Zobrazují se příspěvky se štítkemarmáda. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemarmáda. Zobrazit všechny příspěvky
07.08.09
Ponorky RF nikdy neprestali kontrolovať svetové oceány – VMF
Moskva, 5. augusta – RIA Novosti.
Ruské ponorky nikdy neprerušili monitorovanie neprerušili svoju bojovú pohotovosť vo vodách svetových oceánov, no ich činnosť má tajný charakter a nie sú komentované predstaviteľmi Vojensko morského flotu Ruska, povedal pre RIA Novosti v stredu vysokopostavený predstaviteľ hlavného štábu VMF RF, komentujúc článok zverejnený v New York Times.
Predtým americké noviny zverejnili informáciu s odvolaním sa na zdroj v amerických vojenských silách o tom, že Američania monitorujú dve ruské atómové ponorky projektu 971, ktoré sa nachádzajú blízko brehov USA, v medzinárodných vodách.
Podľa slov zdroja, od čias ukončenia studenej vojny ruské ponorky nikdy sa nepriblížili tak blízko k brehom USA.
„Ruské ponorky aj v tie najťažšie časy pre flotilu v 90 rokoch minulého storočia plávali vo svetových oceánoch a plnili bojové úlohy. V tejto praxi sa pokračuje aj teraz“, - povedal spolupracovník agentúry.
zdroj: http://www.suvislosti.eu/index.php
7.8.2009
Ruské ponorky nikdy neprerušili monitorovanie neprerušili svoju bojovú pohotovosť vo vodách svetových oceánov, no ich činnosť má tajný charakter a nie sú komentované predstaviteľmi Vojensko morského flotu Ruska, povedal pre RIA Novosti v stredu vysokopostavený predstaviteľ hlavného štábu VMF RF, komentujúc článok zverejnený v New York Times.
Predtým americké noviny zverejnili informáciu s odvolaním sa na zdroj v amerických vojenských silách o tom, že Američania monitorujú dve ruské atómové ponorky projektu 971, ktoré sa nachádzajú blízko brehov USA, v medzinárodných vodách.
Podľa slov zdroja, od čias ukončenia studenej vojny ruské ponorky nikdy sa nepriblížili tak blízko k brehom USA.
„Ruské ponorky aj v tie najťažšie časy pre flotilu v 90 rokoch minulého storočia plávali vo svetových oceánoch a plnili bojové úlohy. V tejto praxi sa pokračuje aj teraz“, - povedal spolupracovník agentúry.
zdroj: http://www.suvislosti.eu/index.php
7.8.2009
09.07.09
Italové se bouří proti výstavbě další americké základny ve Vicenze
V sobotu 4. července se několik tisíc Italů sešlo ve Vicenze na demonstraci proti plánované stavbě nové obří americké vojenské základny na okraji města. Nová základna má být jednou z největších amerických základen v Evropě – má mít rozlohu 6 000 metrů čtverečních a má stát 500 milionů dolarů. Vicenza je přitom už teď sídlem americké letecké základny, na níž je umístěno 3 000 vojáků 173. letecké brigády.
Italská vláda už výstavbu nové základny schválila. Nijak jí přitom nevadilo, že 95 % obyvatel Vicenzy se v místním referendu vyslovilo proti. Vůdce odporu proti základně byl zvolen za člena místní správy. Místní aktivisté a členové parlamentu navštívili 23. dubna 2009 Washington, aby proti základně protestovali a vystoupili před sněmovním podvýborem pro záležitosti vojenských staveb a veteránů. Evropská média toto téma ignorovala.
Před měsícem pronikli demonstranti na ohrazené staveniště a umístili tam vlajky a transparenty. Na konci června uvítaly americké vojáky potloukající se po Vicenze nápisy vyzývající je, aby šli domů. Americký novinář David Swanson v článku z 2. července píše: „Koncem 80. let jsem ve Vicenze žil a byl jsem tehdy srdečně uvítán jako Američan a jako přítel. Vojenská přítomnost byla už tehdy značná, od té doby však nebetyčně vzrostla, zatímco názory Italů na cíle, jimž americká armáda slouží, prodělaly velkou změnu. Americká armáda už neosvobozuje Itálii od nacismu, ale posílá vojáky vést útočné války na Blízkém východě; ti se vracejí duševně narušení, se sebevražednými sklony, náchylní k opíjení a způsobují potíže. V dubnu členka kongresu USA Loretta Sanchezová navštívila nedaleké Benátky, kde řekla Italům, že by měli novou základnu přijmout a že ji Spojené státy potřebují, aby mohli snadněji zaútočit na Afriku.“
Iniciativa „No Dal Molin“ (Dal Molin je staré letiště, na jehož místě má nová základna stát) zaslala v nedávných dnech list americkému prezidentu Baracku Obamovi. Obama totiž ve svém projevu 4. listopadu v Chicagu mluvil o „vládě lidí, lidmi a pro lidi … Budu vám naslouchat, zvláště když nebudete souhlasit.“ Iniciativa proto Obamu vyzvala, aby při příležitosti summitu G8 navštívil Vicenzu, kde jsou americká zařízení od roku 1955. V listu se dále mj. uvádí:
„Po tři roky ženy i muži, mladí i staří, bohatí i chudí lidé společně pracovali na obraně města a budoucnosti naší země pro příští generace. My stejně jako vy jsme začali na změně pracovat ve svém okolí. Nemá to nic společného s antiamerikanismem, jak je naše hnutí často označováno. Naše pochybnosti jsou založeny na faktech a my se proto na vás obracíme s několika otázkami:
Bylo by ve Spojených státech možné vybudovat základnu bez konzultace s místním obyvatelstvem a proti jeho vůli, kdyby se v referendu 95 procenty hlasů vyslovilo proti?
Bylo by ve Spojených státech možné vybudovat vojenskou základnu nad nejdůležitějším vodním zdrojem kontinentu (ten ve Vicenze je považován za jeden z nejdůležitějších tady v Evropě) životně důležitým pro obyvatelstvo a vytvořit tak vážné riziko kontaminace a porušení existujících zákonů? Právě to se ve Vicenze děje.
Vicenza, město, které vždy mělo silnou touhu po míru, se má stát sídlem jedné z nejdůležitějších základen USA v Evropě, sídlem velitelství Africomu a integrální součástí preventivní války vyhlášené a prováděné Bushovou administrativou, která do této chvíle nedosáhla žádného úspěchu. Jakým právem nám to vnucujete?
Pokud slova napsaná v Deklaraci nezávislosti Spojených států mají skutečnou cenu a pokud vy, tak jako my věříte v hodnoty demokracie, úcty, legitimity a otevřenosti, pak byste měl vědět, že všechny tyto hodnoty jsou ve Vicenze popírány.“
Současně iniciativa „No Dal Molin“ pozvala lidi z celé Itálie a světa, aby oslavili 4. červenec ve Vicenze a „vyhlásili naši nezávislost na americké armádě a osvobození země od přítomnosti nové válečné základny“:
„4. červenec je svátek, jímž obyvatelé Spojených států oslavují svou vlastní nezávislost. Letos bude také dnem, v němž obyvatelé Vicenzy a s nimi všichni, kdo podporují mír a obranu společného blaha, vyhlásí svou vlastní nezávislost na vojenské porobě.“
Na plánované demonstraci se sešlo několik tisíc Italů. Pokusili se přejít most vedoucí k americké základně na starém letišti Dal Molin, byli však zastaveni policií, která proti nim použila slzný plyn. Demonstranti odpověděli házením petard, lahví a kamení, byli však zatlačeni zpět. Podle policie bylo při zákroku zraněno šest jejích příslušníků. Později bylo demonstrantům povoleno pokračovat v pochodu, jehož další část proběhla v klidu.
Protest byl prvním z řady akcí namířených jak proti plánům na rozšíření americké vojenské základny, tak proti summitu G8, jenž proběhne 8.-10. července za předsednictví Itálie ve středoitalské L‘Aquille. S podobnými protesty se řetězově počítá v řadě dalších italských měst.
Eva Cironisová
Italy to Declare Independence from US Military
Italians protest US base expansion, G8
zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2009/07/3217-italove-se-bouri-proti-vystavbe-dalsi-americke-zakladny-ve-vicenze.htm?PHPSESSID=km431avv3lulb08omuu4skf2g1
9.7.2009
Italská vláda už výstavbu nové základny schválila. Nijak jí přitom nevadilo, že 95 % obyvatel Vicenzy se v místním referendu vyslovilo proti. Vůdce odporu proti základně byl zvolen za člena místní správy. Místní aktivisté a členové parlamentu navštívili 23. dubna 2009 Washington, aby proti základně protestovali a vystoupili před sněmovním podvýborem pro záležitosti vojenských staveb a veteránů. Evropská média toto téma ignorovala.
Před měsícem pronikli demonstranti na ohrazené staveniště a umístili tam vlajky a transparenty. Na konci června uvítaly americké vojáky potloukající se po Vicenze nápisy vyzývající je, aby šli domů. Americký novinář David Swanson v článku z 2. července píše: „Koncem 80. let jsem ve Vicenze žil a byl jsem tehdy srdečně uvítán jako Američan a jako přítel. Vojenská přítomnost byla už tehdy značná, od té doby však nebetyčně vzrostla, zatímco názory Italů na cíle, jimž americká armáda slouží, prodělaly velkou změnu. Americká armáda už neosvobozuje Itálii od nacismu, ale posílá vojáky vést útočné války na Blízkém východě; ti se vracejí duševně narušení, se sebevražednými sklony, náchylní k opíjení a způsobují potíže. V dubnu členka kongresu USA Loretta Sanchezová navštívila nedaleké Benátky, kde řekla Italům, že by měli novou základnu přijmout a že ji Spojené státy potřebují, aby mohli snadněji zaútočit na Afriku.“
Iniciativa „No Dal Molin“ (Dal Molin je staré letiště, na jehož místě má nová základna stát) zaslala v nedávných dnech list americkému prezidentu Baracku Obamovi. Obama totiž ve svém projevu 4. listopadu v Chicagu mluvil o „vládě lidí, lidmi a pro lidi … Budu vám naslouchat, zvláště když nebudete souhlasit.“ Iniciativa proto Obamu vyzvala, aby při příležitosti summitu G8 navštívil Vicenzu, kde jsou americká zařízení od roku 1955. V listu se dále mj. uvádí:
„Po tři roky ženy i muži, mladí i staří, bohatí i chudí lidé společně pracovali na obraně města a budoucnosti naší země pro příští generace. My stejně jako vy jsme začali na změně pracovat ve svém okolí. Nemá to nic společného s antiamerikanismem, jak je naše hnutí často označováno. Naše pochybnosti jsou založeny na faktech a my se proto na vás obracíme s několika otázkami:
Bylo by ve Spojených státech možné vybudovat základnu bez konzultace s místním obyvatelstvem a proti jeho vůli, kdyby se v referendu 95 procenty hlasů vyslovilo proti?
Bylo by ve Spojených státech možné vybudovat vojenskou základnu nad nejdůležitějším vodním zdrojem kontinentu (ten ve Vicenze je považován za jeden z nejdůležitějších tady v Evropě) životně důležitým pro obyvatelstvo a vytvořit tak vážné riziko kontaminace a porušení existujících zákonů? Právě to se ve Vicenze děje.
Vicenza, město, které vždy mělo silnou touhu po míru, se má stát sídlem jedné z nejdůležitějších základen USA v Evropě, sídlem velitelství Africomu a integrální součástí preventivní války vyhlášené a prováděné Bushovou administrativou, která do této chvíle nedosáhla žádného úspěchu. Jakým právem nám to vnucujete?
Pokud slova napsaná v Deklaraci nezávislosti Spojených států mají skutečnou cenu a pokud vy, tak jako my věříte v hodnoty demokracie, úcty, legitimity a otevřenosti, pak byste měl vědět, že všechny tyto hodnoty jsou ve Vicenze popírány.“
Současně iniciativa „No Dal Molin“ pozvala lidi z celé Itálie a světa, aby oslavili 4. červenec ve Vicenze a „vyhlásili naši nezávislost na americké armádě a osvobození země od přítomnosti nové válečné základny“:
„4. červenec je svátek, jímž obyvatelé Spojených států oslavují svou vlastní nezávislost. Letos bude také dnem, v němž obyvatelé Vicenzy a s nimi všichni, kdo podporují mír a obranu společného blaha, vyhlásí svou vlastní nezávislost na vojenské porobě.“
Na plánované demonstraci se sešlo několik tisíc Italů. Pokusili se přejít most vedoucí k americké základně na starém letišti Dal Molin, byli však zastaveni policií, která proti nim použila slzný plyn. Demonstranti odpověděli házením petard, lahví a kamení, byli však zatlačeni zpět. Podle policie bylo při zákroku zraněno šest jejích příslušníků. Později bylo demonstrantům povoleno pokračovat v pochodu, jehož další část proběhla v klidu.
Protest byl prvním z řady akcí namířených jak proti plánům na rozšíření americké vojenské základny, tak proti summitu G8, jenž proběhne 8.-10. července za předsednictví Itálie ve středoitalské L‘Aquille. S podobnými protesty se řetězově počítá v řadě dalších italských měst.
