Přijdtě 11.září 2OO9 na shromáždění a pochod za pravdu o 9/11
OD 15:00 na Palackém náměstí v Praze.
Velice uvítáme, když v ten samý den někdo uspořádá stejnou akci v Bratislavě a samozřejmě kdekoliv jinde. "jen do nich, nenechme se UŽ !!!"
28.08.09
11.9.2001 - 2009 - NWOO vás zve na další akci
Přijdtě 11.září 2OO9 na shromáždění a pochod za pravdu o 9/11
OD 15:00 na Palackém náměstí v Praze.
Velice uvítáme, když v ten samý den někdo uspořádá stejnou akci v Bratislavě a samozřejmě kdekoliv jinde. "jen do nich, nenechme se UŽ !!!"
15.08.09
Výsledky testů dlouhodobých efektů GM potravin na lidi musí být před zveřejněním schváleny korporacemi
Od doby, kdy byly počátkem devadesátých let minulého století vysázeny v USA a Argentině první geneticky upravena semena, je jedním z největší tajemství obklopující jejich šíření po světě naprostý nedostatek nezávislých vědeckých studií zabývajících se dlouhodobým efektem GM potravin na lidské zdraví nebo aspoň na zdraví pokusných krys. Nyní vychází najevo skutečný důvod. Firmy jako Monsanto, BASF, Pioneer, Syngenta a další, zakazují nezávislé výzkumy.
Úvodník ze srpna 2009 v respektovaném měsíčním magazínu Scientific American odhalil šokující a zneklidňující realitu za bujením GM produktů v potravinovém řetězci od roku 1994. V žádném váženém vědeckém časopise nikdy nebyla uveřejněna nezávislá vědecká studie na toto téma a to z jednoho důvodu. Není možné nezávisle ověřit, že GM semena, jako sojové boby Monsanto Roundup Ready nebo kukuřice MON8100 skutečně splňují to, co firma tvrdí, a že nemají vedlejší škodlivý efekt, protože korporace produkující tato semena nedovolí to zjistit!
To je pravda! Monsanto a další obří korporace produkující GM semena si stanovily předkupní podmínku. Každý, kdo chce koupit jejich GM semena, musí ještě před uzavřením obchodu podepsat smlouvu End User Agreement – něco jako Dohoda s koncovým uživatelem. Všechny firmy podnikající v GM, jako Monsanto, Pioneer (DuPont) a Syngenta vyžadují po zákazníkovi podpis dohody, ve které je explicitně stanoveno, že výrobky nesmějí být podrobeny žádným vědeckým testům v nezávislých laboratořích. Je zakázáno zjišťovat, kdy a za jakých podmínek se GM semenům daří a kdy selhávají. Nesmějí se porovnávat ani žádné charakteristiky GM semen například s GM semeny jiné firmy nebo s přírodním, neupraveným semenem. Co je nejvíce zneklidňující, vědci nesmějí zkoumat, zda GM semena nevedou k nechtěným vedlejším efektům třeba na životním prostředí nebo na zvířatech či lidech.
V respektovaných vědeckých časopisech mohou být publikovány jedině ty výzkumy, které projdou schválením Monsanto a dalšími GM firmami.
Celý proces schvalování GM semen byl od počátku manipulován zájmovými skupinami. Počínaje prohlášením tehdejšího prezidenta Bushe v roce 1992, že nebudou prováděny žádné testy bezpečnosti GM semen, protože on – prezident – označil GM semena za „v podstatě shodná“ s normálními semeny. Prohlášení bylo vydáno na požadavek firmy Monsanto. Bývalí právní zástupci pro Monsanto byli dosazeni do EPA (Environmental Protection Agency) a FDA (Food and Drug Administration) a rozhodovali o pravidlech nakládání s GM semeny. Například rozhodli, že nebudou prováděny žádné státní testy bezpečnosti GM semen. Do dneška také nikdy žádné testy provedeny nebyly. Všechny testy GM semen na bezpečnost a výtěžnost dodávají státu firmy, které semena produkují, jako Monsanto. Nelze se tedy divit, že vše okolo GM semen zní pozitivně. Monsanto a další firmy mohou lživě tvrdit, že GM semena jsou řešením pro nasycení hladovějícího světa.
Skupina čtyřiadvaceti vůdčích univerzitních vědců se specializací na insekticidy kukuřice napsala dopis americké EPA požadující, aby EPA využila své pravomoci a vynutila zrušení cenzurních praktik. Je to jako kdyby Chevrolet, Tata Motors nebo Fiat zkoušely cenzurovat výsledky nárazových zkoušek (crash tests) svých vozů v Consumer Reports nebo v podobně relevantní publikaci, protože by se jim nelíbily výsledky. Akorát v tomto případě jde o potravinový řetězec pro lidi a zvířata. Vědci správně argumentují, že bezpečnost potravin a ochrana životního prostředí je závislá na to tom, že vypěstované produkty budou pravidelně podrobeny vědeckému zkoumání. Vzpomeňte si na to, až si příště nasypete ke snídání misku obilnin.
William Engdahl
Článek GMO Scandal: The Long Term Effects of Genetically Modified Food on Humans Scientific Tests Must Be Approved by Industry First vyšel 29. července na serveru globalresearch.ca. Překlad editor.
zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2009/08/3264-vysledky-testu-dlouhodobych-efektu-gm-potravin-na-lidi-musi-byt-pred-zverejnenim-schvaleny-korporacemi.htm?PHPSESSID=3fa0aqk2tag7bq4ia32800dqc5
14.8.2009
Úvodník ze srpna 2009 v respektovaném měsíčním magazínu Scientific American odhalil šokující a zneklidňující realitu za bujením GM produktů v potravinovém řetězci od roku 1994. V žádném váženém vědeckém časopise nikdy nebyla uveřejněna nezávislá vědecká studie na toto téma a to z jednoho důvodu. Není možné nezávisle ověřit, že GM semena, jako sojové boby Monsanto Roundup Ready nebo kukuřice MON8100 skutečně splňují to, co firma tvrdí, a že nemají vedlejší škodlivý efekt, protože korporace produkující tato semena nedovolí to zjistit!
To je pravda! Monsanto a další obří korporace produkující GM semena si stanovily předkupní podmínku. Každý, kdo chce koupit jejich GM semena, musí ještě před uzavřením obchodu podepsat smlouvu End User Agreement – něco jako Dohoda s koncovým uživatelem. Všechny firmy podnikající v GM, jako Monsanto, Pioneer (DuPont) a Syngenta vyžadují po zákazníkovi podpis dohody, ve které je explicitně stanoveno, že výrobky nesmějí být podrobeny žádným vědeckým testům v nezávislých laboratořích. Je zakázáno zjišťovat, kdy a za jakých podmínek se GM semenům daří a kdy selhávají. Nesmějí se porovnávat ani žádné charakteristiky GM semen například s GM semeny jiné firmy nebo s přírodním, neupraveným semenem. Co je nejvíce zneklidňující, vědci nesmějí zkoumat, zda GM semena nevedou k nechtěným vedlejším efektům třeba na životním prostředí nebo na zvířatech či lidech.
V respektovaných vědeckých časopisech mohou být publikovány jedině ty výzkumy, které projdou schválením Monsanto a dalšími GM firmami.
Celý proces schvalování GM semen byl od počátku manipulován zájmovými skupinami. Počínaje prohlášením tehdejšího prezidenta Bushe v roce 1992, že nebudou prováděny žádné testy bezpečnosti GM semen, protože on – prezident – označil GM semena za „v podstatě shodná“ s normálními semeny. Prohlášení bylo vydáno na požadavek firmy Monsanto. Bývalí právní zástupci pro Monsanto byli dosazeni do EPA (Environmental Protection Agency) a FDA (Food and Drug Administration) a rozhodovali o pravidlech nakládání s GM semeny. Například rozhodli, že nebudou prováděny žádné státní testy bezpečnosti GM semen. Do dneška také nikdy žádné testy provedeny nebyly. Všechny testy GM semen na bezpečnost a výtěžnost dodávají státu firmy, které semena produkují, jako Monsanto. Nelze se tedy divit, že vše okolo GM semen zní pozitivně. Monsanto a další firmy mohou lživě tvrdit, že GM semena jsou řešením pro nasycení hladovějícího světa.
Skupina čtyřiadvaceti vůdčích univerzitních vědců se specializací na insekticidy kukuřice napsala dopis americké EPA požadující, aby EPA využila své pravomoci a vynutila zrušení cenzurních praktik. Je to jako kdyby Chevrolet, Tata Motors nebo Fiat zkoušely cenzurovat výsledky nárazových zkoušek (crash tests) svých vozů v Consumer Reports nebo v podobně relevantní publikaci, protože by se jim nelíbily výsledky. Akorát v tomto případě jde o potravinový řetězec pro lidi a zvířata. Vědci správně argumentují, že bezpečnost potravin a ochrana životního prostředí je závislá na to tom, že vypěstované produkty budou pravidelně podrobeny vědeckému zkoumání. Vzpomeňte si na to, až si příště nasypete ke snídání misku obilnin.
William Engdahl
Článek GMO Scandal: The Long Term Effects of Genetically Modified Food on Humans Scientific Tests Must Be Approved by Industry First vyšel 29. července na serveru globalresearch.ca. Překlad editor.
zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2009/08/3264-vysledky-testu-dlouhodobych-efektu-gm-potravin-na-lidi-musi-byt-pred-zverejnenim-schvaleny-korporacemi.htm?PHPSESSID=3fa0aqk2tag7bq4ia32800dqc5
14.8.2009
12.08.09
Tajomné vlády (11)
Mnoho sa už popísalo o úlohe a vplyvu slobodomurárstva na vývoj svetových udalostí, počínajúc s americkou a francúzskou revolúciou, cez dve svetové vojny až k súčasným udalostiam.
K lepšiemu porozumeniu ich vplyvu je vhodné uviesť niektoré z historických mien dôležitých slobodomurárov: G. Washington, Monroe, Jackson, Polk, Buchanan, Andrew Johnson, Garfield, Taft, Harding, Truman, Ford, Winston Churchill, Cecil Rhodes, Horatio Nelson, Duke Arthur Wellington, Sir John Moore, Simon Bolivar, Giuseppe Garibaldi, Franz Joseph Haydn (vytvoril hudbu pre Deutschland uber Alles), Wolfgang Amadeus Mozart, Johann Wolfgang von Goethe, Voltaire (Francois-Marie Arouet), Giuseppe Mazzini, Mikhail Bakunin, Aleksandr Kerensky, Aleksandr Pushkin, Benito Juarez atď.
Slobodomurársky slogan Ordo ab Chao alebo Poriadok z chaosu je vo všeobecnosti považovaný za akýsi pokus tejto organizácie priniesť určitú znalosť do súčasného chaosu ľudskej viery a filozofie – a tým vytvoriť resp. dosiahnuť NWO.
Inak povedané tento slogan je "Tajnou doktrínou Illuminati" založenou na hegelianskom koncepte, kde kríza vedie k príležitosti. V podstate členovia tejto tajomnej organizácie pracujú na vytvorení chaosu, aby medzi ľuďmi vznikol hnev, nedôvera, frustrácia atď. Následne vo vysokom štádiu chaosu využijú volanie ľudí po nastolení akéhosi poriadku. A práve týmto poriadkom bude NWO.
Ak by sme sa zamerali len na súčasnú globálnu ekonomickú situáciu, tak môžeme bez obáv povedať, že umelo vytvorený finančný chaos skutočne vedie k nedôvere, hnevu, obáv a frustrácii ľudstva. Je to jednou zo štádií plánovaného spiknutia elity? Čo bude nasledovať po ňom? Útok na ďalšiu oblasť ľudského života? Alebo sa všetko skryje za ekonomický chaos, kde sa vytvorí globálny kolaps a následne sa využije „imaginárne volanie populácie“ po nastolení nového poriadku - NWO? Čas všetko ukáže!
zdroj: http://www.g-vision.sk/dual/behind/tajomne-vlady-11/
12.8.2009
K lepšiemu porozumeniu ich vplyvu je vhodné uviesť niektoré z historických mien dôležitých slobodomurárov: G. Washington, Monroe, Jackson, Polk, Buchanan, Andrew Johnson, Garfield, Taft, Harding, Truman, Ford, Winston Churchill, Cecil Rhodes, Horatio Nelson, Duke Arthur Wellington, Sir John Moore, Simon Bolivar, Giuseppe Garibaldi, Franz Joseph Haydn (vytvoril hudbu pre Deutschland uber Alles), Wolfgang Amadeus Mozart, Johann Wolfgang von Goethe, Voltaire (Francois-Marie Arouet), Giuseppe Mazzini, Mikhail Bakunin, Aleksandr Kerensky, Aleksandr Pushkin, Benito Juarez atď.
Slobodomurársky slogan Ordo ab Chao alebo Poriadok z chaosu je vo všeobecnosti považovaný za akýsi pokus tejto organizácie priniesť určitú znalosť do súčasného chaosu ľudskej viery a filozofie – a tým vytvoriť resp. dosiahnuť NWO.
Inak povedané tento slogan je "Tajnou doktrínou Illuminati" založenou na hegelianskom koncepte, kde kríza vedie k príležitosti. V podstate členovia tejto tajomnej organizácie pracujú na vytvorení chaosu, aby medzi ľuďmi vznikol hnev, nedôvera, frustrácia atď. Následne vo vysokom štádiu chaosu využijú volanie ľudí po nastolení akéhosi poriadku. A práve týmto poriadkom bude NWO.
Ak by sme sa zamerali len na súčasnú globálnu ekonomickú situáciu, tak môžeme bez obáv povedať, že umelo vytvorený finančný chaos skutočne vedie k nedôvere, hnevu, obáv a frustrácii ľudstva. Je to jednou zo štádií plánovaného spiknutia elity? Čo bude nasledovať po ňom? Útok na ďalšiu oblasť ľudského života? Alebo sa všetko skryje za ekonomický chaos, kde sa vytvorí globálny kolaps a následne sa využije „imaginárne volanie populácie“ po nastolení nového poriadku - NWO? Čas všetko ukáže!
zdroj: http://www.g-vision.sk/dual/behind/tajomne-vlady-11/
12.8.2009
Nanovlákna zabíjejí
Uhlíková nanovlákna se běžně používají při výrobě řady materiálů. Tento materiál má však i odvrácenou tvář. Ukázalo se to při pokusech na laboratorních myších. Pokud vdechly více než 20 miligramů nanovláken, docházelo u nich k poškození plic. Nanovlákna dokonce pronikala přes stěnu plic až do pohrudnice. Jejich účinek se podobal škodám, jaké páchají na plicích vlákna azbestu.
O těch je už dlouho známo, že jejich vdechování způsobuje zánětlivé procesy v plicích a může vyvolat dokonce nádorové onemocnění. Vědci nicméně upozorňují, že jde o předběžné výsledky, ze kterých nelze dělat definitivní závěry o vlivu uhlíkových nanovláken na lidské zdraví. Přesto je na místě notná dávka opatrnosti. Je například zapotřebí, aby lidé pracující s nanovlákny používali ochranné pomůcky, které zabrání vdechnutí tohoto materiálu.
zdroj: http://www.vtm.cz/clanek/nanovlakna-zabijeji
12.8.2009
O těch je už dlouho známo, že jejich vdechování způsobuje zánětlivé procesy v plicích a může vyvolat dokonce nádorové onemocnění. Vědci nicméně upozorňují, že jde o předběžné výsledky, ze kterých nelze dělat definitivní závěry o vlivu uhlíkových nanovláken na lidské zdraví. Přesto je na místě notná dávka opatrnosti. Je například zapotřebí, aby lidé pracující s nanovlákny používali ochranné pomůcky, které zabrání vdechnutí tohoto materiálu.
zdroj: http://www.vtm.cz/clanek/nanovlakna-zabijeji
12.8.2009
Tu už nejde o Kotlebu a SP - Ide o princíp
Právna analýza zásahu v Šarišských Michaľanoch
Dňa 8.8. 2009 sa v Šarišských Michaľanoch konala akcia, ktorá mala za cieľ poukázať na problém cigánskej kriminality. Zhromaždenie nebolo oficiálne ohlásené, zakázané ani rozpustené. Nakoniec boli jeho účastníci rozohnaní za použitia značného množstva sily, ba až brutality zo strany polície. Na základe dostupných informácií možno jasne konštatovať, že zo strany štátu a územnej samosprávy bolo učinených viacero opatrení, ktoré odporujú platnému právu Slovenskej republiky.
Prehľad situácie
Zhromaždenie bolo nahlásené na 13. hodinu pred obecným úradom v Šarišských Michaľanoch. Väčšina účastníkov sa však k obecnému úradu ani nedostala, pretože boli políciou presmerovávaní k areálu štadiónu. Tento priestor pre demonštrantov „vyhradil starosta obce". Po príchode Mariana Kotlebu a ďalších účastníkov sa dav snažil dostať z areálu štadióna, pričom polícia toto zamietla s tým, že účastníci blokujú premávku (hoci počas vyjednávania s políciou prešli danou cestou len 2 autá, ktorým demonštranti prejazd umožnili). Sama polícia však už od rána presmerúvala premávku v Šarišských Michaľanoch.
Účastníci sa teda presunuli na štadión, pretože nechceli vyvolávať konflikty s políciou, a tak sa radšej podriadili aj nezákonnej alebo minimálne pochybnej výzve (ako je uvedené ďalej). V areáli štadióna odzneli prejavy a nasledovala konfrontácia so zástupcom obce - dostavil sa sám starosta. Keď on ani polícia neboli schopní dať zhromaždeným odpoveď na to, ako chcú riešiť otázku kriminality, rozhodli sa zhromaždení protestovať až dovtedy, kým sa vládne orgány nevyjadria k celej situácii.
Po niekoľkých desiatkach minút sa niekoľko policajtov priblížilo k M. Kotlebovi a oznámili mu, že sa dopustil priestupku na úseku zhromažďovacieho práva. Následne ho začali predvádzať, na čo účastníci zhromaždenia sformovali živý múr, aby s nimi nemohli odísť, ktorý ale polícia rozbila. Nasledovalo ďalšie vyháňanie, vytláčanie, zadržiavanie a bitie zo strany polície. Zhromaždenie stále nebolo rozpustené. Pri zadržiavaní Mariana Kotlebu niektorí účastníci zhromaždenia hádzali po policajtoch fľaše, pričom je pravdepodobné, že šlo o nasadených provokatérov (argumenty sa uvádzajú nižšie). Na to prišla od polície - ktorá len nedlho predtým účastníkov do areálu štadióna tlačila - výzva opustiť areál.
Po vytlačení z areálu štadióna boli účastníci ešte vytláčaní niekoľko stoviek metrov po ceste okolo železničnej stanice za použitia vodného dela. Pri prechode okolo násypu už mnohým účastníkom praskli nervy z neustáleho protiprávneho (alebo tak vnímaného) konania polície a zahadzovali policajtov kameňmi, čo malo skôr význam symbolického protestu, vzhľadom na veľkosť kameňov a výzbroje a výstroje polície.
Za celý čas nebolo zhromaždenie oficiálne rozpustené predstaviteľom obce ani Policajného zboru v službe.
Presmerovanie účastníkov na štadión, „vyhradenie priestoru na zhromaždenie", príkaz opustiť štadión
Podľa Ústavy Slovenskej republiky môžu štátne orgány konať iba na základe ústavy, v jej medziach a spôsobom, ktorý ustanoví zákon. Pre občanov platí, že každý môže konať to, čo nie je zákonom zakázané a nikoho nemožno nútiť, aby konal niečo, čo zákon neukladá. (čl. 2, ods. 2) Občania majú okrem toho základné práva a slobody, medzi ktoré patrí právo na slobodu pohybu (čl. 23, ods. 1), pokojné zhromažďovanie (čl 28, ods. 1) a sloboda prejavu (čl. 26, ods. 1).
Už pred príchodom väčšiny účastníkov sa Eugen Korda zo SME pýtal policajnej hovorkyne Magdalény Fečovej: „Tých ľudí, čo sú tam na štadióne, nechceli pustiť pred obecný úrad. Polícia na to nemá zákonné právo ich proste takto obmedziť. Prečo ste ich poslali sem [do areálu štadióna]?" Fečová odpovedala, že si musí „zmonitorovať situáciu" a vyjadrí sa potom. Od tohto bodu bolo na nej badať po zvyšok rozhovoru s médiami značnú neistotu. Nič nenasvedčuje tomu, že by k tejto veci neskôr, po „zmonitorovaní situácie", podala oficiálne stanovisko (po tomto jej vyjadrení sa ďalší zástupca polície k tomtu počínaniu vyjadril, ako je uvedené nižšie).
Ako E. Korda správne poukázal, polícia (ani obec) nemá právo „vyhradiť priestor", kde sa má konať isté zhromaždenie. Žiadny zákon takéto oprávnenie neposkytuje. Obec má právo rozpustiť zhromaždenie, ak nastanú zákonom presne vymedzené dôvody, ktoré ale nenastali. Tohto si boli evidentne vedomí aj samotní zástupcovia verejnej moci, pretože zhromaždenie nerozpustili. Tým pádom ale konali zjavne protiprávne, pretože účastníkov zhromaždenia, ktoré nebolo rozpustené, nemôžu vyzývať, aby sa rozišli. Najmä by však takáto výzva nemala žiadnu právnu záväznosť pre účastníkov. Takúto výzvu by bolo možné považovať s ohľadom na kontext jej použitia za zneužitie právomoci verejného činiteľa (§ 326 trestného zákona).
Teoreticky by sa polícia mohla odvolať na svoje oprávnenie podľa § 27 zákona o policajnom zbore „zakázať vstup na určené miesto alebo prikázať zotrvanie na určenom mieste". Toto oprávnenie však možno použiť len na nevyhnutný čas a len ak je to zároveň „nevyhnutné pre bezpečnosť štátu, udržanie verejného poriadku, ochranu zdravia alebo ochranu práv a slobôd iných osôb". Na zhromaždení však nedochádzalo k ohrozovaniu žiadnej z týchto hodnôt (minimálne v danom čase). Skutočnosť, že polícia sa ani vo svojom neskoršom vyhlásení, ani na mieste neodvolala na toto ustanovenie, svedčí o tom, že si je sama vedomá, že v tomto prípade nebolo aplikovateľné.
Keď sa policajti chystali tlačiť zhromaždených smerom na štadión, M. Kotleba sa dožadoval vysvetlenia, podľa akého zákona, akého paragrafu polícia koná. Bránil odvolávaním sa na spomínané ústavné princípy: „Pokiaľ viem, štátny orgán môže robiť len to, čo mu zákon umožňuje. Občan môže robiť to, čo mu zákon nezakazuje. Povedzte nám, podľa akého zákona nás chcete natlačiť na ten štadión." Jediná odpoveď, ktorej sa mu od kukláčov dostalo, bola, že veliteľ zásahu tak prikázal. Avšak, ako už bolo uvedené, zákon o zhromažďovaní ani iný zákon neumožňuje polícii konať tak, ako nakoniec konala.
O istý pokus o zdôvodnenie sa následne pokúsil zrejme najvyššie postavený zástupca polície Mgr. Dušan Sabol, ktorý sa v rozhovore s Kotlebom vyjadril: „Namám problém... Aj takéto neohlásené zhromaždenia sa musia vykonávať v súlade so zákonom o zhromažďovacom práve. Ak keď je proste zhromaždenie neohlásené, starosta môže určiť podmienky, kde sa takéto zhromaždenie, v akom čase a za akých podmienok môže vykonať... Nebudeme ďalej komunikovať a baviť sa o tom."
Ak si však vyhľadáte v zákone o zhromažďovacom práve pojem „starosta", zistíte, že sa v ňom vôbec nenachádza: tento zákon neudeľuje starostovi žiadne práva. Akurát § 4, ods. 3 stanovuje, že obec môže určiť miesto v obci, kde možno konať zhromaždenia, ktoré podliehajú oznamovacej povinnosti, bez oznámenia. Sabol určite nehovoril o tejto kompetencii obce. V žiadnom inom prípade nemá obec ani starosta obce právo „určiť miesto", či „vyhradiť priestor" zhromaždenia - ledaže by sám bol zvolávateľom zhromaždenia...
Skutočnosť, že polícia neodôvodnila riadne svoje konanie (a odmietla diskusiu), hoci na to bola opakovane vyzývaná a bol na to čas, priestor i logický dôvod, možno považovať za narušenie princípu právneho štátu (čl. 1, ods. 1 ústavy). Najmä je ale nepriamym tichým svedectvom o protiprávnom konaní polície.
Podľa zákona o zhromažďovacom práve sa priestupku proti zhromažďovaciemu právu, za ktorý možno uložiť pokutu do 165 eur, dopustí ten, kto „neoprávnene sťažuje účastníkom zhromaždenie prístup na zhromaždenie alebo im v tom bráni" (§ 14, ods. 2, písm b)). Táto formulácia celkom výstižne vyjadruje konanie polície, pričom predstavitelia polície sa zrejme dopustili zneužitia právomoci verejného činiteľa prekročením svojej právomoci (§ 326, ods. 1, písm b) trestného zákona).
Predvedenie Mariana Kotlebu
Polícia vo svojom vyhlásení k akcii uviedla svoje zdôvodnenie predvedenia M. Kotlebu:
„Na základe apelov a výziev p. Kotlebu k vystúpeniam rôznych ním pozvaných hostí sa jednoznačne identifikoval ako organizátor neohláseného stretnutia. Tým sa dopustil porušenia ustanovenia § 14 zák. č. 84/90 o zhromažďovacom práve. Zástupcom polície bol vyzvaný, aby ho nasledoval a podal vysvetlenie. (…) Keďže k uposlúchnutiu výzvy polície nedošlo, bol p. Kotleba predvedený na príslušné obvodné oddelenie policajného zboru k podaniu vysvetlenia."
Zákon o Policajnom zbore dáva policajtovi právo „požadovať potrebné vysvetlenie od osoby, ktorá môže prispieť k objasneniu skutočností dôležitých pre odhalenie priestupku" (§ 17, ods. 1) a predviesť osobu, ak „bez dostatočného ospravedlnenia alebo bez závažných dôvodov výzve podľa odseku 1 nevyhovie" (§ 17, ods. 2).
Avšak hneď nasledujúce ustanovenie (§ 17, ods. 4) dáva právo osobe odmietnuť vysvetlenie, ak si ním spôsobí nebezpečenstvo postihu za priestupok. Nakoľko polícia sama identifikovala M. Kotlebu ako páchateľa priestupku, nemal žiadnu povinnosť podávať vysvetlenie, a tak ho ani polícia nemohla predviesť za nepodanie vysvetlenia.
Skutočnosť, že M. Kotleba páchal priestupok podľa § 14 zákona o zhromažďovacom práve (zvolanie alebo usporiadanie zhromaždenia, ktoré nebolo ohlásené) nebola jednak dokázaná a jednak vyznieva dosť absurdne (nie je štatutárnym orgánom Slovenskej pospolitosti, na ktorej stránke bolo zhromaždenie zvolané). Ak by sa ale aj dopustil podľa uvedeného ustanovenia priestupku, nedáva to polícii ani obci právo zhromaždenie rozpustiť.
Ako však bolo spomenuté, priestupku proti uvedenému paragrafu sa dosputili skôr príslušníci policajného zboru ako M. Kotleba.
Donucovacie prostriedky policajtov
Počas zhromaždenia bolo proti jeho účastníkom použitých viacero donucovacích prostriedkov. Možno rozlíšiť jednak donucovacie prostriedky používané proti zhromaždeniu ako celku a donucovacie prostriedky používané proti jednotlivým jeho účastníkom. Každý z týchto prípadov by si vyžiadal osobitné posúdenie, na čo nie je dostatok materiálov.
Podľa zákona o policajnom zbore (§ 50, ods. 4) policajt je povinný zvoliť taký donucovací prostriedok, aby „použitý donucovací prostriedok a intenzita jeho použitia neboli zjavne neprimerané nebezpečnosti útoku". Podľa ústavy (čl. 13, ods. 4) sa pri obmedzovaní základných práv a slobôd sa musí dbať na ich podstatu a zmysel a takéto obmedzenia sa môžu použiť len na ustanovený cieľ. Použitie donucovacieho prostriedku predstavuje jeden z najvážnejších zásahov do ľudských práv a možno konštatovať, že v tomto prípade presiahol podstatu, ktorá bola potrebná. Použitie donucovacieho prostriedku uvedenou intenzitou je celkom zjavne neprimerané, nehovoriac najmä o primitívnom následnom dusení, ktoré bolo vykonané, keď už bol dotyčný spacifikovaný a nekládol, ani nemohol, klásť odpor. V právnej teórii sa takéto počínanie označuje ako policajná brutalita.
Otázka hádzania fliaš a hádzania kameňov
Polícia vo svojom vyhlásení uvádza:
„Počas tejto výzvy [M. Kotlebu o podanie vysvetlenia - uvedené vyššie] členovia Slovenskej pospolitosti a ich prívrženci začali hádzať kamene, fľaše a sklenené poháre do policajtov a aj vyzývajúceho policajta."
Tu treba uviesť, že aj keď na zhromaždení príde k porušeniu zákona, polícia nemá právo zakročiť proti celému zhromaždeniu, ale len ak účastníci podujatia páchajú trestné činy a nápravu nemožno zaistiť iným spôsobom, najmä zákrokom proti jednotlivým páchateľom (§ 54, ods. 6 zákona o Policajnom zbore; § 12 zákona o zhromažďovacom práve).
