnsky City prestanú znovu diktovať svetu, ako robiť peniaze, aby potom iní splácali ich účty“, - povedala A. Merkelová.
Predtým s prudkou kritikou finančnej politiky Veľkej Británie vystúpil minister financií SRN Peer Steinbrück. Podľa jeho slov, Londýn bráni reformovaniu svetového finančného systému kvôli lobovaniu záujmov City of London.
Minister tiež vyhlásil, že metódy zápasu s krízou môžu vyprovokovať infláciu v celosvetovom merítku. Keďže v súčasnosti neexistuje alternatíva k zápasu s krízou prostredníctvom hromadného pumpovania peňažných prostriedkov do ekonomiky všetkých krajín, už v stredne dlhej perspektíve to svetovej ekonomike hrozia značné inflačné procesy a „príchod ďalšej krízy v budúcnosti sa do značnej miery programuje už teraz“, myslí si P. Steinbrück
Pripomeňme, že ministerstvo financií Nemecka očakáva v roku 2009 zníženie daňových príjmov v štátnom rozpočte o 48 miliárd eur. Podľa výpočtov v roku 2009 zisky nemeckého rozpočtu z daní budú tvoriť približne 525 miliárd dolárov a v roku 2010 cca 522 miliárd eur. Do roku 2013 rozpočet SRN bude ukrátený o cca 350 miliárd dolárov.
rbc.ru
zdroj: http://chelemendik.sk/ShowDoc.php?d=1099&c=_A_Merkelova_Wall_Street_a_City_of_London_musia_prestat_diktovat
27.7.2009
12.07.09
Debakl projektu pro nové americké století?
Vypnutím nebo ovlivněním toků důležitých komunikačních kanálů jsou USA schopny libovolnou oblast světa zcela izolovat. Taková oblast by při dnešní globální výměně zboží, peněz, informací a myšlenek utrpěla obrovskou újmu a pravděpodobně by se hospodářsky i sociálně zhroutila. Náboženská ideologie by ovšem bez problémů přetrvala. Typickým případem je Zimbabwe. Do budoucna můžeme očekávat další přírůstek - tím bude Írán. Tyto dvě země mají jednu věc společnou. Totiž to, že jsou obětí válečné operace 4. generace.
Co však platí pro malé a nerozvinuté země, nemusí platit pro velký a technologicky relativně vyspělý Írán, plovoucí na ropě a plynu. Postup je takový, že velmoc nejdřív zahájí válku prostřednictvím sabotáží, emigrantů a disentu v podobě „barevné revoluce“ (ta už neúspěšně proběhla), v další fázi proběhne válečná operace 4. generace, tj. hospodářské embargo, dezinformační kampaň a informační blokáda (probíhá). V poslední fázi, pokud se předešlé způsoby vedení války jeví jako neúčinné, dojde ke klasické vojenské operaci 2.generace (chirurgicky přesné :). V případě Íránu se bohužel pravděpodobně bude jednat o bezprecedentní preventivní jaderný úder. Pravděpodobně bude veden ze strany Izraele za tiché podpory USA, Saudské Arábie, Egypta, bez vědomí Iráku. Spojené státy vstoupí do válečných operací na straně Izraele až později.
To bude poslední velká vojenská operace, po které se pravděpodobně USA ekonomicky zhroutí. Rusové a Čína budou s uspokojením sledovat, jak jejich společný nepřítel v nesmyslné válce proti „terorismu“krvácí. Evropská unie zůstane „neutrální“ a bude podávat protestní nóty. BRIC přestane obchodovat s EU a USA, protože tito giganti nemají už žádnou protihodnotu, kterou by zaplatili za suroviny, které potřebují, ani za zboží, které si již neumějí sami vyrobit. Dolar zcela ztratí hodnotu a provizorně bude nahrazen novou měnou amero, kterou ovšem BRIC odmítne akceptovat jako nepodloženou. (doporučuji přečíst odkaz!).
USA v odvetu vypínají poziční družicové systémy. BRIC přebírá kontrolu nad světovým pozičním systémem. Nastává opět doba hospodářského růstu, ovšem za nových pravidel. Dopad nových pravidel na naše maličkosti si zatím nikdo neumí představit. Pravděpodobně „nový světový pořádek“ bude globálně spravedlivější, protože východní slované, asiaté, indové a latinoameričané jsou obecně skromnější než euroameričané. NWO se nebude konat tak, jak si představují staré židovské bankovní rodiny Rothschildů,Warburgů, atd., ale podle scénáře načrtnutého čínskou pílí a vytrvalostí. Lidská práva, jak je máme dnes „garantována“ v Listině základnách práv a svobod, se stanou námětem nostalgických historických eposů a fantasy příběhů o dekadenci západní civilizace.
Pyšná, agresivní a dekadentní euro-atlantická civilizace se z této prohrané „války“ již nikdy nevzpamatuje a tiše odejde do dějin, podobně jako antické Řecko, Řím, Inkové, Aztékové a další impéria. Jako odstrašující příklad bude tato naše civilizace popisována v učebnicích dějepisu pilných čínských školáků, kdy za jediný přínos staré zaniklé západní civilizace pro novou globální éru budou považováni pouze kulturní velikáni jako Bach, Dvořák, Verdi.
