Pozvánka na akci 11.9.2011 v Praze, na Václavském nám. pořádá NWOO.ORG
kamera:bejbous, střih: komodor. účinkují: koral,komodor hudba: immortal_technique-the_point_of_no_return_(instrumental) a DJ WOKO - houpsle grafika: kostic,wade a nwoo
Zobrazují se příspěvky se štítkemEÚ. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemEÚ. Zobrazit všechny příspěvky
10.08.11
Euro spôsobuje ľuďom utrpenie! Zavrelo nás do väzenia!
Video: Euro spôsobuje ľuďom utrpenie! Zavrelo nás do väzenia! Tvrdí Nigel Farage
Euro zavrelo ľudí do ekonomického väzenia. Európska komisia je zodpovedná za utrpenia miliónov ľudí. Tvrdí to britský europoslanec.
ZDROJ:http://www.aktuality.sk/clanok/191521/video-euro-sposobuje-ludom-utrpenie-zavrelo-nas-do-vazenia-tvrdi-nigel-farage/
Absolútny kritik Európskej únie. Predseda strany, ktorej prioritou je, aby Veľká Británia vystúpila zo spoločnej Európy. Politik, ktorý kritizoval úniu, že vytvára federálny štát a tým potláča národné štáty a silu ich parlamentov. Europoslanec Nigel Farage.
Pred časom sa na internete objavil zostrih jeho vystúpení na pôde Európskej únie, v ktorých kritizuje byrokraciu a štýl riadenia únie a na plné ústa vyjadruje obavy pred možnou ekonomickou krízou, ktorá by mohla znamenať vážny problém pre členské štáty únie. Bolo to v čase, keď sa o kríze v Grécku ešte poriadne neuvažovalo. V čase, keď verejne nikto neohovoril o možných problémoch ekonomík v Taliansku či Španielsku. Jeho prejavy vyvolávali úsmevy na tvárach najvyšších predstaviteľov EÚ. Dnes sa zdá, že na úsmev nebol dôvod.
O kríze v Grécku hovoril rok vopred
„Talianske vládne dlhopisy vynášajú o 1 percento viac ako nemecké alebo francúzske. Trhy hovoria, že hospodárska a menová únia nevydrží,“ začína zostrih prejavom Faragea z októbra 2008. V tom čase sa o kríze eura nehovorilo. V tom čase sa nehovorilo o dlhovej kríze Grécka, Talianska, Španielska, Portugalska, Írska... V tom čase sa riešila kríza USA. „Nie som prekvapený, pretože to nikdy nebola optimálna menová zóna,“ dodáva europoslanec za britskú pravicovú Stranu za nezávislosť Spoločného kráľovstva (United Kingdom Independence Party). O rok na to už otvorene hovorí o ekonomických problémoch Talianska, Španielska a Grécka. Bolo to rok a štyri mesiace pred gréckym bailoutom – teda akciou, ktorej cieľom je záchrana gréckej ekonomiky.
Euro – ekonomickým väzením
Ako ďalej uvádza, europarlament a vedenie EÚ „chytilo ľudí do ekonomického väzenia a aby sa odtiaľ dostali, bude potrebné veľa odvahy, vedenia a ekonomického poklesu. Pokojne sa posmievajte, keď chcete,“ odkázal „hlavám“ EÚ.
Desať rokov po vzniku spoločnej meny tvrdí, že „euro prinieslo chaos, disharmóniu a utrpenie pre milióny ľudí“.
Video: Nigel Farage: Chytení v ekonomickej pasci (Trapped inside EU)
Euro zavrelo ľudí do ekonomického väzenia. Európska komisia je zodpovedná za utrpenia miliónov ľudí. Tvrdí to britský europoslanec.
ZDROJ:http://www.aktuality.sk/clanok/191521/video-euro-sposobuje-ludom-utrpenie-zavrelo-nas-do-vazenia-tvrdi-nigel-farage/
Absolútny kritik Európskej únie. Predseda strany, ktorej prioritou je, aby Veľká Británia vystúpila zo spoločnej Európy. Politik, ktorý kritizoval úniu, že vytvára federálny štát a tým potláča národné štáty a silu ich parlamentov. Europoslanec Nigel Farage.