Eva Cironisová
Italy to Declare Independence from US Military
Italians protest US base expansion, G8
zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2009/07/3217-italove-se-bouri-proti-vystavbe-dalsi-americke-zakladny-ve-vicenze.htm?PHPSESSID=km431avv3lulb08omuu4skf2g1
9.7.2009
15.06.09
Nová zbraň na zabíjanie ľudí
Řízené projektily pušek
Americká armáda vyvinula pušku XM25, před kterou se nelze jen tak schovat. Člověk není před výstřelem z této zbraně bezpečný ani v zákopu nebo na rohem budovy. Zbraň střílí kulovité projektily o průměru 25 milimetrů. Ty nesou ve svém nitru čip pro příjem radiového signálu. Jeho prostřednictvím lze naprogramovat okamžik, kdy je přivedena k explozi nálož uvnitř projektilu. Po výstřelu je projektil v hlavni roztočen a rotací v magnetickém poli Země je v něm generován elektrický proud.
Díky tomu může čip registrovat počet otáček projektilu a z toho určit, jak velkou vzdálenost už střela urazila. Voják, který chce zlikvidovat skrytého nepřítele, nejprve změří vzdálenost k překážce, např. k rohu budovy nebo k hraně zákopu. Následně může naprogramováním přidat k naměřené vzdálenosti až tři metry. Tím je určeno, kde projektil vybuchne. Voják pak vystřelí směrem k překážce a projektil exploduje, až když ji mine. Díky tomu exploze zasáhne i ukrytého nepřítele a spolehlivě ho zničí. Nejde sice o „přímý zásah“, ale síla exploze i vzniklé střepiny i tak napáchají na lidském těle velké škody.
zdroj: http://www.vtm.cz/aktuality/rizene-projektily-pusek
Americká armáda vyvinula pušku XM25, před kterou se nelze jen tak schovat. Člověk není před výstřelem z této zbraně bezpečný ani v zákopu nebo na rohem budovy. Zbraň střílí kulovité projektily o průměru 25 milimetrů. Ty nesou ve svém nitru čip pro příjem radiového signálu. Jeho prostřednictvím lze naprogramovat okamžik, kdy je přivedena k explozi nálož uvnitř projektilu. Po výstřelu je projektil v hlavni roztočen a rotací v magnetickém poli Země je v něm generován elektrický proud.
Díky tomu může čip registrovat počet otáček projektilu a z toho určit, jak velkou vzdálenost už střela urazila. Voják, který chce zlikvidovat skrytého nepřítele, nejprve změří vzdálenost k překážce, např. k rohu budovy nebo k hraně zákopu. Následně může naprogramováním přidat k naměřené vzdálenosti až tři metry. Tím je určeno, kde projektil vybuchne. Voják pak vystřelí směrem k překážce a projektil exploduje, až když ji mine. Díky tomu exploze zasáhne i ukrytého nepřítele a spolehlivě ho zničí. Nejde sice o „přímý zásah“, ale síla exploze i vzniklé střepiny i tak napáchají na lidském těle velké škody.
zdroj: http://www.vtm.cz/aktuality/rizene-projektily-pusek
10.06.09
krátky prehľad správ, ktoré stoja za povšimnutie
po prípade z americkej vojenskej základne v Kuvajte, prichádza ďalšia správa z Nemecka:
Armáda USA oznámila, že v jej zdravotníckom centre v nemeckom meste Landstuhl potvrdili u dvoch amerických vojakov chrípku typu A(H1N1).
"chorí príslušníci armády vôbec nevycestovali mimo Nemecka"
čím Vás to chlapci armáda očkuje?
Úrady v americkom štáte Nevada zatkli muža, ktorý údajne povedal pokladníkovi v banke, keď si vyberal z účtu všetky svoje úspory, že ide splniť svoju misiu - a tou je zabitie prezidenta Baracka Obamu.
chudák a to bol ochotný na to minúť všetky svoje úspory
Austrálii kosí prasečí chřipka, stav pandemie se blíží.Světová zdravotnická organizace (WHO) v úterý oznámila, že se přiblížila vyhlášení pandemie takzvané prasečí chřipky.
tamiflu teda zjavne predsa len pôjde na odbyt
príbeh o rybárovi, ktorý išiel síce na ryby, ale miesto toho ulovil funkčnú cvičnú raketu vzduch - vzduch
tomu hovorím úlovok...
V Kanadě musel přistát nouzově boeing, na palubě hořelo
Na Kanárských ostrovech kvůli problémům s motorem nouzově přistál airbus
čo dáva za pravdu hypotéze pána Maška z článku "peklo na nebi"
a na záver:
Obamov poradca Zbigniew Brzezinski hovoril o tých, ktorí spochybňujú oficiálnu verziu udalostí z 9 / 11 v rovnakom kontexte ako o popieračoch holocaustu.
takže ak spochybňujete oficiálnu verziu z 9 / 11, že /aj keď ste o tom možno netušili/ ste zároveň popieračom holocaustu a to sa trestá, takže bacha na to.
Armáda USA oznámila, že v jej zdravotníckom centre v nemeckom meste Landstuhl potvrdili u dvoch amerických vojakov chrípku typu A(H1N1).
"chorí príslušníci armády vôbec nevycestovali mimo Nemecka"
čím Vás to chlapci armáda očkuje?
Úrady v americkom štáte Nevada zatkli muža, ktorý údajne povedal pokladníkovi v banke, keď si vyberal z účtu všetky svoje úspory, že ide splniť svoju misiu - a tou je zabitie prezidenta Baracka Obamu.
chudák a to bol ochotný na to minúť všetky svoje úspory
Austrálii kosí prasečí chřipka, stav pandemie se blíží.Světová zdravotnická organizace (WHO) v úterý oznámila, že se přiblížila vyhlášení pandemie takzvané prasečí chřipky.
tamiflu teda zjavne predsa len pôjde na odbyt
príbeh o rybárovi, ktorý išiel síce na ryby, ale miesto toho ulovil funkčnú cvičnú raketu vzduch - vzduch
tomu hovorím úlovok...
V Kanadě musel přistát nouzově boeing, na palubě hořelo
Na Kanárských ostrovech kvůli problémům s motorem nouzově přistál airbus
čo dáva za pravdu hypotéze pána Maška z článku "peklo na nebi"
a na záver:
Obamov poradca Zbigniew Brzezinski hovoril o tých, ktorí spochybňujú oficiálnu verziu udalostí z 9 / 11 v rovnakom kontexte ako o popieračoch holocaustu.
takže ak spochybňujete oficiálnu verziu z 9 / 11, že /aj keď ste o tom možno netušili/ ste zároveň popieračom holocaustu a to sa trestá, takže bacha na to.
29.05.09
Petice za rozpuštění NATO
U příležitosti 60. výročí založení NATO zahájil Global Compliance Research Project petici za rozpuštění Severoatlantické aliance, a to za přispívání NATO k válečnému pustošení a překračování nepřijatelných norem.
Mezi argumenty k rozpuštění se například nabízí fakt, že státy NATO vynakládají na zbrojení zhruba 70 procent z 1,5 bilionu celosvětových výdajů na zbrojení, a to navzdory rokům slibů, že tyto výdaje přesměruje do jiných sfér.
NATO toleruje vlastnictví jaderných zbraní u „přátel“, zatímco je připraveno ze stejných důvodů zaútočit na státy, které považuje za darebácké.
Účastí na nesčetných vojenských intervencích, například v Kosovu, Iráku či Afghánistánu, napomáhá vzniku válek v rozporu s Chartou OSN.
NATO se nevzdalo možnosti použít jaderné zbraně jako první a používá zbraně s ochuzeným uranem.
Porušuje ženevské konvence o používání zakázaných zbraní.
Porušuje ženevské konvence zakazující mučení….
Další důvody k rozpuštění NATO a petici k podpisu najdete zde
Mezi argumenty k rozpuštění se například nabízí fakt, že státy NATO vynakládají na zbrojení zhruba 70 procent z 1,5 bilionu celosvětových výdajů na zbrojení, a to navzdory rokům slibů, že tyto výdaje přesměruje do jiných sfér.
NATO toleruje vlastnictví jaderných zbraní u „přátel“, zatímco je připraveno ze stejných důvodů zaútočit na státy, které považuje za darebácké.
Účastí na nesčetných vojenských intervencích, například v Kosovu, Iráku či Afghánistánu, napomáhá vzniku válek v rozporu s Chartou OSN.
NATO se nevzdalo možnosti použít jaderné zbraně jako první a používá zbraně s ochuzeným uranem.
Porušuje ženevské konvence o používání zakázaných zbraní.
Porušuje ženevské konvence zakazující mučení….
Další důvody k rozpuštění NATO a petici k podpisu najdete zde
23.05.09
Prasečí chřipkou se nakazili američtí vojáci v Kuvajtu
První případy nákazy prasečí chřipkou v sobotu ohlásila ropná velmoc Kuvajt. Virem však nejsou infikováni občané této země, nýbrž američtí vojáci, kteří zde mají základny. Kuvajtské úřady zatím nesdělily, kolik mužů je nakaženo. Podle americké armády je jich asi osmnáct.
O nákaze prasečí chřipkou informovaly kuvajtská tisková agentura KUNA a následně agentura Reuters. Citovala zdroje z kuvajtské vlády, ale počet infikovaných vojáků neupřesnila.
Lékaři nákazu odhalili u vojáků, kteří Kuvajtem pouze projížděli. Někteří z nich zůstali v karanténě na amerických vojenských základnách v zemi. Jiní se podle agentury KUNA odletěli léčit mimo Kuvajt.
Onemocnění vojáků v Kuvajtu eviduje i aktualizovaná mapa výskytu ptačí chřipky FluTracker. Odvolává se na představitele americké vlády, podle nichž bylo pozitivně testováno asi 18 vojáků.
Mluvčí amerického armádního vedení Kristi Beckmanová oproti informacím agentury KUNA tvrdí, že všichni vojáci zůstali v karanténě na základnách v Kuvajtu.
Zatím není jasné, zda-li se virus rozšířil i mezi civilní obyvatelstvo Kuvajtu. Země patřila mezi ty, které na letištích nejstriktněji kontrolují přilétající, aby zabránily příchodu nákazy.
V pátek ohlásilo první případ nákazy prasečí chřipkou Rusko. Celosvětově je už potvrzeno přes 12 tisíc případů infekce.
zdroj: http://zpravy.idnes.cz/praseci-chripkou-se-nakazili-americti-vojaci-v-kuvajtu-pgo-/zahranicni.asp?c=A090523_194344_zahranicni_dp
O nákaze prasečí chřipkou informovaly kuvajtská tisková agentura KUNA a následně agentura Reuters. Citovala zdroje z kuvajtské vlády, ale počet infikovaných vojáků neupřesnila.
Lékaři nákazu odhalili u vojáků, kteří Kuvajtem pouze projížděli. Někteří z nich zůstali v karanténě na amerických vojenských základnách v zemi. Jiní se podle agentury KUNA odletěli léčit mimo Kuvajt.
Onemocnění vojáků v Kuvajtu eviduje i aktualizovaná mapa výskytu ptačí chřipky FluTracker. Odvolává se na představitele americké vlády, podle nichž bylo pozitivně testováno asi 18 vojáků.
Mluvčí amerického armádního vedení Kristi Beckmanová oproti informacím agentury KUNA tvrdí, že všichni vojáci zůstali v karanténě na základnách v Kuvajtu.
Zatím není jasné, zda-li se virus rozšířil i mezi civilní obyvatelstvo Kuvajtu. Země patřila mezi ty, které na letištích nejstriktněji kontrolují přilétající, aby zabránily příchodu nákazy.
V pátek ohlásilo první případ nákazy prasečí chřipkou Rusko. Celosvětově je už potvrzeno přes 12 tisíc případů infekce.
zdroj: http://zpravy.idnes.cz/praseci-chripkou-se-nakazili-americti-vojaci-v-kuvajtu-pgo-/zahranicni.asp?c=A090523_194344_zahranicni_dp
Obama slíbil držet izraelské jaderné „tajemství“
Izraelské vedení si muselo kolektivně vydechnout úlevou poté, co se ukázalo, že izraelský jaderný arzenál, který je už léta veřejným tajemstvím, zůstane „tajemstvím“ i oficiálně dál.
V uplynulých týdnech se totiž rojily spekulace, že by Barack Obama v rámci svých diplomatických snah o řešení íránského jaderného programu nebo v souvislosti se svou vizí světového jaderného odzbrojení mohl sáhnout i na izraelské jaderné zbraně. Nejmenovaný vysoký izraelský diplomat ve Washingtonu však svou vládu ujistil: „Nic takového se nikdy nestalo a ani nestane,“ prohlásil s tím, že Bílý dům i za nynější administrativy bude pokračovat v politice „neptej se a nic neříkej“.
Náměstkyně ministra zahraničí USA Rose Gottemoellerová přitom počátkem května obsadila titulní stránky izraelských médií, když naznačila, že by Obamova vláda chtěla, aby se Izrael a další země připojily je smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Nyní se však zdá, že izraelské tajné zbraně dál budou oficiálně neexistovat a proto se na ně nebudou vztahovat ani žádné mezinárodní smlouvy.
zdroj: http://www.czechfp.cz/site/?p=7326
V uplynulých týdnech se totiž rojily spekulace, že by Barack Obama v rámci svých diplomatických snah o řešení íránského jaderného programu nebo v souvislosti se svou vizí světového jaderného odzbrojení mohl sáhnout i na izraelské jaderné zbraně. Nejmenovaný vysoký izraelský diplomat ve Washingtonu však svou vládu ujistil: „Nic takového se nikdy nestalo a ani nestane,“ prohlásil s tím, že Bílý dům i za nynější administrativy bude pokračovat v politice „neptej se a nic neříkej“.
