16.05.09

Manuál humáního mučení,patent CIA

Paříž – Přísně tajná memoranda týkající se postupů mučení ve věznicích CIA, zveřejněná Obamovou vládou, vrhají nové světlo na zásadní otázku: čím to, že lidé, kteří konali ve jménu vlády Spojených států, dokázali tak snadno akceptovat myšlenku mučení vězňů, které měli na starost?
Čerstvě zveřejněné dokumenty neodhalují samotná fakta o mučení; ta už dříve znali všichni, kdo je znát chtěli. Odkrývají ale spoustu informací o tom, jak se výkony mučení odvíjely a jak je zúčastnění agenti vnímali.
Nejpozoruhodnější je objev drobných pravidel, vylíčených v příručkách CIA a převzatých právními činiteli vlády. Člověk by si myslel, že mučení bylo výsledkem hrubých chyb či nezamýšlených excesů, spáchaných impulzivně. Právě naopak, interní memoranda dávají najevo, že mučení bylo taktikou formulovanou do jemných podrobností.
Mučení v „pokynech“ Bushovy administrativy lze rozdělit do tří kategorií, dle různé míry intenzity: „výchozí“ (nahota, úpravy stravy, upírání spánku), „korekční“ (bití) a „donucovací“ (polévání vodou, uzavírání do stísněných prostor, simulované topení).
V případě fackování se od vyšetřovatele žádalo, aby s mírně roztaženými prsty udeřil na střed vzdálenosti mezi špičkou brady a spodní částí příslušného ušního lalůčku. Polévání nahého vězně mělo trvat 20 minut, pokud teplota vody činila 5°C, 40 minut při 10°C a až 60 minut při 15°C. Spánková deprivace nesměla přesáhnout 180 hodin, leč po osmi hodinách odpočinku ji bylo povoleno zahájit znovu.
Ponořování do vody ve vaně smělo trvat nanejvýš 12 vteřin, ne déle než dvě hodiny denně a maximálně třicet dní za sebou. Simulované topení na zakloněném lehátku (waterboarding) mohlo trvat nejdéle 40 vteřin; dva zatčení ovšem byli tomuto trýznění podrobeni celkem 286krát během jediného měsíce. Uzavírání do stísněného prostoru nesmělo přesahovat dvě hodiny, ale pokud se vězeň v kóji mohl postavit, pak smělo pokračovat až osm hodin vcelku, 18 hodin denně. Pokud byl do kóje vysazen hmyz, pravidla situaci také ošetřovala.
Odhaluje se taktéž, jak byli mučitelé cvičeni. Většina metod vznikla zpětným odvozením z výcviku, jímž procházejí američtí vojáci, kteří se připravují na „dlouhé a extrémní“ situace (což jaksi zodpovědným činitelům umožnilo usuzovat, že tato trýzeň je naprosto snesitelná). Jinými slovy, mučitelé byli nejprve sami mučeni. Následoval čtyřtýdenní rychlokurz, který k zaškolení pro novou práci postačoval.
