Hlavná časť amerických tajných služieb CIA je kritizovaná za to, že neinformovala Kongres o prísne tajnom programe cieleného vraždenia, ktorý začal po udalostiach 11. septembra 2001. Podľa denníka The Wall Street Journal sa tento program zameriaval na zadržiavanie alebo vraždenie vytipovaných teroristov. Podľa tohto denníka jednala CIA na základe vládneho vyjadrenia, ktoré schvaľovalo také aktivity, aj keď boli úkladné vraždy americkou vládou v 70. rokoch zakázané. Kongres sa o programe dozvedel až v júni potom, čo prezidentom Obamom menovaný riaditeľ CIA Leon Panetta program ukončil. Nie je to prvý krát, čo bola vláda bývalého prezidenta Georga Busha obvinená z vykonávania atentátov. V priebehu tohto roku investigatívny žurnalista Seymour Hersh verejne prehlásil, že Bushova administratíva udržovala jednotku prevádzajúcu úkladné vraždy, ktorá bola zodpovedná priamo Dickovi Cheneymu. Hersh prehlásil: „Prišli do cudzej krajiny, neinformovali ani veľvyslanca, ani miestneho šéfa CIA, vyhľadali ľudí na zozname, popravili ich a zmizli." Podľa Hersha bol program prevádzaný Spoločným veliteľstvom operácií zvláštneho určenia (Joint Special Operations Command). Bývalého veliteľa tejto jednotky Stanleyho McChrystala menoval Obama najvyšším veliteľom v Afganistane.
zdroj: http://www.voltaire.netkosice.sk/index2.html
26.09.09
Český prezident: Schůze OSN o klimatu byla propagandou
OSN, Reuters: Český prezident Václav Klaus ostře kritizoval schůzi Spojených národů o klimatických změnách v úterý, na níž prezident Barack Obama byl mezi hlavními mluvčími, a popsal ji jako propagandistickou a nedůstojnou.
„Bylo to smutné a frustrující,“ řekl Klaus, jeden z nejhlasitějších světových skeptiků ohldně globálního oteplování.
„Je to propagandistické cvičení, kde 13leté dívky z jakési vzdálené země předvádějí předem nazkoušenou báseň,“ řekl. „Je to prostě nedůstojné.“
Na zahájení summitu, kterého se zúčastnilo téměř 100 světových vůdců, řekla 13letá Yugratna Srivastava z Indie publiku, že vlády nedělají dost pro boj proti hrozbě klimatických změn.
Klaus řekl, že ve vědecké komunitě jsou vzrůstající pochybnosti o tom, zda lidé způsobují změny klimatu, či změny jsou prostě přirozenými jevy.
Ale politikové, jak se zdá, docházejí ve věci klimatických změn spíše ke konsensu, řekl.
„Vlak se nedá zastavit a pokládám to za velkou chybu,“ řekl Klaus.
Generální tajemník OSN Ban Ki-moon zorganizoval vrcholnou schůzku ke klimatu, aby pomohl urychlit dohody před schůzí OSN v Kodani v prosinci, aby mohlo být dosaženo shody o nových cílech pro redukci takzvaných emisí skleníkových plynů.
Avšak nové návrhy Číny a sjednocující volání amerického prezidenta Baracka Obamy málo přispěly k tomu, aby byl prolomen mrtvý bod o tom, co je třeba učinit.
Klaus v r. 2007 vydal knihu o světové kampani za zastavení klimatických změn nazvanou „Modrá planeta v zelených poutech: Co je ohroženo – klima nebo svoboda?“
V knize Klaus řekl, že globální oteplování se změnilo v náboženství, v ideologii, která hrozí podkopáním svobody a světového ekonomického a společenského řádu.
REUTERS: U.N. climate meeting was propaganda: Czech president
Související stránky: Klaus - souhrn jeho aktivit na webu Climate Realists: http://climaterealists.com/index.php?tid=93&linkbox=true
zdroj: http://orgo-net.blogspot.com/2009/09/co-to-ten-klaus-vlastne-rekl-ze-vsechny.html
26.9.2009
„Bylo to smutné a frustrující,“ řekl Klaus, jeden z nejhlasitějších světových skeptiků ohldně globálního oteplování.
„Je to propagandistické cvičení, kde 13leté dívky z jakési vzdálené země předvádějí předem nazkoušenou báseň,“ řekl. „Je to prostě nedůstojné.“
Na zahájení summitu, kterého se zúčastnilo téměř 100 světových vůdců, řekla 13letá Yugratna Srivastava z Indie publiku, že vlády nedělají dost pro boj proti hrozbě klimatických změn.
Klaus řekl, že ve vědecké komunitě jsou vzrůstající pochybnosti o tom, zda lidé způsobují změny klimatu, či změny jsou prostě přirozenými jevy.
Ale politikové, jak se zdá, docházejí ve věci klimatických změn spíše ke konsensu, řekl.
„Vlak se nedá zastavit a pokládám to za velkou chybu,“ řekl Klaus.
Generální tajemník OSN Ban Ki-moon zorganizoval vrcholnou schůzku ke klimatu, aby pomohl urychlit dohody před schůzí OSN v Kodani v prosinci, aby mohlo být dosaženo shody o nových cílech pro redukci takzvaných emisí skleníkových plynů.
Avšak nové návrhy Číny a sjednocující volání amerického prezidenta Baracka Obamy málo přispěly k tomu, aby byl prolomen mrtvý bod o tom, co je třeba učinit.
Klaus v r. 2007 vydal knihu o světové kampani za zastavení klimatických změn nazvanou „Modrá planeta v zelených poutech: Co je ohroženo – klima nebo svoboda?“
V knize Klaus řekl, že globální oteplování se změnilo v náboženství, v ideologii, která hrozí podkopáním svobody a světového ekonomického a společenského řádu.
REUTERS: U.N. climate meeting was propaganda: Czech president
Související stránky: Klaus - souhrn jeho aktivit na webu Climate Realists: http://climaterealists.com/index.php?tid=93&linkbox=true
zdroj: http://orgo-net.blogspot.com/2009/09/co-to-ten-klaus-vlastne-rekl-ze-vsechny.html
26.9.2009
Spikli se proti mně Židé, tvrdí egyptský ministr
Egyptský ministr kultury, který v úterním těsném hlasování neuspěl při volbě nového generálního ředitele Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), se domnívá, že se stal terčem spiknutí řízeného z New Yorku světovým židovstvem. Uvedla to ve středu agentura AP.
celý článok tu
zdroj: www.novinky.cz
26.9.2009
celý článok tu
zdroj: www.novinky.cz
26.9.2009
Czech President Slams New World Order At UN Speech
S takýmto názvom publikuje prejav prezidenta Václava Klausa na Valnom zhromaždení OSNprisonplanet.com
Prejav:
Vážená paní předsedající, paní zástupkyně generálního tajemníka, vážení kolegové, dámy a pánové,
naše země, Česká republika, vždy oceňovala roli, kterou Organizace spojených národů hrála a hraje při posilování bezpečnosti, stability a prosperity ve světě. Rád bych Vás ujistil, že se i nadále na aktivitách OSN budeme podílet. Jsme přesvědčeni o důležitosti této organizace a chceme, aby byla výkonná a efektivní. Podporujeme proto reformu Rady bezpečnosti OSN v tom směru, aby lépe odrážela politickou a ekonomickou realitu současného světa, jak zde již dnes zdůraznili někteří řečníci. Změny jsou nutné a my jsme připraveni je podpořit.
V tomto roce si v naší části světa připomínáme 20 let od pádu komunismu, od chvíle, kdy naše země – spolu s ostatními státy střední a východní Evropy – znovu nabyla svobodu a suverenitu a opět zaujala své místo mezi zeměmi svobodného světa, kam jsme při vzniku OSN v roce 1945 patřili. Během dvaceti let od těchto historických událostí jsme uspěli ve vytváření stabilní demokracie a v transformaci našeho ekonomického systému ve fungující svobodnou tržní ekonomiku. Zmiňuji to, protože jsem přesvědčen, že tato naše zkušenost je důležitá v probíhajících debatách ohledně řešení ekonomických problémů, kterým dnešní svět čelí.
Setkáváme se v době, kdy se svět nachází v jedné z nejhlubších ekonomických krizí od druhé světové války. Finanční krize, která vznikla ve Spojených státech před dvěmi lety, se rychle přelila do ostatních zemí a vedla k prudkému propadu ekonomické aktivity po celém světě, k dramatickému poklesu mezinárodního obchodu a ke zvýšení sociální a ekonomické nestability v mnoha zemích na všech kontinentech.
Spojené národy – jako unikátní celosvětová organizace – a její specializované instituce se staly důležitou globální platformou pro diskusi alternativních opatření a politik, které by mohly – doufejme – pomoci překonat a zmenšit dopad krize. Dosud přijatá opatření přispěla k tomu, že se svět vyhnul opakování situace z 30. let. Vyhnuli jsme se rovněž opakování masivní protekcionistické reakce na krizi. Protekcionismus ve všech svých podobách musí zde být dnes rezolutně odmítnut.
Vidíme první náznaky, že krize v mnoha klíčových státech dosáhla svého dna, nebo se mu alespoň přiblížila. Nacházíme se však na počátku velmi obtížného a komplikovaného pokrizového období. Existuje mnoho příčin jeho křehkosti a zranitelnosti.
Zmíním jen některé: Snahy zvýšit agregátní poptávku vedly k bezprecedentnímu nárůstu veřejných výdajů a veřejného dluhu. Výsledkem je v mnoha členských zemí OSN to, že čelí dluhové pasti nebo se jí přiblížily. Obrovské fiskální deficity poškodí budoucí ekonomický růst. Mezinárodní toky soukromého kapitálu, které významně přispívaly k rychlému ekonomickému růstu v posledních dekádách, se zmenšují a stávají se méně spolehlivými. Propad mezinárodního obchodu bude znemožňovat pokračování exportně orientovaných strategií mnoha rozvíjejících se ekonomik, atd.
Bylo by tragickou chybou právě nyní pod záminkou nadnárodní regulace významně oslabit ekonomickou svobodu. Dlouhodobá zkušenost nám říká, že právě díky svobodným trhům a svobodnému podnikání můžeme užívat současného materiálního bohatství a pokroku. Hospodářské cykly, doprovázené poklesy ekonomiky, recesemi a krizemi existovaly, existují a budou existovat i v budoucnu. Navzdory nim se svobodný svět – minimálně během posledních dvou staletí – vyznačoval ekonomickým růstem a rostoucí prosperitou.
Hledáme-li vhodnou reakci na problémy spojené se současnou krizí, měli bychom vycházet z toho, že krize byla primárně chybou vlád a nikoli trhů. Manipulace s měnovou politikou ve snaze uměle prodloužit období růstu, iracionální dotování poptávky po bydlení a selhání regulace finančních trhů na národních úrovních podstatně přispěly k této krizi. Nenechme se oklamat, že větší vládní regulací nebo úsilím o tzv. global governance světové ekonomiky bychom mohli předejít ekonomickému kolísání a jeho dopadům.
Toto téma má rovněž své důležité teritoriální či geografické aspekty. Naši pozornost musíme soustředit na potřeby a zájmy všech zemí, bohatých i chudých, rozvinutých i rozvíjejících se. Globální ekonomický vývoj bude těžit z odstranění bariér, nikoli z vytváření nových, protože ty by významně komplikovaly přístup chudších zemí na zahraniční trhy a jejich schopnost rozvíjet se svými vlastními prostředky.
Ekonomická recese a velké nárůsty veřejného dluhu snížily možnosti toho, že by dnes svět mohl naplnit takové ambice, jako je boj proti změně klimatu. Nemám v úmyslu zde dnes detailně rozebírat toto téma, ale měli bychom pozorně vnímat pokračující, neukončenou diskusi uvnitř vědy a soustředit svoji pozornost na porovnávání nákladů a výnosů našich rozhodnutí. Chci zdůraznit, že prostředky navržené na boj s klimatickými změnami představují další obrovské břemeno, a to nejen pro ekonomiky většiny vyspělých zemí, které se nyní propadají do fiskálních deficitů, ale rovněž pro rozvojové země a to v situaci, kdy bohaté země, často prosazující tuto agendu na mezinárodní úrovni, ztrácejí schopnost kompenzovat chudším zemím dopady těchto dodatečných nákladů.
Dámy a pánové, Česká republika, jako nástupce Československa, které bylo jednou ze zakládajících zemí OSN, se vždy aktivně účastnila všech aktivit OSN a hodlá v tom pokračovat i v budoucnu. Je naším zájmem, aby tato organizace zůstala vysoce respektovaným fórem, přispívajícím k prosperitě, stabilitě a mírovému řešení konfliktů dnešního světa.
Václav Klaus, Valné shromáždění OSN, New York, USA, 23. září 2009
Preklad z anglického jazyka prevzaný z webových stránok Václava Klausa
26.9.2009
Prejav:
Vážená paní předsedající, paní zástupkyně generálního tajemníka, vážení kolegové, dámy a pánové,
naše země, Česká republika, vždy oceňovala roli, kterou Organizace spojených národů hrála a hraje při posilování bezpečnosti, stability a prosperity ve světě. Rád bych Vás ujistil, že se i nadále na aktivitách OSN budeme podílet. Jsme přesvědčeni o důležitosti této organizace a chceme, aby byla výkonná a efektivní. Podporujeme proto reformu Rady bezpečnosti OSN v tom směru, aby lépe odrážela politickou a ekonomickou realitu současného světa, jak zde již dnes zdůraznili někteří řečníci. Změny jsou nutné a my jsme připraveni je podpořit.
V tomto roce si v naší části světa připomínáme 20 let od pádu komunismu, od chvíle, kdy naše země – spolu s ostatními státy střední a východní Evropy – znovu nabyla svobodu a suverenitu a opět zaujala své místo mezi zeměmi svobodného světa, kam jsme při vzniku OSN v roce 1945 patřili. Během dvaceti let od těchto historických událostí jsme uspěli ve vytváření stabilní demokracie a v transformaci našeho ekonomického systému ve fungující svobodnou tržní ekonomiku. Zmiňuji to, protože jsem přesvědčen, že tato naše zkušenost je důležitá v probíhajících debatách ohledně řešení ekonomických problémů, kterým dnešní svět čelí.
Setkáváme se v době, kdy se svět nachází v jedné z nejhlubších ekonomických krizí od druhé světové války. Finanční krize, která vznikla ve Spojených státech před dvěmi lety, se rychle přelila do ostatních zemí a vedla k prudkému propadu ekonomické aktivity po celém světě, k dramatickému poklesu mezinárodního obchodu a ke zvýšení sociální a ekonomické nestability v mnoha zemích na všech kontinentech.
Spojené národy – jako unikátní celosvětová organizace – a její specializované instituce se staly důležitou globální platformou pro diskusi alternativních opatření a politik, které by mohly – doufejme – pomoci překonat a zmenšit dopad krize. Dosud přijatá opatření přispěla k tomu, že se svět vyhnul opakování situace z 30. let. Vyhnuli jsme se rovněž opakování masivní protekcionistické reakce na krizi. Protekcionismus ve všech svých podobách musí zde být dnes rezolutně odmítnut.
Vidíme první náznaky, že krize v mnoha klíčových státech dosáhla svého dna, nebo se mu alespoň přiblížila. Nacházíme se však na počátku velmi obtížného a komplikovaného pokrizového období. Existuje mnoho příčin jeho křehkosti a zranitelnosti.
Zmíním jen některé: Snahy zvýšit agregátní poptávku vedly k bezprecedentnímu nárůstu veřejných výdajů a veřejného dluhu. Výsledkem je v mnoha členských zemí OSN to, že čelí dluhové pasti nebo se jí přiblížily. Obrovské fiskální deficity poškodí budoucí ekonomický růst. Mezinárodní toky soukromého kapitálu, které významně přispívaly k rychlému ekonomickému růstu v posledních dekádách, se zmenšují a stávají se méně spolehlivými. Propad mezinárodního obchodu bude znemožňovat pokračování exportně orientovaných strategií mnoha rozvíjejících se ekonomik, atd.