Náměstkyně ministra zahraničí USA Rose Gottemoellerová přitom počátkem května obsadila titulní stránky izraelských médií, když naznačila, že by Obamova vláda chtěla, aby se Izrael a další země připojily je smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Nyní se však zdá, že izraelské tajné zbraně dál budou oficiálně neexistovat a proto se na ně nebudou vztahovat ani žádné mezinárodní smlouvy.
zdroj: http://www.czechfp.cz/site/?p=7326
100 dolarů za každou vteřinu, kterou Bush vydrží waterboarding
Westerly - Rod Driver, člen Sněmovny reprezentantů Rhode Islandu, nabízí bývalému americkému prezidentovi Georgi Bushovi a dalším předním představitelům jeho vlády netradiční dohodu. Za každou vteřinu, po kterou vydrží takzvaný waterboarding, věnuje Driver 100 dolarů na charitu. Kontroverzní simulované topení využívala Bushova administrativa při výsleších lidí podezřelých z terorismu. Vláda prezidenta Obamy metodu označila za mučení a zakázala ji.
Kromě bývalého prezidenta George Bushe poslal Driver podobnou nabídku i dalším představitelům někdejší administrativy. Například viceprezidentovi Dicku Cheneymu nebo bývalé ministryni zahraničí Condoleezze Riceové. Ta už tuto akci prostřednictvím svého zástupce odmítla. Bush ani Cheney se zatím k nabídce nevyjádřili.
Metoda waterboardingu byla americkými úřady využívána při výsleších lidí podezřelých z terorismu. Podezřelí jsou připoutáni k desce, přičemž nohy mají výš než hlavu. Přes ústa mají kus látky, přes který se lije voda. Vyslýchaný během několika vteřin získá pocit, že se topí, téměř okamžitě se u něj spouští dávicí reflex.
Nová vláda prezidenta Baracka Obamy tuto metodu zakázala a označila ji za mučení. Cheney ji nicméně před několika týdny obhajoval jako účinnou, Spojené státy prý díky ní získaly důležité informace.
zdroj: ČT24, ČTK
http://www.ct24.cz/svet/55566-100-dolaru-za-kazdou-vterinu-kterou-bush-vydrzi-waterboarding/
Kromě bývalého prezidenta George Bushe poslal Driver podobnou nabídku i dalším představitelům někdejší administrativy. Například viceprezidentovi Dicku Cheneymu nebo bývalé ministryni zahraničí Condoleezze Riceové. Ta už tuto akci prostřednictvím svého zástupce odmítla. Bush ani Cheney se zatím k nabídce nevyjádřili.
Metoda waterboardingu byla americkými úřady využívána při výsleších lidí podezřelých z terorismu. Podezřelí jsou připoutáni k desce, přičemž nohy mají výš než hlavu. Přes ústa mají kus látky, přes který se lije voda. Vyslýchaný během několika vteřin získá pocit, že se topí, téměř okamžitě se u něj spouští dávicí reflex.
Nová vláda prezidenta Baracka Obamy tuto metodu zakázala a označila ji za mučení. Cheney ji nicméně před několika týdny obhajoval jako účinnou, Spojené státy prý díky ní získaly důležité informace.
zdroj: ČT24, ČTK
http://www.ct24.cz/svet/55566-100-dolaru-za-kazdou-vterinu-kterou-bush-vydrzi-waterboarding/
20.05.09
Dodávajú USA zbrane Talibanu zámerne?
Po viac než sedemročnej americkej okupácie Afganistanu je Taliban stále dobre vyzbrojený a nemá problém, aby sa americkým vojakom či jednotkám NATO postavil kdekoľvek po celej zemi. New York Times poukazujú na možný zdroj prísunu jeho zbraní.
Deník s odvolaním na amerických činiteľov uvádza, že značné množstvo munície zabavenej mrtvým talibom je „identické“ so strelivom, ktoré USA poskytujú afganskym vládnym jednotkám k boji proti Talibanu. Nie je zatiaľ úplne jasné, akým spôsobom sa k tejto munícii Taliban dostáva, obecne sa ale predpokladá, že mu ju predávajú skorumpovaní dôstojníci afganskej armády.
Tento názor podporuje nedávny audit amerického vládneho účtovníka úradu GAO, ktorému sa nepodarilo dohľadať údaje o osude stoviek tisíc zbraní, ktoré USA do Afganistanu dodali, vrátane kalašnikovov či granátometov.
Rozsah nedostatkov v evidencii je tak veľký, že vyvolal špekulácie o tom, že USA dodávajú takto nepriamo Talibanu zbrane zámerne, aby mali zámienku Afganistan okupovať aj naďalej.
zdroj: http://www.czechfp.cz/site/?p=7301
Deník s odvolaním na amerických činiteľov uvádza, že značné množstvo munície zabavenej mrtvým talibom je „identické“ so strelivom, ktoré USA poskytujú afganskym vládnym jednotkám k boji proti Talibanu. Nie je zatiaľ úplne jasné, akým spôsobom sa k tejto munícii Taliban dostáva, obecne sa ale predpokladá, že mu ju predávajú skorumpovaní dôstojníci afganskej armády.
Tento názor podporuje nedávny audit amerického vládneho účtovníka úradu GAO, ktorému sa nepodarilo dohľadať údaje o osude stoviek tisíc zbraní, ktoré USA do Afganistanu dodali, vrátane kalašnikovov či granátometov.
Rozsah nedostatkov v evidencii je tak veľký, že vyvolal špekulácie o tom, že USA dodávajú takto nepriamo Talibanu zbrane zámerne, aby mali zámienku Afganistan okupovať aj naďalej.
zdroj: http://www.czechfp.cz/site/?p=7301
Novým šéfem NATO a amerických jednotek v Afghánistánu se stal bývalý Rumsfeldův mučitel
Prezident Barack Obama se v poslední době opravdu překonává. Je tomu teprve pár dnů, kdy oznámil, že vojenské soudy s podezřelými z teroristických aktivit na Guantánamu budou obnoveny. Investigativní novinář Jeremy Scahill v této souvislosti tvrdí, že mučení vězněných na Guantánamu pokračuje včetně provádění brutálních technik jako je lámání kostí, vydloubávání očí nebo drcení varlat. Pokud této informaci věříme, nemůžeme být překvapeni, že Obama jmenoval do funkce šéfa koaličních vojsk v Afghánistánu generála Stanley A. McChrystala místo odvolaného generála Davida McKiernana. McChrystal v průběhu prezidentského mandátu G.W. Bushe koordinoval speciální program, který spočíval v pronásledování, mučení a zabíjení sunnitských povstalců v Iráku.
List Washington Post charakterizoval osobu generála McChrystala slovy bývalého důstojníka speciálních jednotek Rogera Carstense: „McChrystal zabíjí lidi.“
Obamovi stoupenci by si měli uvědomit, že jmenování tohoto člověka do tak důležité funkce naznačuje, že s velkou pravděpodobností bude pokračovat ve šlépějích Bushových nezákonností a Rumsfeldových trýznitelských metod.
Generál McChrystal řídil spojené speciální operace pod záštitou Pentagonu, které se uskutečňovaly v zámoří. Specializace těchto jednotek spočívala ve vytváření eskader smrti, rekrutování a tréninku paramilitárních sil, jejichž posláním bylo potírat domácí opozici proti klientským režimům Washingtonu, nehledě na povahu ozbrojeného nebo civilního odporu. Jednotky generála McChrystala řídily tyto aktivity v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu. Tyto jednotky byly hluboce zapleteny do mučení politických vězňů a podezřelých.
Známý sociolog James Petras uvádí, že Obamovo povolání generála McChrystala do služby reflektuje širší a novou vojenskou eskalaci války v Afghánistánu společně se vzrůstajícím odporem domácí populace, odrážejícím narůstající počet civilních obětí při akcích okupačních vojsk.
Prezident Obama se každým dnem vzdaluje od svých předvolebních slibů. Zrazuje tak miliony lidí, kteří do něj vložili svoji naději či financovali jeho předvolební kampaň a pomohli mu tak dosednout na prezidentský stolec. Uprostřed vážné finanční krize za situace, kdy miliony Američanů přicházejí o zaměstnání a domovy, prezident navyšuje rozpočet Pentagonu o 4% (výše rozpočtu pro příští rok tedy překoná Bushův rozpočtový plán pro Pentagon pro tento rok) a prohlubuje válku v Pákistánu bezpilotními útoky a miliardovými vojenskými balíčky pro pákistánskou armádu.
Změna je iluze.
Daniel Veselý
zdtoj: http://www.blisty.cz/2009/5/20/art46920.html
List Washington Post charakterizoval osobu generála McChrystala slovy bývalého důstojníka speciálních jednotek Rogera Carstense: „McChrystal zabíjí lidi.“
Obamovi stoupenci by si měli uvědomit, že jmenování tohoto člověka do tak důležité funkce naznačuje, že s velkou pravděpodobností bude pokračovat ve šlépějích Bushových nezákonností a Rumsfeldových trýznitelských metod.
Generál McChrystal řídil spojené speciální operace pod záštitou Pentagonu, které se uskutečňovaly v zámoří. Specializace těchto jednotek spočívala ve vytváření eskader smrti, rekrutování a tréninku paramilitárních sil, jejichž posláním bylo potírat domácí opozici proti klientským režimům Washingtonu, nehledě na povahu ozbrojeného nebo civilního odporu. Jednotky generála McChrystala řídily tyto aktivity v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu. Tyto jednotky byly hluboce zapleteny do mučení politických vězňů a podezřelých.
Známý sociolog James Petras uvádí, že Obamovo povolání generála McChrystala do služby reflektuje širší a novou vojenskou eskalaci války v Afghánistánu společně se vzrůstajícím odporem domácí populace, odrážejícím narůstající počet civilních obětí při akcích okupačních vojsk.
Prezident Obama se každým dnem vzdaluje od svých předvolebních slibů. Zrazuje tak miliony lidí, kteří do něj vložili svoji naději či financovali jeho předvolební kampaň a pomohli mu tak dosednout na prezidentský stolec. Uprostřed vážné finanční krize za situace, kdy miliony Američanů přicházejí o zaměstnání a domovy, prezident navyšuje rozpočet Pentagonu o 4% (výše rozpočtu pro příští rok tedy překoná Bushův rozpočtový plán pro Pentagon pro tento rok) a prohlubuje válku v Pákistánu bezpilotními útoky a miliardovými vojenskými balíčky pro pákistánskou armádu.
Změna je iluze.
Daniel Veselý
zdtoj: http://www.blisty.cz/2009/5/20/art46920.html
16.05.09
Guantánamo zůstává
Prezident Barack Obama poprvé výrazně zklamal Ameriku. Včera oznámil, že jeho administrativa zachová vojenské soudy s osobami podezřelými z terorismu, které jsou vězněny na americké základně v kubánském Guantánamu. Během celé své volební kampaně v průběhu loňského roku přitom proti kontroverzní guantánamské věznici, na níž se vázalo i podezření z porušování lidských práv, opakovaně vystupoval i hlasoval. Mezi veřejností, která do nového prezidenta vkládala velké naděje, vzbudilo poslední rozhodnutí Bílého domu vlnu nevole.
Tribunál na Guantánamu zřídila administrativa předchozího amerického prezidenta George Bushe a soudila zde mj. pětici mužů obviněnou z plánování útoků na WTC 11. září 2001. Jako demokratický senátor proti tribunálům Obama hlasoval a jako kandidát na prezidenta sliboval jejich konec.
Nyní jako prezident v nich pokračuje, byť s tím, že odstraní nejkritizovanější body. Mezi ně patřilo svědectví z doslechu nebo důkazy získané mučením. Vláda chce nová pravidla vypracovat do čtyř měsíců. Zatím není jasné ani to, jestli procesy potom začnou úplně znovu nebo jestli se z kubánského Guantánama přesunou do Ameriky.
Obhájce: Zavření Guantánama je prázdným gestem
Vojenský obhájce major John Jackson, který byl obhájcem jednoho z obviněných před guantánamským tribunálem, zdůrazňuje, že přesunutí procesů do Spojených států nestačí. "Svět se dívá a v sázce je pověst Ameriky. Zavření Guantánama je prázdným gestem, pokud vojenské tribunály budou pokračovat," řekl Jackson.
"Nelze popsat, jak jsme zklamaní. Barack Obama slíbil uzavřít Guantánamo. Vojenské tribunály jsou součástí toho, co Guantánamo dělá tak strašným místem," zdůraznila protiteroristická expertka Human Rights Watch Tracy Sullivanová.
Bílý dům skepsi mírní
Bílý dům se snaží skepsi mírnit. "Prezident především dělá to, o čem si myslí, že nejvíc posílí bezpečnost obyvatel Spojených států," řekl mluvčí Bílého domu Robert Gibbs.
V tomto týdnu se jedná už o druhý krok, za který Obamu jeho stoupenci kritizují a odpůrci mu tleskají. Americký prezident totiž odmítl odtajnit i fotografie mučených vězňů z Iráku a Afghánistánu. Političtí komentátoři tak potvrzují, že žádná politická změna nakonec v praxi nevypadá tak dramaticky jako v předvolebních slibech.
zdroj: http://www.ct24.cz/svet/54956-zklamani-z-obamy-guantanamo-zustava/
Tribunál na Guantánamu zřídila administrativa předchozího amerického prezidenta George Bushe a soudila zde mj. pětici mužů obviněnou z plánování útoků na WTC 11. září 2001. Jako demokratický senátor proti tribunálům Obama hlasoval a jako kandidát na prezidenta sliboval jejich konec.
Nyní jako prezident v nich pokračuje, byť s tím, že odstraní nejkritizovanější body. Mezi ně patřilo svědectví z doslechu nebo důkazy získané mučením. Vláda chce nová pravidla vypracovat do čtyř měsíců. Zatím není jasné ani to, jestli procesy potom začnou úplně znovu nebo jestli se z kubánského Guantánama přesunou do Ameriky.