Nepostradatelnými partnery trýznitelů, jejichž práci měli zajistit právní beztrestnost, byli Bushovi právníci. To byla také novinka: mučení se neobjevuje jako překročení obecné normy, nešťastné, ale opodstatněné. Namísto toho má svou zákonnou normu.
Tady se právníci uchýlili k jiné množině postupů. Aby obešli zákon, výslechy musely probíhat mimo USA, byť se třeba jednalo o americkou vojenskou základnu v zahraničí.
Právní definice mučení předpokládá záměrné působení krutého utrpení. Trýznitelům se tedy radí, aby takový záměr popírali. Cílem facky na tvář tudíž není působit fyzickou bolest, ale vyvolat překvapení a ponížení. Účelem uzavírání do stísněných prostor není někoho dezorientovat, nýbrž vzbudit v zadrženém pocit nepohodlí. Mučitel musí vždy zdůrazňovat svou „dobrou vůli“, „čestné přesvědčení“ a opodstatněné předpoklady pro ně.
Systematicky se tedy používaly eufemismy: „zdokonalené techniky“ místo mučení, „expertní vyšetřovatel“ místo mučitele. Zanechávat tělesné stopy se nedoporučuje. Za tímto účelem se dává přednost psychické újmě před fyzickým ubližováním. Nijak nepřekvapí, že všechny videonahrávky těchto postupů se následně ničily.
Na výkonu mučení se podílely rozličné profesní skupiny. Nákaza se tedy šířila daleko za omezený kroužek trýznitelů. Kromě právníků, kteří tyto skutky legitimizovali, přinášeli pravidelně mravní, zákonná či filozofická ospravedlnění také psychologové, psychiatři, lékaři (jejichž přítomnost byla při každém výkonu povinná) a akademici. A přestože mučení prováděli muži, pocit pokoření zesilovalo ponižování v přítomnosti žen.
Koho máme vést k zákonné zodpovědnosti za toto překroucení práva a základních mravních zásad?
Dobrovolník, který provádí samotný výkon mučení, nese menší zodpovědnost než vysoce postavený státní úředník, který jej ospravedlnil a umetal mu cestičku. A ten má zase menší zodpovědnost než lídr s politickou rozhodovací mocí, který jej požadoval.
Pohnat k zodpovědnosti lze také spřátelené zahraniční vlády, zejména v Evropě: přestože o mučení věděly a využívaly takto získaných informací, při žádné příležitosti nevyjádřily ani sebemenší protest, ba ani nedaly najevo nesouhlas. Jejich mlčení se rovnalo souhlasu.
Měli bychom je tedy soudně stíhat?
Nejlepším demokratickým trestem pro politiky je znovu je nevolit. Co se týče nevolených spolupracovníků a pomahačů, můžeme doufat, že je ztrestá jejich okolí: kdo by chtěl studovat u profesora, který obhajoval mučení? Kdo by si přál, aby o spravedlnosti rozhodoval soudce, který posvětil brutalitu? Kdo by chtěl být v péči lékaře, který na surovosti dohlížel?