Z vyhlásenia polície však vyplýva nejasnosť: ak vedela, že útočníci boli členmi Slovenskej pospolitosti, resp. „ich prívrženci", tak je zrejmé, že musela identifikovať konkrétne osoby: nakoľko ideová orientácia neznámeho páchateľa sa rozpoznať nedá (to mi pripomína prípad Daniela Tupého, kedy sa médiá pokúsili o to isté). Ťažko možno všetkých účastníkov zhromaždenia, vrátane napr. mnohých detí, ktoré tam boli, označiť za „prívržencov Slovenskej pospolitosti" - skôr ide o snahu politizovať v policajnom vyhlásení, čo je taktiež neprípustné.
Ak teda polícia poznala konkrétnych páchateľov, prečo proti nim nezasiahla, ale na základe konania menšiny uplatnila kolektívnu vinu na celé zhromaždenie? Ak ich nepoznala, ako pozná ich ideologickú orientáciu, resp., prečo sa tvári, že ju pozná? Koho politickú objednávku tým plní?
Taktiež je potrebné poukázať na podozrenie, ktoré mali mnohí účastníci zhromaždenia: že medzi nimi sú policajní provokatéri, ktorí čakali práve na chvíľu ako snaha o predvedenie M. Kotlebu, kedy „spontánne" začali na políciu hádzať fľaše, čím jej poskytli zámienku konať. Rôzni účastníci zhromaždenia sa vyjadrili, že tých, ktorí fľaše hádzali, neskôr videli v rozhovore s inými policajtmi, alebo zodpovedali popisu kriminálnych policajtov. Tieto skutočnosti nie je možné overiť, ľahko však možno preukázať, že M. Kotleba mnohokrát zdôraznil, že ide o pokojný protest a drvivá väčšina účastníkov sa s tým stotožňovala a aj tak konala.
Hádzanie kameňov sa vyskytlo o niečo neskôr, keď už boli účastníci vytláčaní po obecnej ceste, už mimo štadióna.
Ako už bolo načrtnuté, všetky tieto útoky zo strany demonštrantov sa odohrali až po viacnásobných pochybeniach polície. Mali taktiež skôr symbolický charakter odporu „Dávida voči Goliášovi", keďže vzhľadom na výstroj a výzbroj policajtov spôsobili minimálne škody. Naopak, keď ťažko ozbrojení policajti zasahovali proti neozbrojeným demonštrantom a bili ich, spôsobili im oveľa väčšie zranenia.
Otázka neohlásenia zhromaždenia
Vo vyhlásení polícia hovorí o zhromaždení ako o „neohlásenom a nepovolenom stretnutí". Týmto ako keby sa riadila ešte logikou socialistickej mentality: čo nepovolí štátna alebo verejná moc, je zlé, zakázané, protiprávne, možno to rozpustiť a rozohnať. Otázka nepovolenosti je úplne irelevantná: ústava aj zákon jasne konštatujú, že zhromaždenie sa nesmie podmieňovať povolením orgánu verejnej správy (čl. 28, ods. 2 ústavy; § 1, ods. 4 zákona o zhromažďovacom práve).
Otázka neohlásenosti má istú právnu relevanciu. Podľa § 14 zákona o zhromažďovaní možno udeliť pokutu tomu, kto „zvoláva alebo usporadúva zhromaždenie bez toho, že by splnil oznamovaciu povinnosť". To je však jediným rozdielom neohláseného zhromaždenia v porovnaní s ohláseným.
Neohlásením zhromaždenia nie je nijak dotknuté právo občanov pokojne sa zhromažďovať. Z titulu, že nejaké zhromaždenie je neohlásené, nemožno ho rozpustiť: iba vtedy, ak by nastali zákonné dôvody, ktoré však nenastali, a zhromaždenie ani rozpustené nebolo. Ak zhromaždenie nie je rozpustené, majú občania právo vykonávať svoje ústavné práva na slobodu pohybu a pokojného zhromažďovania a polícia nemá právo ich vyzývať, aby opustili priestor zhromaždenia, vytláčať, vyháňať, biť, zadržiavať ani predvázať.
Záver
Možno konštatovať nasledujúce skutočnosti:
polícia sa dopustila viacnásobného porušenia zákona;
porušenie zákona obmedzilo samotnú podstatu zhromaždenia a ústavných práv občanov;
zhromaždení národovci (aj iní občania) sa snažili za každú cenu predísť potýčkam s políciou a podriaďovali sa za týmto účelom aj zjavne nezákonným výzvam;
napriek tomu polícia pokračovala v porušovaní zákona, pričom viacerých ľudí neopodstatnene hrubo zbila, minimálne jedného účastníka až do bezvedomia;
útoky na políciu zo strany demonštrantov: prišli, až keď polícia opakovane porušila zákon; boli zrejme aspoň sčasti spôsobené provokatérmi polície; mali skôr symbolický charakter - zranenia, ktoré polícia spôsobila účastníkom neprimeraným a nelegálnym použitím donucovacích prostriedkov, boli značne horšie a časovo predchádzali útokom kameňmi;
konanie polície bolo nemorálne,
za konanie polície by mala byť vyvodená zodpovednosť.
Referencie
Ústavný zákon č. 460/1992 Zb. (Ústava Slovenskej republiky)
Zákon č. 84/1990 Zb. o zhromažďovacom práve
Zákon č. 171/1993 Zb. o Policajnom zbore
Zákon č. 300/2005 Z.z. (Trestný zákon)
Vyhlásenie polície, ktoré sa objavilo v médiách (napr. http://korzar.sme.sk/c/4966724/policia-rozohnala-protest-extremistov-kotlebu-zadrzala.html)
Peter Minár
zdroj: http://www.voltaire.netkosice.sk/index2.html
12.8.2009
Dňa 8.8. 2009 sa v Šarišských Michaľanoch konala akcia, ktorá mala za cieľ poukázať na problém cigánskej kriminality. Zhromaždenie nebolo oficiálne ohlásené, zakázané ani rozpustené. Nakoniec boli jeho účastníci rozohnaní za použitia značného množstva sily, ba až brutality zo strany polície. Na základe dostupných informácií možno jasne konštatovať, že zo strany štátu a územnej samosprávy bolo učinených viacero opatrení, ktoré odporujú platnému právu Slovenskej republiky.
Prehľad situácie
Zhromaždenie bolo nahlásené na 13. hodinu pred obecným úradom v Šarišských Michaľanoch. Väčšina účastníkov sa však k obecnému úradu ani nedostala, pretože boli políciou presmerovávaní k areálu štadiónu. Tento priestor pre demonštrantov „vyhradil starosta obce". Po príchode Mariana Kotlebu a ďalších účastníkov sa dav snažil dostať z areálu štadióna, pričom polícia toto zamietla s tým, že účastníci blokujú premávku (hoci počas vyjednávania s políciou prešli danou cestou len 2 autá, ktorým demonštranti prejazd umožnili). Sama polícia však už od rána presmerúvala premávku v Šarišských Michaľanoch.
Účastníci sa teda presunuli na štadión, pretože nechceli vyvolávať konflikty s políciou, a tak sa radšej podriadili aj nezákonnej alebo minimálne pochybnej výzve (ako je uvedené ďalej). V areáli štadióna odzneli prejavy a nasledovala konfrontácia so zástupcom obce - dostavil sa sám starosta. Keď on ani polícia neboli schopní dať zhromaždeným odpoveď na to, ako chcú riešiť otázku kriminality, rozhodli sa zhromaždení protestovať až dovtedy, kým sa vládne orgány nevyjadria k celej situácii.
Po niekoľkých desiatkach minút sa niekoľko policajtov priblížilo k M. Kotlebovi a oznámili mu, že sa dopustil priestupku na úseku zhromažďovacieho práva. Následne ho začali predvádzať, na čo účastníci zhromaždenia sformovali živý múr, aby s nimi nemohli odísť, ktorý ale polícia rozbila. Nasledovalo ďalšie vyháňanie, vytláčanie, zadržiavanie a bitie zo strany polície. Zhromaždenie stále nebolo rozpustené. Pri zadržiavaní Mariana Kotlebu niektorí účastníci zhromaždenia hádzali po policajtoch fľaše, pričom je pravdepodobné, že šlo o nasadených provokatérov (argumenty sa uvádzajú nižšie). Na to prišla od polície - ktorá len nedlho predtým účastníkov do areálu štadióna tlačila - výzva opustiť areál.
Po vytlačení z areálu štadióna boli účastníci ešte vytláčaní niekoľko stoviek metrov po ceste okolo železničnej stanice za použitia vodného dela. Pri prechode okolo násypu už mnohým účastníkom praskli nervy z neustáleho protiprávneho (alebo tak vnímaného) konania polície a zahadzovali policajtov kameňmi, čo malo skôr význam symbolického protestu, vzhľadom na veľkosť kameňov a výzbroje a výstroje polície.
Za celý čas nebolo zhromaždenie oficiálne rozpustené predstaviteľom obce ani Policajného zboru v službe.
Presmerovanie účastníkov na štadión, „vyhradenie priestoru na zhromaždenie", príkaz opustiť štadión
Podľa Ústavy Slovenskej republiky môžu štátne orgány konať iba na základe ústavy, v jej medziach a spôsobom, ktorý ustanoví zákon. Pre občanov platí, že každý môže konať to, čo nie je zákonom zakázané a nikoho nemožno nútiť, aby konal niečo, čo zákon neukladá. (čl. 2, ods. 2) Občania majú okrem toho základné práva a slobody, medzi ktoré patrí právo na slobodu pohybu (čl. 23, ods. 1), pokojné zhromažďovanie (čl 28, ods. 1) a sloboda prejavu (čl. 26, ods. 1).
Už pred príchodom väčšiny účastníkov sa Eugen Korda zo SME pýtal policajnej hovorkyne Magdalény Fečovej: „Tých ľudí, čo sú tam na štadióne, nechceli pustiť pred obecný úrad. Polícia na to nemá zákonné právo ich proste takto obmedziť. Prečo ste ich poslali sem [do areálu štadióna]?" Fečová odpovedala, že si musí „zmonitorovať situáciu" a vyjadrí sa potom. Od tohto bodu bolo na nej badať po zvyšok rozhovoru s médiami značnú neistotu. Nič nenasvedčuje tomu, že by k tejto veci neskôr, po „zmonitorovaní situácie", podala oficiálne stanovisko (po tomto jej vyjadrení sa ďalší zástupca polície k tomtu počínaniu vyjadril, ako je uvedené nižšie).
Ako E. Korda správne poukázal, polícia (ani obec) nemá právo „vyhradiť priestor", kde sa má konať isté zhromaždenie. Žiadny zákon takéto oprávnenie neposkytuje. Obec má právo rozpustiť zhromaždenie, ak nastanú zákonom presne vymedzené dôvody, ktoré ale nenastali. Tohto si boli evidentne vedomí aj samotní zástupcovia verejnej moci, pretože zhromaždenie nerozpustili. Tým pádom ale konali zjavne protiprávne, pretože účastníkov zhromaždenia, ktoré nebolo rozpustené, nemôžu vyzývať, aby sa rozišli. Najmä by však takáto výzva nemala žiadnu právnu záväznosť pre účastníkov. Takúto výzvu by bolo možné považovať s ohľadom na kontext jej použitia za zneužitie právomoci verejného činiteľa (§ 326 trestného zákona).
Teoreticky by sa polícia mohla odvolať na svoje oprávnenie podľa § 27 zákona o policajnom zbore „zakázať vstup na určené miesto alebo prikázať zotrvanie na určenom mieste". Toto oprávnenie však možno použiť len na nevyhnutný čas a len ak je to zároveň „nevyhnutné pre bezpečnosť štátu, udržanie verejného poriadku, ochranu zdravia alebo ochranu práv a slobôd iných osôb". Na zhromaždení však nedochádzalo k ohrozovaniu žiadnej z týchto hodnôt (minimálne v danom čase). Skutočnosť, že polícia sa ani vo svojom neskoršom vyhlásení, ani na mieste neodvolala na toto ustanovenie, svedčí o tom, že si je sama vedomá, že v tomto prípade nebolo aplikovateľné.
Keď sa policajti chystali tlačiť zhromaždených smerom na štadión, M. Kotleba sa dožadoval vysvetlenia, podľa akého zákona, akého paragrafu polícia koná. Bránil odvolávaním sa na spomínané ústavné princípy: „Pokiaľ viem, štátny orgán môže robiť len to, čo mu zákon umožňuje. Občan môže robiť to, čo mu zákon nezakazuje. Povedzte nám, podľa akého zákona nás chcete natlačiť na ten štadión." Jediná odpoveď, ktorej sa mu od kukláčov dostalo, bola, že veliteľ zásahu tak prikázal. Avšak, ako už bolo uvedené, zákon o zhromažďovaní ani iný zákon neumožňuje polícii konať tak, ako nakoniec konala.
O istý pokus o zdôvodnenie sa následne pokúsil zrejme najvyššie postavený zástupca polície Mgr. Dušan Sabol, ktorý sa v rozhovore s Kotlebom vyjadril: „Namám problém... Aj takéto neohlásené zhromaždenia sa musia vykonávať v súlade so zákonom o zhromažďovacom práve. Ak keď je proste zhromaždenie neohlásené, starosta môže určiť podmienky, kde sa takéto zhromaždenie, v akom čase a za akých podmienok môže vykonať... Nebudeme ďalej komunikovať a baviť sa o tom."
Ak si však vyhľadáte v zákone o zhromažďovacom práve pojem „starosta", zistíte, že sa v ňom vôbec nenachádza: tento zákon neudeľuje starostovi žiadne práva. Akurát § 4, ods. 3 stanovuje, že obec môže určiť miesto v obci, kde možno konať zhromaždenia, ktoré podliehajú oznamovacej povinnosti, bez oznámenia. Sabol určite nehovoril o tejto kompetencii obce. V žiadnom inom prípade nemá obec ani starosta obce právo „určiť miesto", či „vyhradiť priestor" zhromaždenia - ledaže by sám bol zvolávateľom zhromaždenia...
Skutočnosť, že polícia neodôvodnila riadne svoje konanie (a odmietla diskusiu), hoci na to bola opakovane vyzývaná a bol na to čas, priestor i logický dôvod, možno považovať za narušenie princípu právneho štátu (čl. 1, ods. 1 ústavy). Najmä je ale nepriamym tichým svedectvom o protiprávnom konaní polície.
Podľa zákona o zhromažďovacom práve sa priestupku proti zhromažďovaciemu právu, za ktorý možno uložiť pokutu do 165 eur, dopustí ten, kto „neoprávnene sťažuje účastníkom zhromaždenie prístup na zhromaždenie alebo im v tom bráni" (§ 14, ods. 2, písm b)). Táto formulácia celkom výstižne vyjadruje konanie polície, pričom predstavitelia polície sa zrejme dopustili zneužitia právomoci verejného činiteľa prekročením svojej právomoci (§ 326, ods. 1, písm b) trestného zákona).
Predvedenie Mariana Kotlebu
Polícia vo svojom vyhlásení k akcii uviedla svoje zdôvodnenie predvedenia M. Kotlebu:
„Na základe apelov a výziev p. Kotlebu k vystúpeniam rôznych ním pozvaných hostí sa jednoznačne identifikoval ako organizátor neohláseného stretnutia. Tým sa dopustil porušenia ustanovenia § 14 zák. č. 84/90 o zhromažďovacom práve. Zástupcom polície bol vyzvaný, aby ho nasledoval a podal vysvetlenie. (…) Keďže k uposlúchnutiu výzvy polície nedošlo, bol p. Kotleba predvedený na príslušné obvodné oddelenie policajného zboru k podaniu vysvetlenia."
Zákon o Policajnom zbore dáva policajtovi právo „požadovať potrebné vysvetlenie od osoby, ktorá môže prispieť k objasneniu skutočností dôležitých pre odhalenie priestupku" (§ 17, ods. 1) a predviesť osobu, ak „bez dostatočného ospravedlnenia alebo bez závažných dôvodov výzve podľa odseku 1 nevyhovie" (§ 17, ods. 2).
Avšak hneď nasledujúce ustanovenie (§ 17, ods. 4) dáva právo osobe odmietnuť vysvetlenie, ak si ním spôsobí nebezpečenstvo postihu za priestupok. Nakoľko polícia sama identifikovala M. Kotlebu ako páchateľa priestupku, nemal žiadnu povinnosť podávať vysvetlenie, a tak ho ani polícia nemohla predviesť za nepodanie vysvetlenia.
Skutočnosť, že M. Kotleba páchal priestupok podľa § 14 zákona o zhromažďovacom práve (zvolanie alebo usporiadanie zhromaždenia, ktoré nebolo ohlásené) nebola jednak dokázaná a jednak vyznieva dosť absurdne (nie je štatutárnym orgánom Slovenskej pospolitosti, na ktorej stránke bolo zhromaždenie zvolané). Ak by sa ale aj dopustil podľa uvedeného ustanovenia priestupku, nedáva to polícii ani obci právo zhromaždenie rozpustiť.
Ako však bolo spomenuté, priestupku proti uvedenému paragrafu sa dosputili skôr príslušníci policajného zboru ako M. Kotleba.
Donucovacie prostriedky policajtov
Počas zhromaždenia bolo proti jeho účastníkom použitých viacero donucovacích prostriedkov. Možno rozlíšiť jednak donucovacie prostriedky používané proti zhromaždeniu ako celku a donucovacie prostriedky používané proti jednotlivým jeho účastníkom. Každý z týchto prípadov by si vyžiadal osobitné posúdenie, na čo nie je dostatok materiálov.
Podľa zákona o policajnom zbore (§ 50, ods. 4) policajt je povinný zvoliť taký donucovací prostriedok, aby „použitý donucovací prostriedok a intenzita jeho použitia neboli zjavne neprimerané nebezpečnosti útoku". Podľa ústavy (čl. 13, ods. 4) sa pri obmedzovaní základných práv a slobôd sa musí dbať na ich podstatu a zmysel a takéto obmedzenia sa môžu použiť len na ustanovený cieľ. Použitie donucovacieho prostriedku predstavuje jeden z najvážnejších zásahov do ľudských práv a možno konštatovať, že v tomto prípade presiahol podstatu, ktorá bola potrebná. Použitie donucovacieho prostriedku uvedenou intenzitou je celkom zjavne neprimerané, nehovoriac najmä o primitívnom následnom dusení, ktoré bolo vykonané, keď už bol dotyčný spacifikovaný a nekládol, ani nemohol, klásť odpor. V právnej teórii sa takéto počínanie označuje ako policajná brutalita.
Otázka hádzania fliaš a hádzania kameňov
Polícia vo svojom vyhlásení uvádza:
„Počas tejto výzvy [M. Kotlebu o podanie vysvetlenia - uvedené vyššie] členovia Slovenskej pospolitosti a ich prívrženci začali hádzať kamene, fľaše a sklenené poháre do policajtov a aj vyzývajúceho policajta."
Tu treba uviesť, že aj keď na zhromaždení príde k porušeniu zákona, polícia nemá právo zakročiť proti celému zhromaždeniu, ale len ak účastníci podujatia páchajú trestné činy a nápravu nemožno zaistiť iným spôsobom, najmä zákrokom proti jednotlivým páchateľom (§ 54, ods. 6 zákona o Policajnom zbore; § 12 zákona o zhromažďovacom práve).
Z vyhlásenia polície však vyplýva nejasnosť: ak vedela, že útočníci boli členmi Slovenskej pospolitosti, resp. „ich prívrženci", tak je zrejmé, že musela identifikovať konkrétne osoby: nakoľko ideová orientácia neznámeho páchateľa sa rozpoznať nedá (to mi pripomína prípad Daniela Tupého, kedy sa médiá pokúsili o to isté). Ťažko možno všetkých účastníkov zhromaždenia, vrátane napr. mnohých detí, ktoré tam boli, označiť za „prívržencov Slovenskej pospolitosti" - skôr ide o snahu politizovať v policajnom vyhlásení, čo je taktiež neprípustné.
Ak teda polícia poznala konkrétnych páchateľov, prečo proti nim nezasiahla, ale na základe konania menšiny uplatnila kolektívnu vinu na celé zhromaždenie? Ak ich nepoznala, ako pozná ich ideologickú orientáciu, resp., prečo sa tvári, že ju pozná? Koho politickú objednávku tým plní?
Taktiež je potrebné poukázať na podozrenie, ktoré mali mnohí účastníci zhromaždenia: že medzi nimi sú policajní provokatéri, ktorí čakali práve na chvíľu ako snaha o predvedenie M. Kotlebu, kedy „spontánne" začali na políciu hádzať fľaše, čím jej poskytli zámienku konať. Rôzni účastníci zhromaždenia sa vyjadrili, že tých, ktorí fľaše hádzali, neskôr videli v rozhovore s inými policajtmi, alebo zodpovedali popisu kriminálnych policajtov. Tieto skutočnosti nie je možné overiť, ľahko však možno preukázať, že M. Kotleba mnohokrát zdôraznil, že ide o pokojný protest a drvivá väčšina účastníkov sa s tým stotožňovala a aj tak konala.
Hádzanie kameňov sa vyskytlo o niečo neskôr, keď už boli účastníci vytláčaní po obecnej ceste, už mimo štadióna.
Ako už bolo načrtnuté, všetky tieto útoky zo strany demonštrantov sa odohrali až po viacnásobných pochybeniach polície. Mali taktiež skôr symbolický charakter odporu „Dávida voči Goliášovi", keďže vzhľadom na výstroj a výzbroj policajtov spôsobili minimálne škody. Naopak, keď ťažko ozbrojení policajti zasahovali proti neozbrojeným demonštrantom a bili ich, spôsobili im oveľa väčšie zranenia.
Otázka neohlásenia zhromaždenia
Vo vyhlásení polícia hovorí o zhromaždení ako o „neohlásenom a nepovolenom stretnutí". Týmto ako keby sa riadila ešte logikou socialistickej mentality: čo nepovolí štátna alebo verejná moc, je zlé, zakázané, protiprávne, možno to rozpustiť a rozohnať. Otázka nepovolenosti je úplne irelevantná: ústava aj zákon jasne konštatujú, že zhromaždenie sa nesmie podmieňovať povolením orgánu verejnej správy (čl. 28, ods. 2 ústavy; § 1, ods. 4 zákona o zhromažďovacom práve).
Otázka neohlásenosti má istú právnu relevanciu. Podľa § 14 zákona o zhromažďovaní možno udeliť pokutu tomu, kto „zvoláva alebo usporadúva zhromaždenie bez toho, že by splnil oznamovaciu povinnosť". To je však jediným rozdielom neohláseného zhromaždenia v porovnaní s ohláseným.
Neohlásením zhromaždenia nie je nijak dotknuté právo občanov pokojne sa zhromažďovať. Z titulu, že nejaké zhromaždenie je neohlásené, nemožno ho rozpustiť: iba vtedy, ak by nastali zákonné dôvody, ktoré však nenastali, a zhromaždenie ani rozpustené nebolo. Ak zhromaždenie nie je rozpustené, majú občania právo vykonávať svoje ústavné práva na slobodu pohybu a pokojného zhromažďovania a polícia nemá právo ich vyzývať, aby opustili priestor zhromaždenia, vytláčať, vyháňať, biť, zadržiavať ani predvázať.
Záver
Možno konštatovať nasledujúce skutočnosti:
polícia sa dopustila viacnásobného porušenia zákona;
porušenie zákona obmedzilo samotnú podstatu zhromaždenia a ústavných práv občanov;
zhromaždení národovci (aj iní občania) sa snažili za každú cenu predísť potýčkam s políciou a podriaďovali sa za týmto účelom aj zjavne nezákonným výzvam;
napriek tomu polícia pokračovala v porušovaní zákona, pričom viacerých ľudí neopodstatnene hrubo zbila, minimálne jedného účastníka až do bezvedomia;
útoky na políciu zo strany demonštrantov: prišli, až keď polícia opakovane porušila zákon; boli zrejme aspoň sčasti spôsobené provokatérmi polície; mali skôr symbolický charakter - zranenia, ktoré polícia spôsobila účastníkom neprimeraným a nelegálnym použitím donucovacích prostriedkov, boli značne horšie a časovo predchádzali útokom kameňmi;
konanie polície bolo nemorálne,
za konanie polície by mala byť vyvodená zodpovednosť.
Referencie
Ústavný zákon č. 460/1992 Zb. (Ústava Slovenskej republiky)
Zákon č. 84/1990 Zb. o zhromažďovacom práve
Zákon č. 171/1993 Zb. o Policajnom zbore
Zákon č. 300/2005 Z.z. (Trestný zákon)
Vyhlásenie polície, ktoré sa objavilo v médiách (napr. http://korzar.sme.sk/c/4966724/policia-rozohnala-protest-extremistov-kotlebu-zadrzala.html)
Peter Minár
zdroj: http://www.voltaire.netkosice.sk/index2.html
12.8.2009
07.08.09
V Británii chtějí umístit CCTV kamery do soukromých domů a bytů
Charlie Sorrel
Jako bývalý Brit dobře vím o nezměrných touhách britských orgánů sledovat a šmírovat každého občana, ale poslední plán státních orgánů šokoval dokonce i mě – a to se považuji za pesimistického cynika. Chtějí umístit orwellovskou televizní obrazovku do 20 tisíc domů a bytů.
Na instalaci CCTV kamer a monitorování v bytech a domech soukromých občanů bylo vyčleněno 400 milionů liber (668 milionů dolarů). Proč? Aby stát věděl, že dědi dělají své úkoly, že jdou včas do postele, a že jedí zeleninu. Tyto kamery jsou už teď umístěny – jakkoliv je to neuvěřitelné – ve 2 000 rodinách. Za tímto plánem stojí ministr pro dětská práva Ed Balls. Projekt je namířen na asociální rodiny. Zdůvodněno je to tak, že dítě vyrůstající ve stabilnějším prostředí se pravděpodobně bude méně věnovat drogám a kriminální činnosti.
To ještě není všechno. Vláda rovněž zřídila svou soukromou policii, kterou bude posílat do vytipovaných domů na náhodnou kontrolu. Z nepochopitelného důvodu se této policii neříká ideopolicie. V tomto schématu, které potvrzuje reputaci britského státu coby státu-chůvy, budou děti a jejich rodiny nuceny každý rok sepsat spolu „smlouvu o chování“, ve které budou jasně vytyčeny povinnosti rodičů jako například zajistit, aby se děti chovaly dobře a dělaly úkoly včas.
A pamatujme, o tomhle rozhodla levicová vláda. Opoziční stínový ministr pro domácí bezpečnost Chris Grayling, konzervativec, si myslí, že tyhle plány jsou nedostatečné, příliš málo a příliš pozdě se podle něj dělá. Což naznačuje, že by rád prosadil ještě dotěrnější sledování. Pověsti, že v budově ministerstva lásky instalují nové vazební zařízení pod označením „místnost 101“, nebyly potvrzeny.
Článek Britain To Put CCTV Cameras Inside Private Homes vyšel 3. srpna na wired.com. Překlad editor.
Doplnění editora
V diskuzi za článkem na stejné téma SIN BINS FOR WORST FAMILIES v Daily Express někdo uvádí, že na Twitteru odpovídá ministr pro záležitosti dětí Ed Balls na přímý dotaz, zda je výše uvedeno pravda, takto: „Je to naprostý nesmysl“. Tak si vyberte.
zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2009/08/3251-v-britanii-chteji-umistit-cctv-kamery-do-soukromych-domu-a-bytu.htm
7.8.2009
Jako bývalý Brit dobře vím o nezměrných touhách britských orgánů sledovat a šmírovat každého občana, ale poslední plán státních orgánů šokoval dokonce i mě – a to se považuji za pesimistického cynika. Chtějí umístit orwellovskou televizní obrazovku do 20 tisíc domů a bytů.
Na instalaci CCTV kamer a monitorování v bytech a domech soukromých občanů bylo vyčleněno 400 milionů liber (668 milionů dolarů). Proč? Aby stát věděl, že dědi dělají své úkoly, že jdou včas do postele, a že jedí zeleninu. Tyto kamery jsou už teď umístěny – jakkoliv je to neuvěřitelné – ve 2 000 rodinách. Za tímto plánem stojí ministr pro dětská práva Ed Balls. Projekt je namířen na asociální rodiny. Zdůvodněno je to tak, že dítě vyrůstající ve stabilnějším prostředí se pravděpodobně bude méně věnovat drogám a kriminální činnosti.
To ještě není všechno. Vláda rovněž zřídila svou soukromou policii, kterou bude posílat do vytipovaných domů na náhodnou kontrolu. Z nepochopitelného důvodu se této policii neříká ideopolicie. V tomto schématu, které potvrzuje reputaci britského státu coby státu-chůvy, budou děti a jejich rodiny nuceny každý rok sepsat spolu „smlouvu o chování“, ve které budou jasně vytyčeny povinnosti rodičů jako například zajistit, aby se děti chovaly dobře a dělaly úkoly včas.
A pamatujme, o tomhle rozhodla levicová vláda. Opoziční stínový ministr pro domácí bezpečnost Chris Grayling, konzervativec, si myslí, že tyhle plány jsou nedostatečné, příliš málo a příliš pozdě se podle něj dělá. Což naznačuje, že by rád prosadil ještě dotěrnější sledování. Pověsti, že v budově ministerstva lásky instalují nové vazební zařízení pod označením „místnost 101“, nebyly potvrzeny.