My už jim dnes nemáme co nabídnout. Jen je poníženě poprosit, aby nás nechali dožít ještě za starých pořádků. Naše civilizace je intelektuálně, společensky i ekonomicky na konci svojí cesty. 21.století pravděpodobně bude hrobem bílého muže i s jeho sny o světovládě. Nástupu barevné otrocké civilizace východního typu s absolutní kontrolou a centrálním řízením společnosti do posledního detailu už nic nezabrání.
Taková je bohužel realita a nabubřelé kecy prezidenta Obamy na spádu událostí nic nezmění.
zdroj: http://www.outsidermedia.cz/Debakl-projektu-pro-nove-americke-stoleti-1.aspx
12.7.2009
Co však platí pro malé a nerozvinuté země, nemusí platit pro velký a technologicky relativně vyspělý Írán, plovoucí na ropě a plynu. Postup je takový, že velmoc nejdřív zahájí válku prostřednictvím sabotáží, emigrantů a disentu v podobě „barevné revoluce“ (ta už neúspěšně proběhla), v další fázi proběhne válečná operace 4. generace, tj. hospodářské embargo, dezinformační kampaň a informační blokáda (probíhá). V poslední fázi, pokud se předešlé způsoby vedení války jeví jako neúčinné, dojde ke klasické vojenské operaci 2.generace (chirurgicky přesné :). V případě Íránu se bohužel pravděpodobně bude jednat o bezprecedentní preventivní jaderný úder. Pravděpodobně bude veden ze strany Izraele za tiché podpory USA, Saudské Arábie, Egypta, bez vědomí Iráku. Spojené státy vstoupí do válečných operací na straně Izraele až později.
To bude poslední velká vojenská operace, po které se pravděpodobně USA ekonomicky zhroutí. Rusové a Čína budou s uspokojením sledovat, jak jejich společný nepřítel v nesmyslné válce proti „terorismu“krvácí. Evropská unie zůstane „neutrální“ a bude podávat protestní nóty. BRIC přestane obchodovat s EU a USA, protože tito giganti nemají už žádnou protihodnotu, kterou by zaplatili za suroviny, které potřebují, ani za zboží, které si již neumějí sami vyrobit. Dolar zcela ztratí hodnotu a provizorně bude nahrazen novou měnou amero, kterou ovšem BRIC odmítne akceptovat jako nepodloženou. (doporučuji přečíst odkaz!).
USA v odvetu vypínají poziční družicové systémy. BRIC přebírá kontrolu nad světovým pozičním systémem. Nastává opět doba hospodářského růstu, ovšem za nových pravidel. Dopad nových pravidel na naše maličkosti si zatím nikdo neumí představit. Pravděpodobně „nový světový pořádek“ bude globálně spravedlivější, protože východní slované, asiaté, indové a latinoameričané jsou obecně skromnější než euroameričané. NWO se nebude konat tak, jak si představují staré židovské bankovní rodiny Rothschildů,Warburgů, atd., ale podle scénáře načrtnutého čínskou pílí a vytrvalostí. Lidská práva, jak je máme dnes „garantována“ v Listině základnách práv a svobod, se stanou námětem nostalgických historických eposů a fantasy příběhů o dekadenci západní civilizace.
Pyšná, agresivní a dekadentní euro-atlantická civilizace se z této prohrané „války“ již nikdy nevzpamatuje a tiše odejde do dějin, podobně jako antické Řecko, Řím, Inkové, Aztékové a další impéria. Jako odstrašující příklad bude tato naše civilizace popisována v učebnicích dějepisu pilných čínských školáků, kdy za jediný přínos staré zaniklé západní civilizace pro novou globální éru budou považováni pouze kulturní velikáni jako Bach, Dvořák, Verdi.
My už jim dnes nemáme co nabídnout. Jen je poníženě poprosit, aby nás nechali dožít ještě za starých pořádků. Naše civilizace je intelektuálně, společensky i ekonomicky na konci svojí cesty. 21.století pravděpodobně bude hrobem bílého muže i s jeho sny o světovládě. Nástupu barevné otrocké civilizace východního typu s absolutní kontrolou a centrálním řízením společnosti do posledního detailu už nic nezabrání.
Taková je bohužel realita a nabubřelé kecy prezidenta Obamy na spádu událostí nic nezmění.
zdroj: http://www.outsidermedia.cz/Debakl-projektu-pro-nove-americke-stoleti-1.aspx
12.7.2009
09.07.09
Neprejesť svoju budúcnosť - video
Aj keď tento príspevok neprináša nijaké prevratné informácie, o ktorých by sa nevedelo, predsa umožňuje vytvoriť si presnejšiu predstavu o rozsahu krízy a o enormných výdavkoch, s ktorými je spojená, konkrétne v prípade Spojených štátov. Odporúčanm aby ste pri sledovaní tohto krátkeho videa radšej sedeli, lebo z tých vysokých čísel sa vám môže zakrútiť hlava.
zdroj: http://www.paradigma.sk/redakcny_system/clanok.php?id=275
9.7.2009
zdroj: http://www.paradigma.sk/redakcny_system/clanok.php?id=275
9.7.2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)