Máme-li porozumět tomu, proč někteří Američané tak jednoduše akceptovali používání mučení, netřeba hledat nějakou zděděnou nenávist k muslimům či Arabům anebo strach z nich. Ne, příčina je mnohem horší. Memoranda zveřejněná Obamovou vládou nás učí, že mučitelem se může stát každý, kdo vyhoví zdánlivě vznešeným principům diktovaným „smyslem pro povinnost“ či nezbytnou „obranou vlasti“ anebo je hnán strachem o vlastní život a majetek či životy a bohatství svých bližních.
Tzvetan Todorov je čestným ředitelem výzkumu v pařížském středisku CNRS a autorem mnoha knih o dějinách a kultuře.
Zdroj : http://www.outsidermedia.cz/Bushovi-intelektualni-katani-1.aspx

Mé peklo v táboře Rentgen


Rosa Prince a Gary Jones

The Mirror UK

Pátek 12. března 2004-03-14


Britský zajatec, propuštěn z Guantanama, dnes říká světu celý jeho horor - a odhaluje jak byly do tábora přivedeny prostitutky k degradaci muslimských vezňů.
Džamal al-Harith, 37, který přijel domů před třemi dny po dvou letém uvěznění, je prvním ze zadržených, kdo odhalil US režim v táboře Rentgen na Kubě a táboře Delta.
Otec třech dětí z Manchestru vypověděl jak byl napaden pěstmi, nohami a obušky poté co odmítl záhadnou injekci.
Řekl, že vězni byli spoutáni až 15 hodin v kuse pouty na rukou a nohách s kovovými spoji, které řezaly do kůže.
Jejich ‚cely byly drátěné klece s betonovou podlahou a otevřeny všem elementům - nedávající žádné soukromí nebo ochranu proti krysám, hadům a škorpiónům, kteří se volně pohybovali po americké základně.
Tvrdí, že bití za trest byly konány dozorci známými jako Extrémní Reakční Jednotka. Přihnali se v plné výzbroji srčíce na ně rány.
Vězni se potýkali s psychologickým mučením a hrami mysli jen aby se přiznali k činům, které nikdy neudělali. I drobné porušení pravidel vyvolalo krutý trest.
Lékařské zákroky byly řídké a brutální a amputace končetin byly více drastické než bylo nutné, tvrdí Džamal.
Jídelníček se špatnou vodou a jídlem až 10 let prošlým záruční lhůtou zanechal vězně podvyživené.
Ale Džamalovo nejotřesnější odhalení bylo využívání prostitutek k mučení nejvíce nábožensky založených vězňů.
Vězni, kteří nikdy předtím neviděli ‚neodhalenou' ženu, byli nuceni se dívat jak se prostitutky dotýkaly jejich vlastních nahých těl.
Muži se vraceli rozrušeni. Jeden řekl, že jedna americká dívka rozmazala menstruační krev po jeho obličeji jako čin ponížení.
Džamal řekl: "Vím, že se něco takového stalo asi 10krát. Vždy se zdálo, že to byli ti velmi mladí nebo o nichž se vědělo, že jsou velmi nábožní, kteří byli odvedeni.
Žertoval jsem s jinými brity, ‚Přiveďte nám je - my si je vezmeme'. Rozesmálo nás to. Ale američané zřejmě věděli, že my nebudeme šokováni pohledem na Západní ženy, a tak se ani nenamáhali.
"Pro tyto muže to byla velmi rorušující zkušenost. Odmítli hovořit o tom, co se stalo. Trvalo jim to asi tak 4 týdny, než to řekli příteli - a my to vykřičeli po celém bloku."