Článek Britain To Put CCTV Cameras Inside Private Homes vyšel 3. srpna na wired.com. Překlad editor.
Doplnění editora
V diskuzi za článkem na stejné téma SIN BINS FOR WORST FAMILIES v Daily Express někdo uvádí, že na Twitteru odpovídá ministr pro záležitosti dětí Ed Balls na přímý dotaz, zda je výše uvedeno pravda, takto: „Je to naprostý nesmysl“. Tak si vyberte.
zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2009/08/3251-v-britanii-chteji-umistit-cctv-kamery-do-soukromych-domu-a-bytu.htm
7.8.2009
Ponorky RF nikdy neprestali kontrolovať svetové oceány – VMF
Moskva, 5. augusta – RIA Novosti.
Ruské ponorky nikdy neprerušili monitorovanie neprerušili svoju bojovú pohotovosť vo vodách svetových oceánov, no ich činnosť má tajný charakter a nie sú komentované predstaviteľmi Vojensko morského flotu Ruska, povedal pre RIA Novosti v stredu vysokopostavený predstaviteľ hlavného štábu VMF RF, komentujúc článok zverejnený v New York Times.
Predtým americké noviny zverejnili informáciu s odvolaním sa na zdroj v amerických vojenských silách o tom, že Američania monitorujú dve ruské atómové ponorky projektu 971, ktoré sa nachádzajú blízko brehov USA, v medzinárodných vodách.
Podľa slov zdroja, od čias ukončenia studenej vojny ruské ponorky nikdy sa nepriblížili tak blízko k brehom USA.
„Ruské ponorky aj v tie najťažšie časy pre flotilu v 90 rokoch minulého storočia plávali vo svetových oceánoch a plnili bojové úlohy. V tejto praxi sa pokračuje aj teraz“, - povedal spolupracovník agentúry.
zdroj: http://www.suvislosti.eu/index.php
7.8.2009
Ruské ponorky nikdy neprerušili monitorovanie neprerušili svoju bojovú pohotovosť vo vodách svetových oceánov, no ich činnosť má tajný charakter a nie sú komentované predstaviteľmi Vojensko morského flotu Ruska, povedal pre RIA Novosti v stredu vysokopostavený predstaviteľ hlavného štábu VMF RF, komentujúc článok zverejnený v New York Times.
Predtým americké noviny zverejnili informáciu s odvolaním sa na zdroj v amerických vojenských silách o tom, že Američania monitorujú dve ruské atómové ponorky projektu 971, ktoré sa nachádzajú blízko brehov USA, v medzinárodných vodách.
Podľa slov zdroja, od čias ukončenia studenej vojny ruské ponorky nikdy sa nepriblížili tak blízko k brehom USA.
„Ruské ponorky aj v tie najťažšie časy pre flotilu v 90 rokoch minulého storočia plávali vo svetových oceánoch a plnili bojové úlohy. V tejto praxi sa pokračuje aj teraz“, - povedal spolupracovník agentúry.
zdroj: http://www.suvislosti.eu/index.php
7.8.2009
Teror v Španielsku: ruský expert podozrieva zahraničné tajné služby
MOSKVA, 30. júla (RIA Novosti). Dva bombové útoky otriasli v stredu a vo štvrtok Španielskom. Do podozrenia sa dostala baskická teroristická organizácia ETA. Avšak ruský expert Pavel Zolotarjov vidí za explóziami, pri ktorých boli usmrtení dvaja ľudia a tucty zranených, zahraničné tajné služby.
RIA Novosti: Koho vidíte za atentátmi v Španielsku?
Zolotarjov: Existujú dohady, že za explóziami trčí teroristická skupina ETA. Vyvstáva však otázka o možných podvodných prúdoch. To o to viac, pretože ETA doposiaľ nebola taká krvavá. Ja teraz nie som pripravený na to, robiť nejaké geopolitické analýzy. Avšak niečo tu nehrá.
RIA Novosti: Je to akosi spojené s 50. výročím ETA ?
Zolotarjov: ETA niečo takéhoto nepotrebuje, ak skutočne bojuje za nezávislosť Baskov. Za tým trčí niečo úplne iné. Podľa môjho názoru sú do toho zapletené tajné služby iného štátu. Tajné služby sú prepojené s teroristickými organizáciami a kriminálnymi skupinami, lebo tam musia mať svojich agentov. Niekedy sa stierajú hranice medzi postupmi tajných služieb a tými, ktoré majú teroristické organizácie. Konkrétnym príkladom je postup amerických tajných služieb v Kosove. Podobne sa postupovalo v indickom Mumbai, kde sa bojovalo o vplyv v regióne. Teraz sa deje niečo o Španielsko.
RIA Novosti: Teda, Vy to nespájate so zajtrajším výročím?
Zolotarjov: Nie. Kto mal tieto atentáty za potrebné, potreboval ich v momente jubilea. Som presvedčený: Baskovia a ich organizácia ETA to nepotrebovali. V mnohých prípadoch hrá spojenie na tajné služby úlohu. Preto je kontrola tajných služieb dôležitá. To je problémom na Západe a nielen na Západe. Prieskumné a tajné služby musia byť na jednej strane oprávnené a sú oprávnené vykonávať špeciálne operácie. Na druhej strane, ak nie sú kontrolované štátom, možno od nich očakávať všetko.
Pavel Zolotarjov je zástupca riaditeľa Ústavu pre USA a Kanadu, profesorom na Akadémii pre vojenské vedy a prezident Fondu na podporu vojenských reforiem.
Terror in Spanien: Russischer Experte verdächtigt ausländische Geheimdienste
http://de.rian.ru/analysis/20090730/122523457.html
zdroj: http://www.protiprudu.info/teror.html
7.8.2009
RIA Novosti: Koho vidíte za atentátmi v Španielsku?
Zolotarjov: Existujú dohady, že za explóziami trčí teroristická skupina ETA. Vyvstáva však otázka o možných podvodných prúdoch. To o to viac, pretože ETA doposiaľ nebola taká krvavá. Ja teraz nie som pripravený na to, robiť nejaké geopolitické analýzy. Avšak niečo tu nehrá.
RIA Novosti: Je to akosi spojené s 50. výročím ETA ?
Zolotarjov: ETA niečo takéhoto nepotrebuje, ak skutočne bojuje za nezávislosť Baskov. Za tým trčí niečo úplne iné. Podľa môjho názoru sú do toho zapletené tajné služby iného štátu. Tajné služby sú prepojené s teroristickými organizáciami a kriminálnymi skupinami, lebo tam musia mať svojich agentov. Niekedy sa stierajú hranice medzi postupmi tajných služieb a tými, ktoré majú teroristické organizácie. Konkrétnym príkladom je postup amerických tajných služieb v Kosove. Podobne sa postupovalo v indickom Mumbai, kde sa bojovalo o vplyv v regióne. Teraz sa deje niečo o Španielsko.
RIA Novosti: Teda, Vy to nespájate so zajtrajším výročím?
Zolotarjov: Nie. Kto mal tieto atentáty za potrebné, potreboval ich v momente jubilea. Som presvedčený: Baskovia a ich organizácia ETA to nepotrebovali. V mnohých prípadoch hrá spojenie na tajné služby úlohu. Preto je kontrola tajných služieb dôležitá. To je problémom na Západe a nielen na Západe. Prieskumné a tajné služby musia byť na jednej strane oprávnené a sú oprávnené vykonávať špeciálne operácie. Na druhej strane, ak nie sú kontrolované štátom, možno od nich očakávať všetko.
Pavel Zolotarjov je zástupca riaditeľa Ústavu pre USA a Kanadu, profesorom na Akadémii pre vojenské vedy a prezident Fondu na podporu vojenských reforiem.
Terror in Spanien: Russischer Experte verdächtigt ausländische Geheimdienste
http://de.rian.ru/analysis/20090730/122523457.html
zdroj: http://www.protiprudu.info/teror.html
7.8.2009
Profilovaní výkonných ředitelu a jejich sociopatické výplaty
Thom Hartmann
Commondreams.org
Kniha Paula Babiaka a Roberta Hareho "Hadi v oblecích: když psychopati jdou do práce"
Wall Street Journal minulý týden napsal: „Ředitelé a další zaměstnanci s velmi vysokým platem nyní dostávají více než jednu třetinu veškerých mezd v USA. Zaměstnanci s vysokým platem dostávají téměř $2.1 bilionu z $6.4 bilionu celkových výplat v USA za rok 2007, který představuje nejnovější údaj.“
Jedna z otázek pokládaných v momentě, kdy dojde na téma výplata výkonného ředitele, je: „Co může člověk jako William McGuire nebo Lee Raymond (bývalí výkonní ředitelé UnitedHealth a ExxonMobil) dělat, aby ospravedlnili výplatu $1.7 miliard nebo $400 milionový důchodový bonus?“
Zajímavá otázka. Pokud pro výkonné ředitele existuje „volný trh“ práce, potom byste se mohli domnívat, že na pracovní místa bude velká konkurence. A velký počet lidí, kteří soupeří o tyto pozice, povede ke snížení výše platu. Aby akcionáři UnitedHealth nemuseli platit McGuireovi více než $1 miliardu, pak stačilo aby našli někoho, kdo bude stejnou práci dělat za půl miliardy. A aby ušetřili ještě víc stačilo by, aby našli někoho kdo bude práci dělat za pouhých $100 milionů. Nebo možná někoho, kdo bude pracovat potřebných 60 hodin týdně za pouhý $1 milion.
Proč jsou tedy platy ředitelů tak vysoké?
Zkoumal jsem to jak z pohledu psychoterapeuta, tak i z pohledu ekonoma-amatéra a nabízí se jediná racionální odpověď. Výkonní ředitelé v Americe vydělávají tolik peněz, protože je skutečný nedostatek lidí, kteří disponují jejich sadou schopností. A jedná se o tak závažný nedostatek, že některé společnosti musí platit až $1 milion za den, aby měli někoho kdo bude schopen úspěšně vykonávat práci.
Ale jaká část náplně výkonného ředitele je tak složitá, nemožná pro pouhé smrtelníky, aby to znamenalo že ve Spojených státech je jen několik stovek jednotlivců, kteří jsou schopni tuto práci vykonávat?
Podle mého skromného názoru se jedná o sociopatickou část.
Výkonní ředitelé veřejných společností obecně řečeno poslouchají veřejnost a slušné lidi. Ale výkonní ředitelé z většiny největších světových korporací denně činí rozhodnutí, která ničí životy mnoha lidí.
Pouze zhruba 1 až 3 procenta z nás jsou sociopati – lidé postrádající normální lidské city, kteří můžou jít v noci klidně spát poté, co celý den dělali hrůzné věci. A v tom 1 procentu sociopatů je pravděpodobně jen malý zlomek těch, kteří mají univerzitní vzdělání. A v tomto malého zlomku je zase jen malý zlomek těch, kteří rozumí podnikání, obzvlášť ve specifické oblasti.
Tudíž existuje takový nedostak lidí, schopných vést moderní monopolistické, destruktivní korporace, že jsou akcionáři nuceni jim za práci platit miliony. A protože jsou sociopati, rádi přijmou peníze aniž by pomysleli na společenské dopady.
Dnešní moderní mezinárodní korporátní výkonní ředitelé, ti kteří žijí ve světě soukromých letadel a limuzín, zcela mimo náš svět, představují pozůstatek doby králů, královen a lordů. Odrážejí dysfunkční kulturní (a calvinisticko/darwinistické) přesvědčení, že bohatství je důkazem dobra a že toto dobro ospravedlňuje získávání dalšího bohatství.
Demokracie na pracovišti je odbor. Nejdemokratičtější pracoviště nejméně vykořisťují, protože pracovní síla má moc vyvažovat kapitál a management. A když se díváme po světě je jasně patrné, že společnosti které rovnostářšky a demokraticky zahrnují největší počet svých lidí (jak na tak i mimo pracoviště), mají nejvyšší kvalitu života. Společnosti které jsou od pracoviště až po vládu nejdespotičtější, mají nejnižší kvalitu života.
Vyváženost a demokratický dohled časem vytvoří nejlepší výsledky. „Neregulovaný“ trh je jako „neregulovaný“ fotbalový zápas – chaos. A chaos je stav, ze kterého nejvíc těží sociopati, ať už sérioví vrazi, místní válečníci nebo výkonní ředitelé.
Když změníme pravidla podnikání tak, aby sociopatické podnikatelské chování nebylo nadále odměňováno (ale bylo trestáno ...), budeme schopni vytvořit funkčnější a mnohem rovnostářskou společnost. A to je důležítý první krok zpět od prahu ekologické a ekonomické katastrofy které dnes čelíme.
Článek pochází převážně z nové knihy Thoma Hartmana „Na prahu: krize západní společnosti“
Související články:
Psychopatie – psychopati mezi námi
Střež se psychopata, můj synu
Zdroj: Profiling CEOs and Their Sociopathic Paychecks
http://na-severu.blogspot.com/2009/08/profilovani-vykonnych-reditelu-jejich.html
7.8.2009
Commondreams.org
Kniha Paula Babiaka a Roberta Hareho "Hadi v oblecích: když psychopati jdou do práce"
Wall Street Journal minulý týden napsal: „Ředitelé a další zaměstnanci s velmi vysokým platem nyní dostávají více než jednu třetinu veškerých mezd v USA. Zaměstnanci s vysokým platem dostávají téměř $2.1 bilionu z $6.4 bilionu celkových výplat v USA za rok 2007, který představuje nejnovější údaj.“
Jedna z otázek pokládaných v momentě, kdy dojde na téma výplata výkonného ředitele, je: „Co může člověk jako William McGuire nebo Lee Raymond (bývalí výkonní ředitelé UnitedHealth a ExxonMobil) dělat, aby ospravedlnili výplatu $1.7 miliard nebo $400 milionový důchodový bonus?“
Zajímavá otázka. Pokud pro výkonné ředitele existuje „volný trh“ práce, potom byste se mohli domnívat, že na pracovní místa bude velká konkurence. A velký počet lidí, kteří soupeří o tyto pozice, povede ke snížení výše platu. Aby akcionáři UnitedHealth nemuseli platit McGuireovi více než $1 miliardu, pak stačilo aby našli někoho, kdo bude stejnou práci dělat za půl miliardy. A aby ušetřili ještě víc stačilo by, aby našli někoho kdo bude práci dělat za pouhých $100 milionů. Nebo možná někoho, kdo bude pracovat potřebných 60 hodin týdně za pouhý $1 milion.
Proč jsou tedy platy ředitelů tak vysoké?
Zkoumal jsem to jak z pohledu psychoterapeuta, tak i z pohledu ekonoma-amatéra a nabízí se jediná racionální odpověď. Výkonní ředitelé v Americe vydělávají tolik peněz, protože je skutečný nedostatek lidí, kteří disponují jejich sadou schopností. A jedná se o tak závažný nedostatek, že některé společnosti musí platit až $1 milion za den, aby měli někoho kdo bude schopen úspěšně vykonávat práci.
Ale jaká část náplně výkonného ředitele je tak složitá, nemožná pro pouhé smrtelníky, aby to znamenalo že ve Spojených státech je jen několik stovek jednotlivců, kteří jsou schopni tuto práci vykonávat?
Podle mého skromného názoru se jedná o sociopatickou část.
Výkonní ředitelé veřejných společností obecně řečeno poslouchají veřejnost a slušné lidi. Ale výkonní ředitelé z většiny největších světových korporací denně činí rozhodnutí, která ničí životy mnoha lidí.
Pouze zhruba 1 až 3 procenta z nás jsou sociopati – lidé postrádající normální lidské city, kteří můžou jít v noci klidně spát poté, co celý den dělali hrůzné věci. A v tom 1 procentu sociopatů je pravděpodobně jen malý zlomek těch, kteří mají univerzitní vzdělání. A v tomto malého zlomku je zase jen malý zlomek těch, kteří rozumí podnikání, obzvlášť ve specifické oblasti.
Tudíž existuje takový nedostak lidí, schopných vést moderní monopolistické, destruktivní korporace, že jsou akcionáři nuceni jim za práci platit miliony. A protože jsou sociopati, rádi přijmou peníze aniž by pomysleli na společenské dopady.
Dnešní moderní mezinárodní korporátní výkonní ředitelé, ti kteří žijí ve světě soukromých letadel a limuzín, zcela mimo náš svět, představují pozůstatek doby králů, královen a lordů. Odrážejí dysfunkční kulturní (a calvinisticko/darwinistické) přesvědčení, že bohatství je důkazem dobra a že toto dobro ospravedlňuje získávání dalšího bohatství.
Demokracie na pracovišti je odbor. Nejdemokratičtější pracoviště nejméně vykořisťují, protože pracovní síla má moc vyvažovat kapitál a management. A když se díváme po světě je jasně patrné, že společnosti které rovnostářšky a demokraticky zahrnují největší počet svých lidí (jak na tak i mimo pracoviště), mají nejvyšší kvalitu života. Společnosti které jsou od pracoviště až po vládu nejdespotičtější, mají nejnižší kvalitu života.
Vyváženost a demokratický dohled časem vytvoří nejlepší výsledky. „Neregulovaný“ trh je jako „neregulovaný“ fotbalový zápas – chaos. A chaos je stav, ze kterého nejvíc těží sociopati, ať už sérioví vrazi, místní válečníci nebo výkonní ředitelé.
Když změníme pravidla podnikání tak, aby sociopatické podnikatelské chování nebylo nadále odměňováno (ale bylo trestáno ...), budeme schopni vytvořit funkčnější a mnohem rovnostářskou společnost. A to je důležítý první krok zpět od prahu ekologické a ekonomické katastrofy které dnes čelíme.
Článek pochází převážně z nové knihy Thoma Hartmana „Na prahu: krize západní společnosti“
Související články:
Psychopatie – psychopati mezi námi
Střež se psychopata, můj synu
Zdroj: Profiling CEOs and Their Sociopathic Paychecks
http://na-severu.blogspot.com/2009/08/profilovani-vykonnych-reditelu-jejich.html
7.8.2009
Darfúr je charita, Irak je platenie daní
Úspech hnutia Zachráňte Darfúr (Save Darfur Movement) pripomína staršie hnutia v histórii ľudových mobilizácií v Spojených štátoch amerických: protivojnové hnutie v šesťdesiatych rokoch a hnutie proti apartheidu v rokoch osemdesiatych. Ale Zachráňte Darfúr sa odlišuje od oboch vo viacerých smeroch.
V skutočnosti to totiž nie je mierové hnutie, ale o mobilizácia za vojnu. Stačí si vybaviť jeho slogany: „Čižmy na územie!“ „Preč z Iraku a do Darfúru!“
Keď som bol minulý rok v Darfúre, spýtal som sa úradníka OSN, koľko z pätnástich miliónov dolárov vyzbieraných v roku 2007 sa dostalo do Darfúru. Odpovedal mi, že ani jeden. Keď som sa vrátil do New Yorku, zavolal som kontaktnej osobe v hnutí Zachráňte Darfúr a chcel som vedieť, či je to pravda. Odpovedať znela, že Zachráňte Darfúr nie je agentúra poskytujúca pomoc. Je to agentúra poskytujúca obhajobu.
Advokáti hnutia Zachráňte Darfúr tvrdia, že sudánska vláda vedie genocídu v Darfúre od roku 2003. Ale informácie treba preskúmať, a položiť si otázku, koľko ľudí v Darfúre zahynulo predovšetkým v období najväčšieho napätia v rokoch 2003 a 2004. V roku 2006 sa auditná agentúra vlády USA obrátila na panel dvanástich expertov, aby vyhodnotila šesť odlišných počtov vysokej úmrtnosti v Darfúre počas spomínaného obdobia, a to od 70-tisíc mŕtvych udávaných organizáciou WHO po zhruba 400-tisíc, ktoré udávalo hnutie Zachráňte Darfúr.
Panel expertov jednomyseľne súhlasil, že ten druhý najvyšší odhad bol najmenej spoľahlivý údaj, a najspoľahlivejší údaj udával číslo 118 142, ktoré predložilo belgické výskumné stredisko CRED napojené na WHO. Tiež sa ukázalo, že príčinou úmrtí nebol jeden, ale dva hlavné fakty: sucho, zväčšovanie púšte a priame násilie.
„Odhadujeme, že počet mŕtvych zapríčenený priamym násilím je okolo 35-tisíc“, uvádzalo sa v správe strediska CRED. A tak boli počty mŕtvych nielen navýšené samotnou publicitou okolo hnutia Zachráňte Darfúr, ale aj implikáciami, že všetci títo mŕtvi zahynuli násilnou smrťou. Išlo teda o zavádzanie.
Britskí kolonialisti a Ronald Reagan
Ďalšie prekrútenie faktov vyplynulo z ticha okolo histórie konfliktu, ktorý sa začal ako vnútorná občianska vojna v rokoch 1987 až 1989, ktorá mala mnohé príčiny.
Hlbokou historickou príčinou bola tzv. pôdna politika zavádzaná britskými kolonialistami, podľa ktorej sa všetka pôda v Darfúre redistribuovala ako domovská pôda tamojších kmeňov a dostávali ju vo všeobecnosti najmä kmene s usadenými dedinami. Jedným z výsledkov takéhoto postupu bol napríklad fakt, že nomádi pohybujúci sa na ťavách na severe nemali usadené dediny a teda nedostali žiadnu kmeňovú pôdu. Potom prišlo štyridsaťročné sucho v rokoch 1940 až 1980, v priebehu ktorého sa Sahara posunula okolo štyridsať kilometrov smerom na juh, čím zatlačila nomádov ešte väčšmi na juh, pretože sa uberali sa k najlepšej pôde k pohoriu Džebel Merra. Tam sa odohral klasický ekologický konflikt medzi roľníkmi a nomádmi: kto bol schopný kontrolovať najproduktívnejšiu pôdu, prežil sucho.
A konečnou príčinou bola studená vojna, keď sa pozornosť sústredila na Čad v tejto časti Afriky a keď Ronald Reagan iba deň po nástupe v roku 1980 do prezidentského úradu označil Lýbiu za teroristický štát. Odvtedy boli obe strany čadskej občianskej vojny patronizované nepriateľmi v studenej vojne: na jednej strane stála koalícia Reaganových USA, Francúzsko a Izrael, a na druhej strane aliancia Líbye a Sovietskeho zväzu.
Opozícia prešla hranice do Darfúru a odtiaľ sa mobilizovala, ozbrojovala a útočila. V polovici osemdsiatych rokov, keď nebola v Darfúre voda, provincia bola priam preplnená zbraňami. Dôležitým faktorom je, že veľké mocnosti boli zapletené do darfúrskeho konfliktu dávno predtým, než do neho zasiahla sudánska vláda.
Občianska vojna v rokoch 1987 až 1989 bola extrémne brutálna. Na zmierovacej konferencii, ktorá ju ukončila, jedna strana obviňovala druhú z genocídy, doslova z holocaustu, a druhá strana pranierovala etnické čistky uskutočňované pôvodnými obyvateľmi Darfúru. A tak keď predstvitelia hnutia Zachráňte Darfúr vyhlásili, že sa tam odohrala genocída, zvýraznili tým hlas jednej strany konfliktu občianskej vojny.
Povstanie, ktoré sa začalo v roku 2003, keď jedna strana občianskej vojny, ktorú viedli kmeňoví militanti, sa samozvane povýšilo na štatút rebelského hnutia. Hoci rozširovanie jeho radov čerpalo posily naďalej z kmeňovej základne, perspektíva sa rozšírila vznikom aliancií. Jedna skupina milícií rozvinula vzťahy s organizáciou SPLA na juhu, kým druhá ju rozvinula s Turabiami vedenými islamistami v Chartúme. A tak veľmi neprekvapovalo, keď vyšlo najavo, že sa sudánska vláda rozhodla nadviazať spojenectvo s opozičnou stranou občianskej vojny – s nomádmi na ťavách zo severu – a tým sa postavila proti povstaniu. Výsledkom bolo, že logický zápas o pôdu tak prerástol do národného boja o moc.
Dôvtipná reklama z Madison Avenue
Počet smrteľných úmrtí majúcich súvislosť s násilím v Darfúre koncom roka 2004 dosť dramaticky klesol. Počet úmrtí sa udával číslom pod dvesto mŕtvych mesačne, a to najmä vďaka faktu, že do konfliktu vstúpila Africká únia a upriamila pozornosť na politické riešenie problému.
Pred niekoľkými týždňami si tak Bezpečnostná rada OSN mohla vypočuť správu špeciálneho vyslanca generálaneho tajomníka OSN pre Sudán, ktorý konštatoval, že počet úmrtí násilnou smrťou bol priemerne okolo 150 mŕtvych mesačne v priebehu šestnástich mesiacov od januára 2008 do apríla 2009. Podľa neho sa už Darfúr stal „low intensity conflict“, teda konfliktom nízkej intenezity, a nie je teda už konfliktom intenzity vysokej.
Nič z týchto faktov sa však stalo evidetnými faktami pre tých, ktorí kryjú financiami publicitu okolo hnutia Save Darfur a teda nie pre nedostatok zdrojov. Hnutie zamestnáva na plný úväzok členov reklamnej agentúry, pôsobiacich v publicistickcýh kampaniach vrátane napr. celostranovej reklamy v denníku The New York Times. Kombinovaním lekcií z predchádzajúcich ľudových mobilizácií s vybrúseným dôvtipom reklám na newyorskej Madison Avenue sa hnutie Zachráňte Darfúr zmenilo na štedrú a okázalú kampaň veľmi podobnej tej, ktorú poznáme pod názvom War on Terror (Vojna proti teroru).
Pornografia násilia
Vysokými finačnými sumami odddelilo hnutie Zachráňte Darfúr fakty od obsahu.
Ak sa pozrieme na jeho internetovú stránku, uvidíme katalóg zverstiev: vraždenie, znásilňovanie, podpaľovanie dedín, dokonca videohry, v ktorých sa deti modlia k hordám džandžavedídov obkľučujúcich tábory IDP. Darfúr sa na týchto webových stránkach portrétuje ako miesto bez histórie a bez politiky. Na týchto stránkach žije diabol. Ja to nazývam pornografiou násilia.
Ako každá pornografia, aj táto je formou voyeurizmu a ako taká má vzbudiť žiadostivosť diváka – v tomto prípade po krvi – namiesto ponúknutia nejakého receptu pre obete konfliktu.
Sústredenie sa teda upiera na potrestanie, na menovanie, na hlásanie hanby a nie na reformu.
A tak hnutie Zachráňte Darfúr, ktorému nezáleží ani na histórii, ani na politike, prebralo svoje inšpiračné koordináty z logiky propagandy Vojna proti teroru. Ani jedna z týchto kampaní nemá záujem o podstatu problému, obe kampane sa zhodli, že podstatou vysvetlenia je násilie.
Obe kampane sú presvedčené, že jediným „riešením“ násilia je ešte viac násilia, pretože to „naše“ násilie je dobré, to „ich“ násilie je zlé.
Pre obe kampane ostáva násilie podstatou vysvetlenia, takže riešenie možno nájsť iba v zlikvidovaní zdroja násilia: páchateľa. Podsúva sa názor, že problém je domáci, ale riešenie je vonkajšie. V mobilizácii hnutia Zachráňte Darfúr došlo k pozoruhodnému zisteniu.
Stalo sa úspešným práve vo chvíli, keď sa jeho posolstvo stalo najmenej dôveryhodným. Prečo?
Reklamná verzia detských vojakov
Zachráňte Darfúr znovu pomohlo vytvoriť kontrast s predchádzajúcimi hnutiami. Mierové hnutie šesťdesiatych rokov premenilo svet na školskú triedu. Jeho podpisová aktivita spočívajúca v slogane „pochopiť“postavila najmä študentov a mládež zoči-voči učiteľom.
Zachráňte Darfúr naopak zmenilo svete na reklamné médium. K svojim proponentom vystupuje nie ako vzdelávač, ale ako reklamný posol. Jeho cieľom nie je vytvoriť informované hnutie, ale dobrú pohodu pre jeho účastníkov. Zachráňte Darfúr sa viac sústredilo na deti stredných škôl než na vysokoškolských študentov. Deti hnutia Zachráňte Darfúr sú verziou afrických detských vojakov – deti mobilizované pre vec vojny.
Títo tínedžery tak nasledujú veľa pestrých hráčov na píšťalky – nie vychovávateľov, ale vysokoprofilové celebrity svetového showbiznisu a športu, pričom otvorene pohŕdajú vzdelaním a diskusiou. Hnutie Zachráňte Darfúr starostlivo naočkovalo svoje školské brigády.
Naočkovanie má zvyčajne takýto slogan: Lessons of Rwanda (Lekcia Rwanda).
Mladým ľuďom sa nahovára, že niekedy nie je čas na rozmýšľanie: musí sa konať, kým nie je neskoro. Veď aký má zmysel zisťovať, kto je Hutu a kto je Tutsi, a prečo Hutuovia zabíjali Tutsiov. Kým ste to zistili, Tutsiovia už boli mŕtvi.