Bylo by tragickou chybou právě nyní pod záminkou nadnárodní regulace významně oslabit ekonomickou svobodu. Dlouhodobá zkušenost nám říká, že právě díky svobodným trhům a svobodnému podnikání můžeme užívat současného materiálního bohatství a pokroku. Hospodářské cykly, doprovázené poklesy ekonomiky, recesemi a krizemi existovaly, existují a budou existovat i v budoucnu. Navzdory nim se svobodný svět – minimálně během posledních dvou staletí – vyznačoval ekonomickým růstem a rostoucí prosperitou.
Hledáme-li vhodnou reakci na problémy spojené se současnou krizí, měli bychom vycházet z toho, že krize byla primárně chybou vlád a nikoli trhů. Manipulace s měnovou politikou ve snaze uměle prodloužit období růstu, iracionální dotování poptávky po bydlení a selhání regulace finančních trhů na národních úrovních podstatně přispěly k této krizi. Nenechme se oklamat, že větší vládní regulací nebo úsilím o tzv. global governance světové ekonomiky bychom mohli předejít ekonomickému kolísání a jeho dopadům.
Toto téma má rovněž své důležité teritoriální či geografické aspekty. Naši pozornost musíme soustředit na potřeby a zájmy všech zemí, bohatých i chudých, rozvinutých i rozvíjejících se. Globální ekonomický vývoj bude těžit z odstranění bariér, nikoli z vytváření nových, protože ty by významně komplikovaly přístup chudších zemí na zahraniční trhy a jejich schopnost rozvíjet se svými vlastními prostředky.
Ekonomická recese a velké nárůsty veřejného dluhu snížily možnosti toho, že by dnes svět mohl naplnit takové ambice, jako je boj proti změně klimatu. Nemám v úmyslu zde dnes detailně rozebírat toto téma, ale měli bychom pozorně vnímat pokračující, neukončenou diskusi uvnitř vědy a soustředit svoji pozornost na porovnávání nákladů a výnosů našich rozhodnutí. Chci zdůraznit, že prostředky navržené na boj s klimatickými změnami představují další obrovské břemeno, a to nejen pro ekonomiky většiny vyspělých zemí, které se nyní propadají do fiskálních deficitů, ale rovněž pro rozvojové země a to v situaci, kdy bohaté země, často prosazující tuto agendu na mezinárodní úrovni, ztrácejí schopnost kompenzovat chudším zemím dopady těchto dodatečných nákladů.
Dámy a pánové, Česká republika, jako nástupce Československa, které bylo jednou ze zakládajících zemí OSN, se vždy aktivně účastnila všech aktivit OSN a hodlá v tom pokračovat i v budoucnu. Je naším zájmem, aby tato organizace zůstala vysoce respektovaným fórem, přispívajícím k prosperitě, stabilitě a mírovému řešení konfliktů dnešního světa.
Václav Klaus, Valné shromáždění OSN, New York, USA, 23. září 2009
Preklad z anglického jazyka prevzaný z webových stránok Václava Klausa
26.9.2009
Moráles hovorí, že USA chystajú v Latinskej Amerike vojenské prevraty
Bolívijský prezident obvinil Spojené štáty, že po tom, čo Washington podpísal zmluvu s Kolumbiou ohľadom vojenských základní, plánujú v Latinskej Amerike uskutočňovať vojenské prevraty. "Kde sa v Latinskej Amerike nachádzajú americké vojenské základne, tam dochádza k vojenským pučom", povedal v nedeľu bolívijským imigrantom, žijúcim v Španielsku.
Moráles a jeho spojenci v Južnej Amerike opakovane kritizovali zmluvu medzi Kolumbiou a Spojenými štátmi, ktorá americkej armáde na desať rokov umožní prístup na sedem existujúcich kolumbijských vojenských základní.
Na adresu sociálnych hnutí v Európe a vo svete: Pomôžte nám so skoncovaním vojenských základní v Latinskej Amerike!", povedal, citujúc bolívijskú ústavu, podľa ktorej sú cudzie vojenské základne na území krajiny zakázané.
Moráles skôr tvrdil, že Spojené štáty mali prsty vo vojenskom prevrate v Hondurase, ktorý v júni zvrhol prezidenta Manuela Zelayau. Venezuelský prezident Hugo Chavéz neskôr prezentoval dokument mobilného veliteľstva amerických leteckých síl, kde sú podľa neho načrtnuté plány Washingtonu pre túto oblasť. Chavéz povedal, že Spojené štáty chcú používať Kolumbiu ako svoju mocenskú základňu, z ktorej budú panovať Južnej Amerike.
Press TV: "Morales: U.S. planning coups in Latin America"
zdroj: http://www.infowars.com/morales-u-s-planning-coupsw-in-latin-america
http://www.protiprudu.info/september09.html#mora
26.9.2009
Moráles a jeho spojenci v Južnej Amerike opakovane kritizovali zmluvu medzi Kolumbiou a Spojenými štátmi, ktorá americkej armáde na desať rokov umožní prístup na sedem existujúcich kolumbijských vojenských základní.
Na adresu sociálnych hnutí v Európe a vo svete: Pomôžte nám so skoncovaním vojenských základní v Latinskej Amerike!", povedal, citujúc bolívijskú ústavu, podľa ktorej sú cudzie vojenské základne na území krajiny zakázané.
Moráles skôr tvrdil, že Spojené štáty mali prsty vo vojenskom prevrate v Hondurase, ktorý v júni zvrhol prezidenta Manuela Zelayau. Venezuelský prezident Hugo Chavéz neskôr prezentoval dokument mobilného veliteľstva amerických leteckých síl, kde sú podľa neho načrtnuté plány Washingtonu pre túto oblasť. Chavéz povedal, že Spojené štáty chcú používať Kolumbiu ako svoju mocenskú základňu, z ktorej budú panovať Južnej Amerike.
Press TV: "Morales: U.S. planning coups in Latin America"
zdroj: http://www.infowars.com/morales-u-s-planning-coupsw-in-latin-america
http://www.protiprudu.info/september09.html#mora
26.9.2009
Plné znění Ahmadinežádova projevu na valném shromáždění OSN
Jménem boha, soucitného a milosrdného
„Pochválen budiž Alláh, Pán vesmíru, a mír a požehnaní našemu Pánu a prorokovi Mohamedovi a jeho domu a jeho vznešeným společníkům“
„Ach bože, urychli příchod imáma Al-Mahdiho a dopřej mu dobrého zdraví a vítězství a učiň z nás jeho následovníky a ty, kteří dosvědčí jeho legitimitu.“
Pane prezidente,
Excelence,
Dámy a pánové,
Děkuji bohu všemohoucímu za to, že mne opět dopřál tuto příležitost, abych oslovil toto důležité mezinárodní shromáždění.
Přeji si začít tím, že vám poblahopřeji, pane prezidente, k tomu, že jste se ujal předsednictví 64. valného shromáždění OSN a přeji vám všem úspěch. Své poděkování předávám také jeho eminenci panu Miguel d’Escoto Brockman, prezidentovi 63. valného shromáždění, za jeho vynikající vedení valného shromáždění během jeho funkčního období.
Během posledních čtyř let jsem s vámi mluvil o hlavních výzvách, kterým náš svět čelí. Mluvil jsem o kořenech a základních příčinách těchto výzev a o potřebě, aby světové mocnosti přehodnotily svůj názor a vypracovaly nový mechanismus zabývání se mezinárodními problémy. Mluvil jsem o dvou protichůdných pohledech, které v našem světě převažují; jeden je založen na nadvládě jeho materialistických zájmů prostřednictvím šíření nerovnosti a útlaku, chudoby a nedostatku, agrese, okupace a podvodů, který se snaží dostat celý svět pod svoji kontrolu a vnutit svoji vůli jiným zemím/národům. Tento pohled nevytvořil nic než frustraci, rozčarování a temnou budoucnost pro celé lidstvo.
Druhý pohled se druží s vírou v jednotu boha všemohoucího, řídí se učením Jeho posla, respektuje lidskou důstojnost a snaží se vytvořit bezpečný svět pro všechny členy lidského společenství, ve kterém se všichni mohou stejným způsobem těšit požehnání udržitelného míru a spirituality. Posledně zmíněný je pohled, který respektuje všechny lidské bytosti, národy a vzácné kultury vzdorující všem typům diskriminace ve světě, a oddávající se nepřetržitému boji za prosazení rovnosti před zákonem pro všechny, na základě spravedlnosti a bratrství, pokládající pevné základy pro zaručení stejného přístupu všech lidských bytostí k jejich snahám vyniknout znalostmi a ve vědě.
Neustále a opakovaně jsem zdůrazňoval potřebu provedení zásadních změn ve stávajícím přístupu ke světu a k lidským bytostem, abychom byli schopni vytvořit šťastné zítřky.
Přátelé a kolegové;
Dnes si přeji podělit se s vámi o několik bodů týkajících se změn, ke kterým by mělo dojít.
Zaprvé;
Je jasné, že přetrvání stávajících poměrů ve světě je nemožné. Současný nespravedlivý a nepříznivý stav jde proti samotné podstatě lidstva a ubírá se směrem, který odporuje pravdě a záměru stvoření světa.
Není již nadále možné lít tisíce miliard dolarů neskutečného bohatství do světové ekonomiky jednoduše tak, že se tisknou bezcenná papírová aktiva nebo se přesouvá inflace, a stejně tak sociální a ekonomické problémy, na jiné, prostřednictvím vytváření závažných rozpočtových schodků. Motor divokého kapitalismu s jeho nespravedlivým systémem uvažování a vnucování něčích názorů mezinárodnímu společenství, s cílem ovládnout svět ve jménu globalizace, a éra vytváření impérií je pryč. Není již nadále možné ponižovat národy a uvalovat na světové společenství politiku dvojího metru.
Přístupy, ve kterých realizace zájmů jistých mocností je považována za jediné kritérium demokracie, a používání těch nejhnusnějších metod zastrašování a podvodů pod pláštíkem svobody za projev demokracie, a přístupy, jejichž prostřednictvím jsou někdy diktátoři vykreslováni jako demokraté, postrádají legitimitu a musí být zcela odmítnuty.
Nadešel čas konce těch, kdo definují demokracii a svobodu a nastavují normy, zatímco sami jsou těmi prvními, kdo její základní principy porušují. Takoví již nemohou být zároveň soudci a zároveň vykonavateli a stavět se proti demokraticky zvoleným vládám.
Probuzení národů a rozšiřování svobody do celého světa jim již nadále neumožní pokračovat ve svém pokrytectví a zkaženém postoji. Právě z těchto důvodů většina zemí, včetně Spojených států, čeká na skutečné a hluboké změny. Uvítaly změny, a nadále budou změny vítat.
Jak si jen může člověk představit, že by nelidská politika v Palestině pokračovala; kde je vyháněna celá populace země ze své vlasti již více než 60 let prostřednictvím používání síly a násilí; kde se na ni útočí všemi typy zbraní, dokonce i zakázanými; kde je lidem upíráno jejich legitimní právo na sebeobranu, zatímco k velkému zármutku mezinárodního společenství jsou okupanti nazýváni milovníky míru a oběti jsou líčeny jako teroristé.
Jak mohou být zločiny okupantů proti bezbranným ženám a dětem a ničení jejich domovů, farem, nemocnic a škol bezvýhradně podporovány jistými vládami, a zároveň utlačovaní muži a ženy mohou být vystavováni genocidě a nejtvrdší ekonomické blokádě a tím jim upřeny základní potřeby, potraviny, voda a léky.
Není jim dokonce ani dovoleno znovu postavit své domovy, které byly během 22 dní barbarských útoků sionistického režimu zničeny, ačkoliv se blíží zima. Zatímco agresoři a jejich stoupenci podvodně pokračují ve své rétorice obrany lidských práv, aby jiné dostali pod tlak.
Není již nadále přijatelné, aby malá menšina ovládala politiku, ekonomiku a kulturu velké části světa prostřednictvím své spletité sítě a nastolovala novou formu otroctví a špinila dobré jméno jiných zemí, dokonce i evropských zemí a USA, aby dosáhla svých rasistických cílů.
Není přijatelné, aby někteří, kteří jsou tisíce kilometrů od Středního Východu, posílali své jednotky do vojenské intervence a pro šíření války, krveprolití, agrese, teroru a zastrašování celého regionu, zatímco vinu svalují na nesouhlasící země v regionu, které se obávají o svůj osud a svoji národní bezpečnost, a tento nesouhlas vydávají za protimírový akt a za vměšování se do záležitostí jiných. Podívejte se na situaci v Iráku a Afghánistánu.
Není již nadále možné okupovat cizí zemi ve jménu boje proti terorismu a pašování drog, zatímco produkce ilegálních drog se zvýšila, terorismus vzrostl a zesílil své sevření, zatímco byly zabity, zraněny nebo vyhnány tisíce nevinných lidí, byla zničena infrastruktura a regionální bezpečnost byla vážně narušena; a ti, kdo současnou katastrofální situaci vytvořili, nadále obviňují jiné. Jak můžete mluvit o přátelství a solidaritě s jinými zeměmi, když rozšiřujete své vojenské základny v různých částech světa, včetně latinské Ameriky. Tato situace nemůže pokračovat. Tím méně je možné prosazovat expanzionistickou a nelidskou politiku na základě militaristické logiky. Logika donucování a zastrašování přinese strašlivé následky, zhorší stávající globální problémy.
Není přijatelné, aby vojenský rozpočet některých vlád značně převyšoval rozpočty celých států ve světě. Vyvážejí ročně zbraně za miliardy dolarů, hromadí chemické a biologické zbraně, ustavují vojenské základny nebo mají vojenskou přítomnost v jiných zemích, zatímco obviňují ostatní z militarismu, a mobilizují své zdroje ve světě, aby zabránili vědeckému a technologickému pokroku jiných zemí, pod záminkou zamezování šíření zbraní. Není přijatelné, aby OSN a Rada bezpečnosti, jejichž rozhodnutí musí vyjadřovat názory všech zemí a vlád prostřednictvím uplatnění těch nejdemokratičtějších metod v jejich rozhodovacím procesu, byly ovládány několika málo vládami a sloužily jejich zájmům. Ve světě, kde by určujícími faktory měly být kultura, myšlenky a veřejné mínění, je pokračování stávající situace nemožné, a zásadní změny se zdají být nevyhnutelné.
Zadruhé;
Jakákoliv změna musí být strukturální a základní jak v teorii, tak v praxi, a musí obsáhnout všechny oblasti našeho života. Zastaralé mechanismy, které samotné byly nápomocny hlavní příčině a byly hlavní příčinou současných problémů v lidské společnosti, nelze pro nastolení změn a vytvoření žádoucího stavu světa nikdy použít. Liberalismus a kapitalismus, které odcizily božské a morální hodnoty lidským bytostem, nikdy štěstí lidstvu nepřinesou, protože jsou hlavním zdrojem všech osudových válek, chudoby a strádání.
Všichni jsme viděli, jak byly nespravedlivé ekonomické struktury, kontrolované jistými politickými zájmy, použity pro drancování národního bohatství zemí ve prospěch skupiny zkorumpovaných podnikatelských obrů. Současné struktury nejsou schopny současnou situaci napravit.
Politická a ekonomická struktura vytvořená po druhé světové válce, která byla založena na záměru ovládat svět, při prosazování spravedlnosti a trvalé bezpečnosti selhala.
Vládci, jejichž srdce nebijí láskou k lidstvu a kteří ve své mysli obětovali ducha spravedlnosti, lidstvu slib míru a přátelství nikdy nenabízí. Z boží přízně je marxismus pryč. Je nyní historií. Expanzionistický kapitalismus potká nepochybně stejný osud. Neb na základě božských tradic, zmiňovaných v posvátném koránu jako principy, špatní, stejně jako bubliny na vodní hladině, zmizí. Zůstane jen to, co lze použít navěky, v zájmu lidské společnosti.