Džamal dodal: "Celá pointa Guantanama byla dostat tě psychologicky. Bití nebylo až tak špatné jako psychologické mučení - rány se zahojily po týdnu - ale to ostatní zůstalo s tebou.
Hovořil z utajeného místa poté co se opět shledal se svou rodinou. Návrhář internetových stránek, konvert do Islámu, odešel studovat muslimskou kulturu do Pakistánu v říjnu 2001, několik týdnu po 11. září.
Omylem zůstal v Afgánistánu - věříce, že byl odvezen do Turecka - a byl zatčen jako vyzvědač, možná díky jeho britskému pasu. Byl držen v Kandahar, Afganistánu a spadl do US rukou.
Džamal teď nese jizvy z Guantanama. Hrbí se při chůzi, jelikož pouta, která jej poutala byla moc krátká.
Jako trest byli vězni zavřeni tak těsně, že byli nuceni ležet v klubku po hodiny. Během dlouhých vyslechů byli přivázáni ke kovovému kruhu na podlaze.
Džamal řekl: "Někdy jsi byl připoután k podlaze s rukama a nohama svázanýma k sobě. Jeden můj kamarád mi řekl, že byl takto ponechán po 15ct hodin.
"Zábava znamenala míti odvázané nohy a chození nahoru a dolu na pruhu štěrku. V táboře Rentgen to bylo 5 minut, ale v Deltě kolem 15cti minut.
Džamal řekl, že oběti Extrémní Reakční Jednotky byly promedánovány před celami. "Byl to úděsný pohled a byl to častý pohled."
Řekl, že jedna jednotka nutila k jídlu k ukončení hladovky 70% z 600 vězňů. Hladovka začala poté, co dozorce záměrně kopl do kopie Koránu.
Rýže a fazole byly na denním jídelníčku a voda byla špinavá. Džamal dodal: "V táboře Rentgen byla žlutá a v Deltě černá - jako barva Coca-Coly.
"Měli jsme ji vedenou potrubím s kohoutkem v každé ‚kleci', ale často ji zastavili jako trest."
"Zastavili nám vodu před modlitbami, abychom se nemohli umýt podle naší víry."
"Jídlo bylo také děsné, až 10 let prošlé zárukou. Otevřeli dvířka a šoupli ji skrze ně po sekcích."
"Měli jsme obilnou kaši a něco co nazývali ‚jako-mléko', které bylo nechutné a ‚jako-čaj' a kus ovoce. Ovoce bylo zmrazené a nabito chemikáliemi. Jablko mohlo vypadat červeně, ale bylo pokryto něčím voskově bílým a uvnitř bylo černé a hnědé."
"Klamali lidi odepíráním jim věcí - ty jsi asi jediný člověk na bloku, kdo nedostal žádný chleba. Pyšnil jsem se nežádáním je nikdy o nic. Neprosil jsem." Džamal řekl, že jim bylo řečeno, že nemají žádná práva. "Oni ve skutečnosti řekli - ‚Nemáte tu žádná práva.' Po nějaké době jsme přestali žádat o lidská práva - chtěli jsme zvířecí. V táboře Rentgen byla má cela napravo od psí boudy vlčáka."
Měl dřevěný domek s klimatizací a zelenou trávu na cvičení. Řekl jsem dozorcům, ‚Chci jeho práva' a oni odpověděli, ‚Ten pes je členem US armády'.
"Byl jsi potrestán za cokoliv - za to, že máš šest balíčků soli na cele místo pěti, za pověšení mokrého ručníku na cele, i za to, když jsi neměl lžičku a věci uspořádány ve správném pořadí."