Efekt televízie CNN
Práve toto úmyselné oddeľovanie informovanosti od konania vystavilo celú generáciu mladých Američanov onomu známemu „CNN efektu“. Dá sa to prirovnať k situácii lekára, ktorý má pred sebou kriticky chorého pacienta, ale zistenie jeho diagnózy by bol luxus, pretože niet času na nič iné, než na liečbu. Dokonca ide o ešte niečo viac: ako keby niekto vyhlásil, že ten lekár ani nemusí byť lekárom, a teda sa nevyžaduje žiadna špecializovaná odbornosť na predpísanie lieku. Namiesto toho lieky predpisujú tí, ktorí majú najväčšie obavy a sú najväčšmi rozčúlení. Zmyslom takéhoto prístupu nie je úsilie pomôcť pacientovi, aby sa cítil lepšie, ale aby sa lepšie cítili tí okolo neho. Skutočná lekcia Rwandy je tá istá ako lekcia Darfúru. Dokonca ak aj všetko neviete, nikdy nekonajte tak, ako keby ste nevedeli, že znalosť je irelevantná. Riešenie konfliktu nie je vojenské, ale politické: žiadne riešenie nevydrží, ak ho úspešne nebráni tamojšie obyvateľstvo.
V poslednom desaťročí som žil v New Yorku a deväť mesiacov som prednášal na Columbijskej univerzite. Náš syn navštevoval štátnu školu v New Yorku. Od čias mohutných celosvetových protivojnových demonštrácií až po rok 2008 sa najväčšia mobilizácia univerzitných študentov a stredoškolských žiakov točila okolo Darfúru, nie Iraku. Bol som zmätený, pretože som si myslel, že Američania by mali mať väčšie obavy práve o Irak , keďže tam sú priamo zainteresovaní. Uvedomil som si, že keď moji žiaci hovorili o Iraku, tak hovorili politicky. (Čo sa stane ak z Iraku odídeme? Budú sunniti zabíjať šiítov a Kurdov?) Nikdy však politicky nehovorili o Darfúre. Keď hovorili o Iraku, tak sa buď cítili vinní alebo ponížení, uvedomujúc si limity americkej sily.Tak som zistil, že Američania reagujú na Irak ako občania, no na Darfúr ako ľudské bytosti. Na toto moje prekvapenie som si spomenul, keď som po prvý raz prišiel do USA ako žiak strednej školy v šesťdesiatych rokoch. Videl som krajinu so šľachetnými ľuďmi, hrdo prispievajúcich, ale lakomých, keď prišlo na platenie daní. Tá istá osoba, ktorá darovala milióny na charitu, minula ďalšie milióny na zaplatenie právnikov, ktorí jej mali usporiť nejakú sumu pri zaplatení daní.
V tomto kontexte je Darfúr charita, ale Irak je platenie daní.
Darfúr je útek pred Irakom.
Darfúr je náhradný prístrešok.
Darfúr je miesto, kde sa cítite dobre.
Mahmúd Mamdani je profesor Columbijskej univerzity, autor
knihy Dobrý moslim, zlý moslim: Amerika, studená vojna
a korene teroru.
zdroj: http://www.jetotak.sk/le-monde-diplo/darfur-je-charita-irak-je-platenie-dani
7.8.2009
V skutočnosti to totiž nie je mierové hnutie, ale o mobilizácia za vojnu. Stačí si vybaviť jeho slogany: „Čižmy na územie!“ „Preč z Iraku a do Darfúru!“
Keď som bol minulý rok v Darfúre, spýtal som sa úradníka OSN, koľko z pätnástich miliónov dolárov vyzbieraných v roku 2007 sa dostalo do Darfúru. Odpovedal mi, že ani jeden. Keď som sa vrátil do New Yorku, zavolal som kontaktnej osobe v hnutí Zachráňte Darfúr a chcel som vedieť, či je to pravda. Odpovedať znela, že Zachráňte Darfúr nie je agentúra poskytujúca pomoc. Je to agentúra poskytujúca obhajobu.
Advokáti hnutia Zachráňte Darfúr tvrdia, že sudánska vláda vedie genocídu v Darfúre od roku 2003. Ale informácie treba preskúmať, a položiť si otázku, koľko ľudí v Darfúre zahynulo predovšetkým v období najväčšieho napätia v rokoch 2003 a 2004. V roku 2006 sa auditná agentúra vlády USA obrátila na panel dvanástich expertov, aby vyhodnotila šesť odlišných počtov vysokej úmrtnosti v Darfúre počas spomínaného obdobia, a to od 70-tisíc mŕtvych udávaných organizáciou WHO po zhruba 400-tisíc, ktoré udávalo hnutie Zachráňte Darfúr.
Panel expertov jednomyseľne súhlasil, že ten druhý najvyšší odhad bol najmenej spoľahlivý údaj, a najspoľahlivejší údaj udával číslo 118 142, ktoré predložilo belgické výskumné stredisko CRED napojené na WHO. Tiež sa ukázalo, že príčinou úmrtí nebol jeden, ale dva hlavné fakty: sucho, zväčšovanie púšte a priame násilie.
„Odhadujeme, že počet mŕtvych zapríčenený priamym násilím je okolo 35-tisíc“, uvádzalo sa v správe strediska CRED. A tak boli počty mŕtvych nielen navýšené samotnou publicitou okolo hnutia Zachráňte Darfúr, ale aj implikáciami, že všetci títo mŕtvi zahynuli násilnou smrťou. Išlo teda o zavádzanie.
Britskí kolonialisti a Ronald Reagan
Ďalšie prekrútenie faktov vyplynulo z ticha okolo histórie konfliktu, ktorý sa začal ako vnútorná občianska vojna v rokoch 1987 až 1989, ktorá mala mnohé príčiny.
Hlbokou historickou príčinou bola tzv. pôdna politika zavádzaná britskými kolonialistami, podľa ktorej sa všetka pôda v Darfúre redistribuovala ako domovská pôda tamojších kmeňov a dostávali ju vo všeobecnosti najmä kmene s usadenými dedinami. Jedným z výsledkov takéhoto postupu bol napríklad fakt, že nomádi pohybujúci sa na ťavách na severe nemali usadené dediny a teda nedostali žiadnu kmeňovú pôdu. Potom prišlo štyridsaťročné sucho v rokoch 1940 až 1980, v priebehu ktorého sa Sahara posunula okolo štyridsať kilometrov smerom na juh, čím zatlačila nomádov ešte väčšmi na juh, pretože sa uberali sa k najlepšej pôde k pohoriu Džebel Merra. Tam sa odohral klasický ekologický konflikt medzi roľníkmi a nomádmi: kto bol schopný kontrolovať najproduktívnejšiu pôdu, prežil sucho.
A konečnou príčinou bola studená vojna, keď sa pozornosť sústredila na Čad v tejto časti Afriky a keď Ronald Reagan iba deň po nástupe v roku 1980 do prezidentského úradu označil Lýbiu za teroristický štát. Odvtedy boli obe strany čadskej občianskej vojny patronizované nepriateľmi v studenej vojne: na jednej strane stála koalícia Reaganových USA, Francúzsko a Izrael, a na druhej strane aliancia Líbye a Sovietskeho zväzu.
Opozícia prešla hranice do Darfúru a odtiaľ sa mobilizovala, ozbrojovala a útočila. V polovici osemdsiatych rokov, keď nebola v Darfúre voda, provincia bola priam preplnená zbraňami. Dôležitým faktorom je, že veľké mocnosti boli zapletené do darfúrskeho konfliktu dávno predtým, než do neho zasiahla sudánska vláda.
Občianska vojna v rokoch 1987 až 1989 bola extrémne brutálna. Na zmierovacej konferencii, ktorá ju ukončila, jedna strana obviňovala druhú z genocídy, doslova z holocaustu, a druhá strana pranierovala etnické čistky uskutočňované pôvodnými obyvateľmi Darfúru. A tak keď predstvitelia hnutia Zachráňte Darfúr vyhlásili, že sa tam odohrala genocída, zvýraznili tým hlas jednej strany konfliktu občianskej vojny.
Povstanie, ktoré sa začalo v roku 2003, keď jedna strana občianskej vojny, ktorú viedli kmeňoví militanti, sa samozvane povýšilo na štatút rebelského hnutia. Hoci rozširovanie jeho radov čerpalo posily naďalej z kmeňovej základne, perspektíva sa rozšírila vznikom aliancií. Jedna skupina milícií rozvinula vzťahy s organizáciou SPLA na juhu, kým druhá ju rozvinula s Turabiami vedenými islamistami v Chartúme. A tak veľmi neprekvapovalo, keď vyšlo najavo, že sa sudánska vláda rozhodla nadviazať spojenectvo s opozičnou stranou občianskej vojny – s nomádmi na ťavách zo severu – a tým sa postavila proti povstaniu. Výsledkom bolo, že logický zápas o pôdu tak prerástol do národného boja o moc.
Dôvtipná reklama z Madison Avenue
Počet smrteľných úmrtí majúcich súvislosť s násilím v Darfúre koncom roka 2004 dosť dramaticky klesol. Počet úmrtí sa udával číslom pod dvesto mŕtvych mesačne, a to najmä vďaka faktu, že do konfliktu vstúpila Africká únia a upriamila pozornosť na politické riešenie problému.
Pred niekoľkými týždňami si tak Bezpečnostná rada OSN mohla vypočuť správu špeciálneho vyslanca generálaneho tajomníka OSN pre Sudán, ktorý konštatoval, že počet úmrtí násilnou smrťou bol priemerne okolo 150 mŕtvych mesačne v priebehu šestnástich mesiacov od januára 2008 do apríla 2009. Podľa neho sa už Darfúr stal „low intensity conflict“, teda konfliktom nízkej intenezity, a nie je teda už konfliktom intenzity vysokej.
Nič z týchto faktov sa však stalo evidetnými faktami pre tých, ktorí kryjú financiami publicitu okolo hnutia Save Darfur a teda nie pre nedostatok zdrojov. Hnutie zamestnáva na plný úväzok členov reklamnej agentúry, pôsobiacich v publicistickcýh kampaniach vrátane napr. celostranovej reklamy v denníku The New York Times. Kombinovaním lekcií z predchádzajúcich ľudových mobilizácií s vybrúseným dôvtipom reklám na newyorskej Madison Avenue sa hnutie Zachráňte Darfúr zmenilo na štedrú a okázalú kampaň veľmi podobnej tej, ktorú poznáme pod názvom War on Terror (Vojna proti teroru).
Pornografia násilia
Vysokými finačnými sumami odddelilo hnutie Zachráňte Darfúr fakty od obsahu.
Ak sa pozrieme na jeho internetovú stránku, uvidíme katalóg zverstiev: vraždenie, znásilňovanie, podpaľovanie dedín, dokonca videohry, v ktorých sa deti modlia k hordám džandžavedídov obkľučujúcich tábory IDP. Darfúr sa na týchto webových stránkach portrétuje ako miesto bez histórie a bez politiky. Na týchto stránkach žije diabol. Ja to nazývam pornografiou násilia.
Ako každá pornografia, aj táto je formou voyeurizmu a ako taká má vzbudiť žiadostivosť diváka – v tomto prípade po krvi – namiesto ponúknutia nejakého receptu pre obete konfliktu.
Sústredenie sa teda upiera na potrestanie, na menovanie, na hlásanie hanby a nie na reformu.
A tak hnutie Zachráňte Darfúr, ktorému nezáleží ani na histórii, ani na politike, prebralo svoje inšpiračné koordináty z logiky propagandy Vojna proti teroru. Ani jedna z týchto kampaní nemá záujem o podstatu problému, obe kampane sa zhodli, že podstatou vysvetlenia je násilie.
Obe kampane sú presvedčené, že jediným „riešením“ násilia je ešte viac násilia, pretože to „naše“ násilie je dobré, to „ich“ násilie je zlé.
Pre obe kampane ostáva násilie podstatou vysvetlenia, takže riešenie možno nájsť iba v zlikvidovaní zdroja násilia: páchateľa. Podsúva sa názor, že problém je domáci, ale riešenie je vonkajšie. V mobilizácii hnutia Zachráňte Darfúr došlo k pozoruhodnému zisteniu.
Stalo sa úspešným práve vo chvíli, keď sa jeho posolstvo stalo najmenej dôveryhodným. Prečo?
Reklamná verzia detských vojakov
Zachráňte Darfúr znovu pomohlo vytvoriť kontrast s predchádzajúcimi hnutiami. Mierové hnutie šesťdesiatych rokov premenilo svet na školskú triedu. Jeho podpisová aktivita spočívajúca v slogane „pochopiť“postavila najmä študentov a mládež zoči-voči učiteľom.
Zachráňte Darfúr naopak zmenilo svete na reklamné médium. K svojim proponentom vystupuje nie ako vzdelávač, ale ako reklamný posol. Jeho cieľom nie je vytvoriť informované hnutie, ale dobrú pohodu pre jeho účastníkov. Zachráňte Darfúr sa viac sústredilo na deti stredných škôl než na vysokoškolských študentov. Deti hnutia Zachráňte Darfúr sú verziou afrických detských vojakov – deti mobilizované pre vec vojny.
Títo tínedžery tak nasledujú veľa pestrých hráčov na píšťalky – nie vychovávateľov, ale vysokoprofilové celebrity svetového showbiznisu a športu, pričom otvorene pohŕdajú vzdelaním a diskusiou. Hnutie Zachráňte Darfúr starostlivo naočkovalo svoje školské brigády.
Naočkovanie má zvyčajne takýto slogan: Lessons of Rwanda (Lekcia Rwanda).
Mladým ľuďom sa nahovára, že niekedy nie je čas na rozmýšľanie: musí sa konať, kým nie je neskoro. Veď aký má zmysel zisťovať, kto je Hutu a kto je Tutsi, a prečo Hutuovia zabíjali Tutsiov. Kým ste to zistili, Tutsiovia už boli mŕtvi.
Efekt televízie CNN
Práve toto úmyselné oddeľovanie informovanosti od konania vystavilo celú generáciu mladých Američanov onomu známemu „CNN efektu“. Dá sa to prirovnať k situácii lekára, ktorý má pred sebou kriticky chorého pacienta, ale zistenie jeho diagnózy by bol luxus, pretože niet času na nič iné, než na liečbu. Dokonca ide o ešte niečo viac: ako keby niekto vyhlásil, že ten lekár ani nemusí byť lekárom, a teda sa nevyžaduje žiadna špecializovaná odbornosť na predpísanie lieku. Namiesto toho lieky predpisujú tí, ktorí majú najväčšie obavy a sú najväčšmi rozčúlení. Zmyslom takéhoto prístupu nie je úsilie pomôcť pacientovi, aby sa cítil lepšie, ale aby sa lepšie cítili tí okolo neho. Skutočná lekcia Rwandy je tá istá ako lekcia Darfúru. Dokonca ak aj všetko neviete, nikdy nekonajte tak, ako keby ste nevedeli, že znalosť je irelevantná. Riešenie konfliktu nie je vojenské, ale politické: žiadne riešenie nevydrží, ak ho úspešne nebráni tamojšie obyvateľstvo.
V poslednom desaťročí som žil v New Yorku a deväť mesiacov som prednášal na Columbijskej univerzite. Náš syn navštevoval štátnu školu v New Yorku. Od čias mohutných celosvetových protivojnových demonštrácií až po rok 2008 sa najväčšia mobilizácia univerzitných študentov a stredoškolských žiakov točila okolo Darfúru, nie Iraku. Bol som zmätený, pretože som si myslel, že Američania by mali mať väčšie obavy práve o Irak , keďže tam sú priamo zainteresovaní. Uvedomil som si, že keď moji žiaci hovorili o Iraku, tak hovorili politicky. (Čo sa stane ak z Iraku odídeme? Budú sunniti zabíjať šiítov a Kurdov?) Nikdy však politicky nehovorili o Darfúre. Keď hovorili o Iraku, tak sa buď cítili vinní alebo ponížení, uvedomujúc si limity americkej sily.Tak som zistil, že Američania reagujú na Irak ako občania, no na Darfúr ako ľudské bytosti. Na toto moje prekvapenie som si spomenul, keď som po prvý raz prišiel do USA ako žiak strednej školy v šesťdesiatych rokoch. Videl som krajinu so šľachetnými ľuďmi, hrdo prispievajúcich, ale lakomých, keď prišlo na platenie daní. Tá istá osoba, ktorá darovala milióny na charitu, minula ďalšie milióny na zaplatenie právnikov, ktorí jej mali usporiť nejakú sumu pri zaplatení daní.
V tomto kontexte je Darfúr charita, ale Irak je platenie daní.
Darfúr je útek pred Irakom.
Darfúr je náhradný prístrešok.
Darfúr je miesto, kde sa cítite dobre.
Mahmúd Mamdani je profesor Columbijskej univerzity, autor
knihy Dobrý moslim, zlý moslim: Amerika, studená vojna
a korene teroru.
zdroj: http://www.jetotak.sk/le-monde-diplo/darfur-je-charita-irak-je-platenie-dani
7.8.2009
„Nepoučujte nás“ zní v Keni, kam přijela Hillary Clintonová
Ujištěním, že Bílý dům má plnou důvěru ve schopnosti keňských politiků vyřešit hluboké spory uvnitř keňské společnosti, zahájila americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová svou cestu po Africe.
Napětí v Keni je dál vysoké, a to i přesto, že od sporných voleb, kdy při násilnostech zemřelo 1300 lidí a dalších 300 tisíc jich bylo vyhnáno z jejich domovů, uplynul už rok a půl. A k tomu se vázalo prohlášení amerického velvyslanectví v Nairobi, které den před příjezdem Clintonové konstatovalo, že „Keňa selhala při nastolení procesu zodpovědnosti na všech úrovních a že existují vážné pochybnosti o politické vůli dosáhnout zásadních reforem. Přijmeme odpovídající kroky proti těm, kdo nepodporují reformní agendu nebo kdo podporuje násilnosti,“ ukázal svaly americký velvyslanec Michael Ranneberger.
Jeho slova rozčílila keňského premiéra Raila Odingu: „Nepotřebujeme učit, jak si vládnout,“ prohlásil.
Clintonová po jednání s nejvyššími keňskými politiky nicméně také vyjádřila „rozčarování“ z pomalého tempa přijímání ústavních dodatků, které by mohly uspíšit řešení situace a umožnily by potrestání viníků masakrů z roku 2008.
Ani tyto navrhované změny by však podle všeho situaci zásadně neřešily, neboť jsou nedostatečné a nijak neomezují moc zkorumpovaných politiků. „Většina Keňanů nemá nejmenší důvěru v to, že by náš systém byl s to potrestat pachatele těch nejhorších zločinů z loňského roku,“ říká Mwalimu Mati z keňské nevládní organizace Mars Group.
Hillary Clintonová během své jedenáctidenní cestě po Africe navštíví ještě Jihoafrickou republiku, Angolu, Nigérii, Demokratickou republiku Kongo, Libérii a Kapverdské ostrovy.
zdroj: http://www.czechfp.cz/site/?p=8168
7.8.2009
Napětí v Keni je dál vysoké, a to i přesto, že od sporných voleb, kdy při násilnostech zemřelo 1300 lidí a dalších 300 tisíc jich bylo vyhnáno z jejich domovů, uplynul už rok a půl. A k tomu se vázalo prohlášení amerického velvyslanectví v Nairobi, které den před příjezdem Clintonové konstatovalo, že „Keňa selhala při nastolení procesu zodpovědnosti na všech úrovních a že existují vážné pochybnosti o politické vůli dosáhnout zásadních reforem. Přijmeme odpovídající kroky proti těm, kdo nepodporují reformní agendu nebo kdo podporuje násilnosti,“ ukázal svaly americký velvyslanec Michael Ranneberger.
Jeho slova rozčílila keňského premiéra Raila Odingu: „Nepotřebujeme učit, jak si vládnout,“ prohlásil.
Clintonová po jednání s nejvyššími keňskými politiky nicméně také vyjádřila „rozčarování“ z pomalého tempa přijímání ústavních dodatků, které by mohly uspíšit řešení situace a umožnily by potrestání viníků masakrů z roku 2008.
Ani tyto navrhované změny by však podle všeho situaci zásadně neřešily, neboť jsou nedostatečné a nijak neomezují moc zkorumpovaných politiků. „Většina Keňanů nemá nejmenší důvěru v to, že by náš systém byl s to potrestat pachatele těch nejhorších zločinů z loňského roku,“ říká Mwalimu Mati z keňské nevládní organizace Mars Group.
Hillary Clintonová během své jedenáctidenní cestě po Africe navštíví ještě Jihoafrickou republiku, Angolu, Nigérii, Demokratickou republiku Kongo, Libérii a Kapverdské ostrovy.
zdroj: http://www.czechfp.cz/site/?p=8168
7.8.2009
Vojenský úder proti Íránu bude vbrzku jedinou z možností, soudí americký senátor
Americký senátor Joseph Liebermann soudí, že vojenský úder proti íránským jaderných zařízením bude pro USA jediným východiskem, pokud ekonomické sankce neodradí Írán od odstoupení od jaderného programu. Joseph Liebermann (pozor, neplést s izraelským ministrem zahraničí Avigdorem Liebermannem, ačkoli tyto osoby pojí totožné příjmení, etnický původ i ideové zaměření, jedná se o dva různé jedince) je formálně demokratickým senátorem, jelikož ovšem zastává neokonzervativní stanoviska na americkou zahraniční politiku a ve svém projevu z loňského roku se přiznal k podpoře republikánského prezidentského kandidáta McCaina, je v rámci svých stranických kruhů považován za disidenta, proto je neoficiálně nazýván “nezávislým demokratem.”
Liebermann soudí , že “pouze prostřednictvím zničujících sankcí máme (myšleno USA) šanci přesvědčit Íránce, aby zastavili svůj program vývoje atomových zbraní.” Tvrdší sankce jsou podle jeho názoru nezbytností, pokud se Spojené státy chtějí vyhnout obtížnému výběru mezi “nicneděláním v otázce jaderného Íránu a vojenskou akcí.” “Vzhledem k tomu, že tohle jsou jediné dvě možnosti, které budeme mít v daném okamžiku na výběr, je jen jedna z nich pro mě akceptovatelnou. K tomuto kroku ovšem ještě nyní nemusíme přistoupit, a právě proto jsou návrhy sankcí tak důležité,” dodal podle kanálu Washington TV Liebermann. Svým proslovem konkrétně narážel na soubor sankcí v dodávkách paliv pro Írán, předložený Kongresu letošního dubna, který uvalí sankce na zahraniční energetické společnosti hodlající do Íránu dodávat produkty z rafinované ropy a pojišťovací společnosti, které pojistí tyto tankery s ropnými produkty, určené teheránské vládě.
V předcházejících pasážích svého textu Liebermann varoval senátní komisi, že čas bude rozhodujícím faktorem při zvažování vojenského úderu proti íránským jaderným zařízením. “Čas pracuje proti nám. Máme jen velmi málo možností, jak celou věc mírovou cestou pozitivně uzavřít. Proto podporuji iniciativu prezidenta Obamy o vyjednávání s Íránem,” prohlásil Liebermann. “Musíme to zkusit, ovšem jen na časově omezené bázi. Nemohou to protahovat až tak dlouho, jak se jim povedlo v případě Evropanů.”
Podle agentury Reuters odmítl prezident Barack Obama volání zákonodárců po stanovení uzávěrky pro rozhovory s Íránem, ovšem již v květnu naznačil, že do konce roku vláda zhodnotí jejich vývoj. Senátní komise vyslechla projev s názvem “Minimalizování potenciálních hrozeb ze strany Íránu: Zvážení ekonomických sankcí a dalších možností postupu americké politiky,“ vypracovaného čtyřmi experty, mezi něž patří i Nicholas Burns, bývalý náměstek ministerstva vnitra v Bushově administrativě. Burns nesouhlasí s Liebermannovými závěry, že jedinými možnými řešeními v případě kolapsu vyjednávání je buďto pasívní přístup nebo vojenský úder, neboť další zváženíhodnou možností je i “politika kontroly.“
“Jsem toho názoru, že by nebylo příliš moudré zužovat prezidentův výběr v případě, že vyjednávání a sankce nepadnou na úrodnou půdu.“ myslí si Burns. “Být ponechán na pospas jediné variantě – vojenskému útoku – zvláště když přihlédneme k tomu, že tato cesta je lemována těžkostmi, a jednalo by se o třetí válku v oblasti Blízkého východu a jižní Asie v průběhu posledního desetiletí, by bylo od nás velmi nemoudré. Proto se musíme zabývat i politikou kontroly,“ dodal.
Burns současnou situaci přirovnal k hrozbám, jimž USA čelila v průběhu studené války ze strany Sovětského svazu a Číny, přičemž tyto dva celky byly vojensky mnohem silnější než současný Írán.
Američtí představitelé za vlády Obamovy administrativy tak zatím chodí okolo horké kaše a čekají, až uplyne doba hájení prezidentovy image mírotvůrce, což může být umocněno i faktem, že cílený a plošný útok na íránské cíle se prozatím zdá být i mimo reálné možnosti izraelské armády. Klasický příklad dvojjakosti mezinárodněpolitických přístupů pak v celé svojí kráse demonstrují výroky viceprezidenta “sionisty“ Bidena, který si myje ruce přímo po Pilátovsku: “Podívejte, Izrael si rozhoduje sám o sobě – je to koneckonců suverénní národ – o tom, co je v jeho zájmu a co podnikne ve vztahu k Íránu či komukoli jinému. Nemůžeme diktovat jinému suverénnímu státu, co má a co nemá dělat.“
Jeho poslední věta by mohla být vytesána do kamene, zejména pak proto, aby mu mohla být neustále připomínána za situace, kdy se začne pouštět do plamenných projevů o nutnosti pacifikace odbojného nepřítele, nedodržujícího jednostranně vytýčené závazky a ultimáta.
zdroj: http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/vojensky-uder-proti-iranu-bude-vbrzku-jedinou-z-moznosti-soudi-americky-senator_7468.html#more-7468
7.8.2009
Liebermann soudí , že “pouze prostřednictvím zničujících sankcí máme (myšleno USA) šanci přesvědčit Íránce, aby zastavili svůj program vývoje atomových zbraní.” Tvrdší sankce jsou podle jeho názoru nezbytností, pokud se Spojené státy chtějí vyhnout obtížnému výběru mezi “nicneděláním v otázce jaderného Íránu a vojenskou akcí.” “Vzhledem k tomu, že tohle jsou jediné dvě možnosti, které budeme mít v daném okamžiku na výběr, je jen jedna z nich pro mě akceptovatelnou. K tomuto kroku ovšem ještě nyní nemusíme přistoupit, a právě proto jsou návrhy sankcí tak důležité,” dodal podle kanálu Washington TV Liebermann. Svým proslovem konkrétně narážel na soubor sankcí v dodávkách paliv pro Írán, předložený Kongresu letošního dubna, který uvalí sankce na zahraniční energetické společnosti hodlající do Íránu dodávat produkty z rafinované ropy a pojišťovací společnosti, které pojistí tyto tankery s ropnými produkty, určené teheránské vládě.
V předcházejících pasážích svého textu Liebermann varoval senátní komisi, že čas bude rozhodujícím faktorem při zvažování vojenského úderu proti íránským jaderným zařízením. “Čas pracuje proti nám. Máme jen velmi málo možností, jak celou věc mírovou cestou pozitivně uzavřít. Proto podporuji iniciativu prezidenta Obamy o vyjednávání s Íránem,” prohlásil Liebermann. “Musíme to zkusit, ovšem jen na časově omezené bázi. Nemohou to protahovat až tak dlouho, jak se jim povedlo v případě Evropanů.”
Podle agentury Reuters odmítl prezident Barack Obama volání zákonodárců po stanovení uzávěrky pro rozhovory s Íránem, ovšem již v květnu naznačil, že do konce roku vláda zhodnotí jejich vývoj. Senátní komise vyslechla projev s názvem “Minimalizování potenciálních hrozeb ze strany Íránu: Zvážení ekonomických sankcí a dalších možností postupu americké politiky,“ vypracovaného čtyřmi experty, mezi něž patří i Nicholas Burns, bývalý náměstek ministerstva vnitra v Bushově administrativě. Burns nesouhlasí s Liebermannovými závěry, že jedinými možnými řešeními v případě kolapsu vyjednávání je buďto pasívní přístup nebo vojenský úder, neboť další zváženíhodnou možností je i “politika kontroly.“
“Jsem toho názoru, že by nebylo příliš moudré zužovat prezidentův výběr v případě, že vyjednávání a sankce nepadnou na úrodnou půdu.“ myslí si Burns. “Být ponechán na pospas jediné variantě – vojenskému útoku – zvláště když přihlédneme k tomu, že tato cesta je lemována těžkostmi, a jednalo by se o třetí válku v oblasti Blízkého východu a jižní Asie v průběhu posledního desetiletí, by bylo od nás velmi nemoudré. Proto se musíme zabývat i politikou kontroly,“ dodal.
Burns současnou situaci přirovnal k hrozbám, jimž USA čelila v průběhu studené války ze strany Sovětského svazu a Číny, přičemž tyto dva celky byly vojensky mnohem silnější než současný Írán.