Všichni musíme zůstat ostražitými, abychom zabránili snahám kolonialistů, diskriminačním a nelidským cílům, schovaným za slogany změn a v nových strukturách. Svět potřebuje projít zásadními změnami, a aby k nim došlo správným směrem, musí se všichni zapojit kolektivně, a v rámci těchto snah se nikdo a žádná vláda nesmí považovat za výjimku nebo za nadřazenou, a nesmí se pokoušet vnutit svoji vůli ostatním tím, že se prohlásí za vůdce světa.
Zatřetí;
Všechny v dnešním světě existující problémy plynou z faktu, že vládci se distancovali od lidských hodnot, morálky a učení poslů božích. Je politováníhodné, že v současných mezinárodních vztazích nahradila sobeckost a nenasytná hrabivost takové humanitární koncepty, jako láska, smíření, důstojnost a spravedlnost. Víra v jednoho boha byla nahrazena sobeckostí. Někteří si osobili místo boha a trvají na vnucování svých hodnot a přání ostatním. Lži nahradily upřímnost; pokrytectví nahradilo integritu a sobeckost nahradila smíření. Podvody ve vzájemných vztazích jsou nazývány prozíravostí a státnickostí; loupení bohatství jiných zemí je nazýváno snahou o rozvoj; okupace je představována jako dar prosazení svobody a demokracie, a bezbranné národy jsou podrobeny útlaku ve jménu obrany lidských práv.
Přátelé a kolegové,
Řešení globálních problémů a dosažení spravedlnosti a udržení míru se zhmotní pouze při kolektivním odhodlání a spolupráci všech národů a států. Éra polarizace světa stojící na hegemonii nebo nadvládě několika vlád skončila.
Dnes musíme proti stávajícím výzvám povstat společně v kolektivním odhodlání; musíme brát změnu vážně a pomoct ostatním, prostřednictvím kolektivní práce, vrátit se k základním morálním a lidským hodnotám. Bohem byli sesláni posli, aby lidstvu ukázali světlo pravdy, přišli, aby lidi spravili o jejich individuálních a sociálních závazcích. Úcta, víra v Alláha a jeho posuzování lidského chování či počínání v příštím světě, víra v nadřazenost spravedlnosti v obou životech, hledání svého štěstí, blaha a bezpečnosti ve štěstí, blaha a bezpečnosti ostatních, respektování člověka, snaha šířit lásku a soucit proti nepřátelství, to vše bylo vrcholem učení poslů božích, od Adama po Noema, od Noema po Abrahama, Mojžíše, Ježíše Krista a posledního proroka, Mohameda (mír jeho duši). Ti všichni přišli učinit něco, aby odstranili války a nevědomost, vymýtili chudobu a vykořenili diskriminaci, aby šířili štěstí v celém světě. Oni jsou nejlepšími dary, které bůh všemohoucí seslal lidským bytostem.
Pokud se víra v Entezar (trpělivé čekání na návrat imáma) stane společnou a spojíme své ruce, abychom dosáhli prosperity pro všechny, pak bude naděje na reformu skutečnější a větší.
Začtvrté;
Podle mého názoru nás čeká několik důležitých věcí k projednání. Generální tajemník a valné shromáždění OSN se může ujmout provedení nezbytných opatření, na základě kterých bychom naplnili své společné cíle:
Restrukturalizovat OSN, aby se toto světové těleso transformovalo do efektivní a plně demokratické organizace, schopné hrát objektivní, spravedlivou a efektivní roli v mezinárodních vztazích; zreformovat strukturu Rady bezpečnosti, obzvláště zrušit diskriminační privilegium veta; obnovit nezcizitelná práva Palestinců prostřednictvím zorganizování referenda a svobodných voleb v Palestině, aby se připravily základy pro celou palestinskou populaci, včetně muslimů, křesťanů a židů, aby mohli žít společně v míru a harmonii; skoncovat se všemi typy zasahování do záležitostí Iráku, Afghánistánu, Středního Východu a všech zemí v Africe, latinské Americe, Asii a v Evropě.
Jak řekl náš velký prorok, vláda může přežít za rouhání, ale nikdy ne za útlaku. Útlak Palestinců a porušování jejich práv stále pokračuje; nová skupina Palestinců, kteří žili v al-Qod al-Sharif, byla opět vyhnána ze svých domovů, jak pokračuje ničení jejich domů okupanty; bombardování v Afghánistánu a Pákistánu zatím neustalo; a věznice na Guantanamo nebyla doposud zavřena a stále existují tajné věznice v Evropě.
Pokračování stávající situace přispívá k válce a násilnostem. Útlak a vojenská agrese musí být zastaveny. Bohužel oficiální zprávy ohledně zvěrstev sionistického režimu v Gaze nebyly zveřejněny v úplnosti. Generální tajemník a OSN mají v tomto ohledu zásadní zodpovědnost, a mezinárodní společenství netrpělivě čeká na potrestání agresorů a vrahů bezbranných lidí v Gaze.
Zreformovat stávající ekonomické struktury a ustavit nový mezinárodní ekonomický řád založený na lidských a morálních hodnotách a závazcích. Je vskutku potřeba nového kurzu, který by pomohl prosadit spravedlnost a pokrok na celém světě, rozkvětem potenciálu a vloh všech národů, a tím dosáhnout blaha pro všechny a pro budoucí generace;
Zreformovat mezinárodní politické vztahy a postavit je na prosazování trvalého míru a přátelství, vykořenit závody ve zbrojení a odstranit všechny jaderné, chemické a biologické zbraně;
Zreformovat kulturní struktury, respektovat různé zvyklosti a tradice všech národů, podporovat morální hodnoty a spiritualitu zaměřené na institut rodiny jako páteř všech lidských společností;
V celosvětovém měřítku se snažit chránit prostředí a plně dodržovat mezinárodní dohody a smlouvy, aby se zabránilo zničení nenahraditelných přírodních zdrojů.
Zapáté;
Naše země úspěšně prošla skvělými a plně demokratickými volbami, otevřela novou kapitolu v postupu naší země směrem k pokroku a rozšířila mezinárodní vztahy. Velká většina mne opět svěřila tuto velkou zodpovědnost.
A nyní bych rád prohlásil, že náš skvělý národ, který značně přispěl ke světové civilizaci, a Islámská republika Irán, jako jedna z nejdemokratičtějších a nejpokrokovějších vlád na světě, jsou připraveny zmobilizovat své kulturní, politické a ekonomické schopnosti, aby se zapojily do konstruktivního procesu s cílem vypořádat se se všemi mezinárodními problémy a výzvami. Naše země byla hlavní obětí terorismu a cílem totální vojenské agrese během prvního desetiletí revoluce.
Celých posledních třicet let jsme byli předmětem nepřátelského přístupu těch, kdo podporovali Saddámovu vojenskou agresi a jeho používání chemických zbraní proti nám, a pak v Iráku provedli vojenskou akci, aby se ho zbavili. Dnes naše země usiluje o vytvoření světa, ve kterém zavládne spravedlnost a soucit. Oznamujeme svůj závazek zúčastnit se procesu budování trvalého míru a bezpečnosti na celém světě, pro všechny národy, založeného na spravedlnosti, spiritualitě a lidské důstojnosti, avšak zároveň zůstaneme oddáni silně bránit naše legitimní a zákonná práva.
Aby se tyto cíle vyplnily, je naše země připravena potřást si všemi rukama, které jsou nám nabídnuty upřímně. Žádná země nemůže tvrdit, že na této cestě k dokonalosti nepotřebuje změn a reforem. Vítáme skutečné a humánní změny a jsme připraveni se zásadních globálních reforem aktivně účastnit.
Proto zdůrazňujeme, že: Jedinou cestou, jak zůstat v bezpečí, je návrat k monoteismu a spravedlnosti, a to je největší nadějí a příležitostí všech věků a generací. Bez víry v boha a oddanosti věci spravedlnosti a boji proti nespravedlnosti a diskriminaci by to světový architekt neprovedl správně.
Člověk je středem vesmíru. Jedinečnou vlastností člověka je jeho lidství. Stejná vlastnost, která usiluje o spravedlnost, úctu, lásku, vědění, uvědomělost a všechny další vysoké hodnoty. Tyto lidské hodnoty by měly být podporovány, a každičký spolučlověk by měl dostat příležitost jich dosáhnout. Zanedbání jakékoliv z nich se rovná vynechání jedné složky lidství. Toto jsou společné prvky, které spojují všechna lidská společenství a představují základ pro mír, bezpečnost a přátelství.
Duchovní náboženství věnují pozornost všem aspektům lidského života, včetně poslušnosti boha, morálky, spravedlnosti, boje s útlakem a snahy nastolit spravedlivou a dobrou vládu. Prorok Abraham volal po jednotě boha proti Nimrodovi, stejně jako prorok Mojžíš učinil totéž proti faraonům a Ježíš Kristus a prorok Mohamed (mír jeho duši) proti utlačovatelům své vlastní doby. Všem bylo vyhrožováno smrtí a byli vyhnání ze svých vlastí. Bez odporu a nesouhlasu nebude nespravedlnost z povrchu zemského odstraněna.
Zašesté;
Drazí přátelé a kolegové;
Svět prochází neustále změnami a vývojem. Slíbeným osudem lidstva je nastolení čistého humánního života. Nadejde čas, kdy spravedlnost zvítězí na celé planetě a každičká lidská bytost se bude těšit respektu a důstojnosti. To bude doba, kdy se otevře lidstvu cesta k morální a spirituální dokonalosti a cesta k bohu, a vyjevení božích jmen bude naplněno. Lidstvo by mělo vyniknout při vyjádření božích „znalostí a moudrosti“, Jeho „soucitu a benevolence“, Jeho „spravedlnosti a čestnosti“, Jeho „moci a umění“ a Jeho „laskavosti a odpuštění“.
To vše se vyplní za vlády dokonalého člověka, posledního božského zdroje na Zemi, Hazrath Mahdi (mír jeho duši); potomek proroka islámu, který se znovu objeví, a Ježíše Krista (mír jeho duši) a dalších vznešených ho doprovodí při dosažení tohoto velkého kosmického poslání. A to je vírou v Entezara. Trpělivé čekání na vládu dobroty a vládu nejlepších, což je univerzální lidská představa a zdroj naděje všech národů na lepší svět.
Přijdou a za pomoci spravedlivých lidí a skutečných věřících zhmotní dlouhodobé přání člověka ohledně svobody, dokonalosti, dospělosti, bezpečnosti a pokoje, míru a krásy. Přijdou, aby ukončili války a agresi a předložili kompletní znalosti, a stejně tak spiritualitu a přátelství celému světu.
Ano; Vskutku, zářná budoucnost lidstva nadejde.
Drazí přátelé,
Při očekávání těchto budoucích skvělých časů a v rámci kolektivního odhodlání přispějme k položení základů a přípravám podmínek pro vytvoření této skvělé budoucnosti.
Ať žije láska a spiritualita; ať žije mír a bezpečnost; ať žije spravedlnost a svoboda.
Boží mír a požehnání vám všem.
zdroj: Projev vyšel v plném znění na serveru politicaltheatrics.og 24. září. Překlad L.Janda, publikoval www.zvedavec.org
26.9.2009
„Pochválen budiž Alláh, Pán vesmíru, a mír a požehnaní našemu Pánu a prorokovi Mohamedovi a jeho domu a jeho vznešeným společníkům“
„Ach bože, urychli příchod imáma Al-Mahdiho a dopřej mu dobrého zdraví a vítězství a učiň z nás jeho následovníky a ty, kteří dosvědčí jeho legitimitu.“
Pane prezidente,
Excelence,
Dámy a pánové,
Děkuji bohu všemohoucímu za to, že mne opět dopřál tuto příležitost, abych oslovil toto důležité mezinárodní shromáždění.
Přeji si začít tím, že vám poblahopřeji, pane prezidente, k tomu, že jste se ujal předsednictví 64. valného shromáždění OSN a přeji vám všem úspěch. Své poděkování předávám také jeho eminenci panu Miguel d’Escoto Brockman, prezidentovi 63. valného shromáždění, za jeho vynikající vedení valného shromáždění během jeho funkčního období.
Během posledních čtyř let jsem s vámi mluvil o hlavních výzvách, kterým náš svět čelí. Mluvil jsem o kořenech a základních příčinách těchto výzev a o potřebě, aby světové mocnosti přehodnotily svůj názor a vypracovaly nový mechanismus zabývání se mezinárodními problémy. Mluvil jsem o dvou protichůdných pohledech, které v našem světě převažují; jeden je založen na nadvládě jeho materialistických zájmů prostřednictvím šíření nerovnosti a útlaku, chudoby a nedostatku, agrese, okupace a podvodů, který se snaží dostat celý svět pod svoji kontrolu a vnutit svoji vůli jiným zemím/národům. Tento pohled nevytvořil nic než frustraci, rozčarování a temnou budoucnost pro celé lidstvo.
Druhý pohled se druží s vírou v jednotu boha všemohoucího, řídí se učením Jeho posla, respektuje lidskou důstojnost a snaží se vytvořit bezpečný svět pro všechny členy lidského společenství, ve kterém se všichni mohou stejným způsobem těšit požehnání udržitelného míru a spirituality. Posledně zmíněný je pohled, který respektuje všechny lidské bytosti, národy a vzácné kultury vzdorující všem typům diskriminace ve světě, a oddávající se nepřetržitému boji za prosazení rovnosti před zákonem pro všechny, na základě spravedlnosti a bratrství, pokládající pevné základy pro zaručení stejného přístupu všech lidských bytostí k jejich snahám vyniknout znalostmi a ve vědě.
Neustále a opakovaně jsem zdůrazňoval potřebu provedení zásadních změn ve stávajícím přístupu ke světu a k lidským bytostem, abychom byli schopni vytvořit šťastné zítřky.
Přátelé a kolegové;
Dnes si přeji podělit se s vámi o několik bodů týkajících se změn, ke kterým by mělo dojít.
Zaprvé;
Je jasné, že přetrvání stávajících poměrů ve světě je nemožné. Současný nespravedlivý a nepříznivý stav jde proti samotné podstatě lidstva a ubírá se směrem, který odporuje pravdě a záměru stvoření světa.
Není již nadále možné lít tisíce miliard dolarů neskutečného bohatství do světové ekonomiky jednoduše tak, že se tisknou bezcenná papírová aktiva nebo se přesouvá inflace, a stejně tak sociální a ekonomické problémy, na jiné, prostřednictvím vytváření závažných rozpočtových schodků. Motor divokého kapitalismu s jeho nespravedlivým systémem uvažování a vnucování něčích názorů mezinárodnímu společenství, s cílem ovládnout svět ve jménu globalizace, a éra vytváření impérií je pryč. Není již nadále možné ponižovat národy a uvalovat na světové společenství politiku dvojího metru.
Přístupy, ve kterých realizace zájmů jistých mocností je považována za jediné kritérium demokracie, a používání těch nejhnusnějších metod zastrašování a podvodů pod pláštíkem svobody za projev demokracie, a přístupy, jejichž prostřednictvím jsou někdy diktátoři vykreslováni jako demokraté, postrádají legitimitu a musí být zcela odmítnuty.
Nadešel čas konce těch, kdo definují demokracii a svobodu a nastavují normy, zatímco sami jsou těmi prvními, kdo její základní principy porušují. Takoví již nemohou být zároveň soudci a zároveň vykonavateli a stavět se proti demokraticky zvoleným vládám.
Probuzení národů a rozšiřování svobody do celého světa jim již nadále neumožní pokračovat ve svém pokrytectví a zkaženém postoji. Právě z těchto důvodů většina zemí, včetně Spojených států, čeká na skutečné a hluboké změny. Uvítaly změny, a nadále budou změny vítat.
Jak si jen může člověk představit, že by nelidská politika v Palestině pokračovala; kde je vyháněna celá populace země ze své vlasti již více než 60 let prostřednictvím používání síly a násilí; kde se na ni útočí všemi typy zbraní, dokonce i zakázanými; kde je lidem upíráno jejich legitimní právo na sebeobranu, zatímco k velkému zármutku mezinárodního společenství jsou okupanti nazýváni milovníky míru a oběti jsou líčeny jako teroristé.