Pred časom sa na internete objavil zostrih jeho vystúpení na pôde Európskej únie, v ktorých kritizuje byrokraciu a štýl riadenia únie a na plné ústa vyjadruje obavy pred možnou ekonomickou krízou, ktorá by mohla znamenať vážny problém pre členské štáty únie. Bolo to v čase, keď sa o kríze v Grécku ešte poriadne neuvažovalo. V čase, keď verejne nikto neohovoril o možných problémoch ekonomík v Taliansku či Španielsku. Jeho prejavy vyvolávali úsmevy na tvárach najvyšších predstaviteľov EÚ. Dnes sa zdá, že na úsmev nebol dôvod.
O kríze v Grécku hovoril rok vopred
„Talianske vládne dlhopisy vynášajú o 1 percento viac ako nemecké alebo francúzske. Trhy hovoria, že hospodárska a menová únia nevydrží,“ začína zostrih prejavom Faragea z októbra 2008. V tom čase sa o kríze eura nehovorilo. V tom čase sa nehovorilo o dlhovej kríze Grécka, Talianska, Španielska, Portugalska, Írska... V tom čase sa riešila kríza USA. „Nie som prekvapený, pretože to nikdy nebola optimálna menová zóna,“ dodáva europoslanec za britskú pravicovú Stranu za nezávislosť Spoločného kráľovstva (United Kingdom Independence Party). O rok na to už otvorene hovorí o ekonomických problémoch Talianska, Španielska a Grécka. Bolo to rok a štyri mesiace pred gréckym bailoutom – teda akciou, ktorej cieľom je záchrana gréckej ekonomiky.
Euro – ekonomickým väzením
Ako ďalej uvádza, europarlament a vedenie EÚ „chytilo ľudí do ekonomického väzenia a aby sa odtiaľ dostali, bude potrebné veľa odvahy, vedenia a ekonomického poklesu. Pokojne sa posmievajte, keď chcete,“ odkázal „hlavám“ EÚ.
Desať rokov po vzniku spoločnej meny tvrdí, že „euro prinieslo chaos, disharmóniu a utrpenie pre milióny ľudí“.
Video: Nigel Farage: Chytení v ekonomickej pasci (Trapped inside EU)
03.07.11
Gréci zatkli kapitána lode s pomocou pre Gazu
Kapitán lode čelí obvineniam z pokusu o opustenie prístavu bez povolenia a z ohrozovania životov pasažierov lode.
JERUZALEM. Grécke úrady dnes oznámili, že zatkli kapitána lode, ktorá sa chcela v rámci flotily s humanitárnou pomocou vydať na plavbu do palestínskeho pásma Gazy.
Meno 60-ročného kapitána nezverejnili. Zadržiavajú ho na hlavnom štábe polície v meste Pireus, kde zostane až do pondelkového súdneho pojednávania.
Grécka pobrežná stráž uviedla, že kapitán lode "Audacity of Hope" čelí obvineniam z pokusu o opustenie prístavu bez povolenia a z ohrozovania životov pasažierov lode, ktoré je zločinom.
Na Audacity of Hope sa plavilo 36 pasažierov, štyria členovia posádky a desiatka novinárov. Piatkový nočný pokus vyplávať z prístavu Perama pri Aténach prekazila pobrežná stráž.
Aktivisti z viacerých štátov sa týždeň pripravujú z viacerých stredomorských prístavov vyplávať do pásma Gazy. Grécka vláda im v piatok zakázala opustiť prístavy s odôvodnením, že Izrael vstup lodí do oblasti zakázal.
Hovorca aktivistov postup Grécka kritizoval a označil ho za porušenie námorného práva.
Izrael popiera, že poškodil lode smerujúce do Gazy
Izrael odmietol dnes obvinenia, že zámerne poškodil lode, ktoré sa chcú pokúsiť prelomiť námornú blokádu pásma Gazy. Aktivisti obviňujú Izrael zo sabotáže a poškodenia dvoch lodí s humanitárnou pomocou, zakotvených v Turecku a Grécku.
Hovorca izraelského ministerstva zahraničných vecí Jigal Palmor vyhlásil, že obvinenia zo sabotáže sú "smiešne" a nazval ich "smutnými konšpiračnými teóriami."
"Organizátori neurobili vôbec nič, aby dokázali, že došlo k sabotáži. Vec ani neoznámili polícii. Žijú v bondovke," citoval Palmora spravodajský server Ynet.
Izrael tvrdí, že blokádu zaviedol v roku 2007, aby zabránil dodávkam zbraní islamskému militantnému hnutiu Hamas, ktoré ovláda pásmo Gazy. Aktivisti blokádu prirovnávajú k forme väznenia Palestínčanov.
Vlani zahynulo deväť aktivistov pri zásahu izraelského komanda proti tureckej lodi z podobnej flotily.
Správu priniesli agentúry AP a DPA.