Obhájce: Zavření Guantánama je prázdným gestem
Vojenský obhájce major John Jackson, který byl obhájcem jednoho z obviněných před guantánamským tribunálem, zdůrazňuje, že přesunutí procesů do Spojených států nestačí. "Svět se dívá a v sázce je pověst Ameriky. Zavření Guantánama je prázdným gestem, pokud vojenské tribunály budou pokračovat," řekl Jackson.
"Nelze popsat, jak jsme zklamaní. Barack Obama slíbil uzavřít Guantánamo. Vojenské tribunály jsou součástí toho, co Guantánamo dělá tak strašným místem," zdůraznila protiteroristická expertka Human Rights Watch Tracy Sullivanová.
Bílý dům skepsi mírní
Bílý dům se snaží skepsi mírnit. "Prezident především dělá to, o čem si myslí, že nejvíc posílí bezpečnost obyvatel Spojených států," řekl mluvčí Bílého domu Robert Gibbs.
V tomto týdnu se jedná už o druhý krok, za který Obamu jeho stoupenci kritizují a odpůrci mu tleskají. Americký prezident totiž odmítl odtajnit i fotografie mučených vězňů z Iráku a Afghánistánu. Političtí komentátoři tak potvrzují, že žádná politická změna nakonec v praxi nevypadá tak dramaticky jako v předvolebních slibech.
zdroj: http://www.ct24.cz/svet/54956-zklamani-z-obamy-guantanamo-zustava/
07.05.09
Víme, že zabíjíme nevinné lidi...
Američané usmrtili v Afghánistánu desítky civilistů
Americké letecké údery zabily desítky Afghánců, včetně žen a děti, konstatoval ve středu Mezinárodní Červený kříž. Rohul Amin, guvernér provincie Západního Farahu, kde došlo k americkému bombardování v pondělí a v úterý, konstatoval, že se obává, že přišlo o život 100 civilistů. Šéf provinční policie Abdul Ghafar Watandar uvedl, že počet mrtvých může být ještě vyšší.
Pokud to bude potvrzeno, bude to zřejmě nejvražednější incident vůči civilistům od začátku války proti Talibanu, kterou Američané vedou od r. 2001.
Prezident Hamid Kharzai vyslal společnou americko-afghánskou delegaci, aby incident vyšetřila.
Civilní ranění a mrtví jsou zdrojem velkého napětí mezi Washingtonem a Kábulem v době, kdy roste násilí od islamistických povstalců z Talibanu a kdy má být počet amerických vojáků v Afghánistánu zdvojnásoben.
Obama prohlásil, že Afghánistán a sousední Pákistán je hlavním ohniskem vojenského úsilí Washingtonu. Karzai, Obama a pákistánský prezident Asif Ali Zardari jednali ve středu o strategii pro celý region.
Jessica Barry, mluvčí pro Mezinárodní výbor Červeného kříže, uvedla, že její organizce také vyslala do oblasti tým, který dorazil na scénu leteckých úderů v úterý odpoledne.
"Byly usmrceny ženy a děti. Zdá se, že se chtěly skrýt v domech, které byly zasaženy," uvedla. Tým viděl zničené domy a desítky mrtvol. Byli to první mezinárodní pozorovatelé, kteří incident potvrdili.
Barryová uvedla, že mezi mrtvými byl i humanitární pomocník afghánského Červeného půlměsíce, který zemřel spolu s 13 příslušníky jeho rodiny. Tým nebyl schopen identifikovat, zda byli mezi mrtvími nějací bojovníci.
Rostoucí počty usmrcovaných civilistů jsou zdrojem silného napětí mezi Karzaiem a jeho americkými stoupenci. Afghánští vyšetřovatelé a vyšetřovatelé OSN konstatují, že americké letecké údery usmrtily loni v srpnu 90 civilistů. Washington to zprvu popíral, o čtvrt roku později přiznal, že prý bylo usmrceno "33 civilistů". Od té doby zavedla vojska NATO a USA v Afghánistánu nové procedury, v jejichž důsledku prý má být počet zabíjených civilistů snížen.
http://www.blisty.cz/2009/5/7/art46737.html
Víme, že zabíjíme nevinné lidi
Skutečností je, že mezinárodní právo zakazuje armádám, aby divoce střílely do hustě obydlených domů a divoce bombardovaly vesnice - i když jsou přítomni nepřátelští vojáci. Na to se ale zapomnělo od našeho bombardování Iráku r. 1991 a v Bosně a ve válce NATO proti Srbsku i v našem afghánském dobrodružství r. 2001 i r. 2003 v Iráku.
Samozřejmě, že se bude konat vyšetřování. Mezitím nám bude řečeno, že všichni ti mrtví afghánští civilisté byli zneužívání Talibanem jako "lidské štíty" a oficiální místa se vyjádří, že "hluboce litují", že došlo k usmrcení nevinných lidí. Avšak dodají, že je to všechno vina teroristů, nikoliv našich hrdinských pilotů a amerických speciálních jednotek, jejichž příslušníci hledají cíle kolem Bala Baluku a Gandžabadu, píše v deníku Independent Robert Fisk.
Kdykoliv Američané zničí irácké příbytky, vždycky se koná vyšetřování. A jak rádi mají oficiální vyšetřování Izraelci (i když izraelská vyšetřování skoro nikdy nic neodhalí). To je historie moderního Blízkého východu. Máme přece vždycky pravdu a když ji nemáme, (někdy) se omluvíme a pak z toho všeho obviníme "teroristy". Ano, vždyť víme, že ti hrdlořezové jsou vždycky ochotni zabíjet nevinné lidi.
Avšak bylo známkou toho, jak strašné bylo zabíjení v Afghánistánu, že bezmocný prezident Hamid Karzai zněl jako symbol dobroty, když požadoval "vyšší platformu morálky" a že bychom měli vést války "jako lepší lidské bytosti".
Přirozeně, důvody jsou zcela jednoduché. My žijeme, oni umírají. My neriskujeme své chrabré hrdiny na zemi - civilisté za to riziko přece nestojí. Neriskujeme nikdy. Střílíme fosforové granáty do města Falludža. Odpalujeme tankové granáty do města Nadžaf. Víme, že zabíjíme nevinné lidi. Izrael dělá přesně totéž. Řekl totéž, když jeho spojenci r. 1982 zmasakrovali 1700 osob v uprchlických táborech Sabra a Šatila, po vyvraždění více než tisíce civilistů v Libanunu r. 2006 a po usmrcení více než tisíce Palestinců začátkem letošního roku.
A přitom zároveň usmrtíme několik ozbrojenců, "teroristů", samozřejmě. Je to vždycky tatáž taktika "lidských štítů" a mohou za to všechno ti "teroristé". Naše vojenská taktika je nyní plně koordinována s Izraelem.
Skutečností je, že mezinárodní právo zakazuje armádám, aby divoce střílely do hustě obydlených domů a divoce bombardovaly vesnice - i když jsou přítomni nepřátelští vojáci. Na to se ale zapomnělo od našeho bombardování Iráku r. 1991 a v Bosně a ve válce NATO proti Srbsku i v našem afghánském dobrodružství r. 2001 i r. 2003 v Iráku. Jen ať proběhne to vyšetřování. A "lidské štíty". A ještě jedné věci jsem si povšiml. Ať jsou to nevinní či "teroristé", civilisté či příslušníci Talibanu, vždycky za to všechno mohou muslimové.
http://www.blisty.cz/2009/5/7/art46745.html
Americké letecké údery zabily desítky Afghánců, včetně žen a děti, konstatoval ve středu Mezinárodní Červený kříž. Rohul Amin, guvernér provincie Západního Farahu, kde došlo k americkému bombardování v pondělí a v úterý, konstatoval, že se obává, že přišlo o život 100 civilistů. Šéf provinční policie Abdul Ghafar Watandar uvedl, že počet mrtvých může být ještě vyšší.
Pokud to bude potvrzeno, bude to zřejmě nejvražednější incident vůči civilistům od začátku války proti Talibanu, kterou Američané vedou od r. 2001.
Prezident Hamid Kharzai vyslal společnou americko-afghánskou delegaci, aby incident vyšetřila.
Civilní ranění a mrtví jsou zdrojem velkého napětí mezi Washingtonem a Kábulem v době, kdy roste násilí od islamistických povstalců z Talibanu a kdy má být počet amerických vojáků v Afghánistánu zdvojnásoben.
Obama prohlásil, že Afghánistán a sousední Pákistán je hlavním ohniskem vojenského úsilí Washingtonu. Karzai, Obama a pákistánský prezident Asif Ali Zardari jednali ve středu o strategii pro celý region.
Jessica Barry, mluvčí pro Mezinárodní výbor Červeného kříže, uvedla, že její organizce také vyslala do oblasti tým, který dorazil na scénu leteckých úderů v úterý odpoledne.
"Byly usmrceny ženy a děti. Zdá se, že se chtěly skrýt v domech, které byly zasaženy," uvedla. Tým viděl zničené domy a desítky mrtvol. Byli to první mezinárodní pozorovatelé, kteří incident potvrdili.
Barryová uvedla, že mezi mrtvými byl i humanitární pomocník afghánského Červeného půlměsíce, který zemřel spolu s 13 příslušníky jeho rodiny. Tým nebyl schopen identifikovat, zda byli mezi mrtvími nějací bojovníci.
Rostoucí počty usmrcovaných civilistů jsou zdrojem silného napětí mezi Karzaiem a jeho americkými stoupenci. Afghánští vyšetřovatelé a vyšetřovatelé OSN konstatují, že americké letecké údery usmrtily loni v srpnu 90 civilistů. Washington to zprvu popíral, o čtvrt roku později přiznal, že prý bylo usmrceno "33 civilistů". Od té doby zavedla vojska NATO a USA v Afghánistánu nové procedury, v jejichž důsledku prý má být počet zabíjených civilistů snížen.
http://www.blisty.cz/2009/5/7/art46737.html
Víme, že zabíjíme nevinné lidi
Skutečností je, že mezinárodní právo zakazuje armádám, aby divoce střílely do hustě obydlených domů a divoce bombardovaly vesnice - i když jsou přítomni nepřátelští vojáci. Na to se ale zapomnělo od našeho bombardování Iráku r. 1991 a v Bosně a ve válce NATO proti Srbsku i v našem afghánském dobrodružství r. 2001 i r. 2003 v Iráku.
Samozřejmě, že se bude konat vyšetřování. Mezitím nám bude řečeno, že všichni ti mrtví afghánští civilisté byli zneužívání Talibanem jako "lidské štíty" a oficiální místa se vyjádří, že "hluboce litují", že došlo k usmrcení nevinných lidí. Avšak dodají, že je to všechno vina teroristů, nikoliv našich hrdinských pilotů a amerických speciálních jednotek, jejichž příslušníci hledají cíle kolem Bala Baluku a Gandžabadu, píše v deníku Independent Robert Fisk.
Kdykoliv Američané zničí irácké příbytky, vždycky se koná vyšetřování. A jak rádi mají oficiální vyšetřování Izraelci (i když izraelská vyšetřování skoro nikdy nic neodhalí). To je historie moderního Blízkého východu. Máme přece vždycky pravdu a když ji nemáme, (někdy) se omluvíme a pak z toho všeho obviníme "teroristy". Ano, vždyť víme, že ti hrdlořezové jsou vždycky ochotni zabíjet nevinné lidi.
Avšak bylo známkou toho, jak strašné bylo zabíjení v Afghánistánu, že bezmocný prezident Hamid Karzai zněl jako symbol dobroty, když požadoval "vyšší platformu morálky" a že bychom měli vést války "jako lepší lidské bytosti".
Přirozeně, důvody jsou zcela jednoduché. My žijeme, oni umírají. My neriskujeme své chrabré hrdiny na zemi - civilisté za to riziko přece nestojí. Neriskujeme nikdy. Střílíme fosforové granáty do města Falludža. Odpalujeme tankové granáty do města Nadžaf. Víme, že zabíjíme nevinné lidi. Izrael dělá přesně totéž. Řekl totéž, když jeho spojenci r. 1982 zmasakrovali 1700 osob v uprchlických táborech Sabra a Šatila, po vyvraždění více než tisíce civilistů v Libanunu r. 2006 a po usmrcení více než tisíce Palestinců začátkem letošního roku.
A přitom zároveň usmrtíme několik ozbrojenců, "teroristů", samozřejmě. Je to vždycky tatáž taktika "lidských štítů" a mohou za to všechno ti "teroristé". Naše vojenská taktika je nyní plně koordinována s Izraelem.
Skutečností je, že mezinárodní právo zakazuje armádám, aby divoce střílely do hustě obydlených domů a divoce bombardovaly vesnice - i když jsou přítomni nepřátelští vojáci. Na to se ale zapomnělo od našeho bombardování Iráku r. 1991 a v Bosně a ve válce NATO proti Srbsku i v našem afghánském dobrodružství r. 2001 i r. 2003 v Iráku. Jen ať proběhne to vyšetřování. A "lidské štíty". A ještě jedné věci jsem si povšiml. Ať jsou to nevinní či "teroristé", civilisté či příslušníci Talibanu, vždycky za to všechno mohou muslimové.
http://www.blisty.cz/2009/5/7/art46745.html
Richard Falk: Prehral Izrael „vojnu legitimity“?
