Americký senátor Joseph Liebermann soudí, že vojenský úder proti íránským jaderných zařízením bude pro USA jediným východiskem, pokud ekonomické sankce neodradí Írán od odstoupení od jaderného programu. Joseph Liebermann (pozor, neplést s izraelským ministrem zahraničí Avigdorem Liebermannem, ačkoli tyto osoby pojí totožné příjmení, etnický původ i ideové zaměření, jedná se o dva různé jedince) je formálně demokratickým senátorem, jelikož ovšem zastává neokonzervativní stanoviska na americkou zahraniční politiku a ve svém projevu z loňského roku se přiznal k podpoře republikánského prezidentského kandidáta McCaina, je v rámci svých stranických kruhů považován za disidenta, proto je neoficiálně nazýván “nezávislým demokratem.”
Liebermann soudí , že “pouze prostřednictvím zničujících sankcí máme (myšleno USA) šanci přesvědčit Íránce, aby zastavili svůj program vývoje atomových zbraní.” Tvrdší sankce jsou podle jeho názoru nezbytností, pokud se Spojené státy chtějí vyhnout obtížnému výběru mezi “nicneděláním v otázce jaderného Íránu a vojenskou akcí.” “Vzhledem k tomu, že tohle jsou jediné dvě možnosti, které budeme mít v daném okamžiku na výběr, je jen jedna z nich pro mě akceptovatelnou. K tomuto kroku ovšem ještě nyní nemusíme přistoupit, a právě proto jsou návrhy sankcí tak důležité,” dodal podle kanálu Washington TV Liebermann. Svým proslovem konkrétně narážel na soubor sankcí v dodávkách paliv pro Írán, předložený Kongresu letošního dubna, který uvalí sankce na zahraniční energetické společnosti hodlající do Íránu dodávat produkty z rafinované ropy a pojišťovací společnosti, které pojistí tyto tankery s ropnými produkty, určené teheránské vládě.
V předcházejících pasážích svého textu Liebermann varoval senátní komisi, že čas bude rozhodujícím faktorem při zvažování vojenského úderu proti íránským jaderným zařízením. “Čas pracuje proti nám. Máme jen velmi málo možností, jak celou věc mírovou cestou pozitivně uzavřít. Proto podporuji iniciativu prezidenta Obamy o vyjednávání s Íránem,” prohlásil Liebermann. “Musíme to zkusit, ovšem jen na časově omezené bázi. Nemohou to protahovat až tak dlouho, jak se jim povedlo v případě Evropanů.”
Podle agentury Reuters odmítl prezident Barack Obama volání zákonodárců po stanovení uzávěrky pro rozhovory s Íránem, ovšem již v květnu naznačil, že do konce roku vláda zhodnotí jejich vývoj. Senátní komise vyslechla projev s názvem “Minimalizování potenciálních hrozeb ze strany Íránu: Zvážení ekonomických sankcí a dalších možností postupu americké politiky,“ vypracovaného čtyřmi experty, mezi něž patří i Nicholas Burns, bývalý náměstek ministerstva vnitra v Bushově administrativě. Burns nesouhlasí s Liebermannovými závěry, že jedinými možnými řešeními v případě kolapsu vyjednávání je buďto pasívní přístup nebo vojenský úder, neboť další zváženíhodnou možností je i “politika kontroly.“
“Jsem toho názoru, že by nebylo příliš moudré zužovat prezidentův výběr v případě, že vyjednávání a sankce nepadnou na úrodnou půdu.“ myslí si Burns. “Být ponechán na pospas jediné variantě – vojenskému útoku – zvláště když přihlédneme k tomu, že tato cesta je lemována těžkostmi, a jednalo by se o třetí válku v oblasti Blízkého východu a jižní Asie v průběhu posledního desetiletí, by bylo od nás velmi nemoudré. Proto se musíme zabývat i politikou kontroly,“ dodal.
Burns současnou situaci přirovnal k hrozbám, jimž USA čelila v průběhu studené války ze strany Sovětského svazu a Číny, přičemž tyto dva celky byly vojensky mnohem silnější než současný Írán.
Američtí představitelé za vlády Obamovy administrativy tak zatím chodí okolo horké kaše a čekají, až uplyne doba hájení prezidentovy image mírotvůrce, což může být umocněno i faktem, že cílený a plošný útok na íránské cíle se prozatím zdá být i mimo reálné možnosti izraelské armády. Klasický příklad dvojjakosti mezinárodněpolitických přístupů pak v celé svojí kráse demonstrují výroky viceprezidenta “sionisty“ Bidena, který si myje ruce přímo po Pilátovsku: “Podívejte, Izrael si rozhoduje sám o sobě – je to koneckonců suverénní národ – o tom, co je v jeho zájmu a co podnikne ve vztahu k Íránu či komukoli jinému. Nemůžeme diktovat jinému suverénnímu státu, co má a co nemá dělat.“
Jeho poslední věta by mohla být vytesána do kamene, zejména pak proto, aby mu mohla být neustále připomínána za situace, kdy se začne pouštět do plamenných projevů o nutnosti pacifikace odbojného nepřítele, nedodržujícího jednostranně vytýčené závazky a ultimáta.
zdroj: http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/vojensky-uder-proti-iranu-bude-vbrzku-jedinou-z-moznosti-soudi-americky-senator_7468.html#more-7468
7.8.2009
Žádné komentáře:
Okomentovat