Čítajte viac: http://www.sme.sk/c/5963093/greci-zatkli-kapitana-lode-s-pomocou-pre-gazu.html#ixzz1R1xQ7JCR
JERUZALEM. Grécke úrady dnes oznámili, že zatkli kapitána lode, ktorá sa chcela v rámci flotily s humanitárnou pomocou vydať na plavbu do palestínskeho pásma Gazy.
Meno 60-ročného kapitána nezverejnili. Zadržiavajú ho na hlavnom štábe polície v meste Pireus, kde zostane až do pondelkového súdneho pojednávania.
Grécka pobrežná stráž uviedla, že kapitán lode "Audacity of Hope" čelí obvineniam z pokusu o opustenie prístavu bez povolenia a z ohrozovania životov pasažierov lode, ktoré je zločinom.
Na Audacity of Hope sa plavilo 36 pasažierov, štyria členovia posádky a desiatka novinárov. Piatkový nočný pokus vyplávať z prístavu Perama pri Aténach prekazila pobrežná stráž.
Aktivisti z viacerých štátov sa týždeň pripravujú z viacerých stredomorských prístavov vyplávať do pásma Gazy. Grécka vláda im v piatok zakázala opustiť prístavy s odôvodnením, že Izrael vstup lodí do oblasti zakázal.
Hovorca aktivistov postup Grécka kritizoval a označil ho za porušenie námorného práva.
Izrael popiera, že poškodil lode smerujúce do Gazy
Izrael odmietol dnes obvinenia, že zámerne poškodil lode, ktoré sa chcú pokúsiť prelomiť námornú blokádu pásma Gazy. Aktivisti obviňujú Izrael zo sabotáže a poškodenia dvoch lodí s humanitárnou pomocou, zakotvených v Turecku a Grécku.
Hovorca izraelského ministerstva zahraničných vecí Jigal Palmor vyhlásil, že obvinenia zo sabotáže sú "smiešne" a nazval ich "smutnými konšpiračnými teóriami."
"Organizátori neurobili vôbec nič, aby dokázali, že došlo k sabotáži. Vec ani neoznámili polícii. Žijú v bondovke," citoval Palmora spravodajský server Ynet.
Izrael tvrdí, že blokádu zaviedol v roku 2007, aby zabránil dodávkam zbraní islamskému militantnému hnutiu Hamas, ktoré ovláda pásmo Gazy. Aktivisti blokádu prirovnávajú k forme väznenia Palestínčanov.
Vlani zahynulo deväť aktivistov pri zásahu izraelského komanda proti tureckej lodi z podobnej flotily.
Správu priniesli agentúry AP a DPA.
Čítajte viac: http://www.sme.sk/c/5963093/greci-zatkli-kapitana-lode-s-pomocou-pre-gazu.html#ixzz1R1xQ7JCR
30.06.11
Čo sa deje v Grécku
To, co se děje v Athénách v těchto chvílích, je odpor proti invazi – a tato invaze je ospravedlňována rozsáhlým užíváním mytologie.
Nikdy jsem tak zoufale nic nevysvětloval, a nikdy jsem tak nedoufal ve vaše porozumění žádného prostého faktu, jako tentokrát:
Tyto protesty v Řecku se přímo týkají každého z vás.
Nikdy jsem tak zoufale nic nevysvětloval, a nikdy jsem tak nedoufal ve vaše porozumění žádného prostého faktu, jako tentokrát:
Tyto protesty v Řecku se přímo týkají každého z vás.
To, co se děje v Athénách v těchto chvílích, je odpor proti invazi; invazi stejně tak brutální jako byla ta proti Polsku v roce 1939. Invazní vojsko má na sobě obleky místo uniforem a místo zbraní drží v rukou laptopy, ale nepropadejte omylu – útok na naši suverenitu je stejně tak násilný a důkladný. Soukromé zájmy bohatých diktují suverénnímu státu takové podmínky, jež jsou výslovně a přímo proti jeho národním zájmům. Pokud to ignorujete, tak na své riziko. Řekněte si, pokud si to přejete, že se to tam možná zastaví, a že exekutoři snad příště nedorazí do Portugalska a Irska. A potom do Španělska a Británie. Přesně to se však začíná dít. A to je důvod, proč byste si neměli dovolit ignorovat tyto události.