Prvýkrát od svojho založenia v roku 1948 je štát Izrael konfrontovaný s vážnymi obvineniami z vojnových zločinov zo strany svetovo uznávaných osobností. Sám generálny tajomník OSN Pan Ki-mun, vždy opatrný ohľadom suverénnych štátov, najmä ak sú tie napojené na politiku najvplyvnejšieho člena na pôde OSN (USA), sa pripojil k žiadosti o vyšetrovanie a prípadné stíhanie. Je pravda, že útok spustený 27. decembra 2008 na pásmo Gazy sa od dovtedajších nasadení sily Izraelom líši. Jednak použitými zbraňami, jednak smrtiacou taktikou na bezbrannej populácii.
Pomer tisíc tristotridsať zabitých Palestínčanov oproti trinástim Izraelčanom (viacerí z nich z paľby z vlastných radov) je viac než sto ku jednej. Nerovnováha strát je taká veľká, že kým izraelská vláda a jej spojenci hovoria o „represálii“ a „práve Izraela na sebaobranu“, väčšine komentátorov sa prieči používať hoc aj termín „vojna“. Kritici sa neboja nahlas skloňovať slová ako „masaker“, „vojnové zločiny“ či „zločiny proti ľudskosti“.
Už v minulosti boli izraelské vojenské akcie obviňované z porušovania Charty OSN a odsudzovali ich najmä vlády arabských štátov. Ale viaceré krajiny aspoň uznali, že židovský štát používal silu v kontexte vojny. Obvinenia z vojnových zločinov pochádzali predovšetkým od dotknutých vlád a radikálnych hnutí. Tieto prvé ozbrojené konflikty sa v podstate viedli proti arabským susedom, ktorí upierali Izraelu právo na existenciu. Išlo o konflikty medzi štátmi a aj vojenská akcia z roku 1967, počas ktorej Izrael demonštroval vojenskú prevahu, sa podriaďovala rámcu medzinárodnej politiky. Dalo sa tvrdiť, že bola nelegálna, ale určite nie, že bola zločinná.
Veci sa začali meniť počas vojny v Libanone v roku 1982. Vtedajším casus belli bola implantácia Organizácie pre oslobodenie Palestíny (OOP). Pamätáme si najmä výsledok tohto konfliktu so stovkami zmasakrovaných bezzbranných Palestínčanov v utečeneckých táboroch v Sabre a Chatile. Hoci boli tieto ukrutnosti dielom libanonských kresťanských milícií, izraelská spoluvina je potvrdená. Aj keď je to znepokojujúce, tento zločin sa mohol považovať za „chybu“ v rámci vojenskej akcie, ktorú Izrael ospravedlňoval neschopnosťou libanonskej vlády zabrániť využívaniu svojho územia nepriateľskými skupinami. Pokračovaním vojny v 1982 bola okupácia južného Libanonu a ako reakcia vznik Hizballáhu a ozbrojeného odporu, ktorý napokon viedol k zahanbujúcemu izraelskému ústupu v roku 2000.
Izraelská invázia a okupácia južného Libanonu z 1982 pripravili pôdu pre konflikt v roku 2006. Hizballáh nahradil OOP v roli označeného nepriateľa. Vojenská kampaň s cieľom zničiť šiítsku organizáciu sa nevyhnutne dotkla civilného obyvateľstva. Izrael nepoužil svoju sofistikovanú vojenskú technológiu na to, aby porazil nepriateľský štát, ale spoločnosť zbavenú rovnocenných prostriedkov na obranu, za čo si napokon vyslúžil množstvo kritiky.
Rovnako môžeme spochybniť správnosť výberu vojenského riešenia na naplnenie politických cieľov, vzhľadom na to, že Hizballáh vyšiel z vojny posilnený a že jedinými hmatateľnými výsledkami boli pošramotená reputácia izraelskej armády a devastácia južného Libanonu.
Útok na pásmo Gazy tieto otázky opäť nastolil. Potvrdil prechod od vojny medzi štátmi k zrážke medzi štátom a ozbrojeným hnutím a nahradil slovo „vojna“ slovom „zločin“. Izrael spravil všetko pre skreslenie tohto obrazu tým, že primäl médiá a diplomatov, aby sa zaoberali výlučne jednou otázkou medzinárodného práva – bolo či nebolo jeho použitie sily „neúmerné“? Lenže takto postavený problém zastiera podstatnú otázku: mal izraelský útok z právneho hľadiska skutočne „obranný“ charakter?
Vyšetrenie okolností, za ktorých sa útok udial, nás núti odpovedať negatívne. Dočasné prímerie medzi Izraelom a Hamasom, v platnosti od 19. júna 2008, pomohlo znížiť takmer na nulu násilie na „hranici“. Islamské hnutie viackrát ponúklo predĺžiť prímerie na dobu desať rokov. V rozhodujúcej miere nebolo narušené ostreľovaním raketami, ale izraelským leteckým útokom, ktorý 4. novembra 2008 zabil šesť palestínskych bojovníkov.
Inými slovami, Izrael nemal žiadny motív, ktorý by mu umožňoval spustiť vojenskú akciu v rámci legitímnej sebaobrany, keďže nebol napadnutý a existovali vierohodné diplomatické alternatívy, ktoré sa dali využiť (tak, ako to ukladá Charta OSN). Právna debata by sa teda nemala sústrediť na „neúmernosť“ útoku na pásmo Gazy – útok zjavne neúmerný bol – ale na to, či nebol zakázaný Chartou, nakoľko nešlo o sebeobranu, a teda či nehovoríme o zločine proti mieru, ktorý norimberský tribunál opísal ako „najvyšší“ zahrňujúci všetky ostatné.
V kontexte Gazy je ťažko rozlišovať medzi vojnou a zločinom, nakoľko ide o uzavretú, husto zaľudnenú zónu, kde sa nutne miešajú ozbrojení rebeli s civilným obyvateľstvom. Pokiaľ však izraelské útoky na pásmo Gazy a odveta Hamasu, najmä ostreľovanie raketami, presiahli hranice regulárneho boja, nemôžeme obe strany vnímať ako rovnako zodpovedné. Izrael spustil operáciu v pásme Gazy bez seriózneho právneho základu, pričom je zodpovedný za najväčšie škody a utrpenia spôsobené civilnému obyvateľstvu. Vojenský postup koncipovaný ako „potrestanie“ pásma Gazy bol už vo svojom princípe zločinný – porušil vojnové zákony a vyústil do zločinov proti ľudskosti.
Ale je tu aj ďalší prvok, ktorý posiľuje obvinenie z agresie. Blokáda, pod ktorou sa už 18 mesiacov v momente začatia izraelských útokov obyvatelia pásma Gazy nachádzali, sa rovnala ich hromadnému potrestaniu (a teda porušeniu článkov 33 a 55 Štvrtého ženevského dohovoru, ktorý určuje správanie sa okupujúcej mocnosti voči civilnému obyvateľstvu). Táto politika bola všeobecne odsúdená a odmietla sa ako zločin proti ľudskosti a závažné porušenie medzinárodného humanitárneho práva. Spôsobila vážne nedostatky vo výžive a psychické traumy medzi civilným obyvateľstvom, kvôli čomu bolo mimoriadne zraniteľné pri operácii „šok a des“, ktorá predstavovala izraelskú ofenzívu po súši, mori a vo vzduchu.
Túto zraniteľnosť počas prudkých útokov na úzke pásmo Gazy ešte cynicky zvýraznila nemožnosť civilného obyvateľstva nájsť útočisko. Iba dvesto manželkám cudzieho pôvodu bolo udelené povolenie opustiť územie, čo len dosvedčilo kriminálny charakter uzatvorenia detí, žien, starých ľudí, hendikepovaných a chorých do bombardovanej zóny, o etnickej diskriminácii už ani nehovoriac, nakoľko odísť mohli iba nepalestínske ženy. Po prvý raz v čase vojny sa obyvateľstvu odoprela aj možnosť stať sa utečencom.
Ďalšie zločiny sa udiali v teréne. Svedectvá, ktoré zozbierali ochrancovia ľudských práv, spomínajú streľbu na civilné terče, znemožnenie prechodu zdravotníckej pomoci ku zraneným Palestínčanom a blokovanie ambulancií. Objavili sa riadne zdokumentované sťažnosti, ktoré vyčíslili dvadsať prípadov, keď izraelskí vojaci strieľali na deti a ženy vztyčujúce biele vlajky. Ďalšie obvinenia sa týkajú používania fosforových bômb v obývaných zónach ako aj používania novej obzvlášť krutej zbrane, známej pod názvom DIME (Dense Inert Metal Explosive), ktorá vybuchuje takou silou, že trhá telá na kúsky.
Tieto podozrenia z vojnových zločinov sa môžu vyjasniť len na základe dôkladných vyšetrovaní, ktoré umožnia určiť, či je možné súdne prenasledovať ich páchateľov, tých, ktorí ich nariadili a izraelských politických predstaviteľov. V tomto kontexte bude potrebné preštudovať sťažnosti Izraela týkajúce sa ostreľovania civilných terčov raketami a proti bojovníkom Hamasu, ktorí mali použiť „ľudské štíty“.
Ale obvinenie z vojnových zločinov stojí na pevných základoch aj bez ďalších vyšetrovaní. Najzávažnejšie podnety sa týkajú blokády pásma Gazy, kriminálneho a neobranného charakteru samotného útoku a oficiálnej politiky (napríklad izolácie civilného obyvateľstva vo vojnovej zóne). Ešte pred tým, ako sa začne diskutovať o možných spôsoboch, ako prinútiť Hamas skladať účty, si obvinenia voči nemu vyžadujú viac vyšetrovania a právnej expertízy.
Bezprostredne sa vynárajú viaceré otázky. Stane sa debata o izraelských vojnových zločinoch čisto formálnou záležitosťou? Existuje šanca, že by sa obvinenia dostali do súdneho procesu, aby sa z nich vyvodili dôsledky? Aké právne mechanizmy použiť? V každom prípade sú obavy izraelskej vlády natoľko silné, že sa oficiálne angažovala do ochrany zodpovedných pred všetkými obvineniami z vojnových zločinov.
Asi najlogickejšie by bolo dovolať sa právomoci Medzinárodného trestného tribunálu (MTT) vytvoreného v roku 2002. Hoci bol prokurátor vyzvaný zvážiť túto možnost, je málo pravdepodobné, že by takáto žiadosť mala úspech: Izrael nie je signatárom zmluvy, Palestína nie je štát a nepodieľa sa na štatúte MTT – aspoň zatiaľ: palestínska autorita, tak trochu prekvapivo a neskoro, až po dočasnom prímerí z 19. januára, hľadala spôsob, ako sa pripojiť k zmluve z Ríma, ktorá zriaďuje MTT.
Aj keby sa jej kandidatúra akceptovala – čo je málo pravdepodobné – dátum pripojenia k zmluve by určite nedovolil začať právne úkony na predchádzajúce udalosti. Okrem toho je isté, že Izrael nebude spolupracovať s MTT, či už by to bolo na získanie dôkazov, predvedenie svedkov alebo podozrivých, čo by samo osebe stačilo na znemožnenie procedúry, aj keby sa všetky ostatné prekážky odstránili.
Druhou možnosťou by bolo preskúmať cestu, po ktorej sa vybrala Bezpečnostná rada OSN v 90. rokoch, keď ad hoc ustanovila medzinárodné trestné tribunály za účelom vysporiadania sa s vojnovými zločinmi spojenými s rozbitím bývalej Juhoslávie a s masakrami, ktoré sa udiali v Rwande v roku 1994. Túto perspektívu, zdá sa, blokujú Spojenými štáty americké a možno aj ostatní európski členovia disponujúci právom veta.
Teoreticky je možné, vzhľadom na svoje právomoci v oblasti ľudských práv a na to, že už v minulosti vytvorilo subsidiárne orgány (článok 22 z Charty), aby Valné zhromaždenie vykonávalo paralelnú autoritu. Ale hoci je podobný scenár už na stole, pomery síl na pôde OSN ho robia len ťažko priechodným. Tlak občianskej spoločnosti by veľmi pomohol, najmä ak Izrael pokračuje v blokáde pásma Gazy a odmieta odpovedať na mnohé výzvy, napríklad aj od amerického prezidenta Baracka Obamu, na otvorenie prechodov.
Ale ani takýto tribunál by nemohol fungovať bez vysokého stupňa spolupráce s vládou krajiny, ktorej predstavitelia a vojaci sú rovnako ako v prípade bývalej Juhoslávie a Rwandy, obvinení. Izraelská moc by však určite kládla prekážky aktivitám medzinárodnej inštancie poverenej vyšetriť jej vojnové zločiny.
Navzdory emóciám verejnej mienky, politická vôľa na stíhanie Izraela na medzinárodnej úrovni, či už na pôde OSN alebo mimo nej, chýba. Geopolitická realita je stavaná na logike „dvojakého metra“. Jedna vec je trestne stíhať Saddáma Hussajna či Slobodana Miloševiča, druhá vec je postaviť pred súd Georgea W. Busha alebo Ehuda Olmerta. Od čias norimberských procesov platí beztrestnosť pre tých, ktorí konajú v záujme mocných a neporazených štátov. A v blízkej budúcnosti týmto stavom zrejme nič neotrasie, čo značne zoslabuje dosah medzinárodného práva ako nástroja svetovej spravodlivosti.
V týchto podmienkach by najpresvedčivejšie opatrenie spočívalo v odvolaní sa na princíp „univerzálnej právomoci“ v kombinácii s oprávnením národných tribunálov na prenasledovanie určitých kategórií vojnových zločinov. Takáto legislatíva existuje pod rôznymi formami vo viac než tucte krajín zahrňujúc Španielsko, Belgicko, Francúzsko, Spojené kráľovstvo a USA. Navzdory politickému tlaku na vládu na zmenenie trestného práva tak, aby sa obdobný zámer nemohol uskutočniť za fyzickej neprítomnosti obžalovaných v Španielsku prijali žalobu voči viacerým vysokým dôstojníkom izraelskej armády.