Jak mohou být zločiny okupantů proti bezbranným ženám a dětem a ničení jejich domovů, farem, nemocnic a škol bezvýhradně podporovány jistými vládami, a zároveň utlačovaní muži a ženy mohou být vystavováni genocidě a nejtvrdší ekonomické blokádě a tím jim upřeny základní potřeby, potraviny, voda a léky.
Není jim dokonce ani dovoleno znovu postavit své domovy, které byly během 22 dní barbarských útoků sionistického režimu zničeny, ačkoliv se blíží zima. Zatímco agresoři a jejich stoupenci podvodně pokračují ve své rétorice obrany lidských práv, aby jiné dostali pod tlak.
Není již nadále přijatelné, aby malá menšina ovládala politiku, ekonomiku a kulturu velké části světa prostřednictvím své spletité sítě a nastolovala novou formu otroctví a špinila dobré jméno jiných zemí, dokonce i evropských zemí a USA, aby dosáhla svých rasistických cílů.
Není přijatelné, aby někteří, kteří jsou tisíce kilometrů od Středního Východu, posílali své jednotky do vojenské intervence a pro šíření války, krveprolití, agrese, teroru a zastrašování celého regionu, zatímco vinu svalují na nesouhlasící země v regionu, které se obávají o svůj osud a svoji národní bezpečnost, a tento nesouhlas vydávají za protimírový akt a za vměšování se do záležitostí jiných. Podívejte se na situaci v Iráku a Afghánistánu.
Není již nadále možné okupovat cizí zemi ve jménu boje proti terorismu a pašování drog, zatímco produkce ilegálních drog se zvýšila, terorismus vzrostl a zesílil své sevření, zatímco byly zabity, zraněny nebo vyhnány tisíce nevinných lidí, byla zničena infrastruktura a regionální bezpečnost byla vážně narušena; a ti, kdo současnou katastrofální situaci vytvořili, nadále obviňují jiné. Jak můžete mluvit o přátelství a solidaritě s jinými zeměmi, když rozšiřujete své vojenské základny v různých částech světa, včetně latinské Ameriky. Tato situace nemůže pokračovat. Tím méně je možné prosazovat expanzionistickou a nelidskou politiku na základě militaristické logiky. Logika donucování a zastrašování přinese strašlivé následky, zhorší stávající globální problémy.
Není přijatelné, aby vojenský rozpočet některých vlád značně převyšoval rozpočty celých států ve světě. Vyvážejí ročně zbraně za miliardy dolarů, hromadí chemické a biologické zbraně, ustavují vojenské základny nebo mají vojenskou přítomnost v jiných zemích, zatímco obviňují ostatní z militarismu, a mobilizují své zdroje ve světě, aby zabránili vědeckému a technologickému pokroku jiných zemí, pod záminkou zamezování šíření zbraní. Není přijatelné, aby OSN a Rada bezpečnosti, jejichž rozhodnutí musí vyjadřovat názory všech zemí a vlád prostřednictvím uplatnění těch nejdemokratičtějších metod v jejich rozhodovacím procesu, byly ovládány několika málo vládami a sloužily jejich zájmům. Ve světě, kde by určujícími faktory měly být kultura, myšlenky a veřejné mínění, je pokračování stávající situace nemožné, a zásadní změny se zdají být nevyhnutelné.
Zadruhé;
Jakákoliv změna musí být strukturální a základní jak v teorii, tak v praxi, a musí obsáhnout všechny oblasti našeho života. Zastaralé mechanismy, které samotné byly nápomocny hlavní příčině a byly hlavní příčinou současných problémů v lidské společnosti, nelze pro nastolení změn a vytvoření žádoucího stavu světa nikdy použít. Liberalismus a kapitalismus, které odcizily božské a morální hodnoty lidským bytostem, nikdy štěstí lidstvu nepřinesou, protože jsou hlavním zdrojem všech osudových válek, chudoby a strádání.
Všichni jsme viděli, jak byly nespravedlivé ekonomické struktury, kontrolované jistými politickými zájmy, použity pro drancování národního bohatství zemí ve prospěch skupiny zkorumpovaných podnikatelských obrů. Současné struktury nejsou schopny současnou situaci napravit.
Politická a ekonomická struktura vytvořená po druhé světové válce, která byla založena na záměru ovládat svět, při prosazování spravedlnosti a trvalé bezpečnosti selhala.
Vládci, jejichž srdce nebijí láskou k lidstvu a kteří ve své mysli obětovali ducha spravedlnosti, lidstvu slib míru a přátelství nikdy nenabízí. Z boží přízně je marxismus pryč. Je nyní historií. Expanzionistický kapitalismus potká nepochybně stejný osud. Neb na základě božských tradic, zmiňovaných v posvátném koránu jako principy, špatní, stejně jako bubliny na vodní hladině, zmizí. Zůstane jen to, co lze použít navěky, v zájmu lidské společnosti.
Všichni musíme zůstat ostražitými, abychom zabránili snahám kolonialistů, diskriminačním a nelidským cílům, schovaným za slogany změn a v nových strukturách. Svět potřebuje projít zásadními změnami, a aby k nim došlo správným směrem, musí se všichni zapojit kolektivně, a v rámci těchto snah se nikdo a žádná vláda nesmí považovat za výjimku nebo za nadřazenou, a nesmí se pokoušet vnutit svoji vůli ostatním tím, že se prohlásí za vůdce světa.
Zatřetí;
Všechny v dnešním světě existující problémy plynou z faktu, že vládci se distancovali od lidských hodnot, morálky a učení poslů božích. Je politováníhodné, že v současných mezinárodních vztazích nahradila sobeckost a nenasytná hrabivost takové humanitární koncepty, jako láska, smíření, důstojnost a spravedlnost. Víra v jednoho boha byla nahrazena sobeckostí. Někteří si osobili místo boha a trvají na vnucování svých hodnot a přání ostatním. Lži nahradily upřímnost; pokrytectví nahradilo integritu a sobeckost nahradila smíření. Podvody ve vzájemných vztazích jsou nazývány prozíravostí a státnickostí; loupení bohatství jiných zemí je nazýváno snahou o rozvoj; okupace je představována jako dar prosazení svobody a demokracie, a bezbranné národy jsou podrobeny útlaku ve jménu obrany lidských práv.
Přátelé a kolegové,
Řešení globálních problémů a dosažení spravedlnosti a udržení míru se zhmotní pouze při kolektivním odhodlání a spolupráci všech národů a států. Éra polarizace světa stojící na hegemonii nebo nadvládě několika vlád skončila.
Dnes musíme proti stávajícím výzvám povstat společně v kolektivním odhodlání; musíme brát změnu vážně a pomoct ostatním, prostřednictvím kolektivní práce, vrátit se k základním morálním a lidským hodnotám. Bohem byli sesláni posli, aby lidstvu ukázali světlo pravdy, přišli, aby lidi spravili o jejich individuálních a sociálních závazcích. Úcta, víra v Alláha a jeho posuzování lidského chování či počínání v příštím světě, víra v nadřazenost spravedlnosti v obou životech, hledání svého štěstí, blaha a bezpečnosti ve štěstí, blaha a bezpečnosti ostatních, respektování člověka, snaha šířit lásku a soucit proti nepřátelství, to vše bylo vrcholem učení poslů božích, od Adama po Noema, od Noema po Abrahama, Mojžíše, Ježíše Krista a posledního proroka, Mohameda (mír jeho duši). Ti všichni přišli učinit něco, aby odstranili války a nevědomost, vymýtili chudobu a vykořenili diskriminaci, aby šířili štěstí v celém světě. Oni jsou nejlepšími dary, které bůh všemohoucí seslal lidským bytostem.
Pokud se víra v Entezar (trpělivé čekání na návrat imáma) stane společnou a spojíme své ruce, abychom dosáhli prosperity pro všechny, pak bude naděje na reformu skutečnější a větší.
Začtvrté;
Podle mého názoru nás čeká několik důležitých věcí k projednání. Generální tajemník a valné shromáždění OSN se může ujmout provedení nezbytných opatření, na základě kterých bychom naplnili své společné cíle:
Restrukturalizovat OSN, aby se toto světové těleso transformovalo do efektivní a plně demokratické organizace, schopné hrát objektivní, spravedlivou a efektivní roli v mezinárodních vztazích; zreformovat strukturu Rady bezpečnosti, obzvláště zrušit diskriminační privilegium veta; obnovit nezcizitelná práva Palestinců prostřednictvím zorganizování referenda a svobodných voleb v Palestině, aby se připravily základy pro celou palestinskou populaci, včetně muslimů, křesťanů a židů, aby mohli žít společně v míru a harmonii; skoncovat se všemi typy zasahování do záležitostí Iráku, Afghánistánu, Středního Východu a všech zemí v Africe, latinské Americe, Asii a v Evropě.
Jak řekl náš velký prorok, vláda může přežít za rouhání, ale nikdy ne za útlaku. Útlak Palestinců a porušování jejich práv stále pokračuje; nová skupina Palestinců, kteří žili v al-Qod al-Sharif, byla opět vyhnána ze svých domovů, jak pokračuje ničení jejich domů okupanty; bombardování v Afghánistánu a Pákistánu zatím neustalo; a věznice na Guantanamo nebyla doposud zavřena a stále existují tajné věznice v Evropě.
Pokračování stávající situace přispívá k válce a násilnostem. Útlak a vojenská agrese musí být zastaveny. Bohužel oficiální zprávy ohledně zvěrstev sionistického režimu v Gaze nebyly zveřejněny v úplnosti. Generální tajemník a OSN mají v tomto ohledu zásadní zodpovědnost, a mezinárodní společenství netrpělivě čeká na potrestání agresorů a vrahů bezbranných lidí v Gaze.
Zreformovat stávající ekonomické struktury a ustavit nový mezinárodní ekonomický řád založený na lidských a morálních hodnotách a závazcích. Je vskutku potřeba nového kurzu, který by pomohl prosadit spravedlnost a pokrok na celém světě, rozkvětem potenciálu a vloh všech národů, a tím dosáhnout blaha pro všechny a pro budoucí generace;
Zreformovat mezinárodní politické vztahy a postavit je na prosazování trvalého míru a přátelství, vykořenit závody ve zbrojení a odstranit všechny jaderné, chemické a biologické zbraně;
Zreformovat kulturní struktury, respektovat různé zvyklosti a tradice všech národů, podporovat morální hodnoty a spiritualitu zaměřené na institut rodiny jako páteř všech lidských společností;
V celosvětovém měřítku se snažit chránit prostředí a plně dodržovat mezinárodní dohody a smlouvy, aby se zabránilo zničení nenahraditelných přírodních zdrojů.
Zapáté;
Naše země úspěšně prošla skvělými a plně demokratickými volbami, otevřela novou kapitolu v postupu naší země směrem k pokroku a rozšířila mezinárodní vztahy. Velká většina mne opět svěřila tuto velkou zodpovědnost.
A nyní bych rád prohlásil, že náš skvělý národ, který značně přispěl ke světové civilizaci, a Islámská republika Irán, jako jedna z nejdemokratičtějších a nejpokrokovějších vlád na světě, jsou připraveny zmobilizovat své kulturní, politické a ekonomické schopnosti, aby se zapojily do konstruktivního procesu s cílem vypořádat se se všemi mezinárodními problémy a výzvami. Naše země byla hlavní obětí terorismu a cílem totální vojenské agrese během prvního desetiletí revoluce.
Celých posledních třicet let jsme byli předmětem nepřátelského přístupu těch, kdo podporovali Saddámovu vojenskou agresi a jeho používání chemických zbraní proti nám, a pak v Iráku provedli vojenskou akci, aby se ho zbavili. Dnes naše země usiluje o vytvoření světa, ve kterém zavládne spravedlnost a soucit. Oznamujeme svůj závazek zúčastnit se procesu budování trvalého míru a bezpečnosti na celém světě, pro všechny národy, založeného na spravedlnosti, spiritualitě a lidské důstojnosti, avšak zároveň zůstaneme oddáni silně bránit naše legitimní a zákonná práva.
Aby se tyto cíle vyplnily, je naše země připravena potřást si všemi rukama, které jsou nám nabídnuty upřímně. Žádná země nemůže tvrdit, že na této cestě k dokonalosti nepotřebuje změn a reforem. Vítáme skutečné a humánní změny a jsme připraveni se zásadních globálních reforem aktivně účastnit.
Proto zdůrazňujeme, že: Jedinou cestou, jak zůstat v bezpečí, je návrat k monoteismu a spravedlnosti, a to je největší nadějí a příležitostí všech věků a generací. Bez víry v boha a oddanosti věci spravedlnosti a boji proti nespravedlnosti a diskriminaci by to světový architekt neprovedl správně.
Člověk je středem vesmíru. Jedinečnou vlastností člověka je jeho lidství. Stejná vlastnost, která usiluje o spravedlnost, úctu, lásku, vědění, uvědomělost a všechny další vysoké hodnoty. Tyto lidské hodnoty by měly být podporovány, a každičký spolučlověk by měl dostat příležitost jich dosáhnout. Zanedbání jakékoliv z nich se rovná vynechání jedné složky lidství. Toto jsou společné prvky, které spojují všechna lidská společenství a představují základ pro mír, bezpečnost a přátelství.
Duchovní náboženství věnují pozornost všem aspektům lidského života, včetně poslušnosti boha, morálky, spravedlnosti, boje s útlakem a snahy nastolit spravedlivou a dobrou vládu. Prorok Abraham volal po jednotě boha proti Nimrodovi, stejně jako prorok Mojžíš učinil totéž proti faraonům a Ježíš Kristus a prorok Mohamed (mír jeho duši) proti utlačovatelům své vlastní doby. Všem bylo vyhrožováno smrtí a byli vyhnání ze svých vlastí. Bez odporu a nesouhlasu nebude nespravedlnost z povrchu zemského odstraněna.
Zašesté;
Drazí přátelé a kolegové;
Svět prochází neustále změnami a vývojem. Slíbeným osudem lidstva je nastolení čistého humánního života. Nadejde čas, kdy spravedlnost zvítězí na celé planetě a každičká lidská bytost se bude těšit respektu a důstojnosti. To bude doba, kdy se otevře lidstvu cesta k morální a spirituální dokonalosti a cesta k bohu, a vyjevení božích jmen bude naplněno. Lidstvo by mělo vyniknout při vyjádření božích „znalostí a moudrosti“, Jeho „soucitu a benevolence“, Jeho „spravedlnosti a čestnosti“, Jeho „moci a umění“ a Jeho „laskavosti a odpuštění“.
To vše se vyplní za vlády dokonalého člověka, posledního božského zdroje na Zemi, Hazrath Mahdi (mír jeho duši); potomek proroka islámu, který se znovu objeví, a Ježíše Krista (mír jeho duši) a dalších vznešených ho doprovodí při dosažení tohoto velkého kosmického poslání. A to je vírou v Entezara. Trpělivé čekání na vládu dobroty a vládu nejlepších, což je univerzální lidská představa a zdroj naděje všech národů na lepší svět.
Přijdou a za pomoci spravedlivých lidí a skutečných věřících zhmotní dlouhodobé přání člověka ohledně svobody, dokonalosti, dospělosti, bezpečnosti a pokoje, míru a krásy. Přijdou, aby ukončili války a agresi a předložili kompletní znalosti, a stejně tak spiritualitu a přátelství celému světu.
Ano; Vskutku, zářná budoucnost lidstva nadejde.
Drazí přátelé,
Při očekávání těchto budoucích skvělých časů a v rámci kolektivního odhodlání přispějme k položení základů a přípravám podmínek pro vytvoření této skvělé budoucnosti.
Ať žije láska a spiritualita; ať žije mír a bezpečnost; ať žije spravedlnost a svoboda.
Boží mír a požehnání vám všem.
zdroj: Projev vyšel v plném znění na serveru politicaltheatrics.og 24. září. Překlad L.Janda, publikoval www.zvedavec.org
26.9.2009
14.09.09
Vzdorovitým rodičům jsou stále častěji odebírány děti
Británie: "Vzdorovitým, sebevědomým" rodičům, kteří se odváží pochybovat o rozhodnutí doktora nebo místních orgánů ohledně výchovy jejich dětí hrozí stále častěji, že jim budou děti úředně odebrány.