Mocní si dovedou představit, že zde je spousta věcí na prodej. Josef Schlarmann, zasloužilý člen strany Angely Merkelové, nedávno přišel s užitečným návrhem, že bychom mohli prodat některé z našich ostrovů soukromým kupcům, abychom mohli zaplatit úroky za ty půjčky, které nám byly vnuceny, abychom stabilizovali finanční instituce a neúspěšný měnový experiment. (Samozřejmě není náhodou, že nedávné vědecké výzkumy ukázaly ohromné zásoby zemního plynu v Egejském moři.)
Pustila se do toho i Čína, protože má ohromné měnové rezervy a více než třetina z nich je v eurech. Historické památky jako je Akropolis by mohly být zprivatizovány. Pokud neuděláme to, co nám bylo řečeno, je tu otevřená hrozba, že to zahraniční a odpovědnější politici udělají násilím. Udělejme z Parthenonu a starověké Agory Disneyland, kde se mizerně placení Řekové ustrojí jako Platón nebo Sokrates a budou se podbízet vrtochům bohatých.
Je nezbytné porozumět tomu, že nechci omlouvat mé spoluobčany za všechnu tu ostudu. Udělali jsme spoustu špatných věcí. Opustil jsem Řecko v roce 1991 a vrátil se až po roce 2006. Prvních pár měsíců jsem se rozhlížel a viděl zcela odlišnou zemi od té, kterou jsem kdysi opouštěl. Každý billboard, každá autobusová zastávka, každá stránka časopisu obsahovala reklamu na nízko úročené půjčky. Byla to peněžní samoobsluha. Máš půjčku, kterou nemůžeš zvládnout. Přijď a dostaneš od nás ještě větší půjčku, a my ti k ní přidáme jako bonus vystoupení břišní tanečnice. A podepsán pod těmito reklamami nebyl nikdo, koho bychom neznali: HSBC, Citibank, Credit Agricole, Eurobank, atd.
Musíme si s lítostí přiznat, že jsme „spolkli udici i s navijákem“. Řecká psychika měla vždy Achillovou patu; všudypřítomnou krizi identity. Jsme rozkročeni na třech kontinentech a naše kultura byla vždy tavícím kotlem, který odrážel tuto skutečnost. Místo toho, abychom se drželi tohoto bohatství, rozhodli jsme se definitivně státevropskými, kapitalistickými, moderními, západními. A hodláme v tom být zatraceně dobří. Hodláme být těminejevropštějšími, nejkapitalističtějšími, nejmodernějšími, nejzápadnějšími.
Byli jsme jako teenageři, kterým rodiče svěří svoji platinovou kreditní kartu.
Neviděl jsem jediné sluneční brýle, na nichž by nesvítilo Diesel nebo Prada. Neviděl jsem jediný pár sandálů bez loga Versace nebo D&G. Auta kolem mě, to byly především Mercedesy a BMW. Pokud byl někdo na dovolené někde blíže než v Thajsku, tak to na sebe ani nechtěl prozradit. Existoval tu neuvěřitelný výpadek zdravého rozumu a žádné varování před tím, že tento pramen bohatství nemůže být nevyčerpatelný. Stali jsme se národem náměsíčně kráčejícím směrem k nově vybudovanému bezednému bazénu s italskou dlažbou, který se nestará o to, jestli se budeme schopni dotknout jeho dna alespoň prsty na nohou.
Tato nezodpovědnost však byla jen velmi malou částí celého problému. Mnohem větší částí byla pohotovost nové třídy zahraničních obchodních zájmových skupin ovládaných plutokracií, církví ovládaných chamtivostí i politických dynastií, jež učinily z příjmení kandidáta jediný významný důvod pro jeho volbu. A zatímco jsme si půjčovali a utráceli (čemuž se eufemicky říká „růst“), byl na druhé straně vysáván každý litr krve z tohoto zkorumpovaného systému tak primitivně, že by se za to nemusela stydět žádná banánová republika; a tento způsob tak převažoval a byl tak drzý, že nad ním všichni jen pokrčili rameny, smířili se s ním, nebo se stali jeho součástí.
Vím, že je nemožné, abyste chápali tuhle obyčejnou součást historie, geografie a mentality, jež dostala tento nejúžasnější kout našeho kontinentu do kolen a přeměnila nejstarší civilizaci světa ze zdroje inspirace v pointu laciných vtipů. Vím, že je nemožné sdělit vám podstatu rostoucího zoufalství a bezmoci, jež vévodily každému rozhovoru, který jsem měl s přáteli a rodinou v posledních několika měsících. Je však velmi důležité, že se o to pokouším, protože dehumanizace a démonizace mého lidu se zdá být v plném proudu.