Nuceni použít kyblík jako záchod na očích jiných vězňů a dozorců bylo obzvláště trapné. Džamal řekl: "Nikdy jsem si na to nezvyknul - dali jsme kolem nás ručníky a oblečení.
"Ale Vojenská policie na věži nás viděla pokřikovali na sebe."
"Byla nám povolena sprcha jednou na začátku týdně a vůbec žádná na samotce."
"Toto bylo vemi těžké, protože se máme modlit čisti."
"Postupně počet sprch vzrostl na 3 týdně. Byly vždy studené."
"Před tím, než jsi byl odveden na to, čemu říkali ‚rec a sprcha' jsi byl připoután dvěmi muži z vojenské policie, zatímco jsi byl stále v kleci."
"Někdy jsme viděli dozorce, jak si hrají s hlavou sprchy, aby voda stříkala kolem dokola na oblečení vězňů, když je musel vyvěsit k ochraně jeho soukromí."
Vězňům byly někdy dány "komfortní věci' - známé jako CI - jako šampón, ručníky, hadřík k umytí a trenýrky. CI byly odstraněny jako trest.
Džamal vzdorně odmítl ‚zábavu' jako dívání se na Džames Bond filmy v místnosti vězni přezdívané Milující Chatrč."
Dodal: "Některým byly dány pizzy, zmrzliny a McDonaldy, ale mě to nenabídli. Asi věděli, že podlácení platilo jen pro některé.
Pro uběhnutí času si vězni spolu povídali, modlili se, četli Korán a zpívali islámské písně. V táboře Rentgen jim dali romantické novely stylu Mill a Bůn v arabštině, které odmítli číst.
U popisu lékařských zákroků Džamal řekl, že věděl o 11cti mužích, kteří měli jejich nohy amputovány a o dvou, kteří přišli o jejich prsty u nohou a na rukou. Bylo mu řečeno, že američané odstranili daleko více tkáně než bylo potřeba.
Dodal: "Muž v cele vedle mě měl omrzlé dva prsty na ruce a dva prsty na noze. A také palci, ale oni to nijak neošetřili po celý rok a potom už museli odseknout daleko více než bylo potřeba."
"Všichni muži, kteří ztratili končetiny si stěžovali, že sekali hodně vysoko a nestarali se záchranit co nejvíce."
Džamal dodal, že neměl v Guantanamu blízkého přítele, říkajíce: "Když jsem už potkal jiné brity, vzpomínali jsme na domov - obzvláště jídlo."
"Všichni jsme byli posedlí skotským horským chlebem - chtěli jsme ho strašně moc.
"Jeden z britů mi řekl, že byl dotázán proč je muslim, protože by se měl modlit ke královně."
Džamal, rozvedený s dcerami 3 a 8 let a synem 5 let, je přesvědčen, že jeho odmítnutí se oddat hrám mysli, mu dalo vůli to projít."
Řekl: "Někdy to bylo velmi, velmi obtížné, ale snažil jsem se myslet jen na přežití."
"Udržoval jsem si co nejvíce myšlenky na domov , protože jinak bych se zbláznil."
"Co jsem tam byl asi skoro rok, měl jsem sen. Hlas mi řekl, ‚Budeš tu po dvě léta.'"
"V mém snu jsem řekl, ‚Dva roky! To je sranda?' Ale když jsem se vzbudil, byl jsem klidnější, alespoň t o znamenalo, že se jednoho dne odsud dostanu."
"Byl jsem poslán do Guantanama 11. února 2002 a odešel jsem 9. března 2004, tak jsem tam byl trochu přes dva roky, tak jak mi ten hlas ve snu řekl."
Překlad do čestiny Imane. V. M.
Zdroj : http://muslimskelisty.cz/zp168.htm