Američtí představitelé za vlády Obamovy administrativy tak zatím chodí okolo horké kaše a čekají, až uplyne doba hájení prezidentovy image mírotvůrce, což může být umocněno i faktem, že cílený a plošný útok na íránské cíle se prozatím zdá být i mimo reálné možnosti izraelské armády. Klasický příklad dvojjakosti mezinárodněpolitických přístupů pak v celé svojí kráse demonstrují výroky viceprezidenta “sionisty“ Bidena, který si myje ruce přímo po Pilátovsku: “Podívejte, Izrael si rozhoduje sám o sobě – je to koneckonců suverénní národ – o tom, co je v jeho zájmu a co podnikne ve vztahu k Íránu či komukoli jinému. Nemůžeme diktovat jinému suverénnímu státu, co má a co nemá dělat.“
Jeho poslední věta by mohla být vytesána do kamene, zejména pak proto, aby mu mohla být neustále připomínána za situace, kdy se začne pouštět do plamenných projevů o nutnosti pacifikace odbojného nepřítele, nedodržujícího jednostranně vytýčené závazky a ultimáta.
zdroj: http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/vojensky-uder-proti-iranu-bude-vbrzku-jedinou-z-moznosti-soudi-americky-senator_7468.html#more-7468
7.8.2009
EÚ hrozí, že sa pre nedostatok ambícií ocitne na periférii - Koniec Európy
V poslednom čase sa hlasité búrlivé o budúcnosti Európy stali ešte búrlivejšími. Euroskeptici, ktorí sú najviac zapálení vo Veľkej Británii, ale nemenej aktívni aj v iných častiach EÚ - sa doteraz nachádzajú vo svojej najpríšernejšej nočnej more s názvom Spojené štáty Európske. A zároveň, na druhej strane barikád, vyznávači myšlienky jednotnej Európy, taktiež sotva môžu oslavovať víťazstvo. Skôr oplakávajú čoraz očividnejší krach pokusov EÚ dosiahnuť aspoň trochu významnú autoritu v medzinárodnej politike.
Keby som sa považoval za euroskeptika, v nie príliš vzdialenej minulosti by som nepochybne oslavoval nesporné víťazstvo vo veľkom zápase „suverénnych národov“ proti „bruselskej chimére“. Ten mimoriadne silný zjednocujúci impulz, ktorý umožnil vytvorenie jednotného európskeho priestoru a jednotnej meny sa však odvtedy riadne opotreboval.
Ak aj existoval v čase takýto, na niektorých pôsobiaci hrozivo moment, keď krajiny Európy sa skutočne mohli premeniť na jednotný federatívny superštát, nenávratne sa pominul pred viac ako desaťročím. Akékoľvek pochybnosti na danú tému boli absolútne zlikvidované poslednými krokmi Berlína, Paríža a Londýna, ktorými reagovali na svetovú ekonomickú krízu. Tieto kroky, dá sa poveď, vyžarovali starý dobrý nacionalizmus.
Kedysi legendárna francúzsko-nemecká lokomotíva dnes závažne zlyhala, stala sa príliš slabou a už neschopnou ťahať za sebou stále nové vagóny, počet ktorých za ten čas vzrástol na 27. Nafúkané rozhovory o premene EÚ na superveľmoc rovnakej úrovne ako USA alebo Čína, sa stratili v nekonečnom hučaní replík a výkrikov o slabých ukazovateľoch európskej ekonomiky a ešte slabšom politickom vedení EÚ. Medzitým iní významný hráči pozerajú našim smerom buď s výsmechom a pohŕdaním (Rusko a Čína), alebo so sklamaním (administrácia Baracka Obamu).
Ako účastník proeurópskeho tábora sa objektívne idem roztrhnúť medzi uznaním a podporou tých úžasných úspechov a výdobytkov európskej iniciatívy a trpkou ľútosťou o všetkých možnostiach, ktoré sme nechali prekĺznuť pomedzi prsty. Pre mňa vo všetkom tomto je pohár aj napoly prázdny aj napoly plný zároveň.
Nachádzajúc sa medzi tými, komu sa zdá viac ako lákavá myšlienka o tom, že pre Európu je veľmi dôležité čo najrýchlejšie rozšíriť svoje možnosti v svetovej politike, pokiaľ naďalej chce niečo znamenať v našom rýchlo sa meniacom svete, poukazujem na existujúce nedostatky. Konkrétne na tú skutočnosť, že v 21. storočí sa Európa premenila na akési obrovské Švajčiarsko: stala sa komfortnou, samoľúbou a nerozhodnou.
Nachádzajúc sa medzi skeptikmi, ktorí v priebehu celej prvej polovice 20. storočia presvedčene zosilňovali svoje úsilia vzkriesenia starých princípov 19. storočia о „posvätnom“ a neodškriepiteľnom práve na suverenitu každého národa, zase poukazujem na početné úspechy, ktoré EÚ dosiahla odvtedy. Obzvlášť na tie najvýraznejšie a najvýznamnejšie z nich, ako napríklad: stabilný mier a prosperita kontinentu počas povojnového obdobia a nepochybné a dosť viditeľné upevnenie demokratických princípov na území Centrálnej a Východnej Európy po páde komunizmu.
Keď sa však na to pozrieme viac zblízka, súčasný stav vecí na kontinente kohokoľvek dokáže dostať do ponurej nálady. Svet momentálne musí čeliť jednej z najväčších geopolitických výziev storočia. Svetová politická a ekonomická sila a moc sa rýchlo presúvajú zo Západu na Východ. Medzinárodné inštitúty a normy, ktoré v podstate aj predstavujú záruku európskej bezpečnosti a prosperity sa nachádzajú v mimoriadnom napätí. A práve v tejto neľahkej chvíli sa Európa, zdá sa, rozhodla samozlikvidovať.
Podobný pesimistický pohľad na situáciu rétoricky sformuloval Charles Grant, riaditeľ londýnskeho Centra európskych reforiem. Pán Grant, zakladateľ a riaditeľ centra, nepochybne predstavuje zapáleného proeurópana. Názov jeho posledného výskumu na danú tému – Je Európa odsúdená na krach ako veľmoc? – veľa vypovedá o jeho aktuálnych názoroch na problematiku.
Nie viac ako desať rokov dozadu sa EÚ rovnako ako USA, Čína, India, Rusko a možno ešte zopár ďalších, mohla právom považovať za jednu z tých, kto formuje nový medzinárodný poriadok. Teraz, podľa jeho vlastných slov, keď sa rozpráva s politikmi z Číny, Ruska alebo Indie, ako odpoveď musí často počúvať o čoraz rýchlejšie miznúcom medzinárodnom politickom vplyve Európy.
Európska únia si možno ešte na niečo nárokuje, ale pre iných čoraz častejšie vyzerá ako „rozdrobená, pomalá, ťažkopádna a málo efektívna“. Prezident USA Barack Obama vkladá do Európy veľké nádeje, ako do dôležitého partnera vo svojich pokusoch zlepšiť riadne naštrbené vzťahy Západu s ostatným svetom. Čoraz častejšie je však svedkom neschopnosti EÚ konať z jednotnej pozície ako vo veciach medzinárodnej politiky, tak aj v otázkach bezpečnosti.
Pritom v hre je toho veľmi veľa. V poslednom čase sa stalo zaužívaným tvrdenie o tom, že ľudstvo sa veľmi rýchlo pohybuje k takzvanému viacpólovému usporiadaniu sveta, v konštrukcii ktorého pre Západ budú vyhradené oveľa menšie možnosti samostatne rozhodovať o tých-ktorých udalostiach. V podobnom usporiadaní sveta, dokonca aj v prípade toho najmenšieho narušenia v systéme zaužívaných pravidiel, stredne veľké európske krajiny toho stratia najviac. Podobná situácia je nebezpečná dokonca aj pre tie najväčšie krajiny kontinentálneho významu.
Ale, ako podotýka Grant, európske vlády venujú oveľa viac pozornosti vlastným snahám sa čo najpevnejšie zakvačiť do zvyčajných atribútov moci a vplyvu, zmocniac sa čo najväčšieho počtu miest vo všemožných medzinárodných organizáciách, ako pomáhaniu formovať novú svetovú architektúru.
Najpravdepodobnejšie nebezpečenstvo spočíva v tom, že USA a Čína jednoducho obídu Európu a vytvoria G2. Čoho už sme svedkami na príklade zmeny podnebia. A vtedy všetky tie miesta, ktoré majú Európania vo Veľkej osmičke, MMF a tak ďalej, sa elementárne znehodnotia. Ale najdôležitejšia je hrozba toho, že v novom viacpólovom usporiadaní sveta bude mať oveľa väčší význam sila a moc, ako zákony.
Aj napriek tomu však Grant pripúšťa, že všetko nie je také zlé, aké sa zdá byť. Európa ešte stále disponuje značnou „jemnou silou“, založenou na jej nemalej ekonomickej moci, demokratických hodnotách a politickej stabilite. A hoci sa EÚ nedarí sformovať spoločnú politiku vo vzťahu povedzme k Číne alebo Indii, vnáša značný, často nedoceňovaný vklad do zachovania a udržiavania mieru a stability na planéte.
Robert Cooper, generálny riaditeľ oddelenia pre zahraničné a vojensko-politické styky EÚ, podrobne rozoberá túto tému vo svojom kritickom článku, ktorý Grant s obdivuhodnou objektivitou uverejnil spolu so svojim vlastným výskumom. Aj napriek tomu všetkému, súčasná EÚ často s ohromujúcou a niekedy až rozčuľujúcou neefektivitou rozvíja búrlivú aktivitu tam, kde už je celkom nemiestna. Tí, ktorí by chceli toto tvrdenie spochybniť, nech pre začiatok skúsia spochybniť mimoriadne smutný fakt úplného krachu EÚ v 90-tých rokoch počas krízy rozpadu Juhoslávie.
Cooper taktiež poukazuje na hlavnú chybu tých, kto obviňuje EÚ zo sklamania všetkých očakávaní, ktoré boli do nej vkladané. Hovorí, že od začiatku do usporiadania EÚ nebola vložená snaha sa stať jednotnou veľmocou, a preto porovnávať ju s USA alebo Čínou je jednoducho nekorektné. Podľa jeho slov: „Ambície a smerovania EÚ nemôžu byť väčšie alebo významnejšie, než súčet stále tých istých ambícií a snáh všetkých jej členov, а ani zďaleka nie všetci sú ambiciózni.“
Ale práve v tom, podľa mojej mienky, aj spočíva problém EÚ. Nedokážem si predstaviť dôležitejší okamih v dejinách, keď demonštrovanie svojich ambícií svetu by bola pre Európanov potrebnejšia ako teraz. Cítiac sa celkom komfortne dnes, v budúcnosti Európania môžu zistiť, že život na periférii sa výrazne líši od toho života, na ktorý si už stihli zvyknúť.
Philip Stevens, Veľká Británia
zdroj: http://chelemendik.sk/ShowDoc.php?d=1119&c=EU_hrozi_ze_sa_pre_nedostatok_ambicii_ocitne_na_periferii_Koniec
7.8.2009
Keby som sa považoval za euroskeptika, v nie príliš vzdialenej minulosti by som nepochybne oslavoval nesporné víťazstvo vo veľkom zápase „suverénnych národov“ proti „bruselskej chimére“. Ten mimoriadne silný zjednocujúci impulz, ktorý umožnil vytvorenie jednotného európskeho priestoru a jednotnej meny sa však odvtedy riadne opotreboval.
Ak aj existoval v čase takýto, na niektorých pôsobiaci hrozivo moment, keď krajiny Európy sa skutočne mohli premeniť na jednotný federatívny superštát, nenávratne sa pominul pred viac ako desaťročím. Akékoľvek pochybnosti na danú tému boli absolútne zlikvidované poslednými krokmi Berlína, Paríža a Londýna, ktorými reagovali na svetovú ekonomickú krízu. Tieto kroky, dá sa poveď, vyžarovali starý dobrý nacionalizmus.
Kedysi legendárna francúzsko-nemecká lokomotíva dnes závažne zlyhala, stala sa príliš slabou a už neschopnou ťahať za sebou stále nové vagóny, počet ktorých za ten čas vzrástol na 27. Nafúkané rozhovory o premene EÚ na superveľmoc rovnakej úrovne ako USA alebo Čína, sa stratili v nekonečnom hučaní replík a výkrikov o slabých ukazovateľoch európskej ekonomiky a ešte slabšom politickom vedení EÚ. Medzitým iní významný hráči pozerajú našim smerom buď s výsmechom a pohŕdaním (Rusko a Čína), alebo so sklamaním (administrácia Baracka Obamu).
Ako účastník proeurópskeho tábora sa objektívne idem roztrhnúť medzi uznaním a podporou tých úžasných úspechov a výdobytkov európskej iniciatívy a trpkou ľútosťou o všetkých možnostiach, ktoré sme nechali prekĺznuť pomedzi prsty. Pre mňa vo všetkom tomto je pohár aj napoly prázdny aj napoly plný zároveň.
Nachádzajúc sa medzi tými, komu sa zdá viac ako lákavá myšlienka o tom, že pre Európu je veľmi dôležité čo najrýchlejšie rozšíriť svoje možnosti v svetovej politike, pokiaľ naďalej chce niečo znamenať v našom rýchlo sa meniacom svete, poukazujem na existujúce nedostatky. Konkrétne na tú skutočnosť, že v 21. storočí sa Európa premenila na akési obrovské Švajčiarsko: stala sa komfortnou, samoľúbou a nerozhodnou.
Nachádzajúc sa medzi skeptikmi, ktorí v priebehu celej prvej polovice 20. storočia presvedčene zosilňovali svoje úsilia vzkriesenia starých princípov 19. storočia о „posvätnom“ a neodškriepiteľnom práve na suverenitu každého národa, zase poukazujem na početné úspechy, ktoré EÚ dosiahla odvtedy. Obzvlášť na tie najvýraznejšie a najvýznamnejšie z nich, ako napríklad: stabilný mier a prosperita kontinentu počas povojnového obdobia a nepochybné a dosť viditeľné upevnenie demokratických princípov na území Centrálnej a Východnej Európy po páde komunizmu.
Keď sa však na to pozrieme viac zblízka, súčasný stav vecí na kontinente kohokoľvek dokáže dostať do ponurej nálady. Svet momentálne musí čeliť jednej z najväčších geopolitických výziev storočia. Svetová politická a ekonomická sila a moc sa rýchlo presúvajú zo Západu na Východ. Medzinárodné inštitúty a normy, ktoré v podstate aj predstavujú záruku európskej bezpečnosti a prosperity sa nachádzajú v mimoriadnom napätí. A práve v tejto neľahkej chvíli sa Európa, zdá sa, rozhodla samozlikvidovať.
Podobný pesimistický pohľad na situáciu rétoricky sformuloval Charles Grant, riaditeľ londýnskeho Centra európskych reforiem. Pán Grant, zakladateľ a riaditeľ centra, nepochybne predstavuje zapáleného proeurópana. Názov jeho posledného výskumu na danú tému – Je Európa odsúdená na krach ako veľmoc? – veľa vypovedá o jeho aktuálnych názoroch na problematiku.
Nie viac ako desať rokov dozadu sa EÚ rovnako ako USA, Čína, India, Rusko a možno ešte zopár ďalších, mohla právom považovať za jednu z tých, kto formuje nový medzinárodný poriadok. Teraz, podľa jeho vlastných slov, keď sa rozpráva s politikmi z Číny, Ruska alebo Indie, ako odpoveď musí často počúvať o čoraz rýchlejšie miznúcom medzinárodnom politickom vplyve Európy.
Európska únia si možno ešte na niečo nárokuje, ale pre iných čoraz častejšie vyzerá ako „rozdrobená, pomalá, ťažkopádna a málo efektívna“. Prezident USA Barack Obama vkladá do Európy veľké nádeje, ako do dôležitého partnera vo svojich pokusoch zlepšiť riadne naštrbené vzťahy Západu s ostatným svetom. Čoraz častejšie je však svedkom neschopnosti EÚ konať z jednotnej pozície ako vo veciach medzinárodnej politiky, tak aj v otázkach bezpečnosti.
Pritom v hre je toho veľmi veľa. V poslednom čase sa stalo zaužívaným tvrdenie o tom, že ľudstvo sa veľmi rýchlo pohybuje k takzvanému viacpólovému usporiadaniu sveta, v konštrukcii ktorého pre Západ budú vyhradené oveľa menšie možnosti samostatne rozhodovať o tých-ktorých udalostiach. V podobnom usporiadaní sveta, dokonca aj v prípade toho najmenšieho narušenia v systéme zaužívaných pravidiel, stredne veľké európske krajiny toho stratia najviac. Podobná situácia je nebezpečná dokonca aj pre tie najväčšie krajiny kontinentálneho významu.
Ale, ako podotýka Grant, európske vlády venujú oveľa viac pozornosti vlastným snahám sa čo najpevnejšie zakvačiť do zvyčajných atribútov moci a vplyvu, zmocniac sa čo najväčšieho počtu miest vo všemožných medzinárodných organizáciách, ako pomáhaniu formovať novú svetovú architektúru.
Najpravdepodobnejšie nebezpečenstvo spočíva v tom, že USA a Čína jednoducho obídu Európu a vytvoria G2. Čoho už sme svedkami na príklade zmeny podnebia. A vtedy všetky tie miesta, ktoré majú Európania vo Veľkej osmičke, MMF a tak ďalej, sa elementárne znehodnotia. Ale najdôležitejšia je hrozba toho, že v novom viacpólovom usporiadaní sveta bude mať oveľa väčší význam sila a moc, ako zákony.
Aj napriek tomu však Grant pripúšťa, že všetko nie je také zlé, aké sa zdá byť. Európa ešte stále disponuje značnou „jemnou silou“, založenou na jej nemalej ekonomickej moci, demokratických hodnotách a politickej stabilite. A hoci sa EÚ nedarí sformovať spoločnú politiku vo vzťahu povedzme k Číne alebo Indii, vnáša značný, často nedoceňovaný vklad do zachovania a udržiavania mieru a stability na planéte.
Robert Cooper, generálny riaditeľ oddelenia pre zahraničné a vojensko-politické styky EÚ, podrobne rozoberá túto tému vo svojom kritickom článku, ktorý Grant s obdivuhodnou objektivitou uverejnil spolu so svojim vlastným výskumom. Aj napriek tomu všetkému, súčasná EÚ často s ohromujúcou a niekedy až rozčuľujúcou neefektivitou rozvíja búrlivú aktivitu tam, kde už je celkom nemiestna. Tí, ktorí by chceli toto tvrdenie spochybniť, nech pre začiatok skúsia spochybniť mimoriadne smutný fakt úplného krachu EÚ v 90-tých rokoch počas krízy rozpadu Juhoslávie.
Cooper taktiež poukazuje na hlavnú chybu tých, kto obviňuje EÚ zo sklamania všetkých očakávaní, ktoré boli do nej vkladané. Hovorí, že od začiatku do usporiadania EÚ nebola vložená snaha sa stať jednotnou veľmocou, a preto porovnávať ju s USA alebo Čínou je jednoducho nekorektné. Podľa jeho slov: „Ambície a smerovania EÚ nemôžu byť väčšie alebo významnejšie, než súčet stále tých istých ambícií a snáh všetkých jej členov, а ani zďaleka nie všetci sú ambiciózni.“
Ale práve v tom, podľa mojej mienky, aj spočíva problém EÚ. Nedokážem si predstaviť dôležitejší okamih v dejinách, keď demonštrovanie svojich ambícií svetu by bola pre Európanov potrebnejšia ako teraz. Cítiac sa celkom komfortne dnes, v budúcnosti Európania môžu zistiť, že život na periférii sa výrazne líši od toho života, na ktorý si už stihli zvyknúť.
Philip Stevens, Veľká Británia
zdroj: http://chelemendik.sk/ShowDoc.php?d=1119&c=EU_hrozi_ze_sa_pre_nedostatok_ambicii_ocitne_na_periferii_Koniec
7.8.2009
Národný rámec regulácie používania geneticky modifikovaných organizmov a výrobkov z nich
Tento dokument informuje o tom, ako Slovensko implementovalo medzinárodnú a európsku legislatívu.
Na tieto účely tento dokument:
1. predstavuje genetické modifikácie, potenciálne aplikácie geneticky modifikovaných organizmov, možné prínosy a obavy
2. poskytuje prehľad o medzinárodnom kontexte regulácie biologickej bezpečnosti
sumarizuje existujúcu európsku a národnú legislatívu a vysvetľuje ako vzájomne nadväzujú
3. predstavuje rôzne orgány štátnej správy a ich kompetencie ku legislatívnym dokumentom
4. popisuje ako štátne orgány v praxi vykonávajú štátnu správu, s ohľadom na ich spoluprácu v konkrétnych konaniach.
dokument Národný rámec regulácie používania GMO a výrobkov z nich nájdete tu
Medzinárodná konferencia a verejná diskusia 10.-11.09.2009 v Košiciach
Univerzita veterinárskeho lekárstva v Košiciach z poverenia Ministerstva životného prostredia Slovenskej republiky organizuje a pozýva Vás na medzinárodnú konferenciu a verejnú diskusiu na tému "Biologická bezpečnosť a Národný rámec regulácie používania geneticky modifikovaných organizmov a výrobkov z nich v Slovenskej republike" dňa 10.-11.09.2009.
pozvánka s programom, organizačné pokyny tu
zdroj: http://www.gmo.sk/sk/?page=1
7.8.2009
Na tieto účely tento dokument:
1. predstavuje genetické modifikácie, potenciálne aplikácie geneticky modifikovaných organizmov, možné prínosy a obavy
2. poskytuje prehľad o medzinárodnom kontexte regulácie biologickej bezpečnosti
sumarizuje existujúcu európsku a národnú legislatívu a vysvetľuje ako vzájomne nadväzujú
3. predstavuje rôzne orgány štátnej správy a ich kompetencie ku legislatívnym dokumentom
4. popisuje ako štátne orgány v praxi vykonávajú štátnu správu, s ohľadom na ich spoluprácu v konkrétnych konaniach.
dokument Národný rámec regulácie používania GMO a výrobkov z nich nájdete tu
Medzinárodná konferencia a verejná diskusia 10.-11.09.2009 v Košiciach
Univerzita veterinárskeho lekárstva v Košiciach z poverenia Ministerstva životného prostredia Slovenskej republiky organizuje a pozýva Vás na medzinárodnú konferenciu a verejnú diskusiu na tému "Biologická bezpečnosť a Národný rámec regulácie používania geneticky modifikovaných organizmov a výrobkov z nich v Slovenskej republike" dňa 10.-11.09.2009.
pozvánka s programom, organizačné pokyny tu
zdroj: http://www.gmo.sk/sk/?page=1
7.8.2009
Bitva o Vaši mysl
...aneb vymývání "Vašich" mozků
Úvod
Jmenuji se Dick Sutphen a tahle páska je rozšířenou verzí mojí přednášky na Světovém kongresu profesionálních hypnotizérů v Las Vegas v Nevadě. Ačkoliv nahrávka je chráněna autorskými právy před neoprávněným kopírováním za účelem prodeje dalšími společnostmi, v tomhle případě vyzývám každého ke tvorbě kopií a šíření mezi přátele, nebo kohokoliv jiného za účelem co největšího rozšíření těchto informací.
Ačkoliv jsem měl o tomhle tématu mnoho rozhovorů v místních a regionálních rozhlasových a televizních pořadech, rozsáhlé masové rozšíření je zřejmě zablokováno. Samotné stanice které to uvedly, nebo případně jejich sponzoři by se totiž mohly stát předmětem vyšetřování. Jisté vládní úřady si zřejmě nepřejí aby tyto informace vešly v obecnou známost.
Všechno o čem budu vyprávět představuje pouze povrch problému. Nevím jak se dá zneužívání těchto technik zastavit. Nemyslím že je možné mít zákony proti něčemu, co se často nedá ani objevit natož prokázat; a jestliže zákonodárci sami tyto techniky používají, je malá naděje, že by se takové zákony uplatňovaly. Vím, že první krok ke změně, je vzbudit zájem. V tomhle případě to bude pravděpodobně jenom výsledek podzemního úsilí.
Když mluvím o tomhle tématu, mluvím o své vlastní práci. Znám ji, a vím jak účinná může být. Vyrábím hypnotické a subliminální kazety a na některých mých seminářích používám konverzní taktiku, abych pomohl účastníkům stát se soběstačnými a nezávislými. Ale vždycky když tyto techniky použiji, poukážu na to, že je používám, a účastníci se mohou sami rozhodnout jestli se jich zúčastní nebo ne. Oni také vědí jaké budou výsledky toho, čeho se účastní.
Tak, na začátek chci uvést nejzákladnější fakta o brainwashingu.
Zrození přeměny
PŘEMĚNA je eufemismus pro BRAINWASHING ... a každá studie o brainwashingu musí začít studiem Křesťanského obrození v Americe osmnáctého století.
[ Pozn. S úplně prvním použitím brainwashingu se Evropani setkali při křížových taženích. Šlo o mohamedánskou sektu založenou v 11. století. Měla sedm stupňů, z nichž nejhroznější byli fedáviové, vykonavatelé vůle velmistrovy. Velmistr si vybíral za fedávie smyslné a fanatické mladíky a dal je omámené hašišem donést do zahrady plné květin, vůní, drahých jídel a krásných dívek. Ti pak byli ke všemu odhodláni, protože si mysleli, že byli v ráji. Zvlášť vraždili každého, koho jim velmistr označil, i když byl obklopen zástupem ozbrojenců. Odtud pochází francouzské slovo assassin - úkladný vrah.]
Jak se zdá, techniku objevil náhodně Jonathan Edwards během náboženských tažení v r. 1735 v Northamptonu, Massachusets. Ovlivněni pocitem viny a obavami z rostoucího napětí byli "hříšníci" navštěvující jeho obrodná setkání zlomeni a zcela podrobeni. Technicky, to co Edwards dělal, bylo vymazání mozku tak, že mysl přijala nové naprogramování. Problém byl ten, že nový vstup byl negativní. Říkal jim, "Jste hříšníci! Přijdete do pekla!"
Výsledkem bylo, že jeden člověk spáchal sebevraždu a další se o ni pokusil. A sousedé za sebevražedného uváděli, že oni také byli tak hluboce ovlivněni, že ačkoliv měli nalézt "věčnou spásu", byli zachváceni ďábelským pokušením ukončit vlastní život.
Jakmile kazatel, vůdce sekty, manipulátor, nebo autoritativní postava vytvoří takový mozkový stav, že smaže obsah "mozkové tabule", jeho osoba (subjekt) je mu široce otevřena. Nový vstup ve formě sugesce může nahradit její předchozí myšlenky. Protože Edwards do konce obrození nezměnil své zprávy na pozitivní, mnoho lidí přijalo negativní sugesce a činy.
Charles J. Finny byl další křesťanský obrozenec, který používal stejné techniky při masivních obráceních na víru v New Yorku. Tyto techniky se stále používají i dnes Obrozenými křesťany, sektami, kulty, středisky výcviku lidského potenciálu, na některých obchodních shromážděních, a vojenskými službami Spojených Států ... to abych vyjmenoval jen několik.
Chtěl bych poukázat na to, že si nemyslím, že by většina obroditelských kazatelů prováděla, nebo vůbec znala techniky brainwashingu. Edwards prostě zakopl o techniku která fungovala a ostatní ji kopírovali více než dvěstě let. A čím sofistikovanější jsou naše znalosti a technologie, tím efektivnějších obrácení se dosahuje. Jsem silně přesvědčen že to je jedna z hlavních příčin rostoucího vzestupu křesťanského fundamentalismu, specielně v televizních show, zatímco většina skutečných křesťanských církví je na ústupu.
[ Pozn. Je potřeba si uvědomit, že tzv. Znovuzrození křesťané a podobné křesťanské proudy o kterých se tady bude mluvit, nemají s křesťanstvím jak ho známe my nic společného. Nejblíže tomu jsou asi sekty jako Jehovisti nebo Mormoni. Účelem pro ně není víra, ale zisk. ]
Tři mozkové fáze
Křesťané možná byli první kdo úspěšně formuloval brainwashing, ale my se teď podíváme kvůli technickému vysvětlení za ruským vědcem Pavlovem. Jeho práce se zvířaty otevřela na počátku roku 1900 dveře budoucímu výzkumu člověka. Po ruské revoluci Lenin rychle pochopil význam Pavlovova výzkumu a moc kterou v sobě skrývá.
Pavlov určil tři rozdílné stavy mezního útlumu. První je rovnocenná (EQUIVALENT) fáze, ve které mozek dává stejnou odezvu na silné i slabé podněty. Druhá je paradoxní fáze, ve které mozek reaguje silněji na slabé podněty. A třetí je Ultra paradoxní fáze ve které se podmíněné reakce a vzory chování mění od pozitivních k negativním nebo naopak.
Jak postupujeme skrze každou fázi, stupeň přeměny se stává efektivnějším a kompletnějším. Způsoby jak dosáhnout konverze jsou různé, ale prvním krokem v politickém, nebo náboženském brainwashingu je práce s emocemi jednotlivce nebo skupiny tak dlouho, až se dosáhne abnormální míry zlosti, strachu, odevzdání, nebo nervového napětí.
Postupnými výsledky takových duševních stavů je narušení soudnosti a zvýšení sugestibility. Čím víc takových podmínek se uplatní tím více se projeví. Jakmile dojde ke katarzi, nebo první mozkové fázi, kompletní duševní kontrola se stává snazší. Stávající duševní naprogramování lze nahradit novými vzory myšlení a chování.
Jiná často používaná fyziologická zbraň k modifikaci normálních mozkových funkcí je odepření jídla, cukrová dieta, fyzické nepohodlí, řízené dýchání, prozpěvování manter v meditacích, odhalení děsivých tajemství, speciální světelné a zvukové efekty, nebo intoxikace drogami.