S očima navrch hlavy jsem si přečetl v prestižní publikaci článek, který v podstatě obhajoval názor, že mafie ví, jak zacházet s lidmi, kteří nesplácejí své dluhy; že „baseballová pálka může být to, co potřebujeme, abychom napravili nikdy nekončící zmatky kolem řeckého dluhu“. Tento článek pokračoval tím, že obhajoval rostoucí sadu generalizací a předsudků tak nepřesných a zlomyslných, že pokud bychom nahradili slovo „Řekové“ slovem „černí“ nebo „židé“, jeho autor by mohl být stíhán policií a obviněn kvůli zločinům z nenávisti. (Vždy vkládám odkaz, ale v tomto případě to neudělám – propadl bych se hanbou, kdybych měl zvýšit návštěvnost těmhle netvorům).
A tak mi dovolte, abych se vypořádal s touhle mediální mytologií:
Řekové jsou líní.
Tak tohle je velmi časté orámování toho, co se říká a píše o téhle krizi, pravděpodobně důsledek toho, že naše vlastní vlažná středozemní pracovní morálka je podstatou námi způsobeného úpadku. Naopak, podle dat, která o svých členech zveřejnila OECD v roce 2008, Řekové pracují v průměru 2120 hodin ročně. Je to o více než 690 hodin více než průměrný Němec, o 467 hodin více než průměrný Brit a o více než 356 hodin více než průměrný občan zemí OECD. Pouze Korejci pracují více hodin. A navíc je v Řecku v průměru 23 dní placené dovolené, to je méně než v ostatních zemích, včetně Spojeného království s minimálně 28 dny a Německa s neuvěřitelnými 30 dny.
Zdroj TVINA
22.11.10
Zabaveno pro podezření z terorismu
Pokus obejít zákaz prodeje klasických žárovek v Evropské unii tvrdě narazil na hranicích Německa.
Celníci zabavili na letišti v Kolíně nad Rýnem 40 tisíc žárovek, které si v Číně objednali podnikatel Siegfried Rotthäuser a jeho bratr. Úřady nyní budou zkoumat, zda žárovky označené jako zdroj tepla neobsahují výbušniny, což je ale formální trik, jak zastavit zakázané zboží.
Podnikatel Rotthäuser se totiž rozhodl vyzrát na nápad Bruselu zakázat klasické žárovky, který považuje za nesmyslný. Proto ty, které dovezl z Číny, označil oficiálně za malá topná tělesa. Nabízí je jako akční umění pod názvem „tepelné koule“. Prodal jich už několik tisíc, lidé mají o klasické žárovky obrovský zájem. (zdroj: aktualne.cz)
Podnikateli především vadí, jakým nedemokratických způsobem byla legislativa ohledně zákazu žárovek přijata a také obsah rtuti u zářivek u úsporných žárovek. V první vlně prodal 4000 ks. Část ze zisků hodlal věnovat na obnovu deštných pralesů.
zdroj http://www.reformy.cz/zpravy/pokus-propasovat-zarovky-do-eu-nevyse/
20.11.10
Klaus varuje před světovládou
Evropská unie je jen "zahřívačka". Klaus varuje před světovládou
Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 20.11.2010
Zdroj http://www.freeglobe.cz/Articles/267-evropska-unie-je-jen-zahrivacka-klaus-varuje-pred-svetovladou.aspx
Kritizovat Evropskou unii už dnes není nic originálního. Navíc je jen předstupněm něčeho ještě obludnějšího. Prezident Václav Klaus se pouští do polemiky se zastánci tzv. Nového světového řádu.
Kdyby Jiří Pehe představil svou knihu o Václavu Klausovi až koncem roku, možná by poslední kapitolu pojednal jinak. Politolog, který prezidentovi nemůže přijít na jméno, totiž z každého roku Klausovy politické kariéry vybral nejtypičtější událost a po ní kapitolu pojmenoval. U roku 2010 ale nevěděl jakou, a tak pouze vyplivl jedovatou slinu, když napsal, že na prezidentovi je vidět „politické chátrání“ dané především stárnutím. Od Klause prý už nelze čekat nic zásadního a je otázkou, zda má ještě dostatek energie a nových myšlenek, aby se mu podařil politický návrat.
Přitom právě rok 2010 ukazuje, že Klaus si vybral nové stěžejní téma, kterým se chce doma i navenek v příštích letech prezentovat. A míří vysoko. Pustil se totiž do kritiky něčeho, čeho si drtivá většina politiků, novinářů, ale ani občanů dosud nejspíše ani nevšimla.