De facto stává se z toho rozšířená a běžná praxe.
Místní orgány používají soudy jako formu "odplaty" proti rodičům, kteří zpochybňují diagnozu lékařů nebo jiná rozhodnutí státních orgánů či vzdělávacích institucí.
Zdroj: http://www.telegraph.co.uk/health/children_shealth/6146654/Uppity-parents-who-challenge-the-authorities-risk-having-children-taken-away.html
http://www.zvedavec.org/vezkratce-3421.htm
14.9.2009
De facto stává se z toho rozšířená a běžná praxe.
Místní orgány používají soudy jako formu "odplaty" proti rodičům, kteří zpochybňují diagnozu lékařů nebo jiná rozhodnutí státních orgánů či vzdělávacích institucí.
Zdroj: http://www.telegraph.co.uk/health/children_shealth/6146654/Uppity-parents-who-challenge-the-authorities-risk-having-children-taken-away.html
http://www.zvedavec.org/vezkratce-3421.htm
14.9.2009
Bývalý taliansky prezident hovorí, že útoky 9/11 riadila CIA a Mossad
Bývalý taliansky prezident Francesco Cossiga, ktorý verejnosti prezradil operáciu Gladio, povedal teraz talianskym najstarším a najčítanejším novinám Corriere della Sera, že teroristické útoky 9/11 riadila CIA a Mossad a že toto je všeobecne známe tajným službám vo svete.
"Všetky tajné služby Ameriky a Európy vedia, že katastrofálny útok naplánovali a zrealizovali (tajné izraelské služby) Mossad s pomocou sionistického sveta, aby mohli z neho obviňovať arabské krajiny a aby donútili západné mocnosti k účasti na vojnách v Iraku a v Afganistane.", povedal.
Cossigu v júli 1983 zvolili za prerzidenta talianskeho senátu a v rokoch 1985 až 1992 pôsobil vo funkcii prezidenta republiky. Jeho otvorenosť veľmi hnevala taliansky politický establišment a neskôr ho donútili odstúpiť, keď informoval verejnosť o existencii a svojej osobnej účasti na operácii Gladio. Išlo o neusporiadanú spravodajskú sieť pod záštitou
NATO, ktorá v 60-tych, 70-tych a 80-tych rokoch na mnohých miestach v Európe uskutočňovala bombové útoky pod falošnou vlajkou, z ktorých potom obviňovali domácu alebo geopolitickú opozíciu. Agent siete Gladio Vincenzo Vinciquerra v marci 2001 vypovedal: "Museli ste útočiť na civilistov, ženy a deti, nevinných ľudí, neznámych a veľmi vzdialených od
politickej hry.
A dôvod k tomu je jednoduchý: donútiť verejnosť, aby sa obracala na štát v zabezpečení väčšej bezpečnosti." Cossiga prvý raz vyjadril pochybnosti o útokoch 9/11 už v roku 2001. Keď teraz hovorí, že útoky uskutočnila samotná Amerika a že tajné služby o svete o tom vedia, to človeku veľa napovie. To je ďalšie potvrdenie, o ktorom sa nemožno dozvedieť od americkej propagandistickej mašinérie či v tlači alebo v televízii. Vďaka jeho bohatej životnej skúsenosti a postaveniu, Cossigu nemožno brať na ľahkú váhu.
American Free Press: "Itraly Ex-President: CIA And Mossad Ran 9-11"
http://www.rense.com/general87/d3.htm
zdroj: http://www.protiprudu.info/september09.html#byv
14.9.2009
"Všetky tajné služby Ameriky a Európy vedia, že katastrofálny útok naplánovali a zrealizovali (tajné izraelské služby) Mossad s pomocou sionistického sveta, aby mohli z neho obviňovať arabské krajiny a aby donútili západné mocnosti k účasti na vojnách v Iraku a v Afganistane.", povedal.
Cossigu v júli 1983 zvolili za prerzidenta talianskeho senátu a v rokoch 1985 až 1992 pôsobil vo funkcii prezidenta republiky. Jeho otvorenosť veľmi hnevala taliansky politický establišment a neskôr ho donútili odstúpiť, keď informoval verejnosť o existencii a svojej osobnej účasti na operácii Gladio. Išlo o neusporiadanú spravodajskú sieť pod záštitou
NATO, ktorá v 60-tych, 70-tych a 80-tych rokoch na mnohých miestach v Európe uskutočňovala bombové útoky pod falošnou vlajkou, z ktorých potom obviňovali domácu alebo geopolitickú opozíciu. Agent siete Gladio Vincenzo Vinciquerra v marci 2001 vypovedal: "Museli ste útočiť na civilistov, ženy a deti, nevinných ľudí, neznámych a veľmi vzdialených od
politickej hry.
A dôvod k tomu je jednoduchý: donútiť verejnosť, aby sa obracala na štát v zabezpečení väčšej bezpečnosti." Cossiga prvý raz vyjadril pochybnosti o útokoch 9/11 už v roku 2001. Keď teraz hovorí, že útoky uskutočnila samotná Amerika a že tajné služby o svete o tom vedia, to človeku veľa napovie. To je ďalšie potvrdenie, o ktorom sa nemožno dozvedieť od americkej propagandistickej mašinérie či v tlači alebo v televízii. Vďaka jeho bohatej životnej skúsenosti a postaveniu, Cossigu nemožno brať na ľahkú váhu.
American Free Press: "Itraly Ex-President: CIA And Mossad Ran 9-11"
http://www.rense.com/general87/d3.htm
zdroj: http://www.protiprudu.info/september09.html#byv
14.9.2009
12.09.09
Esej o globalizácii – Krach slovenskej cesty
Po páde východného bloku bolo Slovensko vystavené všetkým nástrahám procesu globalizácie. Išlo len o to, ako rýchlo a s akými nákladmi bude naše územie začlenené do globálneho ekonomického priestoru.
Slovenský model šokovej terapie
Prvá ponovembrová politicko-ekonomická elita sa veľmi skoro rozčesla do dvoch frakcií, presadzujúcich odlišný model ekonomickej transformácie. Prvý, gradualistický, zohľadňujúci ekonomické dosahy na obyvateľstvo, zastával podpredseda vlády Valtr Komárek. Bohužiaľ, presadil sa koncept radikálnej ekonomickej reformy, tzv. šokový model, ktorý vychádzal z poučiek chicagskej monetárnej školy a ktorý v ČSFR presadzovala skupina ekonómov sústredená okolo vtedajšieho federálneho ministra financií Václava Klausa.
Aj slovenská spoločnosť bola na začiatku deväťdesiatych rokov rozdelená do dvoch antagonistických táborov. (Napokon, tak je to v modifikovanej podobe dodnes.) Prvý tábor (v tom čase menšinový) tvorili predovšetkým liberálne a eurooptimisticky naladené elity, sústreďujúce sa predovšetkým vo VPN (neskôr ODÚ). Vyznávali ekonomický liberalizmus, podľa ktorého všetko vyrieši trh. Vyzývali na minimálne zásahy štátu do ekonomiky s tým, že jediným prípustným regulatívom štátu na ekonomiku je usmerňovanie tokov peňazí na trhu, ktorý môže vykonávať len od politiky nezávislá centrálna banka. To vraj zabezpečí dlhodobé napredovanie ekonomiky i celej spoločnosti. Táto skupina mala na Slovensku (aspoň do roku 1992) značný politický vplyv, a aj keď začala prudko strácať podporu obyvateľstva, ovládala exekutívu a realizovala slovenský model šokovej terapie, ako sa eufemisticky nazval koncept radikálnej ekonomickej reformy. Jej hlavným dôsledkom bola absolútna cenová deregulácia takmer všetkých komodít, čo malo za následok vysokú infláciu, rádovo v desiatkach percent. Následkom toho sa prudko znehodnotili úspory obyvateľstva (štát vlastne okradol občanov o ich úspory) a zároveň sa hlboko znehodnotila naša mena. Tieto okolnosti vytvorili vhodné prostredie na lacný výpredaj národného majetku ľuďom a skupinám neraz spojených so vznikajúcim organizovaným zločinom. Dialo sa tak najmä prostredníctvom tzv. holandských dražieb v procese malej privatizácie. Tak sa postupne začali tvoriť podmienky na lacný výpredaj národného bohatstva zahraničným investorom.
Bezbrehé rabovanie
Hlavným nástrojom rýchlej premeny majetkových pomerov sa stala tzv. kupónová privatizácia. Vďaka nej sa v krátkom čase podarilo zmeniť vlastníctvo niekoľkomiliardového majetku. Podľa niektorých zdrojov to bolo najväčšie prerozdeľovanie majetku na našom území od bitky pri Bielej hore (resp. od stavovských povstaní na Slovensku). Takáto udalosť sa uskutočňuje zväčša raz za desať generácií, a tí, čo boli pri tom, sa zmenili na novodobú vrstvu zbohatlíkov, profitujúcu zo sprivatizovaného majetku počas niekoľkých generácií.
Kontroverznosť a množstvo slabín kupónovej privatizácie boli jej tvorcom jasné hneď na jej začiatku. Okrem rozptýleného vlastníctva akcií, a teda zložitého riadenia sprivatizovaných podnikov to bola predovšetkým nedostatočná ochrana drobného akcionára. Malí DIK-ovia (držitelia investičných kupónov), ako ich vtedy nazývali, boli obetovaní vyššiemu cieľu: zmene vlastníckych pomerov. Dnes vieme, že absolútna väčšina DIK-ov bola v podstate okradnutá. Práve v tomto období sa položili základy mnohomiliardových impérií tzv. finančných žralokov ako sú Penta Group, Dividend Group, J&T, Istrokapitál či Slávia Capital. Tieto spoločnosti dnes kontrolujú to, čo ešte zostalo z niekdajšieho národného majetku v slovenských rukách. Okradnutie miliónov ľudí bolo podľa neoliberálov vraj len nevyhnutným transformačným procesom, ktorý umožnil vznik novej spoločnosti. Vďaka kupónovej privatizácii sa k mnohomiliardovým majetkom dostala úzka skupina ľudí v tzv. IPF (Investičných privatizačných fondoch), vďaka ktorým ovládla množstvo podnikov. Pri ignorovaní záujmov malých akcionárov aj pri relatívne malom akcionárskom podiele (vinou rozdrobenej akcionárskej štruktúry) často stačilo na kontrolný balík 20 percent akcií podniku. Správcovia necelej štvrtiny akcií sa tak začali správať ako absolútni a neobmedzení vlastníci, ignorujúc všetky záujmy (vlastných podnikov a ich zamestnancov, malých akcionárov a podobne) a čo sa dalo, buď rozkradli, alebo „reštrukturalizovali": to čo malo akú-takú cenu, vyčlenili z podniku a výhodne predali, ľudí prepustili, zhrabli desiatky či stovky miliónov a potom zlikvidovali ďalšiu fabriku, kde mali dvadsaťpercentný podiel. Toto bezbrehé rabovanie trvalo prakticky až do konca deväťdesiatych rokov.
Domáca kapitálotvorná vrstva
Samozrejme, v tom čase už platila všeobecne známa axióma, že zmena vlastníckych vzťahov (rozumej privatizácia) je nevyhnutná, je však možné robiť ju tak, aby majetok SR ostal podľa možnosti v slovenských rukách. Preto nová garnitúra po roku 1992 prišla s konceptom domácej kapitálotvornej vrstvy, ktorá mala byť manažérsky kvalifikovaná, podnikavá, filantropická, presadzujúca národnoštátne záujmy, ktorá má navyše ambície stať sa aktívnym a úspešným hráčom v procese globalizácie.
Vychádzalo sa tak trochu z mináčovskej koncepcie plebejského národa. V každom štáte sa prirodzeným ochrancom národnoštátnych záujmov stávala vyššia šľachta. Slovensko historicky disponovalo silnou vrstvou nižšej šľachty (zemianstvom), relatívne úzkou vrstvou strednej a okrem výnimiek u nás absentovala vysoká šľachta. To spôsobilo, že sme sa v histórii stali objektom, nie subjektom dejín, alebo inak, rozhodovali o nás cudzí. Teda novovzniknutá kapitálotvorná vrstva sa mala stať jedným z najvýznamnejších štátotvorných prvkov, pilierom a garanciou aj politicko-ekonomického presadzovania národnoštátnych záujmov.
Tento koncept však zlyhal. Prečo? Predovšetkým pre zlý výber predstaviteľov národnej kapitálotvornej vrstvy. Vo veľmi krátkom čase sa títo ľudia dostali k obrovským majetkom, ktoré neboli schopní efektívne spravovať a zo zisku účinne podporovať národnoštátne záujmy Slovenska (cez podporu súkromných médií či občianskych skupín s vlasteneckou orientáciou). Je však otázkou, či aj v prípade, keby osobnostne, ľudsky a profesionálne nezlyhali, by mali v globalizovanom trhu šancu prežiť. Dnes vieme, že s najväčšou pravdepodobnosťou nie.
VSŽ pochovali dzurindovci
Aby sme neboli priveľmi všeobecní, uveďme dva modelové príklady prístupu veľkoprivatizérov. Ako prvý, do istej miery mediálne a politicky vyfabulovaný, sa uvádzal príklad rezešovskej privatizácie Východoslovenských železiarní, ako druhý, pozitívnejší príklad sa spomínala privatizácia Slovnaftu skupinou Slovintegra, blízkou Slavomírovi Hatinovi, ale aj privatizácia Dusla Šaľa Jozefom Kollárom či Matadoru Púchov Štefanom Rosinom. Ani jedna z týchto privatizácií však neprežila oveľa dlhšie ako dekádu.
Rozoberme si však privatizáciu VSŽ spoločnosťou Manager (ktorú tvorili Rezeš, Smerek, Drábik, Grúber). Táto skupina po získaní kontroly nad spoločnosťou a vytlačení skupiny Ferroinvest, ktorú kontroloval Jozef Hrinko, neskorší spoluvlastník Chemka Strážske, začala s veľkými investičnými akciami. Získala kontrolný balík v Třineckých železiarňach, za 900 mil. Sk kúpila futbalový klub Sparta Praha, skúpila krachujúce železiarne v Diósgyöri v Maďarsku, ktoré nakoniec aj tak skrachovali, stáli však spoločnosť nemalé prostriedky. VSŽ sa pôvodne chcela profilovať ako širokoodvetvový holding s množstvom sektorov; podnikala v bankovníctve (mala významný balík akcií IRB a nakoniec aj manažérsku kontrolu v tejto banke), podnikateľsky sa profilovala aj v médiách, kúpila denník Národná obroda, regionálny denník Korzár, stála za vznikom neúspešného bulvárneho denníka Trhák. Okrem toho expandovala aj do strojárskych podnikov, čo sa však ukázalo ako neveľmi prezieravé.
Hutnícky priemysel je veľmi citlivý na cyklické výkyvy trhu, čo malo za následok, že aj v čase konjunktúry bola ekonomická expanzia VSŽ na hrane únosnosti. Keď sa však pozitívny ekonomický cyklus zastavil, dopyt po oceli a valcovaných výrobkoch klesol, klesla cena ocele a, navyše, vinou poklesu kurzu koruny sa veľmi predražil nákup vstupov (železnej rudy, koksovateľného uhlia a energií). Výsledkom bolo, že sa podnik dostal do problémov. Tie by však neboli fatálne, keby ekonomický pokles nenastal práve v čase striedania politických garnitúr.
To, čo nastalo potom, patrí do „zlatého fondu" ekonomických vlastizrád, ktoré po roku 1998 páchala Dzurindova vláda. S pomocou bánk, ktoré mali v zástave akcie VSŽ, sa pokúsili o vyvolanie cross defaultu, teda umelo vyvolaného krachu tejto fabriky, živiacej štvrtinu až tretinu obyvateľov druhého najväčšieho mesta na Slovensku. Hyenizmus Dzurindovej vlády nemal hraníc.