Stejných výsledků se dá dosáhnout v současných psychiatrických ústavech elektrickými šoky, a dokonce snížením hladiny cukru v krvi pomocí inzulínových injekcí.
Než začnu mluvit o tom jak se některé z těchto metod aplikují, chtěl bych poznamenat že hypnóza a konverzní metody jsou dvě odlišné věci, a že konverzní techniky jsou daleko účinnější. Nicméně se tyhle dvě techniky často kombinují - se sinými výsledky.
Jak pracují obrodní kazatelé
Chcete-li vidět obrodného kazatele při práci, nejspíš jich pár najdete ve vašem městě. Jděte do jejich modlitebny či stanu před zahájením bohoslužeb, sedněte si dozaduBitva o Vaši mysl aneb vymývání "Vašich" mozků V., asi do třech čtvrtin sálu. S největší pravděpodobností bude hrát tichá opakující se hudba, zatímco lidé přicházejí na bohoslužbu. Opakované bubnování, nejlépe v rozmezí 45 - 72 úderů za minutu (rytmus blízký tlukotu lidského srdce), je velmi hypnotický a může navodit u velké většiny lidí změněný stav vědomí při otevřených očích. A jakmile jste v alfa stavu, jste nejméně 25krát vnímavější a přístupnější sugescím než v plném beta vědomí. Hudba je pravděpodobně stejná při každé bohoslužbě, nebo alespoň obsahuje stejné bicí, a mnoho lidí se dostane do změněného stavu skoro okamžitě po vstupu do svatyně. Podvědomě vyvolají svůj stav mysli při poslední bohoslužbě a reagují v souladu s post - hypnotickou sugescí.
[Pozn. To že v alfa stavu je člověk vnímavější, se využívá při metodě výuky zvané superlearning, či sugestopedie. Vyvinul ji v r. 1956 bulharský profesor LozanovBitva o Vaši mysl aneb vymývání "Vašich" mozků V. a v r. 1971 bylo ve Varně pořádáno její první sympózium. ]
Sledujte lidi čekající na začátek bohoslužby. Mnoho jich bude jevit vnější známky strnulé tělesné relaxace a lehce rozšířených očí. Často se začnou kývat v křesle dopředu a dozadu s rukama ve vzduchu. Posléze pravděpodobně přijde pastorův asistent. Obvykle mluví s dobrým "hlasovým trylkem".
Technika hlasového trylku.
"Hlasový trylek" je tempový styl řeči, užívaný hypnotizéry když navozují trans. Také ho užívá mnoho právníků, někteří z nich jsou dobře trénovaní hypnotizéři, když chtějí nějakou myšlenku pevně zakotvit v hlavách poroty. Hlasový trylek může znít jako by řečník mluvil do tikotu metronomu, nebo to může znít jako že zdůrazňuje každé slovo v jednotvárném vzorovém stylu. Slova budou obvykle pronášena rychlostí 45 - 60 za minutu, k dosažení maximálního hypnotického efektu.
Teď začne pomocný pastor "výstavbový proces". Začne vyvolávat změněný stav vědomí anebo vytvářet vzrušení a očekávání obecenstva. Potom může vystoupit skupina mladých dívek oblečených do "něžných a neposkvrněných" šatů a začít zpívat. Gospely jsou ohromné při vytváření vzrušení a angažovanosti. Uprostřed písně může být některá z dívek "sražena duchem" a upadnout, nebo se chovat jako ovládaná Duchem Svatým. To velmi účinně zvedne napětí v sále. Tady se už začíná míchat taktika hypnózy a konverze. Výsledek je ten, že se pozornost obecenstva zcela zaměří na přinášené sdělení, zatímco okolní prostředí se stává ještě více vzrušené nebo napjaté.
Právě teď, když je vyvolán masový alfa stav, obvykle přinesou koš nebo sběrnou nádobu. V pozadí je slyšet hlas kazatelova asistenta jak v taktu 45 slov za minutu trylkuje, "Dávejte Bohu . . . Dávejte Bohu . . . Dávejte Bohu . . ." A publikum dává. Bůh sice tyto peníze nikdy neuvidí, ale jeho zazobaní představitelé ano.
A teď přichází kazatel ohně a síry. Vyvolává strach a zvyšuje napětí řečmi o Ďáblu, "přijití do pekla", nebo o nadcházejícím Armagedonu.
Na posledním podobném shromáždění které jsem navštívil, mluvil kazatel o krvi, která brzo poteče z každého kohoutku v celé zemi. Také byl posedlý "krvavou sekerou Boží" kterou měl předchozí týden každý vidět nad kazatelnou. Nepochybuji o tom, že ji všichni viděli -- síla sugesce stovky lidí v hypnóze zajistí, že minimálně 10 - 25 procent lidí uvidí cokoliv, co jim bylo sugerováno.
Na většině obrozeneckých shromáždění obvykle následují po kázání "svědectví". Lidé z publika vystupují na jeviště a vyprávějí své příběhy. "Byl jsem mrzák a teď chodím!" "Míval jsem artritidu a teď je pryč!" Je to psychologická manipulace která funguje. Po vyslechnutí mnoha případů zázračných uzdravení, si průměrný člověk s menšími problémy je jist, že může být vyléčen. Místnost je naplněna strachem, pocity viny, silným vzrušením a očekáváním.
Nyní se ti kdo se chtějí uzdravit seřadí podél zdí, nebo jsou vyzváni aby vystoupili dopředu. Kazatel je může uchopit za hlavu a vykřikuje, "Budiž uzdraven!" To uvolní psychickou energii, a pro mnohé přivodí katarzi a očištění. Katarze znamená očištění od potlačených emocí. Jednotliví lidé mohou křičet, padat, nebo dokonce dostat křeče. A je-li katarze účinná, mají šanci, že se uzdraví. Při katarzi (jedna z mozkových fází zmíněných výše), je mozková tabule dočasně smazána a přijímá nové sugesce.
Pro někoho může být uzdravení trvalé. Pro většinu to budou tak čtyři dny po které vydrží hypnotiká sugesce daná subjektu v somnambulním stavu. Dokonce když uzdravení nevydrží, pokud se vrací dotyční každý týden, síla sugesce může průběžně problém potlačovat ... nebo občas může maskovat skutečné problémy které mohou nakonec napáchat velkou škodu.
Neříkám že nedochází ke skutečným uzdravením. Dochází. Možná že dotyčný byl připraven zanechat negativní činnosti která působila jeho potíže, možná to byla Boží práce. Lze to ale vysvětlit se současnými znalostmi funkcí mozku a mysli. Techniky se liší chrám od chrámu. Mnoho používá k vyvolání katarze "mluvení jazyky", zatímco příslušná podívaná vytváří vzrušení a poutá pozornost.
Použití hypnózy v různých náboženstvích je sofistikované, a profesionálové ujišťují, že se stává dokonce ještě efektivnějším. Jeden člověk v Los Angeles navrhuje, staví a přestavuje mnoho kostelů po celé zemi. Říká duchovním co potřebují a jak to používat. Tento člověk ukazuje, že sbírky a finanční příjmy budou dvojnásobné, pokud duchovní použijí jeho instrukce. Sám připouští, že 80 procent jeho snažení se týká osvětlení a zvukového systému.
Vlivný zvuk a náležitě použité osvětlení má základní význam při navozování změněných stavů vědomí -- sám jsem je léta používal ve svých seminářích. Moji účastníci byli ale plně seznámeni s procesem který podstupují a s tím co od něho mohou očekávat.
Šest konverzních technik
Kulty a organizace lidského potenciálu vždy hledají nové členy. Aby je získali, musí navodit správný mozkový stav. A potřebují to často udělat během krátké doby - víkendu nebo dokonce během jediného dne. Následuje popis šesti základních technik používaných pro navození konverze.
Setkání, či trénink se uskutečňuje na místě, kde je účastník odříznut od vnějšího světa. Může to být kdekoliv: v soukromém domě, v odlehlém či venkovském prostředí, nebo dokonce v hotelové tělocvičně, kde je účastníkům povolena jen nejnutnější hygiena.
Při výcviku lidského potenciálu má vedoucí tréninku dlouhou řeč o důležitosti "zachovávání úmluvy" v životě. Účastníci se dozví, že pokud nebudou zachovávat dohodu, jejich život nebude fungovat. Dodržovat smlouvy je dobrá věc, ale vedoucí tréninků ničí lidské hodnoty a zaměňují je za sobecké cíle. Účastníci přísahají sami sobě a svému trenéru, že budou dodržovat jejich dohodu. Kdokoli, kdo to neudělá bude k dohodě donucen zastrašováním, nebo donucen opustit shromáždění. Další krok je souhlasit s kompletním tréninkem, tedy zaručit vysoké procento obrácených pro organizaci. Musí VĚTŠINOU souhlasit že nebudou brát drogy, kouřit a někdy i jíst ... nebo dostanou tak krátký čas na jídlo, že to v nich vyvolává napětí. Pravý účel této dohody je pozměnit vnitřní chemii (metabolismus)což způsobí úzkost a nejspíše vyvolá alespoň lehké poruchy nervového systému, což způsobí zvýšení účinnosti konverze.
Než shromáždění skončí, dohodami se zajistí že noví konvertité půjdou a hledat nové účastníky. Než odejdou, jsou zastrašováním přinuceni aby to udělali. Protože význam dodržování dohody je v jejich hodnotovém žebříčku vysoko, konvertité budou všechny známé přemlouvat k návštěvě úvodní lekce zdarma, kde jim nabídnou další schůzku. Noví konvertité jsou fanatici. Ve skutečnosti interní výraz pro obchod s jedním s největších a nejúspěšnějších výcviků "lidského potenciálu" je "prodej fanatismu".
Nejméně milión lidí to absolvoval a velké procento z nich odchází s aktivovaným duševním "spínačem", který zajistí jejich budoucí loajalitu a podporu když guru nebo organizace zavolá. Představte si politické důsledky a moc těch stovek a tisíců fanatiků naprogramovaných aby podporovali svého guru. Vyvarujte se organizací toho typu, které nabízejí po seminářích další schůzky. Následující schůzky mohou být týdenní setkání, nebo nenákladné semináře na kterých se vás organizace pokusí přemlouvat -- nebo si alespoň pravidelně udržovat nad vámi kontrolu. Jak křesťanští obrozenci brzo zjistili, dlouhodobá kontrola je závislá na dobrém systému řízení a opakování.
Dobře, teď se podíváme na druhý znak, které ukazuje na použití nějaké konverzní taktiky. Pracovní plán je udržován tak dlouho, že způsobí fyzickou a duševní únavu. Toho se dosáhne hlavně dlouhými hodinami během kterých účastníci nedostanou příležitost k odpočinku, nebo přemýšlení.
Třetí známka: techniky používané ke zvýšení napětí v sále.
Za čtvrté: nejistota. Mohl bych strávit celé hodiny vypočítáváním různých technik ke zvýšení napětí a vyvolávání nejistoty a očekávání. V principu, účastnící jsou donuceni odhalit své nitro. Nebo je trenér hrající na pocit viny vyzývá aby vypravovali svá nejvnitřnější tajemství a pocity ostatním účastníkům. Nebo jsou donuceni účastnit se nějaké činnosti, která zdůrazní jejich demaskování. Jedna z nejúspěšnějších metod na human-potential seminářích spočívá v tom, že účastníci se postaví na pódium před obecenstvo a trenér na ně slovně útočí. Průzkum veřejného mínění, prováděný před několika lety ukázal, že pro lidi je jedna z nejnepříjemnějších situací když mají mluvit k publiku. Je to asi na úrovni mytí oken zvenku v 85 patře výškové budovy. Takže si umíte představit jaký strach a napětí to v účastnících vyvolá. Mnoho lidí omdlí, ale většina se vyrovná se stresem pomocí duševního úniku. Doslova vstoupí do alfa stavu, kde se automaticky stanou mnohokrát sugestibilnějšími než jsou normálně. A další smyčka směřující k obrácení je utažená. Dalším znakem používání těchto technik, je zavedení nových odborných termínů, které mají význam pouze pro "zasvěcené" účastníky. Často se také záměrně používá zvrácené nebo nemravné vyjadřování - účastníci se pak necítí ve své kůži, je jim to nepříjemné.
Posledním znakem je, že hovor naprosto postrádá veškerý humor, alespoň dokud nejsou účastníci obráceni. Potom už jsou veselice a smích velice žádoucí, jako symbol "jaké štěstí účastníky potkalo a jakou radost našli". Neříkám, že účast na takových shromážděních nemá dobré výsledky. Může mít. Tvrdím pouze, že účastnící musí vědět co se s nimi děje a musí si uvědomovat, že dlouhodobá účast nemusí být v jejich zájmu.
Před lety jsem vedl profesionální semináře, kde jsem lidi učil jak se stát hypnotizéry, trenéry a rádci. Měl jsem tam mnoho těch, kteří vedli tréninky a shromáždění, přišli a říkali, "Jsem tady protože vím že to co dělám funguje, ale nevím proč." Když zjistili co a jak, mnoho z nich toho nechalo, nebo se rozhodli to dělat jinak, nebo lépe.
Mnoho z těchto trenérů se stalo osobními přáteli, a varovali nás všechny, protože měli zkušenost s tím jakou moc má jediná osoby s mikrofonem a sálem plným lidí. Přidejte trošičku charisma a dosáhnete velkého počtu konvertitů. Smutná pravda je, že velké procento těch kdo se chtějí podělit o svoji moc, jsou - "praví věřící"!
Kultovní shromáždění a tréninky potenciálu jsou ideálním prostředím, kde se dá získat zkušenost z první ruky o tom, co se odborně nazývané "Stokholmský syndrom". Je to situace, ve které začnou ti, kdo jsou zastrašováni, ovládáni nebo utiskováni, obdivovat, milovat, nebo dokonce být sexuálně přitahováni svými strážci a utiskovateli.
Dovolte mi ale uvést varování: Pokud si myslíte, že můžete navštěvovat podobná shromáždění a nezapůsobí to na vás, pravděpodobně jste na omylu. Perfektní příklad je případ ženy, která přišla na Haiti do Guggenheimovy nadace studovat haitský kult Voodoo. Ve své zprávě uváděla, jak může hudba vyvolat nekontrolovatelné tělesné pohyby a změněné stavy vědomí. Ačkoliv dobře rozuměla procesům které to vyvolávají a myslela si že je nad věcí, když začala cítit, že se ji hudba začíná zmocňovat, pokoušela se proti tomu bojovat a odvrátit to. Hněv nebo odpor téměř vždy zajistí konverzi. O chvilku později už byla zcela posedlá hudbou a začala tančit v extázi okolo chatrče Voodoo. Mozková fáze byla vyvolána hudbou a vzrušením a ona se cítila jako znovuzrozená. Jediná šance jak se nenechat ovlivnit takovými setkáními, je být jako Buddha a nedovolit žádným, pozitivním ani negativním, emocím vystoupit na povrch. Takového odstupu je ale schopno pouze pár lidí.
Než budeme pokračovat, vraťme se k šesti známkám konverze. Chci se zmínit o výcvikových táborech americké vlády a armády. Námořní jednotky hovoří o zlomení mužů než je "přestaví" na nové lidi - na námořníky! Tohle přesně dělají, stejně jako sekty které musí zlomit své lidi a přestavět je na šťastné prodavače květin u vás na rohu. Ve výcvikových táborech se používá každá z těch šesti technik. Vzhledem k potřebám vojska nechci soudit jestli je to dobře nebo špatně. FAKT ALE JE, že tito muži jsou podrobováni efektivnímu brainwashingu. Ti kdo se nepodrobí musí být vyloučeni, nebo musí strávit víc času ve výcviku.
Decognition Process (Decognition poznávací)
Jakmile je provedena počáteční konverze, sekty, armádní služby a podobné skupiny nemůžou mít mezi členy netečnost. Členové musí přijímat rozkazy a dělat co se jim řekne, jinak jsou nebezpeční pro organizovanou kontrolu. Toho se běžně dosahuje třemi kroky decognition process.
Prvním krokem je REDUKCE OSTRAŽITOSTI. Dozorci vyvolají špatnou funkci nervového systému, což způsobí obtížné rozlišování mezi fantazií a realitou. Toho se dá docílit několika způsoby. Jeden z nich je špatná strava. Bez Brownies a Koolaid. Cukr vysadí nervový systém. Jemnější je "SPIRITUÁLNÍ DIETA" kterou používá mnoho kultů. Jedí pouze zeleninu a ovoce. Bez obilnin, ořechů, semen, mléčných výrobků, ryb a masa, se jedinec stane duševně "vyprázdněným". NEDOSTATEK SPÁNKU je další způsob jak redukovat ostražitost, zvlášť pokud je kombinován s dlouhými hodinami práce, nebo fyzické činnosti. Stejné výsledky dává také nápor silných a neobvyklých zážitků.
Krok dva je PROGRAMOVÝ ZMATEK: Jste duševně napadán, zatímco vaše ostražitost se zmenšuje jako v kroku jedna. Toho se dosáhne záplavou nových informací, přednášek, diskusních skupin, setkání nebo osobních pohovorů, které obvykle spočívají v tom že dozorce bombarduje jedince otázkami. Během této fáze decognition často splývá realita a iluze a pravděpodobně bude přijata překroucená logika.
Krok tři je ZASTAVENÍ MYSLI: Technika se používá aby došlo k "vyprázdnění" mysli. Jsou tři techniky změněných stavů vědomí, které nejprve vyvolají neklid tím, že dají mysli něco jednoduchého, čím se může zabývat a zaměřit na to vědomí. Opakované použití přináší povznášející pocit a nakonec halucinace. Výsledkem je redukce myšlení a případně, pokud se používá dost dlouho, zastavení všech myšlenek a odstup od kohokoli a čehokoli kromě dozorcova řízení. Převzetí je kompletní. Je důležité si uvědomit, že členové a účastníci, kteří jsou vyzýváni k použití techniky "zastavení myšlení" jim říkají že z toho budou mít prospěch: stanou se "lepšími vojáky" nebo "najdou osvícení".
Jsou tři základní metody zastavování myšlení. První je pochodování: dus, dus, dus. Údery doslova vyvolávají samohypnózu a tedy velkou vnímavost k sugescím.
Druhá zastavovací technika je meditace. Strávíte-li hodinu za hodinou půl dne v meditaci, po několika týdnech je velká pravděpodobnost že se nevrátíte do plného beta vědomí. Budete zůstávat ve stavu alfa vědomí tak dlouho, jak budete meditovat. Neříkám, že je to špatně, pokud to děláte vy sami. Může to být velmi prospěšné. Ale je fakt, že to způsobuje vyprázdnění mysli. Pracoval jsem meditujícími na EEG a výsledky jsou přesvědčivé: čím více meditujete, tím prázdnější se stává vaše mysl, dokud se všechno myšlení nezastaví, zvlášť pokud to děláte často nebo kombinujete s decognition. Některé duchovní skupiny v tom vidí nirvánu -- což je kravina. Je to prostě předvídatelný fyziologický výsledek. a pokud nebe na zemi spočívá v nemyšlení a netečnosti, pak se ptám proč tu tedy jsme.
Třetí technika zastavování je CHVALOZPĚV, a často chvalozpěv v meditaci. Do téhle kategorie se dá také zahrnout "mluvení jazyky".
Všechny tři zastavovací techniky produkují změněný stav vědomí. Může to být velmi prospěšné, pokud jste to VY kdo kontroluje přísun instrukcí a celý proces. Já osobně provádím nejméně jednu samohypnózu denně a vím jak užitečné to pro mně je. Musíte ale vědět, že když používáte tyhle techniky k navození alfa stavu, jste daleko sugestibilnější.
Praví věřící a masová hnutí.
Než uzavřeme tuhle kapitolu o konverzi, chci říct něco o lidech, kteří jsou pro to velmi přístupní (náchylní) a o masových hnutích. Jsem přesvědčen, že nejméně třetina populace je to, co Eric Hoffer nazývá "praví věřící". Jsou to účastníci a stoupenci... lidé kteří chtějí odevzdat svou moc. Hledají odpovědi, smysl a osvícení zvenku, mimo sebe.
Hoffer, který napsal PRAVÝ VĚŘÍCÍ, klasické dílo o masových hnutích říká, "pravý věřící netouží po opoře nebo rozvoji sebe sama, ale touží se zbavit nepotřebného já. Nejsou stoupenci proto že by toužili po osobním rozvoji, ale proto že to může uspokojit jejich hněv na sebe samé!" Hoffer také říká že praví věřící "jsou věčně nedostateční a věčně nejistí"!
Znám to z vlastní zkušenosti. V mých letech řídících tréninků jsem na to stále znovu narážel. Jediné co mohu udělat, je ukázat jim, že to co hledají je Pravé JÁ uvnitř. Říkám jim, že základ spirituality je zodpovědnost za sebe a seberealizace. Ale většina pravých věřících prostě řekne že nejsem dost duchovní a jdou hledat někoho kdo jim poskytne dogma a to po čem touží.
Nikdy nepodceňujte možné nebezpečí z těchto lidí. Mohou se snadno stát fanatiky kteří budou ochotně pracovat a umírat pro své svaté důvody. Je to náhrada za jejich ztracenou sebedůvěru a nabízí jim to individuální naději. The Moral Majority (Morální většina) je tvořena pravými věřícími. Všechny kulty sestávají z pravých věřících. Najdete je v politice, kostelech, byznysu a skupinách bojovníků za cokoli. V těchhle organizacích jsou fanatici.
Masová hnutí mají obvykle charismatického vůdce. Stoupenci chtějí obrátit ostatní na svůj způsob života, nebo ho nařídit, je-li to nutné, zákony které vnutí ostatním jejich názor. Dokazují to aktivity Morální většiny. Znamená to donutit ostatní za pomoci zbraní a trestů, což je na hranici zákonného nátlaku.
Pro úspěch masového hnutí je zapotřebí obecná nenávist, nepřítel, nebo ďábel. Znovuzrození křesťané mají Satana, ale to ještě není dost, tak přidali záhadno, a v poslední době všechny kdo se staví proti spojování kostelů a politiky. V případě revolucí ďábla obvykle nahrazuje vládnoucí moc, nebo šlechta.
Existují i masová hnutí bez ďábla, ale zřídka dojdou většího rozšíření. Praví věřící jsou duševně nevyrovnaní nebo nejistí lidé, nebo ti kdo jsou beznadějní, či bez přátel. Lidé nehledají spříznění když milují, ale pokud nenávidí tak ano. A ti kdo touží po novém životě a novém řádu cítí, že staré zvyky musí být zlikvidovány, než vybudují nový řád.
Přesvědčovací techniky
Přesvědčování není technicky vzato brainwashing, ale je to manipulace s lidskou
myslí někým jiným, aniž by si manipulovaná společnost byla vědoma co způsobilo posun jejího mínění. Máme čas uvést pouze ty základní z tisíců dnes používaných technik, ale základem přesvědčování je vždy přístup k vašemu PRAVÉMU MOZKU.
Levá část vašeho mozku je analytická a racionální. Pravá je tvořivá a imaginativní. To je sice velmi zjednodušené, ale pro vysvětlení to stačí. Takže účelem je rozptýlit levou polokouli a udržet ji v činnosti. V ideálním případě přesvědčovač navodí změněný stav vědomí při otevřených očích, což způsobí posun od beta vědomí k alfa; dá se to zjistit na EEG.
Nejdřív si ukážeme příklad zaneprázdnění levé poloviny. Politici používají tyhle účinné techniky pořád; právníci používají mnoho variant. Jak jsem říkal "utahují smyčky".
Předpokládejme teď, že se díváte na politika při projevu. Nejdřív může navodit to, čemu se říká "vyvolání souhlasu". Jsou to tvrzení která způsobí, že posluchači začnou přitakávat; můžou dokonce nevědomky pokyvovat hlavami. Teď přijde utvrzování. Jsou to obvykle tvrzení o kterých by se dalo debatovat, jakmile však má politik souhlas obecenstva, je ve výhodě protože všichni souhlasí dál. Nakonec přichází sugesce. Tedy to co politik chce abyste udělali. Protože jste souhlasili po celou dobu, je pravděpodobné, že se necháte přesvědčit a přijmete sugesci. Když teď budete poslouchat politický projev pozorně, zjistíte že první tři body jsou "vyvolávání souhlasu", další tři jsou utvrzování a nakonec následuje sugesce.
"Dámy a pánové: nelíbí se vám vysoké ceny potravin? Vadí vám astronomické ceny benzínu? Jste znechuceni nekontrolovatelnou inflací? Jo, víte že strana Taata připustila za minulý rok 18 procent inflace; víte že kriminalita se zvýšila o 50 procent za posledních 12 měsíců, a víte také že vaše platy sotva pokryjí vaše výdaje. Dobrá, odpověď na všechny problémy je zvolit do Senátu mně, Johna Tohoatoho."
Myslím že už jste to někde slyšeli. Můžete si také počkat na to čemu se říká Vložený příkaz. V hlavní části řečník začne gestikulovat levou rukou, což jak ukazuje výzkum, má lepší přístup k vašemu pravému mozku. Dnešní politici a řečníci orientovaní na veřejná média jsou často pečlivě trénováni specialisty, kteří použijí každý trik - starý i nový - aby vás zmanipulovali tak, že přijmete jejich kandidáta.
Koncepce a techniky Neuro-lingvistiky jsou tak pečlivě chráněny, že jsem s obtížemi zjistil, že dokonce i mluvit o nich nebo něco publikovat může přivodit právní problémy. Přesto je Neuro-lingvistický trénink snadno dostupný každému, kdo je ochoten tomu věnovat čas a peníze. Je to jedna z nejdůvtipnějších a nejůčinějších manipulací s jakou jsem se zatím setkal. Jeden přítel, který nedávno navštěvoval dvoutýdenní seminář neurolingvistiky zjistil, že mnoho lidí se kterými v pauzách mluvil byli vládní lidé.
[ Pozn. neurolingvistické programování (NLP) je podle toho co jsem zjistil v podstatě snobský výraz pro autosugesci. Je to trochu propracovanější metoda ]
Jiná technika se kterou se právě seznamuji, je neuvěřitelně choulostivá. Říká se tomu Roztrušovací technika. Princip je ten, že slovy říkáte jednu věc, ale do podvědomí posluchačů vštípíte něco docela jiného.
Vezměme si příklad: řekněme že se díváte na televizního komentátora který říká tohle: SENÁTOR JOHNSON pomáhá místním úřadům objasnit hloupé chyby společností přispívajících k jadernému znečišťování. Zní to jako zpráva o prostém faktu, ale když komentátor zdůrazňuje ta správná slova, a zvlášť když při určitých slovech správně gestikuluje rukama, můžete si odnést dojem, že senátor Johnson je idiot. To byl podsunutý význam zprávy a komentátor nemůže být nařčen že něco takového řekl.
Přesvědčovací techniky se také často používají v menším měřítku se stejnou účinností. Pojišťováci například vědí, že jejich historky jsou daleko efektivnější, když vás přimějí v duchu si je představit. To je komunikace s pravým mozkem. Tak například můžou přestat v rozhovoru, rozhlédnout se vaším obývákem a říct, "Umíte si jen představit tenhle krásný dům do základů vyhořelý?" Jasně že umíte! Je to jedna z vašich podvědomých obav a když vás přiměje si to představit, snáz vás potom dostrká k podpisu pojistky.
Členové hnutí Hare Krishna kteří operují na každém letišti používají to, čemu říkám technika ŠOKU A ZMATKU k zaneprázdnění levého mozku a komunikaci přímo s pravým. Když jsem jednou čekal na letadlo, sledoval jsem jednoho víc než hodinu. Používal techniku při které vždy před někoho téměř skočil. Zpočátku vykřikoval, pak klesl hlasem, vytáhl knížku a požadoval nějaké peníze jako příspěvek. Když jsou lidé šokováni, obvykle ucouvnou. V tomhle případě byli šokováni podivným zjevem který se před nimi zhmotnil a křikem Krishnova vyznavače. Při další rozmluvě se dostali do alfa stavu, protože se chtěli podvědomě ochránit před realitou před nimi. V alfa stavu byli velmi sugestibilní a tak si knížku vzali; v okamžiku kdy vzali knihu, cítili vinu a tak podlehli i druhé sugesci: dali peníze. Všichni máme v sobě zakódováno, že když něco dostaneme, musíme za to něco dát -- v tomhle případě peníze. Když jsem to sledoval, byl jsem dost blízko, abych si všiml, že mnoho lidí jeví vnější známky alfa stavu -- jejich zorničky byly rozšířené.
Podvědomé (subliminální) programování.
Subliminaly jsou skryté sugesce, které přijímáte pouze podvědomě. Mohou být zvukové, skryté v hudbě, nebo vizuální, rozptýlené v promítaném filmu tak že je nedokážete postřehnout, nebo chytře vkomponované do obrazu nebo kresby.