Ide o ten istý postup, ktorý umožnil jednému zo španielskych súdov v roku 1998 obviniť bývalého čílskeho diktátora Augusta Pinocheta. Po zatknutí vo Veľkej Británii napokon potvrdila väčšina sudcov Hornej komory parlamentu, teda najvyššieho súdu v krajine, povinnosť jeho vydania. Napriek tomu Pinochet nebol nikdy vydaný a do Čile sa vrátil s tým, že zdravotný stav mu neumožňoval znášať proces. Zomrel, keď už bolo v jeho krajine trestné konanie voči nemu zastavené.
Skrátka: vyšetrovať vojnové zločiny vykonané v pásme Gazy v rámci medzinárodných súdnych inštancií sa dá len ťažko predstaviť a na národnej úrovni je potrebné počítať s vonkajším tlakom, tak ako sme tomu boli svedkami pred rokom, keď nemecké tribunály odmietli začať trestné stíhanie proti bývalému americkému ministrovi obrany Donaldovi Rumsfeldovi kvôli mučeniu napriek jasným dôkazom ako aj istote, že v USA nebude stíhaný.
Okrem toho je výkon univerzálnej právomoci nevyspytateľný, keďže je v prípade žiadosti o vydanie závislý buď na spolupráci s vládami alebo na možnosti zatknutia podozrivého na území štátu, ktorý ho stíha. Ale aj napriek týmto obrovským prekážkam sa myšlienka univerzálnej právomoci zdá ako najsľubnejší prístup. Totiž aj bez formálneho obvinenia, už samotná hrozba jednotlivcovi podozrivému z vojnových zločinov sťažuje cestovanie a značne škodí politickej povesti dotknutej krajiny.
Samozrejme, teoreticky ostáva možné, že by izraelské tribunály začali trestné stíhanie aspoň proti činom jednotlivcov spáchaných na bojovom poli, ako je streľba na vzdávajúcich sa civilistov. Uznávané organizácie pre ochranu ľudských práv, ako napríklad izraelská Bet Tselem za týmto účelom zhromažďujú dôkazy a argumentujú, že izraelská iniciatíva by v tomto smere prevýšila medzinárodné výzvy na vyvodenie trestnej zodpovednosti. Aj keby iniciatíva nemala žiadne konkrétne dopady, prinajmenšom potvrdí ideu, že dané zločiny je potrebné stíhať na pôde iných inštancií.
Aj iniciatívy občianskej spoločnosti môžu viesť k vytvoreniu jedného či viacerých tribunálov s čisto symbolickou, ale nezanedbateľnou úlohou. Tribunály podobného druhu uzreli svetlo sveta počas vojny vo Vietname, keď matematik a filozof Bertrand Russell zostavil tzv. „Russellov tribunál“. Stály Tribunál národov so sídlom v Ríme odvtedy zorganizoval viac ako 20 zasadnutí o rôznych prípadoch, s ktorými sa ani OSN, ani žiadna vláda nikdy nebude zaoberať.
V roku 2005 sa v Istanbule konal svetový súd pre Irak, na ktorom bolo vypočutých päťdesiatštyri svedkov a zostavil sa ohromujúci vyšetrovací spis. Jeho porota na čele s indickou spisovateľkou Arundhati Royovou spísala Deklaráciu svedomia odsudzujúcu USA a Veľkú Britániu za inváziu a okupáciu Iraku a označila zodpovedné osoby z týchto krajín, voči ktorým je potrebné vyvodiť trestnoprávnu zodpovednosť. Tento čin mal značný ohlas najmä na Blízkom východe. Západné médiá podobné podujatia napádajú alebo ignorujú, nakoľko ich hodnotia ako zaujaté a právne nezáväzné, pričom prehliadajú, že pri absencii oficiálnej procedúry vypĺňajú prázdno a predstavujú zaujímavú formu nenásilnej akcie proti vojne.
Zostáva nám nástojčivá otázka, či sú obavy vznikajúce v súvislosti s vojnovými zločinmi, ktorých sa Izrael dopustil v pásme Gazy dôležité, a ak áno, prečo. V hre je niečo, čo by bolo možné nazvať „druhou vojnou“: vojna legitimity, ktorá skôr než výsledky na bojisku rozsudzuje bojujúcich. USA počas vojny vo Vietname vyhrali mnohé bitky, napriek tomu ju prehrali. Francúzsko postihlo rovnaký osud pár rokov predtým v Indočíne a v Alžírsku a Sovietsky zväz sa tomu tiež nevyhol v Afganistane. Aj iránsky šách padol, tak ako režim apartheidu v Juhoafrickej republike, kvôli prehre vojny legitimity.
Izrael je pred formálnymi súdnymi procesmi určite v bezpečí. Ale bude sa musieť vysporiadať s následkami obvinení vznesených proti nemu čoraz širšou časťou svetovej verejnej mienky, ktoré už dnes výrazne menia tvár izraelsko – palestínskeho konfliktu.
Širokou verejnosťou zdieľané vnímanie zločinného charakteru jeho aktivít podnietilo ľudí z celého sveta navrhovať kampane na bojkot, stiahnutie investícií a sankcie. Táto mobilizácia vytvára tlak na vlády a podnik a prehodnotenie svojich záväzkov voči Izraelu. Pomáha pripomenúť legitimitu palestínskej myšlienky a odkazuje na medzinárodnú kampaň, ktorá značnou mierou prispela k odstráneniu apartheidu v JAR. Fakt, že Palestínčania vyhrali vojnu legitimity ešte nezaručuje, že v nadchádzajúcich rokoch získajú nezávislosť. Ale celkom určite, tak alebo onak, zmení politickú rovnováhu.
Autor je emeritným profesorom medzinárodného prava na Princentone. pre OSN pôsobil avo vyšetrovacej komisii, ktorá skúmala porušovanie ludských práv Izraelom v pásme Gazy. V 2008 bol vymenovaný za špeciálneho spravodajcu OSN pre túto oblasť.
zdroj: http://www.jetotak.sk/le-monde-diplo/prehral-izrael-vojnu-legitimity
Pomer tisíc tristotridsať zabitých Palestínčanov oproti trinástim Izraelčanom (viacerí z nich z paľby z vlastných radov) je viac než sto ku jednej. Nerovnováha strát je taká veľká, že kým izraelská vláda a jej spojenci hovoria o „represálii“ a „práve Izraela na sebaobranu“, väčšine komentátorov sa prieči používať hoc aj termín „vojna“. Kritici sa neboja nahlas skloňovať slová ako „masaker“, „vojnové zločiny“ či „zločiny proti ľudskosti“.
Už v minulosti boli izraelské vojenské akcie obviňované z porušovania Charty OSN a odsudzovali ich najmä vlády arabských štátov. Ale viaceré krajiny aspoň uznali, že židovský štát používal silu v kontexte vojny. Obvinenia z vojnových zločinov pochádzali predovšetkým od dotknutých vlád a radikálnych hnutí. Tieto prvé ozbrojené konflikty sa v podstate viedli proti arabským susedom, ktorí upierali Izraelu právo na existenciu. Išlo o konflikty medzi štátmi a aj vojenská akcia z roku 1967, počas ktorej Izrael demonštroval vojenskú prevahu, sa podriaďovala rámcu medzinárodnej politiky. Dalo sa tvrdiť, že bola nelegálna, ale určite nie, že bola zločinná.
Veci sa začali meniť počas vojny v Libanone v roku 1982. Vtedajším casus belli bola implantácia Organizácie pre oslobodenie Palestíny (OOP). Pamätáme si najmä výsledok tohto konfliktu so stovkami zmasakrovaných bezzbranných Palestínčanov v utečeneckých táboroch v Sabre a Chatile. Hoci boli tieto ukrutnosti dielom libanonských kresťanských milícií, izraelská spoluvina je potvrdená. Aj keď je to znepokojujúce, tento zločin sa mohol považovať za „chybu“ v rámci vojenskej akcie, ktorú Izrael ospravedlňoval neschopnosťou libanonskej vlády zabrániť využívaniu svojho územia nepriateľskými skupinami. Pokračovaním vojny v 1982 bola okupácia južného Libanonu a ako reakcia vznik Hizballáhu a ozbrojeného odporu, ktorý napokon viedol k zahanbujúcemu izraelskému ústupu v roku 2000.
Izraelská invázia a okupácia južného Libanonu z 1982 pripravili pôdu pre konflikt v roku 2006. Hizballáh nahradil OOP v roli označeného nepriateľa. Vojenská kampaň s cieľom zničiť šiítsku organizáciu sa nevyhnutne dotkla civilného obyvateľstva. Izrael nepoužil svoju sofistikovanú vojenskú technológiu na to, aby porazil nepriateľský štát, ale spoločnosť zbavenú rovnocenných prostriedkov na obranu, za čo si napokon vyslúžil množstvo kritiky.
Rovnako môžeme spochybniť správnosť výberu vojenského riešenia na naplnenie politických cieľov, vzhľadom na to, že Hizballáh vyšiel z vojny posilnený a že jedinými hmatateľnými výsledkami boli pošramotená reputácia izraelskej armády a devastácia južného Libanonu.
Útok na pásmo Gazy tieto otázky opäť nastolil. Potvrdil prechod od vojny medzi štátmi k zrážke medzi štátom a ozbrojeným hnutím a nahradil slovo „vojna“ slovom „zločin“. Izrael spravil všetko pre skreslenie tohto obrazu tým, že primäl médiá a diplomatov, aby sa zaoberali výlučne jednou otázkou medzinárodného práva – bolo či nebolo jeho použitie sily „neúmerné“? Lenže takto postavený problém zastiera podstatnú otázku: mal izraelský útok z právneho hľadiska skutočne „obranný“ charakter?
Vyšetrenie okolností, za ktorých sa útok udial, nás núti odpovedať negatívne. Dočasné prímerie medzi Izraelom a Hamasom, v platnosti od 19. júna 2008, pomohlo znížiť takmer na nulu násilie na „hranici“. Islamské hnutie viackrát ponúklo predĺžiť prímerie na dobu desať rokov. V rozhodujúcej miere nebolo narušené ostreľovaním raketami, ale izraelským leteckým útokom, ktorý 4. novembra 2008 zabil šesť palestínskych bojovníkov.
Inými slovami, Izrael nemal žiadny motív, ktorý by mu umožňoval spustiť vojenskú akciu v rámci legitímnej sebaobrany, keďže nebol napadnutý a existovali vierohodné diplomatické alternatívy, ktoré sa dali využiť (tak, ako to ukladá Charta OSN). Právna debata by sa teda nemala sústrediť na „neúmernosť“ útoku na pásmo Gazy – útok zjavne neúmerný bol – ale na to, či nebol zakázaný Chartou, nakoľko nešlo o sebeobranu, a teda či nehovoríme o zločine proti mieru, ktorý norimberský tribunál opísal ako „najvyšší“ zahrňujúci všetky ostatné.
V kontexte Gazy je ťažko rozlišovať medzi vojnou a zločinom, nakoľko ide o uzavretú, husto zaľudnenú zónu, kde sa nutne miešajú ozbrojení rebeli s civilným obyvateľstvom. Pokiaľ však izraelské útoky na pásmo Gazy a odveta Hamasu, najmä ostreľovanie raketami, presiahli hranice regulárneho boja, nemôžeme obe strany vnímať ako rovnako zodpovedné. Izrael spustil operáciu v pásme Gazy bez seriózneho právneho základu, pričom je zodpovedný za najväčšie škody a utrpenia spôsobené civilnému obyvateľstvu. Vojenský postup koncipovaný ako „potrestanie“ pásma Gazy bol už vo svojom princípe zločinný – porušil vojnové zákony a vyústil do zločinov proti ľudskosti.
Ale je tu aj ďalší prvok, ktorý posiľuje obvinenie z agresie. Blokáda, pod ktorou sa už 18 mesiacov v momente začatia izraelských útokov obyvatelia pásma Gazy nachádzali, sa rovnala ich hromadnému potrestaniu (a teda porušeniu článkov 33 a 55 Štvrtého ženevského dohovoru, ktorý určuje správanie sa okupujúcej mocnosti voči civilnému obyvateľstvu). Táto politika bola všeobecne odsúdená a odmietla sa ako zločin proti ľudskosti a závažné porušenie medzinárodného humanitárneho práva. Spôsobila vážne nedostatky vo výžive a psychické traumy medzi civilným obyvateľstvom, kvôli čomu bolo mimoriadne zraniteľné pri operácii „šok a des“, ktorá predstavovala izraelskú ofenzívu po súši, mori a vo vzduchu.
Túto zraniteľnosť počas prudkých útokov na úzke pásmo Gazy ešte cynicky zvýraznila nemožnosť civilného obyvateľstva nájsť útočisko. Iba dvesto manželkám cudzieho pôvodu bolo udelené povolenie opustiť územie, čo len dosvedčilo kriminálny charakter uzatvorenia detí, žien, starých ľudí, hendikepovaných a chorých do bombardovanej zóny, o etnickej diskriminácii už ani nehovoriac, nakoľko odísť mohli iba nepalestínske ženy. Po prvý raz v čase vojny sa obyvateľstvu odoprela aj možnosť stať sa utečencom.