Čo bolo ďalej, je všeobecne známe. Nástup krízového manažmentu na čele s Američanom slovenského pôvodu Gabrielom Eichlerom a nakoniec predaj VSŽ americkej spoločnosti U. S. Steel za cenu jedného špičkového hráča v primeradivison. Takto sa skončil jeden pokus o vznik slovenskej kapitálotvornej vrstvy.
Slovnaft v maďarských rukách
Iný bol príbeh privatizácie Slovnaftu. Jednu z najvýznamnejších stredoeurópskych rafinérií sprivatizovala spoločnosť Slovintegra Slavomíra Hatinu. Manažment tohto podniku sa orientoval výlučne na petrochémiu a masívne investoval do rozvoja fabriky. Na rozdiel od manažmentu VSŽ aj ľudsky uniesol svoje nové postavenie (bez prehnaného prepychu a exhibicionizmu). Ako sa však nakoniec ukázalo, náhly pokles hodnoty koruny spôsobil, že aj Slovnaft sa dostal do veľkých problémov so splácaním úverov. Problémy, ktoré nastali, boli však riešiteľné. Ak by už vtedy boli banky v súkromných rukách, iste by prehodnotili splátkový kalendár a aj za cenu vyšších úrokov by nakoniec výkyvy na trhoch manažment podniku zniesol. Táto cesta však bola neschodná, keďže v novej slovenskej vláde od jesene 1998 sedeli ekonomickí vlastizradcovia. Tí cez štátom ovládané úverujúce banky začali vlastníkov (Slovintegra) vydierať, takže ak manažment a vlastníci chceli Slovnaft zachrániť, museli ho dať fakticky znárodniť (vrátiť štátnemu Fondu národného majetku podstatnú časť svojich akcií). Po znárodnení Dzurindova vláda predala získané akcie Slovnaftu za smiešnu cenu maďarskej petrochemickej skupine MOL. Po krátkom čase MOL na čele s Oskarom Világim, podnikateľom blízkym SMK, a najmä Bélovi Bugárovi, ovládol Slovnaft aj manažérsky. Pôvodní vlastníci Slovnaftu boli zatlačení do úzadia. Táto mafiánska akcia predznamenala štýl ekonomickej politiky dzurindovcov počas celého ich osemročného vládnutia.
Bez slovenských majiteľov
Dnes je v podstate nemožné nájsť významnejší slovenský podnik, ktorý by bol vo vlastníctve slovenských majiteľov. Prednedávnom posledný významný slovenský pivovar Topvar skončil pod krídlami globálnej juhoafrickej spoločnosti SAAB Müller, čím sa zavŕšila „konsolidácia" slovenského trhu s pivom - celý ho pohltili dve nadnárodné skupiny - spomenutý juhoafrický koncern a nemecký Heineken. Podobná situácia je aj v potravinárskom priemysle, ktorý už dávno vlastnia nadnárodné spoločnosti alebo finanční žraloci. Presne to isté platí aj o „slovenskej" tlači - tú väčšinovo ovládli zahraničné vydavateľské skupiny. Najčítanejší denník na Slovensku, bulvárny Nový Čas, vydáva spolu s ďalšími titulmi švajčiarsky Ringier, denník SME vlastní prostredníctvom spoločnosti Petit Press nemecká Media Group Rheinische Post. Na slovenský trh nedávno vstúpil aj britský investor Daily Mail and General Trust, ktorý cez svoju budapeštiansku pobočku edituje denník Pravda. Je pozoruhodné, že novým majiteľom nie sú dobré ani slovenské tlačiarne: Pravda sa po zmene majiteľa tlačí v maďarskom Györi. Jediným veľkým vydavateľstvom printových médií v slovenských rukách je spoločnosť 7 Plus, s. r. o. Vlastnícke pomery v oblasti tlače kopírujú aj komerčné televízie. Najsledovanejšiu televíziu Markíza vlastní americká spoločnosť CME, televízia JOJ je majetkom finančných žralokov J&T a spravodajskú televíziu TA3 cez skupinu Grafobal ovláda vydavateľský a tlačiarenský magnát Ivan Kmotrík.
Roman Michelko, slovenský prozaik, politológ a publicista. V roku 2006 získal prémiu ceny Ivana Kraska (cena za najlepší literárny debut autorov do 35 rokov).
zdroj: http://www.voltaire.netkosice.sk/index2.html
12.9.2009
Slovenský model šokovej terapie
Prvá ponovembrová politicko-ekonomická elita sa veľmi skoro rozčesla do dvoch frakcií, presadzujúcich odlišný model ekonomickej transformácie. Prvý, gradualistický, zohľadňujúci ekonomické dosahy na obyvateľstvo, zastával podpredseda vlády Valtr Komárek. Bohužiaľ, presadil sa koncept radikálnej ekonomickej reformy, tzv. šokový model, ktorý vychádzal z poučiek chicagskej monetárnej školy a ktorý v ČSFR presadzovala skupina ekonómov sústredená okolo vtedajšieho federálneho ministra financií Václava Klausa.
Aj slovenská spoločnosť bola na začiatku deväťdesiatych rokov rozdelená do dvoch antagonistických táborov. (Napokon, tak je to v modifikovanej podobe dodnes.) Prvý tábor (v tom čase menšinový) tvorili predovšetkým liberálne a eurooptimisticky naladené elity, sústreďujúce sa predovšetkým vo VPN (neskôr ODÚ). Vyznávali ekonomický liberalizmus, podľa ktorého všetko vyrieši trh. Vyzývali na minimálne zásahy štátu do ekonomiky s tým, že jediným prípustným regulatívom štátu na ekonomiku je usmerňovanie tokov peňazí na trhu, ktorý môže vykonávať len od politiky nezávislá centrálna banka. To vraj zabezpečí dlhodobé napredovanie ekonomiky i celej spoločnosti. Táto skupina mala na Slovensku (aspoň do roku 1992) značný politický vplyv, a aj keď začala prudko strácať podporu obyvateľstva, ovládala exekutívu a realizovala slovenský model šokovej terapie, ako sa eufemisticky nazval koncept radikálnej ekonomickej reformy. Jej hlavným dôsledkom bola absolútna cenová deregulácia takmer všetkých komodít, čo malo za následok vysokú infláciu, rádovo v desiatkach percent. Následkom toho sa prudko znehodnotili úspory obyvateľstva (štát vlastne okradol občanov o ich úspory) a zároveň sa hlboko znehodnotila naša mena. Tieto okolnosti vytvorili vhodné prostredie na lacný výpredaj národného majetku ľuďom a skupinám neraz spojených so vznikajúcim organizovaným zločinom. Dialo sa tak najmä prostredníctvom tzv. holandských dražieb v procese malej privatizácie. Tak sa postupne začali tvoriť podmienky na lacný výpredaj národného bohatstva zahraničným investorom.
Bezbrehé rabovanie
Hlavným nástrojom rýchlej premeny majetkových pomerov sa stala tzv. kupónová privatizácia. Vďaka nej sa v krátkom čase podarilo zmeniť vlastníctvo niekoľkomiliardového majetku. Podľa niektorých zdrojov to bolo najväčšie prerozdeľovanie majetku na našom území od bitky pri Bielej hore (resp. od stavovských povstaní na Slovensku). Takáto udalosť sa uskutočňuje zväčša raz za desať generácií, a tí, čo boli pri tom, sa zmenili na novodobú vrstvu zbohatlíkov, profitujúcu zo sprivatizovaného majetku počas niekoľkých generácií.
Kontroverznosť a množstvo slabín kupónovej privatizácie boli jej tvorcom jasné hneď na jej začiatku. Okrem rozptýleného vlastníctva akcií, a teda zložitého riadenia sprivatizovaných podnikov to bola predovšetkým nedostatočná ochrana drobného akcionára. Malí DIK-ovia (držitelia investičných kupónov), ako ich vtedy nazývali, boli obetovaní vyššiemu cieľu: zmene vlastníckych pomerov. Dnes vieme, že absolútna väčšina DIK-ov bola v podstate okradnutá. Práve v tomto období sa položili základy mnohomiliardových impérií tzv. finančných žralokov ako sú Penta Group, Dividend Group, J&T, Istrokapitál či Slávia Capital. Tieto spoločnosti dnes kontrolujú to, čo ešte zostalo z niekdajšieho národného majetku v slovenských rukách. Okradnutie miliónov ľudí bolo podľa neoliberálov vraj len nevyhnutným transformačným procesom, ktorý umožnil vznik novej spoločnosti. Vďaka kupónovej privatizácii sa k mnohomiliardovým majetkom dostala úzka skupina ľudí v tzv. IPF (Investičných privatizačných fondoch), vďaka ktorým ovládla množstvo podnikov. Pri ignorovaní záujmov malých akcionárov aj pri relatívne malom akcionárskom podiele (vinou rozdrobenej akcionárskej štruktúry) často stačilo na kontrolný balík 20 percent akcií podniku. Správcovia necelej štvrtiny akcií sa tak začali správať ako absolútni a neobmedzení vlastníci, ignorujúc všetky záujmy (vlastných podnikov a ich zamestnancov, malých akcionárov a podobne) a čo sa dalo, buď rozkradli, alebo „reštrukturalizovali": to čo malo akú-takú cenu, vyčlenili z podniku a výhodne predali, ľudí prepustili, zhrabli desiatky či stovky miliónov a potom zlikvidovali ďalšiu fabriku, kde mali dvadsaťpercentný podiel. Toto bezbrehé rabovanie trvalo prakticky až do konca deväťdesiatych rokov.
Domáca kapitálotvorná vrstva
Samozrejme, v tom čase už platila všeobecne známa axióma, že zmena vlastníckych vzťahov (rozumej privatizácia) je nevyhnutná, je však možné robiť ju tak, aby majetok SR ostal podľa možnosti v slovenských rukách. Preto nová garnitúra po roku 1992 prišla s konceptom domácej kapitálotvornej vrstvy, ktorá mala byť manažérsky kvalifikovaná, podnikavá, filantropická, presadzujúca národnoštátne záujmy, ktorá má navyše ambície stať sa aktívnym a úspešným hráčom v procese globalizácie.
Vychádzalo sa tak trochu z mináčovskej koncepcie plebejského národa. V každom štáte sa prirodzeným ochrancom národnoštátnych záujmov stávala vyššia šľachta. Slovensko historicky disponovalo silnou vrstvou nižšej šľachty (zemianstvom), relatívne úzkou vrstvou strednej a okrem výnimiek u nás absentovala vysoká šľachta. To spôsobilo, že sme sa v histórii stali objektom, nie subjektom dejín, alebo inak, rozhodovali o nás cudzí. Teda novovzniknutá kapitálotvorná vrstva sa mala stať jedným z najvýznamnejších štátotvorných prvkov, pilierom a garanciou aj politicko-ekonomického presadzovania národnoštátnych záujmov.
Tento koncept však zlyhal. Prečo? Predovšetkým pre zlý výber predstaviteľov národnej kapitálotvornej vrstvy. Vo veľmi krátkom čase sa títo ľudia dostali k obrovským majetkom, ktoré neboli schopní efektívne spravovať a zo zisku účinne podporovať národnoštátne záujmy Slovenska (cez podporu súkromných médií či občianskych skupín s vlasteneckou orientáciou). Je však otázkou, či aj v prípade, keby osobnostne, ľudsky a profesionálne nezlyhali, by mali v globalizovanom trhu šancu prežiť. Dnes vieme, že s najväčšou pravdepodobnosťou nie.
VSŽ pochovali dzurindovci
Aby sme neboli priveľmi všeobecní, uveďme dva modelové príklady prístupu veľkoprivatizérov. Ako prvý, do istej miery mediálne a politicky vyfabulovaný, sa uvádzal príklad rezešovskej privatizácie Východoslovenských železiarní, ako druhý, pozitívnejší príklad sa spomínala privatizácia Slovnaftu skupinou Slovintegra, blízkou Slavomírovi Hatinovi, ale aj privatizácia Dusla Šaľa Jozefom Kollárom či Matadoru Púchov Štefanom Rosinom. Ani jedna z týchto privatizácií však neprežila oveľa dlhšie ako dekádu.
Rozoberme si však privatizáciu VSŽ spoločnosťou Manager (ktorú tvorili Rezeš, Smerek, Drábik, Grúber). Táto skupina po získaní kontroly nad spoločnosťou a vytlačení skupiny Ferroinvest, ktorú kontroloval Jozef Hrinko, neskorší spoluvlastník Chemka Strážske, začala s veľkými investičnými akciami. Získala kontrolný balík v Třineckých železiarňach, za 900 mil. Sk kúpila futbalový klub Sparta Praha, skúpila krachujúce železiarne v Diósgyöri v Maďarsku, ktoré nakoniec aj tak skrachovali, stáli však spoločnosť nemalé prostriedky. VSŽ sa pôvodne chcela profilovať ako širokoodvetvový holding s množstvom sektorov; podnikala v bankovníctve (mala významný balík akcií IRB a nakoniec aj manažérsku kontrolu v tejto banke), podnikateľsky sa profilovala aj v médiách, kúpila denník Národná obroda, regionálny denník Korzár, stála za vznikom neúspešného bulvárneho denníka Trhák. Okrem toho expandovala aj do strojárskych podnikov, čo sa však ukázalo ako neveľmi prezieravé.
Hutnícky priemysel je veľmi citlivý na cyklické výkyvy trhu, čo malo za následok, že aj v čase konjunktúry bola ekonomická expanzia VSŽ na hrane únosnosti. Keď sa však pozitívny ekonomický cyklus zastavil, dopyt po oceli a valcovaných výrobkoch klesol, klesla cena ocele a, navyše, vinou poklesu kurzu koruny sa veľmi predražil nákup vstupov (železnej rudy, koksovateľného uhlia a energií). Výsledkom bolo, že sa podnik dostal do problémov. Tie by však neboli fatálne, keby ekonomický pokles nenastal práve v čase striedania politických garnitúr.
To, čo nastalo potom, patrí do „zlatého fondu" ekonomických vlastizrád, ktoré po roku 1998 páchala Dzurindova vláda. S pomocou bánk, ktoré mali v zástave akcie VSŽ, sa pokúsili o vyvolanie cross defaultu, teda umelo vyvolaného krachu tejto fabriky, živiacej štvrtinu až tretinu obyvateľov druhého najväčšieho mesta na Slovensku. Hyenizmus Dzurindovej vlády nemal hraníc.
Čo bolo ďalej, je všeobecne známe. Nástup krízového manažmentu na čele s Američanom slovenského pôvodu Gabrielom Eichlerom a nakoniec predaj VSŽ americkej spoločnosti U. S. Steel za cenu jedného špičkového hráča v primeradivison. Takto sa skončil jeden pokus o vznik slovenskej kapitálotvornej vrstvy.
Slovnaft v maďarských rukách
Iný bol príbeh privatizácie Slovnaftu. Jednu z najvýznamnejších stredoeurópskych rafinérií sprivatizovala spoločnosť Slovintegra Slavomíra Hatinu. Manažment tohto podniku sa orientoval výlučne na petrochémiu a masívne investoval do rozvoja fabriky. Na rozdiel od manažmentu VSŽ aj ľudsky uniesol svoje nové postavenie (bez prehnaného prepychu a exhibicionizmu). Ako sa však nakoniec ukázalo, náhly pokles hodnoty koruny spôsobil, že aj Slovnaft sa dostal do veľkých problémov so splácaním úverov. Problémy, ktoré nastali, boli však riešiteľné. Ak by už vtedy boli banky v súkromných rukách, iste by prehodnotili splátkový kalendár a aj za cenu vyšších úrokov by nakoniec výkyvy na trhoch manažment podniku zniesol. Táto cesta však bola neschodná, keďže v novej slovenskej vláde od jesene 1998 sedeli ekonomickí vlastizradcovia. Tí cez štátom ovládané úverujúce banky začali vlastníkov (Slovintegra) vydierať, takže ak manažment a vlastníci chceli Slovnaft zachrániť, museli ho dať fakticky znárodniť (vrátiť štátnemu Fondu národného majetku podstatnú časť svojich akcií). Po znárodnení Dzurindova vláda predala získané akcie Slovnaftu za smiešnu cenu maďarskej petrochemickej skupine MOL. Po krátkom čase MOL na čele s Oskarom Világim, podnikateľom blízkym SMK, a najmä Bélovi Bugárovi, ovládol Slovnaft aj manažérsky. Pôvodní vlastníci Slovnaftu boli zatlačení do úzadia. Táto mafiánska akcia predznamenala štýl ekonomickej politiky dzurindovcov počas celého ich osemročného vládnutia.