Většina podprahových reprogramovacích kazet nabízí slovní sugesce zaznamenané s nízkou hlasitostí (těsně pod prahem slyšitelnosti). O účinnosti této techniky pochybuji -- když sugesce není slyšet, nemůže působit a proto jsou záznamy pod prahem slyšitelnosti neúčinné. Starší subliminální techniky používaly hlasitost, která sledovala hlasitost hudby, takže se sugesce nedala rozlišit bez parametrického ekvalizéru. Tahle technologie je ale patentovaná a když jsem chtěl vyvinout vlastní sérii subliminálních audiokazet, ukázala se vyjednávání s držiteli patentů bezvýsledná. Můj advokát získal kopie patentů které jsem dal jednomu nadanému hollywoodskému zvukaři a požádal ho aby vytvořil nějakou novou techniku. Přišel na způsob psycho-akustické modifikace sugescí, takže jsou modifikovány stejnými akordy a frekvencemi jako hudba, což způsobí, že se stanou její součástí. Zjistili jsme, že při použití téhle technologie neexistuje způsob jak sugesce redukcí některých frekvencí objevit. Jinými slovy, ačkoliv podvědomí sugesce slyší, nelze je objevit ani s tím nejlepším vybavením.
Když jsme byli schopni vytvořit podobnou techniku tak snadno, můžu si jen představovat kam až byla dovedena s neomezenými vládními fondy, nebo příjmy z reklamy. A třesu se při pomyšlení na propagandistické a obchodní manipulace, kterým jsme denně vystavováni. Neexistuje prostě způsob jak zjistit, co je pod hudbou skryto. Možná je dokonce možné skrýt další hlas za ten který posloucháte.
Seriál Phdr. Bryana Wilsona o subliminalech v reklamních a politických kampaních dobře dokumentuje zneužívání téhle techniky v mnoha oblastech, zvlášť tištěné reklamy v novinách, časopisech a na plakátech.
Důležitá otázka je: a funguje to? Zaručuji vám, že funguje. Ne pouze na základě ohlasů na moje kazety, ale podle výsledků programu používání sugescí pod hudbou v obchodních domech. Pravděpodobně jediná sugerovaná instrukce je nekrást. Jeden z řetězců obchodních domů na východním pobřeží ohlásil, že po devíti měsících testování, klesl počet krádeží o 37%.
Článek v technickém magazínu "Brain-Mind Bulletin" z r. 1984 od ředitele Laboratoře poznávací psychofyziologie na University of Illinois tvrdí, že až 99% naší poznávací činnosti může být podvědomé. Obsáhlá zpráva končí tvrzením, "tato zjištění podporují subliminální přístup, jako jsou nahrané sugesce pro hubnutí a terapeutické použití pro hypnózu a Neuro Linguistic Programming (NLP)."
Masové zneužití (davová psychóza)
Mohl bych vypravovat mnoho historek na podporu subliminálního programování, ale raději využiji čas k tomu abych vám ukázal, že se používají daleko důmyslnější formy takového programování.
Mám osobní zkušenost z Los Angeleského auditoria, kde se sešlo přes 10 000 lidí, aby si poslechli obvyklou charismatickou osobu. Dvacet minut po vstupu do auditoria jsem si uvědomil, že se dostávám do změněného stavu. Moji společníci zažívali to samé. Protože je to naše práce, uvědomovali jsme si co se to s námi děje, ostatní ale ne. To co vypadalo jako spontánní projev, se při bližším pozorování ukázalo být rafinovanou manipulací. Jediná věc která mohla způsobit vznik transu, byly vibrace 6 - 7 cyklů za sekundu, které se ozývaly pod zvukem klimatizace. Ty zvláštní vibrace navozovaly alfa stav, což činilo posluchače vysoce vnímavými. 10 - 25% populace je schopno dosáhnout ve změněném stavu vědomí somnambulního stavu. Tito lidé mohou přijímat řečníkovy sugesce jako příkazy.
Vibrato
To vede ke zmínce o vibratu. Vibrato je třaslavý, chvějivý efekt, používaný pro vokální nebo instrumentální hudbu.A cyklické těkání způsobuje, že se lidé dostávají do změněného stavu vědomí. V jedné epoše anglických dějin nesměli zpěváci, jejichž hlas obsahoval výrazné vibrato, vystupovat na veřejnosti, protože posluchači by se dostávali do změněných stavů a měli vidiny, často sexuální povahy.
Lidé kteří navštěvují operu, nebo kteří mají rádi zpěváky jako Mario Lanza znají důvěrně tento stav vyvolávaný umělci.
ELF
Teď se přenesme trochu dál. Existují také neslyšitelné ELF (extra-low-frequency). Jsou elektromagnetické povahy. Jedním ze základních využití ELF je komunikace s našimi ponorkami. Dr.Andria Puharich, vysoce uznávaný výzkumník, pokoušející se varovat U.S úřady že Rusové používají ELF, provedl experiment. Dobrovolníci byli připojeni na EEG. Byli uzavřeni do kovové místnosti, kam nemohl proniknout normální signál.
Puharich pak vysílal na dobrovolníky ELF vlny. ELF procházejí přímo zemí a samozřejmě i kovovými zdmi. Ti kdo byli vevnitř nemohli vědět jestli signál byl, nebo nebyl vyslán. A Pluharich sledoval přístroje: 30 procent těch co byli uvnitř, přijali ELF signál během šesti až deseti sekund.
Když říkám "přijali" myslím tím že jejich chování odpovídalo předpokládaným změnám při určitých frekvencích. Vlny pod 6 Hz způsobily že se osoby staly emočně velmi zmatené, a dokonce došlo k poruše tělesných funkcí. Při 8.2 se cítili velmi dobře ... asi jako při mistrovské meditaci, kterou se učili po mnoho let. 11 - 11.3 Hz vyvolaly vlny depresí, vedoucí k odbojnému chování.
Neurofon (neuro telefon)
Dr. Patrick Flanagan je můj osobní přítel. Na počátku šedesátých let byl jako teeneager uváděn jako jeden z předních světových vědců v magazínu "Life". Mezi mnoha jeho vynálezy byl přístroj nazývaný Neurophon -- elektronická pomůcka umožňující úspěšné programování sugescí přímo kontaktem s kůží. Když chtěl toto zařízení patentovat, požadovala vláda aby dokázal že funguje. Když to udělal, Národní bezpečnostní agentura (NSA) neurophon zkonfiskovala. Patrikovi trvalo dva roky právních bojů, než ho získal zpátky.
Při použití tohoto zařízení nic neslyšíte, ani nevidíte. Působí přímo na kůži, což je jak Patrik tvrdí, zdroj zvláštního smyslu. Kůže obsahuje více čidel pro teplo, dotyk, bolest, vibrace a elektrická pole, než jiné části lidského těla. V jednom ze svých nedávných testů, vedl Patrik dva identické semináře pro vojáky -- jednu noc jeden a následující noc další, protože by se místnosti najednou všichni nevešli. První skupina se ukázala jako velmi upjatá a neochotná odpovídat. Patrik proto strávil další den výrobou speciální pásky pro přehrávání na druhém semináři. Páska instruovala posluchače, aby byli velmi srdeční a vnímaví, aby je "svrběly" ruce. Páska byla přehrávána neurophonem připojeným k drátu vedoucímu pod stropem místnosti. Nebyly tam žádné reproduktory, takže nebylo nic slyšet, a přesto byla zpráva úspěšně vyslána přímo do mozku posluchačů. Posluchači byli srdeční a spolupracující přesně jak byli naprogramováni, jinak bych se o tom samozřejmě nezmiňoval.
Zjistili jsme, že čím víc se v dnešních vysoce pokročilých technologiích naučíme o fungování lidských bytostí, tím víc se naučíme o tom jak je ovládat. A co mě děsí pravděpodobně nejvíc je to, že prostředí pro převzetí kontroly je již vhodné! Televize u vás v obýváku a v ložnici, dělá daleko víc než že vás jen baví.
Než budu pokračovat, dovolte mi poukázat ještě na něco jiného o změněných stavech vědomí. Když se dostanete do změněného stavu, přenesete se přímo do pravého mozku, což způsobí uvolnění tělesných opiátů: enkefalinů a beta endorfinů, které jsou chemicky téměř totožné s opiem. Jinými slovy, cítíte se dobře... a chcete se do podobného stavu zase vrátit.
[Pozn. Endorfiny se samozřejmě vyplavují i při ostatních činnostech, zejména po jídle, při sportu a sexu. Zkrátka když je nám dobře. Od enkefalinů se liší především svým umístěním. Zatímco enkefaliny jsou obsaženy převážně v místech, kde se stýkají nervové buňky, endorfiny jsou obsaženy v hypofýze - tj.žláza s vnitřní sekrecí, která má výsadní, řídící postavení. Jsou taky v ledvinách, placentě a jinde ]
Nedávný výzkum Herberta Krugmana ukazuje, že když diváci sledují televizi, převyšuje aktivita pravého mozku levý v poměru dvě ku jedné. Jednodušeji, diváci jsou ve změněném stavu vědomí ... často až v transu. Získávají beta-endorfinovou "závislost".
Aby změřil rozpětí pozornosti, psychofyziolog Thomas Mulholland z Veterans Hospital v Bedfordu v Massachusetts připojil malé diváky na EEG tak, že se televizor vypnul vždy, když dětský mozek produkoval většinu alfa vln. Ačkoli dětem řekli aby se soustředily, jen pár z nich dokázalo udržet pozornost víc než 30 sekund!
Mnoho diváků je už hypnotizováno. Prohloubení transu je snadné. Jeden jednoduchý způsob je vložit do filmu prázdné černé políčko na každých 32 promítaných políček. To vytvoří pulsování 45 bliků za minutu, které může zaznamenat pouze podvědomí -- ideální tempo k navození hluboké hypnózy.
Reklamy nebo sugesce uváděné v takovém alfa stav navozujícím vysílání divák daleko lépe přijme. Velké procento diváků kteří jsou schopni upadnout do hlubokého somnambulního stavu může všechny takové sugesce a návrhy přijímat jako příkazy -- dokud mu nepřikáží něco, co odporuje jeho morálce, víře, nebo pudu sebezáchovy.
Prostředí pro to je už tady. Ve věku 16 let děti už strávily 10.000 až 15.000 hodin sledováním televize -- to je víc času než stráví ve škole! V průměrné rodině je televize zapnutá 6 hodin a 44 minut denně. To je o devět minut víc než vloni a třikrát víc než v 70 letech.
Samozřejmě to není lepší. Rapidně se blížíme ke světu alfa-stavu -- Orwellovskému světu "1984" -- mírní, se skelným pohledem a poslušně přijímající rozkazy.
Výzkum Jacoba Jacobiho, psychologa na Purdue University, zjistil, že z 2700 testovaných osob, 90 procent neporozumělo dokonce ani jednoduchému komerčnímu programu. Pouhou minutu po sledování, typický divák nezodpoví 23 - 36 procent otázek o tom co viděl. Samozřejmě, že nezodpoví -- byl v transu! Když jste v hlubokém transu, musíte dostat příkaz k zapamatování, jinak zapomínáte automaticky.
To, o čem jsem se tady zmínil, představuje pouze špičku ledovce. Když začnete kombinovat subliminální zprávy skryté v hudbě, podvědomé vjemy na obrazovce a hypnotické zrakové efekty podporované trans navozujícím rytmem ... jste vystaveni velice efektivnímu brainwashingu. Každou hodinou kterou strávíte u televize jste závislejší. A pokud si myslíte že proti tomu jsou zákony, jste na omylu. Nejsou! Existují zřejmě mocní lidé, kterým věci vyhovují tak jak jsou. Asi mají své plány.
zdroj: http://www.kpufo.cz/
7.8.2009
Úvod
Jmenuji se Dick Sutphen a tahle páska je rozšířenou verzí mojí přednášky na Světovém kongresu profesionálních hypnotizérů v Las Vegas v Nevadě. Ačkoliv nahrávka je chráněna autorskými právy před neoprávněným kopírováním za účelem prodeje dalšími společnostmi, v tomhle případě vyzývám každého ke tvorbě kopií a šíření mezi přátele, nebo kohokoliv jiného za účelem co největšího rozšíření těchto informací.
Ačkoliv jsem měl o tomhle tématu mnoho rozhovorů v místních a regionálních rozhlasových a televizních pořadech, rozsáhlé masové rozšíření je zřejmě zablokováno. Samotné stanice které to uvedly, nebo případně jejich sponzoři by se totiž mohly stát předmětem vyšetřování. Jisté vládní úřady si zřejmě nepřejí aby tyto informace vešly v obecnou známost.
Všechno o čem budu vyprávět představuje pouze povrch problému. Nevím jak se dá zneužívání těchto technik zastavit. Nemyslím že je možné mít zákony proti něčemu, co se často nedá ani objevit natož prokázat; a jestliže zákonodárci sami tyto techniky používají, je malá naděje, že by se takové zákony uplatňovaly. Vím, že první krok ke změně, je vzbudit zájem. V tomhle případě to bude pravděpodobně jenom výsledek podzemního úsilí.
Když mluvím o tomhle tématu, mluvím o své vlastní práci. Znám ji, a vím jak účinná může být. Vyrábím hypnotické a subliminální kazety a na některých mých seminářích používám konverzní taktiku, abych pomohl účastníkům stát se soběstačnými a nezávislými. Ale vždycky když tyto techniky použiji, poukážu na to, že je používám, a účastníci se mohou sami rozhodnout jestli se jich zúčastní nebo ne. Oni také vědí jaké budou výsledky toho, čeho se účastní.
Tak, na začátek chci uvést nejzákladnější fakta o brainwashingu.
Zrození přeměny
PŘEMĚNA je eufemismus pro BRAINWASHING ... a každá studie o brainwashingu musí začít studiem Křesťanského obrození v Americe osmnáctého století.
[ Pozn. S úplně prvním použitím brainwashingu se Evropani setkali při křížových taženích. Šlo o mohamedánskou sektu založenou v 11. století. Měla sedm stupňů, z nichž nejhroznější byli fedáviové, vykonavatelé vůle velmistrovy. Velmistr si vybíral za fedávie smyslné a fanatické mladíky a dal je omámené hašišem donést do zahrady plné květin, vůní, drahých jídel a krásných dívek. Ti pak byli ke všemu odhodláni, protože si mysleli, že byli v ráji. Zvlášť vraždili každého, koho jim velmistr označil, i když byl obklopen zástupem ozbrojenců. Odtud pochází francouzské slovo assassin - úkladný vrah.]
Jak se zdá, techniku objevil náhodně Jonathan Edwards během náboženských tažení v r. 1735 v Northamptonu, Massachusets. Ovlivněni pocitem viny a obavami z rostoucího napětí byli "hříšníci" navštěvující jeho obrodná setkání zlomeni a zcela podrobeni. Technicky, to co Edwards dělal, bylo vymazání mozku tak, že mysl přijala nové naprogramování. Problém byl ten, že nový vstup byl negativní. Říkal jim, "Jste hříšníci! Přijdete do pekla!"
Výsledkem bylo, že jeden člověk spáchal sebevraždu a další se o ni pokusil. A sousedé za sebevražedného uváděli, že oni také byli tak hluboce ovlivněni, že ačkoliv měli nalézt "věčnou spásu", byli zachváceni ďábelským pokušením ukončit vlastní život.
Jakmile kazatel, vůdce sekty, manipulátor, nebo autoritativní postava vytvoří takový mozkový stav, že smaže obsah "mozkové tabule", jeho osoba (subjekt) je mu široce otevřena. Nový vstup ve formě sugesce může nahradit její předchozí myšlenky. Protože Edwards do konce obrození nezměnil své zprávy na pozitivní, mnoho lidí přijalo negativní sugesce a činy.
Charles J. Finny byl další křesťanský obrozenec, který používal stejné techniky při masivních obráceních na víru v New Yorku. Tyto techniky se stále používají i dnes Obrozenými křesťany, sektami, kulty, středisky výcviku lidského potenciálu, na některých obchodních shromážděních, a vojenskými službami Spojených Států ... to abych vyjmenoval jen několik.
Chtěl bych poukázat na to, že si nemyslím, že by většina obroditelských kazatelů prováděla, nebo vůbec znala techniky brainwashingu. Edwards prostě zakopl o techniku která fungovala a ostatní ji kopírovali více než dvěstě let. A čím sofistikovanější jsou naše znalosti a technologie, tím efektivnějších obrácení se dosahuje. Jsem silně přesvědčen že to je jedna z hlavních příčin rostoucího vzestupu křesťanského fundamentalismu, specielně v televizních show, zatímco většina skutečných křesťanských církví je na ústupu.
[ Pozn. Je potřeba si uvědomit, že tzv. Znovuzrození křesťané a podobné křesťanské proudy o kterých se tady bude mluvit, nemají s křesťanstvím jak ho známe my nic společného. Nejblíže tomu jsou asi sekty jako Jehovisti nebo Mormoni. Účelem pro ně není víra, ale zisk. ]
Tři mozkové fáze
Křesťané možná byli první kdo úspěšně formuloval brainwashing, ale my se teď podíváme kvůli technickému vysvětlení za ruským vědcem Pavlovem. Jeho práce se zvířaty otevřela na počátku roku 1900 dveře budoucímu výzkumu člověka. Po ruské revoluci Lenin rychle pochopil význam Pavlovova výzkumu a moc kterou v sobě skrývá.
Pavlov určil tři rozdílné stavy mezního útlumu. První je rovnocenná (EQUIVALENT) fáze, ve které mozek dává stejnou odezvu na silné i slabé podněty. Druhá je paradoxní fáze, ve které mozek reaguje silněji na slabé podněty. A třetí je Ultra paradoxní fáze ve které se podmíněné reakce a vzory chování mění od pozitivních k negativním nebo naopak.
Jak postupujeme skrze každou fázi, stupeň přeměny se stává efektivnějším a kompletnějším. Způsoby jak dosáhnout konverze jsou různé, ale prvním krokem v politickém, nebo náboženském brainwashingu je práce s emocemi jednotlivce nebo skupiny tak dlouho, až se dosáhne abnormální míry zlosti, strachu, odevzdání, nebo nervového napětí.
Postupnými výsledky takových duševních stavů je narušení soudnosti a zvýšení sugestibility. Čím víc takových podmínek se uplatní tím více se projeví. Jakmile dojde ke katarzi, nebo první mozkové fázi, kompletní duševní kontrola se stává snazší. Stávající duševní naprogramování lze nahradit novými vzory myšlení a chování.
Jiná často používaná fyziologická zbraň k modifikaci normálních mozkových funkcí je odepření jídla, cukrová dieta, fyzické nepohodlí, řízené dýchání, prozpěvování manter v meditacích, odhalení děsivých tajemství, speciální světelné a zvukové efekty, nebo intoxikace drogami.
Stejných výsledků se dá dosáhnout v současných psychiatrických ústavech elektrickými šoky, a dokonce snížením hladiny cukru v krvi pomocí inzulínových injekcí.
Než začnu mluvit o tom jak se některé z těchto metod aplikují, chtěl bych poznamenat že hypnóza a konverzní metody jsou dvě odlišné věci, a že konverzní techniky jsou daleko účinnější. Nicméně se tyhle dvě techniky často kombinují - se sinými výsledky.
Jak pracují obrodní kazatelé
Chcete-li vidět obrodného kazatele při práci, nejspíš jich pár najdete ve vašem městě. Jděte do jejich modlitebny či stanu před zahájením bohoslužeb, sedněte si dozaduBitva o Vaši mysl aneb vymývání "Vašich" mozků V., asi do třech čtvrtin sálu. S největší pravděpodobností bude hrát tichá opakující se hudba, zatímco lidé přicházejí na bohoslužbu. Opakované bubnování, nejlépe v rozmezí 45 - 72 úderů za minutu (rytmus blízký tlukotu lidského srdce), je velmi hypnotický a může navodit u velké většiny lidí změněný stav vědomí při otevřených očích. A jakmile jste v alfa stavu, jste nejméně 25krát vnímavější a přístupnější sugescím než v plném beta vědomí. Hudba je pravděpodobně stejná při každé bohoslužbě, nebo alespoň obsahuje stejné bicí, a mnoho lidí se dostane do změněného stavu skoro okamžitě po vstupu do svatyně. Podvědomě vyvolají svůj stav mysli při poslední bohoslužbě a reagují v souladu s post - hypnotickou sugescí.
[Pozn. To že v alfa stavu je člověk vnímavější, se využívá při metodě výuky zvané superlearning, či sugestopedie. Vyvinul ji v r. 1956 bulharský profesor LozanovBitva o Vaši mysl aneb vymývání "Vašich" mozků V. a v r. 1971 bylo ve Varně pořádáno její první sympózium. ]
Sledujte lidi čekající na začátek bohoslužby. Mnoho jich bude jevit vnější známky strnulé tělesné relaxace a lehce rozšířených očí. Často se začnou kývat v křesle dopředu a dozadu s rukama ve vzduchu. Posléze pravděpodobně přijde pastorův asistent. Obvykle mluví s dobrým "hlasovým trylkem".
Technika hlasového trylku.
"Hlasový trylek" je tempový styl řeči, užívaný hypnotizéry když navozují trans. Také ho užívá mnoho právníků, někteří z nich jsou dobře trénovaní hypnotizéři, když chtějí nějakou myšlenku pevně zakotvit v hlavách poroty. Hlasový trylek může znít jako by řečník mluvil do tikotu metronomu, nebo to může znít jako že zdůrazňuje každé slovo v jednotvárném vzorovém stylu. Slova budou obvykle pronášena rychlostí 45 - 60 za minutu, k dosažení maximálního hypnotického efektu.
Teď začne pomocný pastor "výstavbový proces". Začne vyvolávat změněný stav vědomí anebo vytvářet vzrušení a očekávání obecenstva. Potom může vystoupit skupina mladých dívek oblečených do "něžných a neposkvrněných" šatů a začít zpívat. Gospely jsou ohromné při vytváření vzrušení a angažovanosti. Uprostřed písně může být některá z dívek "sražena duchem" a upadnout, nebo se chovat jako ovládaná Duchem Svatým. To velmi účinně zvedne napětí v sále. Tady se už začíná míchat taktika hypnózy a konverze. Výsledek je ten, že se pozornost obecenstva zcela zaměří na přinášené sdělení, zatímco okolní prostředí se stává ještě více vzrušené nebo napjaté.
Právě teď, když je vyvolán masový alfa stav, obvykle přinesou koš nebo sběrnou nádobu. V pozadí je slyšet hlas kazatelova asistenta jak v taktu 45 slov za minutu trylkuje, "Dávejte Bohu . . . Dávejte Bohu . . . Dávejte Bohu . . ." A publikum dává. Bůh sice tyto peníze nikdy neuvidí, ale jeho zazobaní představitelé ano.
A teď přichází kazatel ohně a síry. Vyvolává strach a zvyšuje napětí řečmi o Ďáblu, "přijití do pekla", nebo o nadcházejícím Armagedonu.
Na posledním podobném shromáždění které jsem navštívil, mluvil kazatel o krvi, která brzo poteče z každého kohoutku v celé zemi. Také byl posedlý "krvavou sekerou Boží" kterou měl předchozí týden každý vidět nad kazatelnou. Nepochybuji o tom, že ji všichni viděli -- síla sugesce stovky lidí v hypnóze zajistí, že minimálně 10 - 25 procent lidí uvidí cokoliv, co jim bylo sugerováno.
Na většině obrozeneckých shromáždění obvykle následují po kázání "svědectví". Lidé z publika vystupují na jeviště a vyprávějí své příběhy. "Byl jsem mrzák a teď chodím!" "Míval jsem artritidu a teď je pryč!" Je to psychologická manipulace která funguje. Po vyslechnutí mnoha případů zázračných uzdravení, si průměrný člověk s menšími problémy je jist, že může být vyléčen. Místnost je naplněna strachem, pocity viny, silným vzrušením a očekáváním.
Nyní se ti kdo se chtějí uzdravit seřadí podél zdí, nebo jsou vyzváni aby vystoupili dopředu. Kazatel je může uchopit za hlavu a vykřikuje, "Budiž uzdraven!" To uvolní psychickou energii, a pro mnohé přivodí katarzi a očištění. Katarze znamená očištění od potlačených emocí. Jednotliví lidé mohou křičet, padat, nebo dokonce dostat křeče. A je-li katarze účinná, mají šanci, že se uzdraví. Při katarzi (jedna z mozkových fází zmíněných výše), je mozková tabule dočasně smazána a přijímá nové sugesce.
Pro někoho může být uzdravení trvalé. Pro většinu to budou tak čtyři dny po které vydrží hypnotiká sugesce daná subjektu v somnambulním stavu. Dokonce když uzdravení nevydrží, pokud se vrací dotyční každý týden, síla sugesce může průběžně problém potlačovat ... nebo občas může maskovat skutečné problémy které mohou nakonec napáchat velkou škodu.
Neříkám že nedochází ke skutečným uzdravením. Dochází. Možná že dotyčný byl připraven zanechat negativní činnosti která působila jeho potíže, možná to byla Boží práce. Lze to ale vysvětlit se současnými znalostmi funkcí mozku a mysli. Techniky se liší chrám od chrámu. Mnoho používá k vyvolání katarze "mluvení jazyky", zatímco příslušná podívaná vytváří vzrušení a poutá pozornost.
Použití hypnózy v různých náboženstvích je sofistikované, a profesionálové ujišťují, že se stává dokonce ještě efektivnějším. Jeden člověk v Los Angeles navrhuje, staví a přestavuje mnoho kostelů po celé zemi. Říká duchovním co potřebují a jak to používat. Tento člověk ukazuje, že sbírky a finanční příjmy budou dvojnásobné, pokud duchovní použijí jeho instrukce. Sám připouští, že 80 procent jeho snažení se týká osvětlení a zvukového systému.
Vlivný zvuk a náležitě použité osvětlení má základní význam při navozování změněných stavů vědomí -- sám jsem je léta používal ve svých seminářích. Moji účastníci byli ale plně seznámeni s procesem který podstupují a s tím co od něho mohou očekávat.
Šest konverzních technik
Kulty a organizace lidského potenciálu vždy hledají nové členy. Aby je získali, musí navodit správný mozkový stav. A potřebují to často udělat během krátké doby - víkendu nebo dokonce během jediného dne. Následuje popis šesti základních technik používaných pro navození konverze.
Setkání, či trénink se uskutečňuje na místě, kde je účastník odříznut od vnějšího světa. Může to být kdekoliv: v soukromém domě, v odlehlém či venkovském prostředí, nebo dokonce v hotelové tělocvičně, kde je účastníkům povolena jen nejnutnější hygiena.
Při výcviku lidského potenciálu má vedoucí tréninku dlouhou řeč o důležitosti "zachovávání úmluvy" v životě. Účastníci se dozví, že pokud nebudou zachovávat dohodu, jejich život nebude fungovat. Dodržovat smlouvy je dobrá věc, ale vedoucí tréninků ničí lidské hodnoty a zaměňují je za sobecké cíle. Účastníci přísahají sami sobě a svému trenéru, že budou dodržovat jejich dohodu. Kdokoli, kdo to neudělá bude k dohodě donucen zastrašováním, nebo donucen opustit shromáždění. Další krok je souhlasit s kompletním tréninkem, tedy zaručit vysoké procento obrácených pro organizaci. Musí VĚTŠINOU souhlasit že nebudou brát drogy, kouřit a někdy i jíst ... nebo dostanou tak krátký čas na jídlo, že to v nich vyvolává napětí. Pravý účel této dohody je pozměnit vnitřní chemii (metabolismus)což způsobí úzkost a nejspíše vyvolá alespoň lehké poruchy nervového systému, což způsobí zvýšení účinnosti konverze.
Než shromáždění skončí, dohodami se zajistí že noví konvertité půjdou a hledat nové účastníky. Než odejdou, jsou zastrašováním přinuceni aby to udělali. Protože význam dodržování dohody je v jejich hodnotovém žebříčku vysoko, konvertité budou všechny známé přemlouvat k návštěvě úvodní lekce zdarma, kde jim nabídnou další schůzku. Noví konvertité jsou fanatici. Ve skutečnosti interní výraz pro obchod s jedním s největších a nejúspěšnějších výcviků "lidského potenciálu" je "prodej fanatismu".
Nejméně milión lidí to absolvoval a velké procento z nich odchází s aktivovaným duševním "spínačem", který zajistí jejich budoucí loajalitu a podporu když guru nebo organizace zavolá. Představte si politické důsledky a moc těch stovek a tisíců fanatiků naprogramovaných aby podporovali svého guru. Vyvarujte se organizací toho typu, které nabízejí po seminářích další schůzky. Následující schůzky mohou být týdenní setkání, nebo nenákladné semináře na kterých se vás organizace pokusí přemlouvat -- nebo si alespoň pravidelně udržovat nad vámi kontrolu. Jak křesťanští obrozenci brzo zjistili, dlouhodobá kontrola je závislá na dobrém systému řízení a opakování.
Dobře, teď se podíváme na druhý znak, které ukazuje na použití nějaké konverzní taktiky. Pracovní plán je udržován tak dlouho, že způsobí fyzickou a duševní únavu. Toho se dosáhne hlavně dlouhými hodinami během kterých účastníci nedostanou příležitost k odpočinku, nebo přemýšlení.
Třetí známka: techniky používané ke zvýšení napětí v sále.