Ďalšie zločiny sa udiali v teréne. Svedectvá, ktoré zozbierali ochrancovia ľudských práv, spomínajú streľbu na civilné terče, znemožnenie prechodu zdravotníckej pomoci ku zraneným Palestínčanom a blokovanie ambulancií. Objavili sa riadne zdokumentované sťažnosti, ktoré vyčíslili dvadsať prípadov, keď izraelskí vojaci strieľali na deti a ženy vztyčujúce biele vlajky. Ďalšie obvinenia sa týkajú používania fosforových bômb v obývaných zónach ako aj používania novej obzvlášť krutej zbrane, známej pod názvom DIME (Dense Inert Metal Explosive), ktorá vybuchuje takou silou, že trhá telá na kúsky.
Tieto podozrenia z vojnových zločinov sa môžu vyjasniť len na základe dôkladných vyšetrovaní, ktoré umožnia určiť, či je možné súdne prenasledovať ich páchateľov, tých, ktorí ich nariadili a izraelských politických predstaviteľov. V tomto kontexte bude potrebné preštudovať sťažnosti Izraela týkajúce sa ostreľovania civilných terčov raketami a proti bojovníkom Hamasu, ktorí mali použiť „ľudské štíty“.
Ale obvinenie z vojnových zločinov stojí na pevných základoch aj bez ďalších vyšetrovaní. Najzávažnejšie podnety sa týkajú blokády pásma Gazy, kriminálneho a neobranného charakteru samotného útoku a oficiálnej politiky (napríklad izolácie civilného obyvateľstva vo vojnovej zóne). Ešte pred tým, ako sa začne diskutovať o možných spôsoboch, ako prinútiť Hamas skladať účty, si obvinenia voči nemu vyžadujú viac vyšetrovania a právnej expertízy.
Bezprostredne sa vynárajú viaceré otázky. Stane sa debata o izraelských vojnových zločinoch čisto formálnou záležitosťou? Existuje šanca, že by sa obvinenia dostali do súdneho procesu, aby sa z nich vyvodili dôsledky? Aké právne mechanizmy použiť? V každom prípade sú obavy izraelskej vlády natoľko silné, že sa oficiálne angažovala do ochrany zodpovedných pred všetkými obvineniami z vojnových zločinov.
Asi najlogickejšie by bolo dovolať sa právomoci Medzinárodného trestného tribunálu (MTT) vytvoreného v roku 2002. Hoci bol prokurátor vyzvaný zvážiť túto možnost, je málo pravdepodobné, že by takáto žiadosť mala úspech: Izrael nie je signatárom zmluvy, Palestína nie je štát a nepodieľa sa na štatúte MTT – aspoň zatiaľ: palestínska autorita, tak trochu prekvapivo a neskoro, až po dočasnom prímerí z 19. januára, hľadala spôsob, ako sa pripojiť k zmluve z Ríma, ktorá zriaďuje MTT.
Aj keby sa jej kandidatúra akceptovala – čo je málo pravdepodobné – dátum pripojenia k zmluve by určite nedovolil začať právne úkony na predchádzajúce udalosti. Okrem toho je isté, že Izrael nebude spolupracovať s MTT, či už by to bolo na získanie dôkazov, predvedenie svedkov alebo podozrivých, čo by samo osebe stačilo na znemožnenie procedúry, aj keby sa všetky ostatné prekážky odstránili.
Druhou možnosťou by bolo preskúmať cestu, po ktorej sa vybrala Bezpečnostná rada OSN v 90. rokoch, keď ad hoc ustanovila medzinárodné trestné tribunály za účelom vysporiadania sa s vojnovými zločinmi spojenými s rozbitím bývalej Juhoslávie a s masakrami, ktoré sa udiali v Rwande v roku 1994. Túto perspektívu, zdá sa, blokujú Spojenými štáty americké a možno aj ostatní európski členovia disponujúci právom veta.
Teoreticky je možné, vzhľadom na svoje právomoci v oblasti ľudských práv a na to, že už v minulosti vytvorilo subsidiárne orgány (článok 22 z Charty), aby Valné zhromaždenie vykonávalo paralelnú autoritu. Ale hoci je podobný scenár už na stole, pomery síl na pôde OSN ho robia len ťažko priechodným. Tlak občianskej spoločnosti by veľmi pomohol, najmä ak Izrael pokračuje v blokáde pásma Gazy a odmieta odpovedať na mnohé výzvy, napríklad aj od amerického prezidenta Baracka Obamu, na otvorenie prechodov.
Ale ani takýto tribunál by nemohol fungovať bez vysokého stupňa spolupráce s vládou krajiny, ktorej predstavitelia a vojaci sú rovnako ako v prípade bývalej Juhoslávie a Rwandy, obvinení. Izraelská moc by však určite kládla prekážky aktivitám medzinárodnej inštancie poverenej vyšetriť jej vojnové zločiny.
Navzdory emóciám verejnej mienky, politická vôľa na stíhanie Izraela na medzinárodnej úrovni, či už na pôde OSN alebo mimo nej, chýba. Geopolitická realita je stavaná na logike „dvojakého metra“. Jedna vec je trestne stíhať Saddáma Hussajna či Slobodana Miloševiča, druhá vec je postaviť pred súd Georgea W. Busha alebo Ehuda Olmerta. Od čias norimberských procesov platí beztrestnosť pre tých, ktorí konajú v záujme mocných a neporazených štátov. A v blízkej budúcnosti týmto stavom zrejme nič neotrasie, čo značne zoslabuje dosah medzinárodného práva ako nástroja svetovej spravodlivosti.
V týchto podmienkach by najpresvedčivejšie opatrenie spočívalo v odvolaní sa na princíp „univerzálnej právomoci“ v kombinácii s oprávnením národných tribunálov na prenasledovanie určitých kategórií vojnových zločinov. Takáto legislatíva existuje pod rôznymi formami vo viac než tucte krajín zahrňujúc Španielsko, Belgicko, Francúzsko, Spojené kráľovstvo a USA. Navzdory politickému tlaku na vládu na zmenenie trestného práva tak, aby sa obdobný zámer nemohol uskutočniť za fyzickej neprítomnosti obžalovaných v Španielsku prijali žalobu voči viacerým vysokým dôstojníkom izraelskej armády.
Ide o ten istý postup, ktorý umožnil jednému zo španielskych súdov v roku 1998 obviniť bývalého čílskeho diktátora Augusta Pinocheta. Po zatknutí vo Veľkej Británii napokon potvrdila väčšina sudcov Hornej komory parlamentu, teda najvyššieho súdu v krajine, povinnosť jeho vydania. Napriek tomu Pinochet nebol nikdy vydaný a do Čile sa vrátil s tým, že zdravotný stav mu neumožňoval znášať proces. Zomrel, keď už bolo v jeho krajine trestné konanie voči nemu zastavené.
Skrátka: vyšetrovať vojnové zločiny vykonané v pásme Gazy v rámci medzinárodných súdnych inštancií sa dá len ťažko predstaviť a na národnej úrovni je potrebné počítať s vonkajším tlakom, tak ako sme tomu boli svedkami pred rokom, keď nemecké tribunály odmietli začať trestné stíhanie proti bývalému americkému ministrovi obrany Donaldovi Rumsfeldovi kvôli mučeniu napriek jasným dôkazom ako aj istote, že v USA nebude stíhaný.
Okrem toho je výkon univerzálnej právomoci nevyspytateľný, keďže je v prípade žiadosti o vydanie závislý buď na spolupráci s vládami alebo na možnosti zatknutia podozrivého na území štátu, ktorý ho stíha. Ale aj napriek týmto obrovským prekážkam sa myšlienka univerzálnej právomoci zdá ako najsľubnejší prístup. Totiž aj bez formálneho obvinenia, už samotná hrozba jednotlivcovi podozrivému z vojnových zločinov sťažuje cestovanie a značne škodí politickej povesti dotknutej krajiny.
Samozrejme, teoreticky ostáva možné, že by izraelské tribunály začali trestné stíhanie aspoň proti činom jednotlivcov spáchaných na bojovom poli, ako je streľba na vzdávajúcich sa civilistov. Uznávané organizácie pre ochranu ľudských práv, ako napríklad izraelská Bet Tselem za týmto účelom zhromažďujú dôkazy a argumentujú, že izraelská iniciatíva by v tomto smere prevýšila medzinárodné výzvy na vyvodenie trestnej zodpovednosti. Aj keby iniciatíva nemala žiadne konkrétne dopady, prinajmenšom potvrdí ideu, že dané zločiny je potrebné stíhať na pôde iných inštancií.
Aj iniciatívy občianskej spoločnosti môžu viesť k vytvoreniu jedného či viacerých tribunálov s čisto symbolickou, ale nezanedbateľnou úlohou. Tribunály podobného druhu uzreli svetlo sveta počas vojny vo Vietname, keď matematik a filozof Bertrand Russell zostavil tzv. „Russellov tribunál“. Stály Tribunál národov so sídlom v Ríme odvtedy zorganizoval viac ako 20 zasadnutí o rôznych prípadoch, s ktorými sa ani OSN, ani žiadna vláda nikdy nebude zaoberať.
V roku 2005 sa v Istanbule konal svetový súd pre Irak, na ktorom bolo vypočutých päťdesiatštyri svedkov a zostavil sa ohromujúci vyšetrovací spis. Jeho porota na čele s indickou spisovateľkou Arundhati Royovou spísala Deklaráciu svedomia odsudzujúcu USA a Veľkú Britániu za inváziu a okupáciu Iraku a označila zodpovedné osoby z týchto krajín, voči ktorým je potrebné vyvodiť trestnoprávnu zodpovednosť. Tento čin mal značný ohlas najmä na Blízkom východe. Západné médiá podobné podujatia napádajú alebo ignorujú, nakoľko ich hodnotia ako zaujaté a právne nezáväzné, pričom prehliadajú, že pri absencii oficiálnej procedúry vypĺňajú prázdno a predstavujú zaujímavú formu nenásilnej akcie proti vojne.
Zostáva nám nástojčivá otázka, či sú obavy vznikajúce v súvislosti s vojnovými zločinmi, ktorých sa Izrael dopustil v pásme Gazy dôležité, a ak áno, prečo. V hre je niečo, čo by bolo možné nazvať „druhou vojnou“: vojna legitimity, ktorá skôr než výsledky na bojisku rozsudzuje bojujúcich. USA počas vojny vo Vietname vyhrali mnohé bitky, napriek tomu ju prehrali. Francúzsko postihlo rovnaký osud pár rokov predtým v Indočíne a v Alžírsku a Sovietsky zväz sa tomu tiež nevyhol v Afganistane. Aj iránsky šách padol, tak ako režim apartheidu v Juhoafrickej republike, kvôli prehre vojny legitimity.
Izrael je pred formálnymi súdnymi procesmi určite v bezpečí. Ale bude sa musieť vysporiadať s následkami obvinení vznesených proti nemu čoraz širšou časťou svetovej verejnej mienky, ktoré už dnes výrazne menia tvár izraelsko – palestínskeho konfliktu.
Širokou verejnosťou zdieľané vnímanie zločinného charakteru jeho aktivít podnietilo ľudí z celého sveta navrhovať kampane na bojkot, stiahnutie investícií a sankcie. Táto mobilizácia vytvára tlak na vlády a podnik a prehodnotenie svojich záväzkov voči Izraelu. Pomáha pripomenúť legitimitu palestínskej myšlienky a odkazuje na medzinárodnú kampaň, ktorá značnou mierou prispela k odstráneniu apartheidu v JAR. Fakt, že Palestínčania vyhrali vojnu legitimity ešte nezaručuje, že v nadchádzajúcich rokoch získajú nezávislosť. Ale celkom určite, tak alebo onak, zmení politickú rovnováhu.
Autor je emeritným profesorom medzinárodného prava na Princentone. pre OSN pôsobil avo vyšetrovacej komisii, ktorá skúmala porušovanie ludských práv Izraelom v pásme Gazy. V 2008 bol vymenovaný za špeciálneho spravodajcu OSN pre túto oblasť.
zdroj: http://www.jetotak.sk/le-monde-diplo/prehral-izrael-vojnu-legitimity
OSN obvinila Izrael ze lží ohledně útoků v Gaze
Generální tajemník OSN Pan Ki-mun ve středu obvinil Izrael, že lže o okolnostech u šesti z devíti útoků na objekty OSN během vojenské ofenzivy proti pásmu Gazy. Spojené národy budou žádat odškodnění. Izrael obvinění ze strany OSN odmítl.
Izrael zprávu odmítá jako zaujatou
Zástupce izraelského velvyslance při OSN Daniel Carmon varoval, že vzhledem k nevyváženosti zprávy "vyvstává závažná otázka ohledně budoucí spolupráce s OSN za podobných okolností". Dodal ještě, že komise "zradila důvěru Izraele tím, že překročila rámec toho, co mělo být vyšetřeno". Materiál předložený izraelskou vládou OSN byl v její závěrečné zprávě z větší části ignorován.
celý článom tu
zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/168136-osn-obvinila-izrael-ze-lzi-ohledne-utoku-v-gaze.html
Izrael zprávu odmítá jako zaujatou
Zástupce izraelského velvyslance při OSN Daniel Carmon varoval, že vzhledem k nevyváženosti zprávy "vyvstává závažná otázka ohledně budoucí spolupráce s OSN za podobných okolností". Dodal ještě, že komise "zradila důvěru Izraele tím, že překročila rámec toho, co mělo být vyšetřeno". Materiál předložený izraelskou vládou OSN byl v její závěrečné zprávě z větší části ignorován.
celý článom tu
zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/168136-osn-obvinila-izrael-ze-lzi-ohledne-utoku-v-gaze.html
25.04.09
Z laboratórií armády USA zmizli vzorky smrteľného vírusu
Baltimore - Americké armádne laboratórium na základni Fort Derick v štáte Maryland potvrdilo špekulácie, že z komplexu zmizli ampulky s veľmi nebezpečným vírusom.