Bez slovenských majiteľov
Dnes je v podstate nemožné nájsť významnejší slovenský podnik, ktorý by bol vo vlastníctve slovenských majiteľov. Prednedávnom posledný významný slovenský pivovar Topvar skončil pod krídlami globálnej juhoafrickej spoločnosti SAAB Müller, čím sa zavŕšila „konsolidácia" slovenského trhu s pivom - celý ho pohltili dve nadnárodné skupiny - spomenutý juhoafrický koncern a nemecký Heineken. Podobná situácia je aj v potravinárskom priemysle, ktorý už dávno vlastnia nadnárodné spoločnosti alebo finanční žraloci. Presne to isté platí aj o „slovenskej" tlači - tú väčšinovo ovládli zahraničné vydavateľské skupiny. Najčítanejší denník na Slovensku, bulvárny Nový Čas, vydáva spolu s ďalšími titulmi švajčiarsky Ringier, denník SME vlastní prostredníctvom spoločnosti Petit Press nemecká Media Group Rheinische Post. Na slovenský trh nedávno vstúpil aj britský investor Daily Mail and General Trust, ktorý cez svoju budapeštiansku pobočku edituje denník Pravda. Je pozoruhodné, že novým majiteľom nie sú dobré ani slovenské tlačiarne: Pravda sa po zmene majiteľa tlačí v maďarskom Györi. Jediným veľkým vydavateľstvom printových médií v slovenských rukách je spoločnosť 7 Plus, s. r. o. Vlastnícke pomery v oblasti tlače kopírujú aj komerčné televízie. Najsledovanejšiu televíziu Markíza vlastní americká spoločnosť CME, televízia JOJ je majetkom finančných žralokov J&T a spravodajskú televíziu TA3 cez skupinu Grafobal ovláda vydavateľský a tlačiarenský magnát Ivan Kmotrík.
Roman Michelko, slovenský prozaik, politológ a publicista. V roku 2006 získal prémiu ceny Ivana Kraska (cena za najlepší literárny debut autorov do 35 rokov).
zdroj: http://www.voltaire.netkosice.sk/index2.html
12.9.2009
Pozvánka na verejne zhromaždenie Košiciach
Pozvánka na verejne zhromaždenie za budúcnosť našich detí, ktoré sa uskutočni 18.9.2009 o 17tej hodine v Košiciach pred železničnou stanicou odkadiaľ začne sprievod mestom ktorý vyvrcholí na námestí SLOBODY!
Účel zhromaždenia:
1.1. Poukázať na neistú budúcnosť detí mladej slovenskej v novovznikajúcich policajných štátoch v euro-atlantickom civilizačnom priestore;
1.2. Pripomenúť si násilnícke správanie sa totalitnej štátnej moci spred roka 1989;
1.3. Nájsť paralely medzi (17.) novembrom 1989 a (8.) augustom 2009;
1.4. Vyjadriť morálnu podporu ľuďom dobrej vôle žijúcim v oblastiach s vysokým výskytom kriminality, násilností a neprávia, a to hlavne na východnom Slovensku
1.5. Postaviť sa proti zastrašovaniu v akejkoľvek podobe;
1.6. Povzbudiť mladých na duchu a poskytnúť im víziu slobodného a pokojného života do budúcnosti;
1.7. Prijatie memoranda prvej ponovembrovej generácie slovenskej mládeže
12.9.2009
Účel zhromaždenia:
1.1. Poukázať na neistú budúcnosť detí mladej slovenskej v novovznikajúcich policajných štátoch v euro-atlantickom civilizačnom priestore;
1.2. Pripomenúť si násilnícke správanie sa totalitnej štátnej moci spred roka 1989;
1.3. Nájsť paralely medzi (17.) novembrom 1989 a (8.) augustom 2009;
1.4. Vyjadriť morálnu podporu ľuďom dobrej vôle žijúcim v oblastiach s vysokým výskytom kriminality, násilností a neprávia, a to hlavne na východnom Slovensku
1.5. Postaviť sa proti zastrašovaniu v akejkoľvek podobe;
1.6. Povzbudiť mladých na duchu a poskytnúť im víziu slobodného a pokojného života do budúcnosti;
1.7. Prijatie memoranda prvej ponovembrovej generácie slovenskej mládeže
12.9.2009
10.09.09
Amerika - zem Bohom vyvolená
Fanatik stráca kontrolu a jeho myseľ sa uchyľuje k jednoduchým istotám - je uisťovaný zdanlivo jasnými náboženskými textami ktoré podopierajú jeho krehkú psychiku a potláčajú zmätok.
O udalostiach okolo 11. septembra 2001 sa popísalo už mnoho článkov. Po odvetných udalostiach ktoré nasledovali zo strany USA, Al Kaida označila Ameriku ako križiacku mocnosť bojujúcu proti celému Islámu.
Teraz, rovnako ako aj v tom čase, ma fascinovala neochvejná istota niektorých američanov a ich existujúci pocit, že sú vyvolený národ modernej doby, tvrdiaci, že pokiaľ má byť zjavená pravda Božia, tak ju prinesú jedine Spojené štáty americké. Znervózňovalo ma to, hlavne kvôli tomu, že tieto názory prevládali takpovediac na "zadnom dvore" Georga W. Busha ml.. Pokiaľ duch korektnosti zovrel väčšinu sveta, rodisku G.W. Busha sa zrejme vyhol.
Bushova viera je hlboká a praktická, finančne prispieva na charitu. To však neznamená, že náboženské názory bývalého prezidenta USA mi nerobili starosti, práve naopak. Tak som začal pátrať po ďalších informáciách o bývalom texaskom guvernérovi.
Jeho príbeh začína v Austinskom kostole. Bush sa práve ujal mandátu texaského guvernéra a prišiel tam na omšu k jednému vďakyvzdaniu. Sedel v prvej lavici a fascinovane počúval príbeh z Biblie. Kazateľ Metodistickej cirkvi Mark Crane bol jeho starým priateľom, jeho kázanie si obľúbil už pred rokmi. Duchovný vo svojej kázni práve hovoril o tom, že Amerika postráda poctivých vodcov. Apeloval pritom na príbeh Mojžiša, ktorý sa hájil keď ho Boh požiadal aby viedol Izraelitov do zeme zasľúbenej, že sa na túto úlohu necíti a pokúsil sa tomu vyhnúť. Pri počúvaní tohto príbehu Bush prirovnal Mojžišovu dilemu k vlastnej neistote či kandidovať na prezidenta. "To kázanie mi hovorilo priamo do duše", povedal o niečo neskôr vo svojej autobiografii. "Hovoril o Tebe, potvrdila mi matka. Pastor ma postrčil z pohodlného života guvernéra smerom k prezidentskej kampani".
Bush vedomý si nového poslania sa teraz vydal k väčším výzvam.
Po najkontroverznejších voľbách v amerických dejinách bol uvedený do Oválnej pracovne. "Po deviatich mesiacoch vo funkcii prezidenta som sa ocitol uprostred krízy, ktorá mohla iba prehĺbiť moje náboženské cítenie. Pred 11. septembrom som cítil, že Boh pracuje cezo mňa a moja viera mi dodala sebadôveru pre Božie účely. Teraz vidím omnoho jasnejšie aké tie účely sú. Dnes sa pomodlíme za to, aby na nás Boh pohliadol". Zdá sa, že George W. Bush chápe sám seba ako súčasť boja za všetko dobré, slušné a Božie proti zlu.
Bruce Lincoln podrobne študoval všetky Bushove prejavy a zvlášť ich náboženský obsah. Prvé na čo poukázal bol tajomný jazyk, ktorý Bush použil na záver svojho inaguračného prejavu: "...táto úloha pokračuje, tento príbeh pokračuje a anjel stále lieta v poryvoch vetra a riadi túto búrku".
otz. - Takže "anjel lietajúci v poryvoch vetra" - čo to znamená? Nepôsobí to v inaguračnom prejave trochu divne?
Bruce Lincoln - Bush cituje dopis adresovaný T. Jeffersonovi dva týždne pred podpisom deklarácie o nezávislosti. Jeho autor si ho vypožičal z knihy duchovných, aby zdôraznil, že existuje náboženské vedenie - Božia ruka - ktorá vedie tento národ.
otz. - Je to tá pasáž ktorú si spájame predovšetkým s týmto poňatím voľby a manifestácie osudu?
Bruce Lincoln - Áno. Hovorí, že sa jedná o Bohom vyvolený a Bohom milovaný národ, ktorý je vyvoleným nástrojom Božích zámerov.
Ďalšia pasáž je z Bushovej vtedajšej správy o stave únie: "Toto volanie dejín prišlo do správnej zeme. Sloboda ktorú si ceníme nie je darom Ameriky svetu, je to Boží dar ľudstvu".
Bruce Lincoln - Presadzovanie slobody, teda nie je v Bushovom ponímaní americkou iniciatívou, jednoducho je to Boží dar, Božia vôľa. Jeho tvrdenie, že to bolo dané správnemu národu je tiež zaujímavé. Apropo - čo sa týka invázie do Iráku, človek sa musí pýtať prečo sa jej chcelo zúčastniť tak málo ostatných národov? - a on to transformuje z negatíva do pozitívnej stránky: "Neboli to tie správne národy, tie vyvolené, nepochopili Boží zámer". Nedostatok podpory z väčšiny EÚ sa stáva ich najväčším obvinením na náboženskom základe, ich vinou je, že nepochopili Božiu vôľu rovnako ako Amerika, Bohom vyvolený národ.
Toto je všetko je však názor jedinca, naviac Bruce Lincoln v Boha neverí, možmo už mal viery dosť. Chcel som sa o Bushovi a Bohu porozprávať ešte s niekým a k tomu nie je lepšie miesto než THE INTER FAITH ALLIANCE - Medzináboženská aliancia. Táto skupina so sídlom vo Washigtone, presadzuje medzináboženský dialóg. Vedie ju muž z Louisiany s bezchybným kreditom "Biblického pásma" reverend Welton Gaddy. Čo si teda myslí on o prezidentovi Bushovi?
Welton Gaddy - Kedykoľvek sa stretneme s vynútenou svadbou medzi vierou a politikou je to zlé. Rodia sa z toho nelegitímne deti a to mi robí starosti. George W. Bush o sebe tvrdí, že je hrdým evanjelikom. Keď sa na to však pozrieme tak, že veriaci prehlási: "ja nie som povolaný byť len prezidentom, ale aj náboženským vodcom a povediem tento národ a celý svet tam kde to chce Boh", to otvára dvere akémusi náboženskému šarlatánstvu a to ma k smrti desí.
Keď Vám evanjelik povie, že ho k smrti desia Bushove náboženské názory, tak je situácia vážna. Chcel som však rozpliesť posledný kúsok skladačky. Moju pozornosť zaujal obsah ďalšieho Bushovho prejavu k výročiu 11. septembra, ten je zrejme najzávažnejší zo všetkých: - "... tento ideál Ameriky ako nádeje pre celé ľudstvo, nádej ktorá priťahuje milióny do svojho prístavu, táto nádej nám svieti na cestu a svieti v temnote a temnota ju nepremôže". Tento odkaz na Ameriku ako na svetlo ktoré temnota neprekoná je citát z evanjelického svätého Jána, ktoré pojednáva o Kristovi ako o pravom svetle, ktorému temnota neporozumie. Bush zrejme stavia Ameriku po boku Ježiša ako niekoho kto má uskutočniť Boží zámer vo svete. Láska k zemi je jedna vec, ale naznačovať, že suverénny štát s politickými cieľmi a vojenským rozpočtom má Božské postavenie, sa aspoň podľa môjho názoru, blíži k modlárstvu, privádza ma to k názoru, že miesto toho, aby človek slúžil Bohu je to presne naopak.
Veľa sa hovorí o blízkom vzťahu vtedajších hláv Veľkej Británie a Ameriky, sám Tony Blair je iste oddaný kresťan. Zaujímalo by ma však, či skutočnosť, že Bush zjavne prekročil určité hranice, vysvetľuje nervozitu jeho spojencov kedykoľvek sa tejto citlivej témy niekto dotkne. V predvečer zahájenia vojny v Iraku Blair ako sám priznáva plánoval ukončiť svoje televízne vystúpenie k národu slovami " Boh Vám žehnaj". Jeho poradcovia však zasiahli a Boh z prejavu zmizol. Blair neskôr povedal, že Boh ho za jeho rozhodnutie ísť do Iraku bude súdiť. Bez ohľadu na dôsledky vojny nemôže on, ani prezident Bush spochybniť to, že tento konflikt umožnil islámskym radikálom, a nielen im, hovoriť o americkej intervencii v dramaticky vyhrotených termínoch.
zdroj: Children of Abraham - Mark Down
A Charge to Keep: My Journey to the White House, by George W. Bush, Mickey Herskowitz
10.9.2009
O udalostiach okolo 11. septembra 2001 sa popísalo už mnoho článkov. Po odvetných udalostiach ktoré nasledovali zo strany USA, Al Kaida označila Ameriku ako križiacku mocnosť bojujúcu proti celému Islámu.
Teraz, rovnako ako aj v tom čase, ma fascinovala neochvejná istota niektorých američanov a ich existujúci pocit, že sú vyvolený národ modernej doby, tvrdiaci, že pokiaľ má byť zjavená pravda Božia, tak ju prinesú jedine Spojené štáty americké. Znervózňovalo ma to, hlavne kvôli tomu, že tieto názory prevládali takpovediac na "zadnom dvore" Georga W. Busha ml.. Pokiaľ duch korektnosti zovrel väčšinu sveta, rodisku G.W. Busha sa zrejme vyhol.
Bushova viera je hlboká a praktická, finančne prispieva na charitu. To však neznamená, že náboženské názory bývalého prezidenta USA mi nerobili starosti, práve naopak. Tak som začal pátrať po ďalších informáciách o bývalom texaskom guvernérovi.
Jeho príbeh začína v Austinskom kostole. Bush sa práve ujal mandátu texaského guvernéra a prišiel tam na omšu k jednému vďakyvzdaniu. Sedel v prvej lavici a fascinovane počúval príbeh z Biblie. Kazateľ Metodistickej cirkvi Mark Crane bol jeho starým priateľom, jeho kázanie si obľúbil už pred rokmi. Duchovný vo svojej kázni práve hovoril o tom, že Amerika postráda poctivých vodcov. Apeloval pritom na príbeh Mojžiša, ktorý sa hájil keď ho Boh požiadal aby viedol Izraelitov do zeme zasľúbenej, že sa na túto úlohu necíti a pokúsil sa tomu vyhnúť. Pri počúvaní tohto príbehu Bush prirovnal Mojžišovu dilemu k vlastnej neistote či kandidovať na prezidenta. "To kázanie mi hovorilo priamo do duše", povedal o niečo neskôr vo svojej autobiografii. "Hovoril o Tebe, potvrdila mi matka. Pastor ma postrčil z pohodlného života guvernéra smerom k prezidentskej kampani".
Bush vedomý si nového poslania sa teraz vydal k väčším výzvam.
Po najkontroverznejších voľbách v amerických dejinách bol uvedený do Oválnej pracovne. "Po deviatich mesiacoch vo funkcii prezidenta som sa ocitol uprostred krízy, ktorá mohla iba prehĺbiť moje náboženské cítenie. Pred 11. septembrom som cítil, že Boh pracuje cezo mňa a moja viera mi dodala sebadôveru pre Božie účely. Teraz vidím omnoho jasnejšie aké tie účely sú. Dnes sa pomodlíme za to, aby na nás Boh pohliadol". Zdá sa, že George W. Bush chápe sám seba ako súčasť boja za všetko dobré, slušné a Božie proti zlu.