KDO JSOU SKUTEČNÍ TERORISTÉ ?

V současné době se často hovoří o terorismu, v médiích cíleně definovaném jako islámský terorismus. Existuje mnoho definic terorismu, a to na základě pohledu sociologů a psychologů, politologů, vládních autorit, veřejnosti, skupiny jenž akt uskutečnila, atd. Já osobně akceptuji komparativní pohled, rozšířený o poznání o pozadí těchto aktivit, ale to je v mediální válce těžké rozpoznat. Samozřejmě, že definice terorismu jsou daným státem účelově obměňovány v souladu s právní normou a politickými cíly. Zaujal mne přístup USA, které rozšířily definici o "za teroristické útoky se považuje ve stejném duchu také napadání vojenských zřízení, nebo vojenského personálu, pokud není v místě jeho působení válečný stav…". Považuji to za aktuální dopracování po atentátech na americké základny ve Filipínách v Evropě a jinde. Jak alibistické a sofistikované.
Prezident BUSCH oficiálně ukončil válku v Iráku a všechno ostatní je už teroristickým činem. To, že USA napadly jinou zemi bez mandátu OSN, z důvodů které se neprokázaly, je už zapomenuto ! To znamená, je to tam, kde to chtěla americká administrativa mít, "když neprokážeme zbraně hromadného ničení, prokážeme a vsugerujeme Al-Kajdu v Iráku". Domnívám se, že zahraničně politická orientace ČR je úzce spjata s USA. Bylo by logičtější, kdyby to bylo s Evropskou unií, ale bohužel již historicky "potřebujeme velkého bratra". někdy může přepadat že duševní vývoj současného ministra zahraničních věcí skončil v období křižáckých výprav do "svaté země".
A nyní k faktům. Existuje terorismus skrytý a zjevný. Navíc ne vždy mediálně označovaný akt jako teroristický, je skutečně teroristickým činem ("Válka je jen pokračováním politiky jinými prostředky. Ve válce proti utlačujícímu režimu se z teroristy stává bojovník za svobodu" Karl von Clausewitz).
Zcela skrytým terorismem je zahraniční politika USA, která se snaží účelově destabilizovat regiony s následným cílem ekonomického profitu. Cožpak USA nepodporovaly ekonomicky, politicky i zpravodajskými aktivitami Saddáma HUSAJNA v boji proti Íránské islámské republice. Cožpak USA nepodporovaly (finančně, vojensky) Mužahideen v době studené války. Cožpak USA nepodporovaly kurdskou frakci PKK, která je nositelkou mnoha atentátů na zastupitelské úřady Turecka a jejich vojenské báze. Aktivity USA se stále historicky opakují. Např. v roce 1998 Armáda USA podnikla raketový útok údajně na chemickou továrnu v Chartúmu. Zemřelo mnoho nevinných lidí, bylo prokázáno, že to nebyla továrna na chemické bojové látky, ale továrna na léky, která vyráběla 70% léků určených pro potřeby Súdánu. Dodnes USA neodškodnily oběti útoku a ekonomické škody. Následkem nedostatku léků zemřely tisíce lidí. Já to nazývám skrytým a skutečným cíleným terorismem. Obdobných aktivit je mnoho. Mají jediný motiv. Za vojáky do země pochodují byznysmeni. A nenechte se mýlit i Súdán je na nerosty velmi bohatá země, země která těží ropu, má však smůlu "nechce hamburgery", ale suverenitu.
Politika USA je účelová a amorální. Donedávna aktivity Ruské federace v Čečensku byly kritikou USA i Evropské unie. Avšak účel světí prostředky. Americká administrativa na žádost Izraele a Ruské federace prosadila v OSN registraci exprezidenta čečenské republiky Ičkerie - Zelimchana JANDARBAYEVA do seznamu osob obviněných ze spolupráce s organizací Al-Kajdu a od roku 2001 i osob hledaných Interpolem. Zelimchan JANDARBAYEV nebyl spjat s Al-Kajdou, jeho skutečným "problémem" bylo to, že jako emisar exilové vlády byl opozicí pro Ahmeda KADYROVA, ruskou vládou dosazeného prezidenta v inscenovaných volbách. Pro Ruskou federaci je exilový, skutečný prezident, Aslan MASCHADOV (neustupující od nezávislosti Čečenska) skutečným problémem, především protože má podporu čečenského národa. Zelimchan JANDARBAYEV už ne. Dne 13.02.2004 ve městě DOHA ( v rezidentní čtvrti Al-Dafna) byl spáchán atentát na Zelimchana JANDARBAJEVA. Atentát byl spáchán v Kataru, v zemi kde je americká báze a nic se nestane bez vědomí CIA. Američané "požehnali" smrt JANDARBAJEVA, bez ohledu na to, že v Jeepu byl i JANDARBAJEŮV patnáctiletý syn Daud a dva muži. A výraz bez ohledu není správný, představte si, že nesouhlasíte s politikou USA, Izraele, či jiných, máte statut uprchlíka v jiné zemi a není vám to nic platné. Jak je vidět účel světí prostředky a SVR (Ruská zpravodajská služba) našla v BUSCHOVĚ zaslepenosti svůj profit.
Abu El-Bosnevi
Zdroj : http://muslimskelisty.cz/zp162.htm

Bilderberg v Slovenskej televízii

Vadí mi,

že na Slovensku sa znovu zaviedol zákon z dôb najtvrdšieho komunizmu o tzv hanobení štátu a štátneho symbolu. Média a politici uvádzajú ako údajnú príčinu jeho znovuzavedenia lepšie právomoci polície po častých výtržnostiach futbalových fanúšikov. Je mi úplne jedno čim kdo argumentuje. Štát sme my obyvatelia a pokiaľ je naša dôvera zneužitá a naše najzákladnejšie občianske práva porušované, mali by sme s tým začať niečo aktívne robiť.