Jedná sa o vzorky tzv. venezuelskej encefalitídy, ktorá napadá predovšetkým kone, ale môže byť smrteľná aj pre človeka, hlavne pre deti. Zatiaľ posledný prípad infekcie na území USA bol zaznamenaný v roku 1971.
Ako je možné, že sa vzorky stratili, zatiaľ armáda nie je schopná vysvetliť. Hovorca vyšetrovacieho armádneho tímu Christopher Grey podľa televízie CNN prehlásil, že vyšetrovanie doteraz nepreukázalo „známky zločineckej aktivity."
Jeden z pracovníkov výskumného centra zistil podľa zoznamu, že v mraziacich boxoch ampulky s vírusom chýbajú. O vzorky sa staral vedec, ktorý v roku 2004 odišiel do dôchodku.
Vyšetrovaním sa zistilo, že pred časom sa mraziace zariadenie v laboratóriu pokazilo a niektoré vzorky museli byť zničené. V zoznamoch, ktoré evidovali množstvo a pôvod skladovaných substancií, sú ale vraj nezrovnalosti.
Nejedná sa o prvý škandál, spojovaný s Fort Derickom. V roku 2001 bol tamojší vedec Bruce Ivins obvinený, že na konci roka 2001 rozosielal na niektoré adresy v USA dopisy s antraxom. Potom spáchal sebevraždu.
Tzv. venezuelskú konskú encefalitídu môžu na človeka prenášať komáre. Príznaky sú horúčka, prudké bolesti hlavy a zvracanie. Táto choroba je rozšírená hlavne v Latinskej Amerike, odkiaľ pochádza aj jej názov.
zdroj: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=635504
Mystery at Fla. polo match: 21 horses die
Jedná sa o vzorky tzv. venezuelskej encefalitídy, ktorá napadá predovšetkým kone, ale môže byť smrteľná aj pre človeka, hlavne pre deti. Zatiaľ posledný prípad infekcie na území USA bol zaznamenaný v roku 1971.
Ako je možné, že sa vzorky stratili, zatiaľ armáda nie je schopná vysvetliť. Hovorca vyšetrovacieho armádneho tímu Christopher Grey podľa televízie CNN prehlásil, že vyšetrovanie doteraz nepreukázalo „známky zločineckej aktivity."
Jeden z pracovníkov výskumného centra zistil podľa zoznamu, že v mraziacich boxoch ampulky s vírusom chýbajú. O vzorky sa staral vedec, ktorý v roku 2004 odišiel do dôchodku.
Vyšetrovaním sa zistilo, že pred časom sa mraziace zariadenie v laboratóriu pokazilo a niektoré vzorky museli byť zničené. V zoznamoch, ktoré evidovali množstvo a pôvod skladovaných substancií, sú ale vraj nezrovnalosti.
Nejedná sa o prvý škandál, spojovaný s Fort Derickom. V roku 2001 bol tamojší vedec Bruce Ivins obvinený, že na konci roka 2001 rozosielal na niektoré adresy v USA dopisy s antraxom. Potom spáchal sebevraždu.
Tzv. venezuelskú konskú encefalitídu môžu na človeka prenášať komáre. Príznaky sú horúčka, prudké bolesti hlavy a zvracanie. Táto choroba je rozšírená hlavne v Latinskej Amerike, odkiaľ pochádza aj jej názov.
zdroj: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=635504
Mystery at Fla. polo match: 21 horses die
22.04.09
Amerika hrozí Íránu novými "ochromujícími" sankcemi
WASHINGTON / 18:29, 22. 04. 2009
Vláda amerického prezidenta Baracka Obamy odložila mírovou ratolest a pohrozila Íránu tvrdými "ochromujícími" sankcemi, píše server televize CNN. Íránce před nimi ve středu varovala americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová.
Írán musí vyjít vstříc požadavkům OSN a jednat o svém jaderném programu. Jinak bude následovat odveta, řekla ve středu při slyšení před výborem Senátu pro zahraniční vztahy šéfka diplomacie.
"Pokládáme základy pro nové velmi tvrdé, myslím, že ochromující sankce, které mohou být nezbytné v případě, že Írán odmítne naše nabídky," prohlásila v Senátu Clintonová.
"Zároveň jsme ale více než ochotni s Íránem jednat, pokud nám vyjde vstříc," upozornila.
Hrozbami, které pro západní země představuje íránský jaderný a raketový program, zdůvodňovala vláda prezidenta George Bushe plán na vybudování základen americké protiraketové obrany ve střední Evropě. Její součástí má být i radar v Brdech.
Obamova vláda plán přehodnocuje, dala najevo, že se ho vzdá, pokud Írán zastaví obohacování uranu. Zatím tomu nic nenasvědčuje.
Barack Obama v únoru vyzval Írán k dialogu. Prezident islámské země Mahmúd Ahmadínežád však na jeho nabídku dosud jednoznačně neodpověděl.
Pět stálých členů Rady bezpečnosti - Británie, Čína, Francie, Rusko, Spojené státy - a k tomu Německo nabídli Íránu, že s ním o jeho jaderném programu povedou přímé rozhodovory.
Ahmadínežád nato vzkázal, že Západu nabídne vlastní "jaderný balíček" a nedovolí nikomu, aby zemi nutil přistoupit na nějaké kompromisy.
"Írán bude pokračovat ve svém jaderném programu," opakoval ve středu íránský prezident.
Íránské vedení tvrdí, že jeho jaderný program je určen pouze k výrobě elektrické energie. Západní země tomu však nevěří a připomínají že obohacený uran je možné použít nejen v reaktorech, ale i v jaderných hlavicích raket.
Rada bezpečnost už na Írán za jeho obohacování jádra uvalila sankce. Do Země je zakázáno vyvézt vyspělou techniku, kterou je možné při tomto procesu použít.
Autor: Pavel Jégl
zdroj: http://www.mediafax.cz/zahranici/2857891-Amerika-hrozi-Iranu-novymi-ochromujicimi-sankcemi
Vláda amerického prezidenta Baracka Obamy odložila mírovou ratolest a pohrozila Íránu tvrdými "ochromujícími" sankcemi, píše server televize CNN. Íránce před nimi ve středu varovala americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová.
Írán musí vyjít vstříc požadavkům OSN a jednat o svém jaderném programu. Jinak bude následovat odveta, řekla ve středu při slyšení před výborem Senátu pro zahraniční vztahy šéfka diplomacie.
"Pokládáme základy pro nové velmi tvrdé, myslím, že ochromující sankce, které mohou být nezbytné v případě, že Írán odmítne naše nabídky," prohlásila v Senátu Clintonová.
"Zároveň jsme ale více než ochotni s Íránem jednat, pokud nám vyjde vstříc," upozornila.
Hrozbami, které pro západní země představuje íránský jaderný a raketový program, zdůvodňovala vláda prezidenta George Bushe plán na vybudování základen americké protiraketové obrany ve střední Evropě. Její součástí má být i radar v Brdech.
Obamova vláda plán přehodnocuje, dala najevo, že se ho vzdá, pokud Írán zastaví obohacování uranu. Zatím tomu nic nenasvědčuje.
Barack Obama v únoru vyzval Írán k dialogu. Prezident islámské země Mahmúd Ahmadínežád však na jeho nabídku dosud jednoznačně neodpověděl.
Pět stálých členů Rady bezpečnosti - Británie, Čína, Francie, Rusko, Spojené státy - a k tomu Německo nabídli Íránu, že s ním o jeho jaderném programu povedou přímé rozhodovory.
Ahmadínežád nato vzkázal, že Západu nabídne vlastní "jaderný balíček" a nedovolí nikomu, aby zemi nutil přistoupit na nějaké kompromisy.
"Írán bude pokračovat ve svém jaderném programu," opakoval ve středu íránský prezident.
Íránské vedení tvrdí, že jeho jaderný program je určen pouze k výrobě elektrické energie. Západní země tomu však nevěří a připomínají že obohacený uran je možné použít nejen v reaktorech, ale i v jaderných hlavicích raket.
Rada bezpečnost už na Írán za jeho obohacování jádra uvalila sankce. Do Země je zakázáno vyvézt vyspělou techniku, kterou je možné při tomto procesu použít.
Autor: Pavel Jégl
zdroj: http://www.mediafax.cz/zahranici/2857891-Amerika-hrozi-Iranu-novymi-ochromujicimi-sankcemi
19.04.09
Obama je na hraně porušení mezinárodního práva
Rozhodnutí Baracka Obamy netrestat vyšetřovatele CIA, kteří proti vězňům používali waterboarding a další mučící techniky hraničí s porušením mezinárodního práva, konstatoval zpravodaj OSN pro otázky mučení. „Spojené státy, stejně jako ostatní země, jsou součástí konvence OSN proti mučení, a tak jsou povinny vyšetřit mučení a postavit před soud všechny, proti nimž bude dostatek jasných důkazů,“ prohlásil zvláštní zpravodaj OSN Manfred Nowak pro rakouský deník Der Standard.
Zároveň dodal, že si nemyslí, že by Obama zašel tak daleko a zaručil příslušným vyšetřovatelům CIA amnestii, a možnost jejich soudního stíhání je tak stále ještě otevřená.
Obama ve čtvrtek prohlásil, že agenti CIA mučili vězně v dobré víře, že tím neporušují americké zákony. Navzdory tomu se ale CIA obává, že její agenti soudu neujdou, neboť čtyři zveřejněná memoranda Bushovy vlády povolující mučení jsou jen malým okénkem do světa tajných mučíren CIA.
„Tato memoranda jsou jen prvními kostkami domina,“ prohlásil Jameel Jaffer, právník z Americké unie občanských práv (ACLU), která si soudní cestou vymínila jejich zveřejnění. „Pro Obamovu administrativu teď bude mnohem těžší najít právní argument pro utajení ostatních.“
Bývalý důstojník CIA pro The Sunday Times konstatoval, že ještě bude třeba odhalit většinu informací o tajných věznicích. „Víme, kolik lidí z nich bylo propuštěno, ale nevíme, kolik lidí do nich bylo uvrženo. Umřel někdo během waterboardingu? Zašli mučitelé příliš daleko?“
zdroj: http://www.czechfp.cz/site/?p=6870
Zároveň dodal, že si nemyslí, že by Obama zašel tak daleko a zaručil příslušným vyšetřovatelům CIA amnestii, a možnost jejich soudního stíhání je tak stále ještě otevřená.
Obama ve čtvrtek prohlásil, že agenti CIA mučili vězně v dobré víře, že tím neporušují americké zákony. Navzdory tomu se ale CIA obává, že její agenti soudu neujdou, neboť čtyři zveřejněná memoranda Bushovy vlády povolující mučení jsou jen malým okénkem do světa tajných mučíren CIA.
„Tato memoranda jsou jen prvními kostkami domina,“ prohlásil Jameel Jaffer, právník z Americké unie občanských práv (ACLU), která si soudní cestou vymínila jejich zveřejnění. „Pro Obamovu administrativu teď bude mnohem těžší najít právní argument pro utajení ostatních.“
Bývalý důstojník CIA pro The Sunday Times konstatoval, že ještě bude třeba odhalit většinu informací o tajných věznicích. „Víme, kolik lidí z nich bylo propuštěno, ale nevíme, kolik lidí do nich bylo uvrženo. Umřel někdo během waterboardingu? Zašli mučitelé příliš daleko?“
zdroj: http://www.czechfp.cz/site/?p=6870
15.04.09
Mala CIA v Poľsku väznicu pre teroristov ?
Americká CIA mala v Poľsku väznice pre osoby podozrilé z terorizmu. Podľa poľských médií to boli predovšetkým príslušníci hnutia Taliban a Al-Káidy z Afghanistanu. Poľskí politici až doteraz existenciu väznice popierali, média ale majú k dispozícii nové dokumenty, ktoré podozrenia potvrdzujú.
List Rzeczpospolita a televízia TVP Info zistili, že v Poľsku skutočne pristávali americké lietadla Gulsfstream so zajatými teroristami na palube.
Tých mala CIA zadržiavať a vypočúvať v priestoroch bývalého Centra pre výcvik rozviedčíkov v obci Stare Kiejkuty na severovýchode krajiny. Neďaleko odtiaľ sa nachádza nepoužívané vojenské letisko Szymany.
Média majú k dispozícii falšované údaje o letoch, ktorými sa vojenské tajné služby snažili zmiasť kontrolu letovej prevádzky. Poľská strana podľa týchto informácií dala CIA k dispozícii až 20 dôstojníkov tajných služieb.
Oficiálne miesta ani CIA tieto informácie nekomentovali.
zdroj: http://www.rozhlas.cz/izurnal/zahranici/_zprava/570977
List Rzeczpospolita a televízia TVP Info zistili, že v Poľsku skutočne pristávali americké lietadla Gulsfstream so zajatými teroristami na palube.
Tých mala CIA zadržiavať a vypočúvať v priestoroch bývalého Centra pre výcvik rozviedčíkov v obci Stare Kiejkuty na severovýchode krajiny. Neďaleko odtiaľ sa nachádza nepoužívané vojenské letisko Szymany.
Média majú k dispozícii falšované údaje o letoch, ktorými sa vojenské tajné služby snažili zmiasť kontrolu letovej prevádzky. Poľská strana podľa týchto informácií dala CIA k dispozícii až 20 dôstojníkov tajných služieb.
Oficiálne miesta ani CIA tieto informácie nekomentovali.
zdroj: http://www.rozhlas.cz/izurnal/zahranici/_zprava/570977
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)