Za čtvrté: nejistota. Mohl bych strávit celé hodiny vypočítáváním různých technik ke zvýšení napětí a vyvolávání nejistoty a očekávání. V principu, účastnící jsou donuceni odhalit své nitro. Nebo je trenér hrající na pocit viny vyzývá aby vypravovali svá nejvnitřnější tajemství a pocity ostatním účastníkům. Nebo jsou donuceni účastnit se nějaké činnosti, která zdůrazní jejich demaskování. Jedna z nejúspěšnějších metod na human-potential seminářích spočívá v tom, že účastníci se postaví na pódium před obecenstvo a trenér na ně slovně útočí. Průzkum veřejného mínění, prováděný před několika lety ukázal, že pro lidi je jedna z nejnepříjemnějších situací když mají mluvit k publiku. Je to asi na úrovni mytí oken zvenku v 85 patře výškové budovy. Takže si umíte představit jaký strach a napětí to v účastnících vyvolá. Mnoho lidí omdlí, ale většina se vyrovná se stresem pomocí duševního úniku. Doslova vstoupí do alfa stavu, kde se automaticky stanou mnohokrát sugestibilnějšími než jsou normálně. A další smyčka směřující k obrácení je utažená. Dalším znakem používání těchto technik, je zavedení nových odborných termínů, které mají význam pouze pro "zasvěcené" účastníky. Často se také záměrně používá zvrácené nebo nemravné vyjadřování - účastníci se pak necítí ve své kůži, je jim to nepříjemné.
Posledním znakem je, že hovor naprosto postrádá veškerý humor, alespoň dokud nejsou účastníci obráceni. Potom už jsou veselice a smích velice žádoucí, jako symbol "jaké štěstí účastníky potkalo a jakou radost našli". Neříkám, že účast na takových shromážděních nemá dobré výsledky. Může mít. Tvrdím pouze, že účastnící musí vědět co se s nimi děje a musí si uvědomovat, že dlouhodobá účast nemusí být v jejich zájmu.
Před lety jsem vedl profesionální semináře, kde jsem lidi učil jak se stát hypnotizéry, trenéry a rádci. Měl jsem tam mnoho těch, kteří vedli tréninky a shromáždění, přišli a říkali, "Jsem tady protože vím že to co dělám funguje, ale nevím proč." Když zjistili co a jak, mnoho z nich toho nechalo, nebo se rozhodli to dělat jinak, nebo lépe.
Mnoho z těchto trenérů se stalo osobními přáteli, a varovali nás všechny, protože měli zkušenost s tím jakou moc má jediná osoby s mikrofonem a sálem plným lidí. Přidejte trošičku charisma a dosáhnete velkého počtu konvertitů. Smutná pravda je, že velké procento těch kdo se chtějí podělit o svoji moc, jsou - "praví věřící"!
Kultovní shromáždění a tréninky potenciálu jsou ideálním prostředím, kde se dá získat zkušenost z první ruky o tom, co se odborně nazývané "Stokholmský syndrom". Je to situace, ve které začnou ti, kdo jsou zastrašováni, ovládáni nebo utiskováni, obdivovat, milovat, nebo dokonce být sexuálně přitahováni svými strážci a utiskovateli.
Dovolte mi ale uvést varování: Pokud si myslíte, že můžete navštěvovat podobná shromáždění a nezapůsobí to na vás, pravděpodobně jste na omylu. Perfektní příklad je případ ženy, která přišla na Haiti do Guggenheimovy nadace studovat haitský kult Voodoo. Ve své zprávě uváděla, jak může hudba vyvolat nekontrolovatelné tělesné pohyby a změněné stavy vědomí. Ačkoliv dobře rozuměla procesům které to vyvolávají a myslela si že je nad věcí, když začala cítit, že se ji hudba začíná zmocňovat, pokoušela se proti tomu bojovat a odvrátit to. Hněv nebo odpor téměř vždy zajistí konverzi. O chvilku později už byla zcela posedlá hudbou a začala tančit v extázi okolo chatrče Voodoo. Mozková fáze byla vyvolána hudbou a vzrušením a ona se cítila jako znovuzrozená. Jediná šance jak se nenechat ovlivnit takovými setkáními, je být jako Buddha a nedovolit žádným, pozitivním ani negativním, emocím vystoupit na povrch. Takového odstupu je ale schopno pouze pár lidí.
Než budeme pokračovat, vraťme se k šesti známkám konverze. Chci se zmínit o výcvikových táborech americké vlády a armády. Námořní jednotky hovoří o zlomení mužů než je "přestaví" na nové lidi - na námořníky! Tohle přesně dělají, stejně jako sekty které musí zlomit své lidi a přestavět je na šťastné prodavače květin u vás na rohu. Ve výcvikových táborech se používá každá z těch šesti technik. Vzhledem k potřebám vojska nechci soudit jestli je to dobře nebo špatně. FAKT ALE JE, že tito muži jsou podrobováni efektivnímu brainwashingu. Ti kdo se nepodrobí musí být vyloučeni, nebo musí strávit víc času ve výcviku.
Decognition Process (Decognition poznávací)
Jakmile je provedena počáteční konverze, sekty, armádní služby a podobné skupiny nemůžou mít mezi členy netečnost. Členové musí přijímat rozkazy a dělat co se jim řekne, jinak jsou nebezpeční pro organizovanou kontrolu. Toho se běžně dosahuje třemi kroky decognition process.
Prvním krokem je REDUKCE OSTRAŽITOSTI. Dozorci vyvolají špatnou funkci nervového systému, což způsobí obtížné rozlišování mezi fantazií a realitou. Toho se dá docílit několika způsoby. Jeden z nich je špatná strava. Bez Brownies a Koolaid. Cukr vysadí nervový systém. Jemnější je "SPIRITUÁLNÍ DIETA" kterou používá mnoho kultů. Jedí pouze zeleninu a ovoce. Bez obilnin, ořechů, semen, mléčných výrobků, ryb a masa, se jedinec stane duševně "vyprázdněným". NEDOSTATEK SPÁNKU je další způsob jak redukovat ostražitost, zvlášť pokud je kombinován s dlouhými hodinami práce, nebo fyzické činnosti. Stejné výsledky dává také nápor silných a neobvyklých zážitků.
Krok dva je PROGRAMOVÝ ZMATEK: Jste duševně napadán, zatímco vaše ostražitost se zmenšuje jako v kroku jedna. Toho se dosáhne záplavou nových informací, přednášek, diskusních skupin, setkání nebo osobních pohovorů, které obvykle spočívají v tom že dozorce bombarduje jedince otázkami. Během této fáze decognition často splývá realita a iluze a pravděpodobně bude přijata překroucená logika.
Krok tři je ZASTAVENÍ MYSLI: Technika se používá aby došlo k "vyprázdnění" mysli. Jsou tři techniky změněných stavů vědomí, které nejprve vyvolají neklid tím, že dají mysli něco jednoduchého, čím se může zabývat a zaměřit na to vědomí. Opakované použití přináší povznášející pocit a nakonec halucinace. Výsledkem je redukce myšlení a případně, pokud se používá dost dlouho, zastavení všech myšlenek a odstup od kohokoli a čehokoli kromě dozorcova řízení. Převzetí je kompletní. Je důležité si uvědomit, že členové a účastníci, kteří jsou vyzýváni k použití techniky "zastavení myšlení" jim říkají že z toho budou mít prospěch: stanou se "lepšími vojáky" nebo "najdou osvícení".
Jsou tři základní metody zastavování myšlení. První je pochodování: dus, dus, dus. Údery doslova vyvolávají samohypnózu a tedy velkou vnímavost k sugescím.
Druhá zastavovací technika je meditace. Strávíte-li hodinu za hodinou půl dne v meditaci, po několika týdnech je velká pravděpodobnost že se nevrátíte do plného beta vědomí. Budete zůstávat ve stavu alfa vědomí tak dlouho, jak budete meditovat. Neříkám, že je to špatně, pokud to děláte vy sami. Může to být velmi prospěšné. Ale je fakt, že to způsobuje vyprázdnění mysli. Pracoval jsem meditujícími na EEG a výsledky jsou přesvědčivé: čím více meditujete, tím prázdnější se stává vaše mysl, dokud se všechno myšlení nezastaví, zvlášť pokud to děláte často nebo kombinujete s decognition. Některé duchovní skupiny v tom vidí nirvánu -- což je kravina. Je to prostě předvídatelný fyziologický výsledek. a pokud nebe na zemi spočívá v nemyšlení a netečnosti, pak se ptám proč tu tedy jsme.
Třetí technika zastavování je CHVALOZPĚV, a často chvalozpěv v meditaci. Do téhle kategorie se dá také zahrnout "mluvení jazyky".
Všechny tři zastavovací techniky produkují změněný stav vědomí. Může to být velmi prospěšné, pokud jste to VY kdo kontroluje přísun instrukcí a celý proces. Já osobně provádím nejméně jednu samohypnózu denně a vím jak užitečné to pro mně je. Musíte ale vědět, že když používáte tyhle techniky k navození alfa stavu, jste daleko sugestibilnější.
Praví věřící a masová hnutí.
Než uzavřeme tuhle kapitolu o konverzi, chci říct něco o lidech, kteří jsou pro to velmi přístupní (náchylní) a o masových hnutích. Jsem přesvědčen, že nejméně třetina populace je to, co Eric Hoffer nazývá "praví věřící". Jsou to účastníci a stoupenci... lidé kteří chtějí odevzdat svou moc. Hledají odpovědi, smysl a osvícení zvenku, mimo sebe.
Hoffer, který napsal PRAVÝ VĚŘÍCÍ, klasické dílo o masových hnutích říká, "pravý věřící netouží po opoře nebo rozvoji sebe sama, ale touží se zbavit nepotřebného já. Nejsou stoupenci proto že by toužili po osobním rozvoji, ale proto že to může uspokojit jejich hněv na sebe samé!" Hoffer také říká že praví věřící "jsou věčně nedostateční a věčně nejistí"!
Znám to z vlastní zkušenosti. V mých letech řídících tréninků jsem na to stále znovu narážel. Jediné co mohu udělat, je ukázat jim, že to co hledají je Pravé JÁ uvnitř. Říkám jim, že základ spirituality je zodpovědnost za sebe a seberealizace. Ale většina pravých věřících prostě řekne že nejsem dost duchovní a jdou hledat někoho kdo jim poskytne dogma a to po čem touží.
Nikdy nepodceňujte možné nebezpečí z těchto lidí. Mohou se snadno stát fanatiky kteří budou ochotně pracovat a umírat pro své svaté důvody. Je to náhrada za jejich ztracenou sebedůvěru a nabízí jim to individuální naději. The Moral Majority (Morální většina) je tvořena pravými věřícími. Všechny kulty sestávají z pravých věřících. Najdete je v politice, kostelech, byznysu a skupinách bojovníků za cokoli. V těchhle organizacích jsou fanatici.
Masová hnutí mají obvykle charismatického vůdce. Stoupenci chtějí obrátit ostatní na svůj způsob života, nebo ho nařídit, je-li to nutné, zákony které vnutí ostatním jejich názor. Dokazují to aktivity Morální většiny. Znamená to donutit ostatní za pomoci zbraní a trestů, což je na hranici zákonného nátlaku.
Pro úspěch masového hnutí je zapotřebí obecná nenávist, nepřítel, nebo ďábel. Znovuzrození křesťané mají Satana, ale to ještě není dost, tak přidali záhadno, a v poslední době všechny kdo se staví proti spojování kostelů a politiky. V případě revolucí ďábla obvykle nahrazuje vládnoucí moc, nebo šlechta.
Existují i masová hnutí bez ďábla, ale zřídka dojdou většího rozšíření. Praví věřící jsou duševně nevyrovnaní nebo nejistí lidé, nebo ti kdo jsou beznadějní, či bez přátel. Lidé nehledají spříznění když milují, ale pokud nenávidí tak ano. A ti kdo touží po novém životě a novém řádu cítí, že staré zvyky musí být zlikvidovány, než vybudují nový řád.
Přesvědčovací techniky
Přesvědčování není technicky vzato brainwashing, ale je to manipulace s lidskou
myslí někým jiným, aniž by si manipulovaná společnost byla vědoma co způsobilo posun jejího mínění. Máme čas uvést pouze ty základní z tisíců dnes používaných technik, ale základem přesvědčování je vždy přístup k vašemu PRAVÉMU MOZKU.
Levá část vašeho mozku je analytická a racionální. Pravá je tvořivá a imaginativní. To je sice velmi zjednodušené, ale pro vysvětlení to stačí. Takže účelem je rozptýlit levou polokouli a udržet ji v činnosti. V ideálním případě přesvědčovač navodí změněný stav vědomí při otevřených očích, což způsobí posun od beta vědomí k alfa; dá se to zjistit na EEG.
Nejdřív si ukážeme příklad zaneprázdnění levé poloviny. Politici používají tyhle účinné techniky pořád; právníci používají mnoho variant. Jak jsem říkal "utahují smyčky".
Předpokládejme teď, že se díváte na politika při projevu. Nejdřív může navodit to, čemu se říká "vyvolání souhlasu". Jsou to tvrzení která způsobí, že posluchači začnou přitakávat; můžou dokonce nevědomky pokyvovat hlavami. Teď přijde utvrzování. Jsou to obvykle tvrzení o kterých by se dalo debatovat, jakmile však má politik souhlas obecenstva, je ve výhodě protože všichni souhlasí dál. Nakonec přichází sugesce. Tedy to co politik chce abyste udělali. Protože jste souhlasili po celou dobu, je pravděpodobné, že se necháte přesvědčit a přijmete sugesci. Když teď budete poslouchat politický projev pozorně, zjistíte že první tři body jsou "vyvolávání souhlasu", další tři jsou utvrzování a nakonec následuje sugesce.
"Dámy a pánové: nelíbí se vám vysoké ceny potravin? Vadí vám astronomické ceny benzínu? Jste znechuceni nekontrolovatelnou inflací? Jo, víte že strana Taata připustila za minulý rok 18 procent inflace; víte že kriminalita se zvýšila o 50 procent za posledních 12 měsíců, a víte také že vaše platy sotva pokryjí vaše výdaje. Dobrá, odpověď na všechny problémy je zvolit do Senátu mně, Johna Tohoatoho."
Myslím že už jste to někde slyšeli. Můžete si také počkat na to čemu se říká Vložený příkaz. V hlavní části řečník začne gestikulovat levou rukou, což jak ukazuje výzkum, má lepší přístup k vašemu pravému mozku. Dnešní politici a řečníci orientovaní na veřejná média jsou často pečlivě trénováni specialisty, kteří použijí každý trik - starý i nový - aby vás zmanipulovali tak, že přijmete jejich kandidáta.
Koncepce a techniky Neuro-lingvistiky jsou tak pečlivě chráněny, že jsem s obtížemi zjistil, že dokonce i mluvit o nich nebo něco publikovat může přivodit právní problémy. Přesto je Neuro-lingvistický trénink snadno dostupný každému, kdo je ochoten tomu věnovat čas a peníze. Je to jedna z nejdůvtipnějších a nejůčinějších manipulací s jakou jsem se zatím setkal. Jeden přítel, který nedávno navštěvoval dvoutýdenní seminář neurolingvistiky zjistil, že mnoho lidí se kterými v pauzách mluvil byli vládní lidé.
[ Pozn. neurolingvistické programování (NLP) je podle toho co jsem zjistil v podstatě snobský výraz pro autosugesci. Je to trochu propracovanější metoda ]
Jiná technika se kterou se právě seznamuji, je neuvěřitelně choulostivá. Říká se tomu Roztrušovací technika. Princip je ten, že slovy říkáte jednu věc, ale do podvědomí posluchačů vštípíte něco docela jiného.
Vezměme si příklad: řekněme že se díváte na televizního komentátora který říká tohle: SENÁTOR JOHNSON pomáhá místním úřadům objasnit hloupé chyby společností přispívajících k jadernému znečišťování. Zní to jako zpráva o prostém faktu, ale když komentátor zdůrazňuje ta správná slova, a zvlášť když při určitých slovech správně gestikuluje rukama, můžete si odnést dojem, že senátor Johnson je idiot. To byl podsunutý význam zprávy a komentátor nemůže být nařčen že něco takového řekl.
Přesvědčovací techniky se také často používají v menším měřítku se stejnou účinností. Pojišťováci například vědí, že jejich historky jsou daleko efektivnější, když vás přimějí v duchu si je představit. To je komunikace s pravým mozkem. Tak například můžou přestat v rozhovoru, rozhlédnout se vaším obývákem a říct, "Umíte si jen představit tenhle krásný dům do základů vyhořelý?" Jasně že umíte! Je to jedna z vašich podvědomých obav a když vás přiměje si to představit, snáz vás potom dostrká k podpisu pojistky.
Členové hnutí Hare Krishna kteří operují na každém letišti používají to, čemu říkám technika ŠOKU A ZMATKU k zaneprázdnění levého mozku a komunikaci přímo s pravým. Když jsem jednou čekal na letadlo, sledoval jsem jednoho víc než hodinu. Používal techniku při které vždy před někoho téměř skočil. Zpočátku vykřikoval, pak klesl hlasem, vytáhl knížku a požadoval nějaké peníze jako příspěvek. Když jsou lidé šokováni, obvykle ucouvnou. V tomhle případě byli šokováni podivným zjevem který se před nimi zhmotnil a křikem Krishnova vyznavače. Při další rozmluvě se dostali do alfa stavu, protože se chtěli podvědomě ochránit před realitou před nimi. V alfa stavu byli velmi sugestibilní a tak si knížku vzali; v okamžiku kdy vzali knihu, cítili vinu a tak podlehli i druhé sugesci: dali peníze. Všichni máme v sobě zakódováno, že když něco dostaneme, musíme za to něco dát -- v tomhle případě peníze. Když jsem to sledoval, byl jsem dost blízko, abych si všiml, že mnoho lidí jeví vnější známky alfa stavu -- jejich zorničky byly rozšířené.
Podvědomé (subliminální) programování.
Subliminaly jsou skryté sugesce, které přijímáte pouze podvědomě. Mohou být zvukové, skryté v hudbě, nebo vizuální, rozptýlené v promítaném filmu tak že je nedokážete postřehnout, nebo chytře vkomponované do obrazu nebo kresby.
Většina podprahových reprogramovacích kazet nabízí slovní sugesce zaznamenané s nízkou hlasitostí (těsně pod prahem slyšitelnosti). O účinnosti této techniky pochybuji -- když sugesce není slyšet, nemůže působit a proto jsou záznamy pod prahem slyšitelnosti neúčinné. Starší subliminální techniky používaly hlasitost, která sledovala hlasitost hudby, takže se sugesce nedala rozlišit bez parametrického ekvalizéru. Tahle technologie je ale patentovaná a když jsem chtěl vyvinout vlastní sérii subliminálních audiokazet, ukázala se vyjednávání s držiteli patentů bezvýsledná. Můj advokát získal kopie patentů které jsem dal jednomu nadanému hollywoodskému zvukaři a požádal ho aby vytvořil nějakou novou techniku. Přišel na způsob psycho-akustické modifikace sugescí, takže jsou modifikovány stejnými akordy a frekvencemi jako hudba, což způsobí, že se stanou její součástí. Zjistili jsme, že při použití téhle technologie neexistuje způsob jak sugesce redukcí některých frekvencí objevit. Jinými slovy, ačkoliv podvědomí sugesce slyší, nelze je objevit ani s tím nejlepším vybavením.
Když jsme byli schopni vytvořit podobnou techniku tak snadno, můžu si jen představovat kam až byla dovedena s neomezenými vládními fondy, nebo příjmy z reklamy. A třesu se při pomyšlení na propagandistické a obchodní manipulace, kterým jsme denně vystavováni. Neexistuje prostě způsob jak zjistit, co je pod hudbou skryto. Možná je dokonce možné skrýt další hlas za ten který posloucháte.
Seriál Phdr. Bryana Wilsona o subliminalech v reklamních a politických kampaních dobře dokumentuje zneužívání téhle techniky v mnoha oblastech, zvlášť tištěné reklamy v novinách, časopisech a na plakátech.
Důležitá otázka je: a funguje to? Zaručuji vám, že funguje. Ne pouze na základě ohlasů na moje kazety, ale podle výsledků programu používání sugescí pod hudbou v obchodních domech. Pravděpodobně jediná sugerovaná instrukce je nekrást. Jeden z řetězců obchodních domů na východním pobřeží ohlásil, že po devíti měsících testování, klesl počet krádeží o 37%.
Článek v technickém magazínu "Brain-Mind Bulletin" z r. 1984 od ředitele Laboratoře poznávací psychofyziologie na University of Illinois tvrdí, že až 99% naší poznávací činnosti může být podvědomé. Obsáhlá zpráva končí tvrzením, "tato zjištění podporují subliminální přístup, jako jsou nahrané sugesce pro hubnutí a terapeutické použití pro hypnózu a Neuro Linguistic Programming (NLP)."
Masové zneužití (davová psychóza)
Mohl bych vypravovat mnoho historek na podporu subliminálního programování, ale raději využiji čas k tomu abych vám ukázal, že se používají daleko důmyslnější formy takového programování.
Mám osobní zkušenost z Los Angeleského auditoria, kde se sešlo přes 10 000 lidí, aby si poslechli obvyklou charismatickou osobu. Dvacet minut po vstupu do auditoria jsem si uvědomil, že se dostávám do změněného stavu. Moji společníci zažívali to samé. Protože je to naše práce, uvědomovali jsme si co se to s námi děje, ostatní ale ne. To co vypadalo jako spontánní projev, se při bližším pozorování ukázalo být rafinovanou manipulací. Jediná věc která mohla způsobit vznik transu, byly vibrace 6 - 7 cyklů za sekundu, které se ozývaly pod zvukem klimatizace. Ty zvláštní vibrace navozovaly alfa stav, což činilo posluchače vysoce vnímavými. 10 - 25% populace je schopno dosáhnout ve změněném stavu vědomí somnambulního stavu. Tito lidé mohou přijímat řečníkovy sugesce jako příkazy.
Vibrato
To vede ke zmínce o vibratu. Vibrato je třaslavý, chvějivý efekt, používaný pro vokální nebo instrumentální hudbu.A cyklické těkání způsobuje, že se lidé dostávají do změněného stavu vědomí. V jedné epoše anglických dějin nesměli zpěváci, jejichž hlas obsahoval výrazné vibrato, vystupovat na veřejnosti, protože posluchači by se dostávali do změněných stavů a měli vidiny, často sexuální povahy.
Lidé kteří navštěvují operu, nebo kteří mají rádi zpěváky jako Mario Lanza znají důvěrně tento stav vyvolávaný umělci.
ELF
Teď se přenesme trochu dál. Existují také neslyšitelné ELF (extra-low-frequency). Jsou elektromagnetické povahy. Jedním ze základních využití ELF je komunikace s našimi ponorkami. Dr.Andria Puharich, vysoce uznávaný výzkumník, pokoušející se varovat U.S úřady že Rusové používají ELF, provedl experiment. Dobrovolníci byli připojeni na EEG. Byli uzavřeni do kovové místnosti, kam nemohl proniknout normální signál.
Puharich pak vysílal na dobrovolníky ELF vlny. ELF procházejí přímo zemí a samozřejmě i kovovými zdmi. Ti kdo byli vevnitř nemohli vědět jestli signál byl, nebo nebyl vyslán. A Pluharich sledoval přístroje: 30 procent těch co byli uvnitř, přijali ELF signál během šesti až deseti sekund.
Když říkám "přijali" myslím tím že jejich chování odpovídalo předpokládaným změnám při určitých frekvencích. Vlny pod 6 Hz způsobily že se osoby staly emočně velmi zmatené, a dokonce došlo k poruše tělesných funkcí. Při 8.2 se cítili velmi dobře ... asi jako při mistrovské meditaci, kterou se učili po mnoho let. 11 - 11.3 Hz vyvolaly vlny depresí, vedoucí k odbojnému chování.
Neurofon (neuro telefon)
Dr. Patrick Flanagan je můj osobní přítel. Na počátku šedesátých let byl jako teeneager uváděn jako jeden z předních světových vědců v magazínu "Life". Mezi mnoha jeho vynálezy byl přístroj nazývaný Neurophon -- elektronická pomůcka umožňující úspěšné programování sugescí přímo kontaktem s kůží. Když chtěl toto zařízení patentovat, požadovala vláda aby dokázal že funguje. Když to udělal, Národní bezpečnostní agentura (NSA) neurophon zkonfiskovala. Patrikovi trvalo dva roky právních bojů, než ho získal zpátky.
Při použití tohoto zařízení nic neslyšíte, ani nevidíte. Působí přímo na kůži, což je jak Patrik tvrdí, zdroj zvláštního smyslu. Kůže obsahuje více čidel pro teplo, dotyk, bolest, vibrace a elektrická pole, než jiné části lidského těla. V jednom ze svých nedávných testů, vedl Patrik dva identické semináře pro vojáky -- jednu noc jeden a následující noc další, protože by se místnosti najednou všichni nevešli. První skupina se ukázala jako velmi upjatá a neochotná odpovídat. Patrik proto strávil další den výrobou speciální pásky pro přehrávání na druhém semináři. Páska instruovala posluchače, aby byli velmi srdeční a vnímaví, aby je "svrběly" ruce. Páska byla přehrávána neurophonem připojeným k drátu vedoucímu pod stropem místnosti. Nebyly tam žádné reproduktory, takže nebylo nic slyšet, a přesto byla zpráva úspěšně vyslána přímo do mozku posluchačů. Posluchači byli srdeční a spolupracující přesně jak byli naprogramováni, jinak bych se o tom samozřejmě nezmiňoval.
Zjistili jsme, že čím víc se v dnešních vysoce pokročilých technologiích naučíme o fungování lidských bytostí, tím víc se naučíme o tom jak je ovládat. A co mě děsí pravděpodobně nejvíc je to, že prostředí pro převzetí kontroly je již vhodné! Televize u vás v obýváku a v ložnici, dělá daleko víc než že vás jen baví.
Než budu pokračovat, dovolte mi poukázat ještě na něco jiného o změněných stavech vědomí. Když se dostanete do změněného stavu, přenesete se přímo do pravého mozku, což způsobí uvolnění tělesných opiátů: enkefalinů a beta endorfinů, které jsou chemicky téměř totožné s opiem. Jinými slovy, cítíte se dobře... a chcete se do podobného stavu zase vrátit.
[Pozn. Endorfiny se samozřejmě vyplavují i při ostatních činnostech, zejména po jídle, při sportu a sexu. Zkrátka když je nám dobře. Od enkefalinů se liší především svým umístěním. Zatímco enkefaliny jsou obsaženy převážně v místech, kde se stýkají nervové buňky, endorfiny jsou obsaženy v hypofýze - tj.žláza s vnitřní sekrecí, která má výsadní, řídící postavení. Jsou taky v ledvinách, placentě a jinde ]
Nedávný výzkum Herberta Krugmana ukazuje, že když diváci sledují televizi, převyšuje aktivita pravého mozku levý v poměru dvě ku jedné. Jednodušeji, diváci jsou ve změněném stavu vědomí ... často až v transu. Získávají beta-endorfinovou "závislost".
Aby změřil rozpětí pozornosti, psychofyziolog Thomas Mulholland z Veterans Hospital v Bedfordu v Massachusetts připojil malé diváky na EEG tak, že se televizor vypnul vždy, když dětský mozek produkoval většinu alfa vln. Ačkoli dětem řekli aby se soustředily, jen pár z nich dokázalo udržet pozornost víc než 30 sekund!
Mnoho diváků je už hypnotizováno. Prohloubení transu je snadné. Jeden jednoduchý způsob je vložit do filmu prázdné černé políčko na každých 32 promítaných políček. To vytvoří pulsování 45 bliků za minutu, které může zaznamenat pouze podvědomí -- ideální tempo k navození hluboké hypnózy.
Reklamy nebo sugesce uváděné v takovém alfa stav navozujícím vysílání divák daleko lépe přijme. Velké procento diváků kteří jsou schopni upadnout do hlubokého somnambulního stavu může všechny takové sugesce a návrhy přijímat jako příkazy -- dokud mu nepřikáží něco, co odporuje jeho morálce, víře, nebo pudu sebezáchovy.
Prostředí pro to je už tady. Ve věku 16 let děti už strávily 10.000 až 15.000 hodin sledováním televize -- to je víc času než stráví ve škole! V průměrné rodině je televize zapnutá 6 hodin a 44 minut denně. To je o devět minut víc než vloni a třikrát víc než v 70 letech.
Samozřejmě to není lepší. Rapidně se blížíme ke světu alfa-stavu -- Orwellovskému světu "1984" -- mírní, se skelným pohledem a poslušně přijímající rozkazy.
Výzkum Jacoba Jacobiho, psychologa na Purdue University, zjistil, že z 2700 testovaných osob, 90 procent neporozumělo dokonce ani jednoduchému komerčnímu programu. Pouhou minutu po sledování, typický divák nezodpoví 23 - 36 procent otázek o tom co viděl. Samozřejmě, že nezodpoví -- byl v transu! Když jste v hlubokém transu, musíte dostat příkaz k zapamatování, jinak zapomínáte automaticky.
To, o čem jsem se tady zmínil, představuje pouze špičku ledovce. Když začnete kombinovat subliminální zprávy skryté v hudbě, podvědomé vjemy na obrazovce a hypnotické zrakové efekty podporované trans navozujícím rytmem ... jste vystaveni velice efektivnímu brainwashingu. Každou hodinou kterou strávíte u televize jste závislejší. A pokud si myslíte že proti tomu jsou zákony, jste na omylu. Nejsou! Existují zřejmě mocní lidé, kterým věci vyhovují tak jak jsou. Asi mají své plány.
zdroj: http://www.kpufo.cz/
7.8.2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)