Vadí mi televízia JOJ aj zo svojim druhým programom JOJ plus. Vadí mi ich programové zloženie. Vadí mi na nich to, že je to televízna stanica na oslavu mocenských represívnych zložiek a tvrdej propagandy týchto pochybných štruktúr, ktoré už veľmi dávno neslúžia tomu, čo ľuďom z rovnakej telévizie tvrdia, že sú - teda na ochranu bezpečia občanov. V súčasnosti nie sú ničím iným než prípadnou silou na potlačovanie odporu obyvateľov voči ich zkorumpovaným pánom.
Vadí mi tiež u tejto telévizie množstvo takzvaných zpráv a novín, v ktorých sa nedozviete vôbec nič o skutočnom dianí vo svete, ale určite sa prinajmenšom niekoľkokrát denne dozviete, ako naša polícia statočne zachránila mačiatko, alebo koňa padnutého do nejakej žumpy. Potom sa už ale nedozviete, že inak tento pochybný orgán pre našich obyvateľov nehne prstom.
(neviem či má význam sem uvádzať nejaký príklad, stačí si prečítať program a potom sa pokúsiť niektorú z tých relácií aj vidieť. Hlavné noviny, krimi noviny, promi noviny a čert vie ešte aké akože noviny, neustále seriály, v ktorých je kladným hrdinom policajt, alebo čo považujem za absolutný vrchol drzosti a propagandy moci - kompletná sada americkej propagandy, CSI)

Vadia mi zákony, ktoré sú zavádzané tak, aby sa v praxi nedali vôbec použiť pre dobro Slovenských občanov a klamstvá šírené médiami o týchto zákonoch, aké su vynikajúce, pokrokové a ako sa Slovensko s nimi stáva civilizovaným štátom.
(príkladom je zákon o zmene mena občana na neutrálne. Tento zákon je v praxi nepoužiteľný a nikdy použitý nebude.)

Vadia mi nehorázne klamstvá takzvaných Slovenských odborníkov, ktorí si v týchto pochybných médiách (teraz myslím média obecne) vybudovali kariéru a tvrdý biznis na základe sprostých lží.
(príkladom je tzv. MuDr. Danica Cajsová)

Vadí mi tu toho strašne moc, ale zo všetkého najviac asi absolútna pasivita a apatia obyvateľov Slovenska a ich pocit, že sa za nich všetko urobí samo. Pokiaľ aj Vám, kdo čítate tento článok niečo vadí, podeľte sa tu o to a skúsme spoločne nájsť aktívne riešenie - dokiaľ to ešte je možné.

zdroj: http://www.tvina.sk/index.php?zobraz=newsarchiv&id=516

Pochod proti kapitalizmu a globalizácii, za sociálne istoty


Ľudstvo upadá do práchnivejúcej konzumnej spoločnosti plnej nenávisti, závisti a zvrátenosti. Do našich domácností sú tlačené cudzie hodnoty a denne sme presviedčaní o správnej ceste globalizácii sveta. Čo má ale za následok táto globalizácia? Príliv cudzích kultúr do našich miest, zvýšenú kriminalitu prisťahovalcov, horiace autá a násilnosti v európskych uliciach, stúpajúci trend rôznych sexuálnych úchyliek (pedofília,..), užívanie drog u čoraz nižšej vekovej hranice mladých ľudí a celková degenerácia obyvateľstva.

Samozvaný svetový policajt (USA) chce zaryť svoje jedovaté kapitalistické pazúry do našich myslí a kvôli nespútanej túžbe po peniazoch sa stávame otrokmi vlastnej hlúposti. Obchody preplnené nepotrebným brakom sa stali našou cestou do záhuby a už deti v škole sa predbiehajú, kto má drahšie oblečenie alebo mobilný telefón. Kapitalizmus a materializmus nám neprináša pokojný a dôstojný život, ale len každodenný zhon k zvýšeniu svojho bankového konta.

Tento zhon ale prekazila umelo vytvorená finančná kríza, ktorá sa čoraz viac prehlbuje a naši politici nejavia záujem o riešenie tohto problému. Ľudia hromadne prichádzajú o svoje pracovné miesta a vďaka tomu, že sa všetko štátne rozpredalo zahraničným investorom, nemôže štát vytvoriť pracovné pozície pre svojich obyvateľov. Sociálne istoty sa strácajú v hmle a nikto si nemôže byť istý, kedy príde o svoju prácu, ktorá mu dávala istotu pre splácanie hypotéky na bývanie a následné uživenie svojej rodiny.