Být Pehem, kterým naštěstí nejsem, nazval bych proto rok 2010 rokem začátku Klausova boje proti světovládě.
Nové Klausovo téma se přitom nevynořilo zčistajasna, ale je přirozeným vyústěním jeho kritiky evropské integrace, stejně jako údajného globálního oteplování. Téměř po celý rok prezident ve svých vystoupeních naznačoval, že kromě evropeismu a alarmismu ho trápí i další negativní trendy soudobého světa. Mnohé naznačila už kniha KDE ZAČÍNÁ ZÍTŘEK, zvláště její poslední kapitola. Ta, spolu s jen o trochu dříve vydanou knihou vicekancléře Petra Hájka, dala tušit, že se na Hradě připravuje něco nového.
Následovaly projevy na Žofíně, úvaha o úpadku liberalismu, proslov na valném shromáždění OSN či na summitu EU-Asie v Bruselu, ve kterých prezident tu více, tu méně skrytě mluvil o nesmyslnosti konceptu globální vlády.
Pokud ale některé dřívější narážky mohly být ještě považovány za pouhá rýpnutí, pak projev „o smyslu státu“, který přednesl na státní svátek 28. října, byl rovnou pomyslným odkrytím karet i burcujícím troubením k útoku zároveň – prezident představil své nové téma v širších souvislostech a načasováním projevu k výročí vzniku republiky navíc akcentoval, jakým nebezpečím idea světové vlády pro českou státnost je.
Za mnohem větší hrozbu „pro naši národní a státní budoucnost a pro svobodu a demokracii v celém západním civilizačním prostoru“ totiž více než bruselský centralismus označil integrační snahy na ještě vyšší úrovni – na úrovni mezikontinentální, na úrovni celého světa.
Ne snad, že by se mu náhle evropský superstát začal jevit jako nevinný a vzal ho na milost – prorokuje ale, že zde se unifikace nezastaví. Současné integrační pokusy politicky nejvýznamnějších států, které probíhají pod záminkou řešení ekonomických problémů, jsou totiž předstupněm rovnou globální vlády. Všechna ta volání po posílení role G20 a podobných uskupení jsou jen dalším krokem na cestě, na jejímž konci bude svět ovládán z jednoho konkrétního místa planety.
Tato celosvětová vláda bude odtržená od občanů, bude o nich rozhodovat, aniž by ji oni mohli ovlivnit. Takové zřízení už nebude mít s demokracií nic společného, varuje Klaus. Nastane nové uspořádání budoucího světa. V projevu k diplomatům z téhož dne pak myšlenku světovlády označil za zpupnou a domýšlivou snahu „vyvolených“ o vytvoření tzv. Nového světového řádu.
Co vede politika, kterému za dva roky skončí prezidentský mandát, a přesto se na rozdíl od svého předchůdce těší téměř neměnné důvěře občanů, k uchopení tak třaskavého a nebezpečného tématu? Je to obyčejná snaha provokovat, hledat kontroverzní myšlenky a na nich se zviditelňovat, jak by asi napsal pan Pehe? A nebo je prezident bytostně přesvědčen, že je země v ohrožení, a proto bije na poplach a snaží se otevřít debatu o tom, co považuje za stěžejní?
Pro mne, coby člověka, který se tématem Nového světového řádu zabývá (psal jsem o něm už v prázdninové Xantypě), je odpověď nasnadě. Prezident totiž musí dobře vědět, že na laciné zviditelnění a okamžitou popularitu je to téma vysoce nevhodné. Stavět se do cesty elitám usilujícím o globální nadvládu mu totiž nemůže vynést popularitu mezi mocnými. Zapůsobí naopak jako píchnutí do vosího hnízda. A obyčejní lidé zatím ani netuší, že vůbec nějaké plány na převzetí moci nad celým lidstvem existují. Sklízet na tomto poli politické body tak Václav Klaus může až v delším časovém horizontu. Jeho motivace tedy musí být jiná, než okamžitý politický zisk.
Zdá se, že v tuto chvíli naopak hodně riskuje a pouští se do nesnadného zápasu. Takové má ovšem nejraději. Když jako jeden z prvních varoval před plíživou unifikací Evropy, před riziky eura či před ohrožením svobody klimatickým alarmismem, také se mu mnozí smáli, ač mu dnes zpětně dávají za pravdu.