Bruce Lincoln podrobne študoval všetky Bushove prejavy a zvlášť ich náboženský obsah. Prvé na čo poukázal bol tajomný jazyk, ktorý Bush použil na záver svojho inaguračného prejavu: "...táto úloha pokračuje, tento príbeh pokračuje a anjel stále lieta v poryvoch vetra a riadi túto búrku".
otz. - Takže "anjel lietajúci v poryvoch vetra" - čo to znamená? Nepôsobí to v inaguračnom prejave trochu divne?
Bruce Lincoln - Bush cituje dopis adresovaný T. Jeffersonovi dva týždne pred podpisom deklarácie o nezávislosti. Jeho autor si ho vypožičal z knihy duchovných, aby zdôraznil, že existuje náboženské vedenie - Božia ruka - ktorá vedie tento národ.
otz. - Je to tá pasáž ktorú si spájame predovšetkým s týmto poňatím voľby a manifestácie osudu?
Bruce Lincoln - Áno. Hovorí, že sa jedná o Bohom vyvolený a Bohom milovaný národ, ktorý je vyvoleným nástrojom Božích zámerov.
Ďalšia pasáž je z Bushovej vtedajšej správy o stave únie: "Toto volanie dejín prišlo do správnej zeme. Sloboda ktorú si ceníme nie je darom Ameriky svetu, je to Boží dar ľudstvu".
Bruce Lincoln - Presadzovanie slobody, teda nie je v Bushovom ponímaní americkou iniciatívou, jednoducho je to Boží dar, Božia vôľa. Jeho tvrdenie, že to bolo dané správnemu národu je tiež zaujímavé. Apropo - čo sa týka invázie do Iráku, človek sa musí pýtať prečo sa jej chcelo zúčastniť tak málo ostatných národov? - a on to transformuje z negatíva do pozitívnej stránky: "Neboli to tie správne národy, tie vyvolené, nepochopili Boží zámer". Nedostatok podpory z väčšiny EÚ sa stáva ich najväčším obvinením na náboženskom základe, ich vinou je, že nepochopili Božiu vôľu rovnako ako Amerika, Bohom vyvolený národ.
Toto je všetko je však názor jedinca, naviac Bruce Lincoln v Boha neverí, možmo už mal viery dosť. Chcel som sa o Bushovi a Bohu porozprávať ešte s niekým a k tomu nie je lepšie miesto než THE INTER FAITH ALLIANCE - Medzináboženská aliancia. Táto skupina so sídlom vo Washigtone, presadzuje medzináboženský dialóg. Vedie ju muž z Louisiany s bezchybným kreditom "Biblického pásma" reverend Welton Gaddy. Čo si teda myslí on o prezidentovi Bushovi?
Welton Gaddy - Kedykoľvek sa stretneme s vynútenou svadbou medzi vierou a politikou je to zlé. Rodia sa z toho nelegitímne deti a to mi robí starosti. George W. Bush o sebe tvrdí, že je hrdým evanjelikom. Keď sa na to však pozrieme tak, že veriaci prehlási: "ja nie som povolaný byť len prezidentom, ale aj náboženským vodcom a povediem tento národ a celý svet tam kde to chce Boh", to otvára dvere akémusi náboženskému šarlatánstvu a to ma k smrti desí.
Keď Vám evanjelik povie, že ho k smrti desia Bushove náboženské názory, tak je situácia vážna. Chcel som však rozpliesť posledný kúsok skladačky. Moju pozornosť zaujal obsah ďalšieho Bushovho prejavu k výročiu 11. septembra, ten je zrejme najzávažnejší zo všetkých: - "... tento ideál Ameriky ako nádeje pre celé ľudstvo, nádej ktorá priťahuje milióny do svojho prístavu, táto nádej nám svieti na cestu a svieti v temnote a temnota ju nepremôže". Tento odkaz na Ameriku ako na svetlo ktoré temnota neprekoná je citát z evanjelického svätého Jána, ktoré pojednáva o Kristovi ako o pravom svetle, ktorému temnota neporozumie. Bush zrejme stavia Ameriku po boku Ježiša ako niekoho kto má uskutočniť Boží zámer vo svete. Láska k zemi je jedna vec, ale naznačovať, že suverénny štát s politickými cieľmi a vojenským rozpočtom má Božské postavenie, sa aspoň podľa môjho názoru, blíži k modlárstvu, privádza ma to k názoru, že miesto toho, aby človek slúžil Bohu je to presne naopak.
Veľa sa hovorí o blízkom vzťahu vtedajších hláv Veľkej Británie a Ameriky, sám Tony Blair je iste oddaný kresťan. Zaujímalo by ma však, či skutočnosť, že Bush zjavne prekročil určité hranice, vysvetľuje nervozitu jeho spojencov kedykoľvek sa tejto citlivej témy niekto dotkne. V predvečer zahájenia vojny v Iraku Blair ako sám priznáva plánoval ukončiť svoje televízne vystúpenie k národu slovami " Boh Vám žehnaj". Jeho poradcovia však zasiahli a Boh z prejavu zmizol. Blair neskôr povedal, že Boh ho za jeho rozhodnutie ísť do Iraku bude súdiť. Bez ohľadu na dôsledky vojny nemôže on, ani prezident Bush spochybniť to, že tento konflikt umožnil islámskym radikálom, a nielen im, hovoriť o americkej intervencii v dramaticky vyhrotených termínoch.
zdroj: Children of Abraham - Mark Down
A Charge to Keep: My Journey to the White House, by George W. Bush, Mickey Herskowitz
10.9.2009
09.09.09
Škola ako biznis
Školské zariadenia sa teoreticky nezapájajú do nijakej obchodnej činnosti, a jednako sa v nich uplatňuje trhový mechanizmus.
USA v spleti firiem
Pred desiatimi rokmi študovalo štrnásť miliónov amerických žiakov rôznych vekových kategórií geografiu, ekonomiku, jazyky, výtvarné umenie a hudbu malého ostrova Portotiko. V čom spočíval pravý dôvod týchto niekoľkotýždňových kurzov? Portorická cestovná kancelária poslala na vlastné náklady do USA dvestodevätnásťtisíc učiteľov, kompletné pedagogické materiály vrátane diapozitívov, máp, videokaziet a stavebníc, z ktorých si najmenší žiaci mohli postaviť tradičné vidiecke domce tzv. casity. Učielia, ktorí najtvorivejšie pristupovali k výučbe, dostali za odmenu dvadsaťdňový pobyt na ostrove. Celý projekt vyšiel na štyristo tisíc dolárov...
Americký školský systém sa čoraz častejšie prispôsobuje požiadavkám veľkých firiem, stáva sa súčasťou marketingového prieskumu a reklamnej propagácie. Štyridsať percent škôl spadá pod televíznu sieť Channel One, ktorá ponúka pedagogické programy s reklamou na štyroch hlavných sponzorov: Pepsi-colu, žuvačky Wringley´s, Reebok a Mac Donald´s. Na niektorých základných školách sa deti učia čítať pomocou metódy Read-a-logo, ktorá sa opiera o názvy známych značiek, ako napríklad Coca-cola. Naftová spoločnosť Exxon darovala mnohým školám glóbusy a vidoezáznam "ekologickej" akcie, ktorá nasledovala po stroskotaní tankera na Aljaške. Prváci sa učia počítať mlynčeky na korenie, ktoré figurujú na kresbách v pizzériách známych obchodných sietí. Skrátka a dobre, päťdesiat miliónov Američanov v školopovinnom veku sa nenápadne stalo hlavným článkom obchodnej siete spolu so svojimi rodičmi.
Obozretnejší Francúzi
Francúzske školstvo sa síce tiež opiera o pedagogické materiály vyrobené vo veľkých firmách, ako napríklad EDF a Danone, ale nie tak očividne ako v USA, lebo vnášať obchodné praktiky do výchovno-vzdelávacieho procesu je teoreticky zakázané, ak nejde o jasný pedagogický zámer, čo, prirodzene, ponecháva riaditeľom škôl určitý priestor. V skutočnosti sa neúprosný trh čoraz viac natíska do rezortu školstva.
Predpokladá sa, že francúzske rodiny so školopovinnými deťmi utratia na začiatku každého školského roka okolo päť miliárd eur na školské učebnice a pomôcky /písanky, ceruzky, perá, fixky/, k čomu treba pripočítať výdavky na poistky proti krádeži /otázka dohody medzi riaditeľstvom škôl a konkrétnymi poisťovacími spoločnosťami/ a na stravné lístky v priebehu celého školského roka /záležitosť vzájomnej dohody medzi jednotlivými školami a najbližšími stravovacími zariadeniami/.
Popri tejto podnikateľskej činnosti sa rozvíjajú aj menšie aktivity, z ktorých majú osoh viaceré sektory. Napríklad, spoločné fotografovanie triedy na konci školského roka, alebo zachytávanie stužkových slávností na video, resp. dévedečko. I keď v danej oblasti platia prísne pravidlá, lebo deti nie sú povinné sa fotografovať, tento biznis utešene prekvitá, inak by majitelia fotoateliérov ochotne neprispievali žiakom na koncoročné výlety alebo lyžiarske výcviky.
Učebnice a vzdelávacie publikácie
Za skrytú podnikateľskú činnosť možno označiť distribúciu cudzojazyčných učebníc, alebo niekoľkozväzkových encyklopédií, kde sa distribútori snažia získať čo najväčší počet abonentov tzv. špeciálnou ponukou alebo pofidérnym darčekom. A jednako sa školské príručky nepovažujú za výhodný biznis. V prvom rade totiž musia autori pracovať pružne, každý rok sa treba prispôsobovať novým učebným osnovám, aby na trh neprichádzali zastarané informácie, nehovoriac o obrazových prílohách, ktoré nebývajú práve najlacnejšie. V neposlednom rade treba ku každému vydaniu prirátať mimoriadne náklady /štyridsaťtisíc výtlačkov zdarma pedagógom/. Slovom, veľký zisk neraz ohrozujú ťažké straty.
Vydavteľstvo Belin utrpelo stratu v súvislosti s učebnicou matematiky pre šiesty ročník, lebo sa z nej predalo iba dvetisíc výtlačkov. Preto sa vydavateľstvá radšej orientujú na menej nákladné reedície, čiže ďalšie vydania tej istej učebnice, hoci na školách fungujú reprografické služby v masovom meradle. Osobitnú kapitolu tvoria čítanky pre prvákov, lebo sľubujú stabilný zisk z každoročného predaja, keďže sa na konci školského roka nevracajú. Napriek všetkým nevýhodám nejde o márny biznis, lebo začiatkom septembra sa rapídne zvyšuje počet predaných výtlačkov prakticky každej osvedčenej učebnice.
- kom a ZATL-
článok vyšiel v mesačníku Rodina a škola v januári 2008
9.9.2009
USA v spleti firiem
Pred desiatimi rokmi študovalo štrnásť miliónov amerických žiakov rôznych vekových kategórií geografiu, ekonomiku, jazyky, výtvarné umenie a hudbu malého ostrova Portotiko. V čom spočíval pravý dôvod týchto niekoľkotýždňových kurzov? Portorická cestovná kancelária poslala na vlastné náklady do USA dvestodevätnásťtisíc učiteľov, kompletné pedagogické materiály vrátane diapozitívov, máp, videokaziet a stavebníc, z ktorých si najmenší žiaci mohli postaviť tradičné vidiecke domce tzv. casity. Učielia, ktorí najtvorivejšie pristupovali k výučbe, dostali za odmenu dvadsaťdňový pobyt na ostrove. Celý projekt vyšiel na štyristo tisíc dolárov...
Americký školský systém sa čoraz častejšie prispôsobuje požiadavkám veľkých firiem, stáva sa súčasťou marketingového prieskumu a reklamnej propagácie. Štyridsať percent škôl spadá pod televíznu sieť Channel One, ktorá ponúka pedagogické programy s reklamou na štyroch hlavných sponzorov: Pepsi-colu, žuvačky Wringley´s, Reebok a Mac Donald´s. Na niektorých základných školách sa deti učia čítať pomocou metódy Read-a-logo, ktorá sa opiera o názvy známych značiek, ako napríklad Coca-cola. Naftová spoločnosť Exxon darovala mnohým školám glóbusy a vidoezáznam "ekologickej" akcie, ktorá nasledovala po stroskotaní tankera na Aljaške. Prváci sa učia počítať mlynčeky na korenie, ktoré figurujú na kresbách v pizzériách známych obchodných sietí. Skrátka a dobre, päťdesiat miliónov Američanov v školopovinnom veku sa nenápadne stalo hlavným článkom obchodnej siete spolu so svojimi rodičmi.
Obozretnejší Francúzi
Francúzske školstvo sa síce tiež opiera o pedagogické materiály vyrobené vo veľkých firmách, ako napríklad EDF a Danone, ale nie tak očividne ako v USA, lebo vnášať obchodné praktiky do výchovno-vzdelávacieho procesu je teoreticky zakázané, ak nejde o jasný pedagogický zámer, čo, prirodzene, ponecháva riaditeľom škôl určitý priestor. V skutočnosti sa neúprosný trh čoraz viac natíska do rezortu školstva.
Predpokladá sa, že francúzske rodiny so školopovinnými deťmi utratia na začiatku každého školského roka okolo päť miliárd eur na školské učebnice a pomôcky /písanky, ceruzky, perá, fixky/, k čomu treba pripočítať výdavky na poistky proti krádeži /otázka dohody medzi riaditeľstvom škôl a konkrétnymi poisťovacími spoločnosťami/ a na stravné lístky v priebehu celého školského roka /záležitosť vzájomnej dohody medzi jednotlivými školami a najbližšími stravovacími zariadeniami/.
Popri tejto podnikateľskej činnosti sa rozvíjajú aj menšie aktivity, z ktorých majú osoh viaceré sektory. Napríklad, spoločné fotografovanie triedy na konci školského roka, alebo zachytávanie stužkových slávností na video, resp. dévedečko. I keď v danej oblasti platia prísne pravidlá, lebo deti nie sú povinné sa fotografovať, tento biznis utešene prekvitá, inak by majitelia fotoateliérov ochotne neprispievali žiakom na koncoročné výlety alebo lyžiarske výcviky.
Učebnice a vzdelávacie publikácie
Za skrytú podnikateľskú činnosť možno označiť distribúciu cudzojazyčných učebníc, alebo niekoľkozväzkových encyklopédií, kde sa distribútori snažia získať čo najväčší počet abonentov tzv. špeciálnou ponukou alebo pofidérnym darčekom. A jednako sa školské príručky nepovažujú za výhodný biznis. V prvom rade totiž musia autori pracovať pružne, každý rok sa treba prispôsobovať novým učebným osnovám, aby na trh neprichádzali zastarané informácie, nehovoriac o obrazových prílohách, ktoré nebývajú práve najlacnejšie. V neposlednom rade treba ku každému vydaniu prirátať mimoriadne náklady /štyridsaťtisíc výtlačkov zdarma pedagógom/. Slovom, veľký zisk neraz ohrozujú ťažké straty.
Vydavteľstvo Belin utrpelo stratu v súvislosti s učebnicou matematiky pre šiesty ročník, lebo sa z nej predalo iba dvetisíc výtlačkov. Preto sa vydavateľstvá radšej orientujú na menej nákladné reedície, čiže ďalšie vydania tej istej učebnice, hoci na školách fungujú reprografické služby v masovom meradle. Osobitnú kapitolu tvoria čítanky pre prvákov, lebo sľubujú stabilný zisk z každoročného predaja, keďže sa na konci školského roka nevracajú. Napriek všetkým nevýhodám nejde o márny biznis, lebo začiatkom septembra sa rapídne zvyšuje počet predaných výtlačkov prakticky každej osvedčenej učebnice.
- kom a ZATL-
článok vyšiel v mesačníku Rodina a škola v januári 2008
9.9.2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)