A tak nám nezostáva nič iné ako len držať krok a jazyk za zubami. Ale nespokojnosť a hnev by nemal zostať zavretý za múrmi našich domovov. Politici si myslia, že z nás urobili poslušné bábky, vďaka ktorým majú denno-denne naplnené svoje korytá a ktorým radia, aby si uťahovali opasky. Preto MY, nespokojní občania, vyjdeme do ulíc a pozdvihneme svoj hlas proti kapitalizmu, globalizácii národov a za sociálne istoty.

Pozývame všetkých slušných a nespokojných občanov, aby spolu snami ukázali, že nie sme poslušné stádo oviec, ktoré je len nahnané do ohrád.

Kde: Košice, hlavná vlaková stanica
Kedy: 16. mája 2009 o 14.30 hod

Kontaktný mail: antikap.demo@yahoo.com
Informačný web portál: www.antikap.tk

Guantánamo zůstává

Prezident Barack Obama poprvé výrazně zklamal Ameriku. Včera oznámil, že jeho administrativa zachová vojenské soudy s osobami podezřelými z terorismu, které jsou vězněny na americké základně v kubánském Guantánamu. Během celé své volební kampaně v průběhu loňského roku přitom proti kontroverzní guantánamské věznici, na níž se vázalo i podezření z porušování lidských práv, opakovaně vystupoval i hlasoval. Mezi veřejností, která do nového prezidenta vkládala velké naděje, vzbudilo poslední rozhodnutí Bílého domu vlnu nevole.

Tribunál na Guantánamu zřídila administrativa předchozího amerického prezidenta George Bushe a soudila zde mj. pětici mužů obviněnou z plánování útoků na WTC 11. září 2001. Jako demokratický senátor proti tribunálům Obama hlasoval a jako kandidát na prezidenta sliboval jejich konec.

Nyní jako prezident v nich pokračuje, byť s tím, že odstraní nejkritizovanější body. Mezi ně patřilo svědectví z doslechu nebo důkazy získané mučením. Vláda chce nová pravidla vypracovat do čtyř měsíců. Zatím není jasné ani to, jestli procesy potom začnou úplně znovu nebo jestli se z kubánského Guantánama přesunou do Ameriky.

Obhájce: Zavření Guantánama je prázdným gestem

Vojenský obhájce major John Jackson, který byl obhájcem jednoho z obviněných před guantánamským tribunálem, zdůrazňuje, že přesunutí procesů do Spojených států nestačí. "Svět se dívá a v sázce je pověst Ameriky. Zavření Guantánama je prázdným gestem, pokud vojenské tribunály budou pokračovat," řekl Jackson.

"Nelze popsat, jak jsme zklamaní. Barack Obama slíbil uzavřít Guantánamo. Vojenské tribunály jsou součástí toho, co Guantánamo dělá tak strašným místem," zdůraznila protiteroristická expertka Human Rights Watch Tracy Sullivanová.

Bílý dům skepsi mírní

Bílý dům se snaží skepsi mírnit. "Prezident především dělá to, o čem si myslí, že nejvíc posílí bezpečnost obyvatel Spojených států," řekl mluvčí Bílého domu Robert Gibbs.

V tomto týdnu se jedná už o druhý krok, za který Obamu jeho stoupenci kritizují a odpůrci mu tleskají. Americký prezident totiž odmítl odtajnit i fotografie mučených vězňů z Iráku a Afghánistánu. Političtí komentátoři tak potvrzují, že žádná politická změna nakonec v praxi nevypadá tak dramaticky jako v předvolebních slibech.

zdroj: http://www.ct24.cz/svet/54956-zklamani-z-obamy-guantanamo-zustava/