A tak, i když se to asi panu Pehemu líbit nebude, můžeme jen konstatovat, že Klaus není unaven ani myšlenkově vyčerpán. Odhodlání bránit národ před globálním totalitním systémem naopak ukazuje, že je zase o několik kroků napřed.
vyšlo v Xantypě 11/2010
Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 20.11.2010
Zdroj http://www.freeglobe.cz/Articles/267-evropska-unie-je-jen-zahrivacka-klaus-varuje-pred-svetovladou.aspx
Kritizovat Evropskou unii už dnes není nic originálního. Navíc je jen předstupněm něčeho ještě obludnějšího. Prezident Václav Klaus se pouští do polemiky se zastánci tzv. Nového světového řádu.
Kdyby Jiří Pehe představil svou knihu o Václavu Klausovi až koncem roku, možná by poslední kapitolu pojednal jinak. Politolog, který prezidentovi nemůže přijít na jméno, totiž z každého roku Klausovy politické kariéry vybral nejtypičtější událost a po ní kapitolu pojmenoval. U roku 2010 ale nevěděl jakou, a tak pouze vyplivl jedovatou slinu, když napsal, že na prezidentovi je vidět „politické chátrání“ dané především stárnutím. Od Klause prý už nelze čekat nic zásadního a je otázkou, zda má ještě dostatek energie a nových myšlenek, aby se mu podařil politický návrat.
Přitom právě rok 2010 ukazuje, že Klaus si vybral nové stěžejní téma, kterým se chce doma i navenek v příštích letech prezentovat. A míří vysoko. Pustil se totiž do kritiky něčeho, čeho si drtivá většina politiků, novinářů, ale ani občanů dosud nejspíše ani nevšimla.
Být Pehem, kterým naštěstí nejsem, nazval bych proto rok 2010 rokem začátku Klausova boje proti světovládě.
Nové Klausovo téma se přitom nevynořilo zčistajasna, ale je přirozeným vyústěním jeho kritiky evropské integrace, stejně jako údajného globálního oteplování. Téměř po celý rok prezident ve svých vystoupeních naznačoval, že kromě evropeismu a alarmismu ho trápí i další negativní trendy soudobého světa. Mnohé naznačila už kniha KDE ZAČÍNÁ ZÍTŘEK, zvláště její poslední kapitola. Ta, spolu s jen o trochu dříve vydanou knihou vicekancléře Petra Hájka, dala tušit, že se na Hradě připravuje něco nového.
Následovaly projevy na Žofíně, úvaha o úpadku liberalismu, proslov na valném shromáždění OSN či na summitu EU-Asie v Bruselu, ve kterých prezident tu více, tu méně skrytě mluvil o nesmyslnosti konceptu globální vlády.
Pokud ale některé dřívější narážky mohly být ještě považovány za pouhá rýpnutí, pak projev „o smyslu státu“, který přednesl na státní svátek 28. října, byl rovnou pomyslným odkrytím karet i burcujícím troubením k útoku zároveň – prezident představil své nové téma v širších souvislostech a načasováním projevu k výročí vzniku republiky navíc akcentoval, jakým nebezpečím idea světové vlády pro českou státnost je.
Za mnohem větší hrozbu „pro naši národní a státní budoucnost a pro svobodu a demokracii v celém západním civilizačním prostoru“ totiž více než bruselský centralismus označil integrační snahy na ještě vyšší úrovni – na úrovni mezikontinentální, na úrovni celého světa.
Ne snad, že by se mu náhle evropský superstát začal jevit jako nevinný a vzal ho na milost – prorokuje ale, že zde se unifikace nezastaví. Současné integrační pokusy politicky nejvýznamnějších států, které probíhají pod záminkou řešení ekonomických problémů, jsou totiž předstupněm rovnou globální vlády. Všechna ta volání po posílení role G20 a podobných uskupení jsou jen dalším krokem na cestě, na jejímž konci bude svět ovládán z jednoho konkrétního místa planety.
Tato celosvětová vláda bude odtržená od občanů, bude o nich rozhodovat, aniž by ji oni mohli ovlivnit. Takové zřízení už nebude mít s demokracií nic společného, varuje Klaus. Nastane nové uspořádání budoucího světa. V projevu k diplomatům z téhož dne pak myšlenku světovlády označil za zpupnou a domýšlivou snahu „vyvolených“ o vytvoření tzv. Nového světového řádu.
Co vede politika, kterému za dva roky skončí prezidentský mandát, a přesto se na rozdíl od svého předchůdce těší téměř neměnné důvěře občanů, k uchopení tak třaskavého a nebezpečného tématu? Je to obyčejná snaha provokovat, hledat kontroverzní myšlenky a na nich se zviditelňovat, jak by asi napsal pan Pehe? A nebo je prezident bytostně přesvědčen, že je země v ohrožení, a proto bije na poplach a snaží se otevřít debatu o tom, co považuje za stěžejní?
Pro mne, coby člověka, který se tématem Nového světového řádu zabývá (psal jsem o něm už v prázdninové Xantypě), je odpověď nasnadě. Prezident totiž musí dobře vědět, že na laciné zviditelnění a okamžitou popularitu je to téma vysoce nevhodné. Stavět se do cesty elitám usilujícím o globální nadvládu mu totiž nemůže vynést popularitu mezi mocnými. Zapůsobí naopak jako píchnutí do vosího hnízda. A obyčejní lidé zatím ani netuší, že vůbec nějaké plány na převzetí moci nad celým lidstvem existují. Sklízet na tomto poli politické body tak Václav Klaus může až v delším časovém horizontu. Jeho motivace tedy musí být jiná, než okamžitý politický zisk.
Zdá se, že v tuto chvíli naopak hodně riskuje a pouští se do nesnadného zápasu. Takové má ovšem nejraději. Když jako jeden z prvních varoval před plíživou unifikací Evropy, před riziky eura či před ohrožením svobody klimatickým alarmismem, také se mu mnozí smáli, ač mu dnes zpětně dávají za pravdu.
A tak, i když se to asi panu Pehemu líbit nebude, můžeme jen konstatovat, že Klaus není unaven ani myšlenkově vyčerpán. Odhodlání bránit národ před globálním totalitním systémem naopak ukazuje, že je zase o několik kroků napřed.
vyšlo v Xantypě 11/2010
07.10.10
Za dlhovou krízou je aj americká banka
Grécky premiér: Za dlhovou krízou je aj americká banka
zdroj... prop.sk
ATÉNY 2. októbra (TASR) - Grécky parlament bude vyšetrovať okolnosti vzniku dlhovej krízy a úlohu, ktorú v nej zohrala americká banka Goldman Sachs, uviedol premiér Jorgos Papandreou.
Špeciálna vyšetrovateľská skupina by mala byť zostavená do konca roka, citoval Papandrea denník Eleftherotypia.
"Budeme vyšetrovať úlohu, ktorú hrali zahraničné inštitúcie pri vzniku problémov," povedal premiér, ktorý dodal, že vyšetrovatelia budú skúmať udalosti vedúce ku kríze spätne až do roku 2001, teda do roku, keď Grécko vstúpilo do eurozóny.
Médiami kolujú správy, že v roku 2001, tesne po prijatí do eurozóny, si grécka vláda tajne požičala miliardy dolárov, pričom jej pri tejto operácii pomohla americká banka Goldman Sachs.
Transakcia medzi Gréckom a bankou bola kvalifikovaná ako menový swap, a nie ako úver, čo pomohlo krajine k plneniu európskych rozpočtových pravidiel, pričom naďalej mohla míňať nad svoje pomery.
Obrovský deficit a verejný dlh Grécka rozkolísali eurozónu a spôsobili, že rating krajiny padol do neinvestičného pásma.
http://www.extraplus.sk/content/page/spravy/68/grecky-premier-za-dlhovou-krizou-je-aj-americka-banka
zdroj... prop.sk
ATÉNY 2. októbra (TASR) - Grécky parlament bude vyšetrovať okolnosti vzniku dlhovej krízy a úlohu, ktorú v nej zohrala americká banka Goldman Sachs, uviedol premiér Jorgos Papandreou.
Špeciálna vyšetrovateľská skupina by mala byť zostavená do konca roka, citoval Papandrea denník Eleftherotypia.
"Budeme vyšetrovať úlohu, ktorú hrali zahraničné inštitúcie pri vzniku problémov," povedal premiér, ktorý dodal, že vyšetrovatelia budú skúmať udalosti vedúce ku kríze spätne až do roku 2001, teda do roku, keď Grécko vstúpilo do eurozóny.
Médiami kolujú správy, že v roku 2001, tesne po prijatí do eurozóny, si grécka vláda tajne požičala miliardy dolárov, pričom jej pri tejto operácii pomohla americká banka Goldman Sachs.
Transakcia medzi Gréckom a bankou bola kvalifikovaná ako menový swap, a nie ako úver, čo pomohlo krajine k plneniu európskych rozpočtových pravidiel, pričom naďalej mohla míňať nad svoje pomery.
Obrovský deficit a verejný dlh Grécka rozkolísali eurozónu a spôsobili, že rating krajiny padol do neinvestičného pásma.
http://www.extraplus.sk/content/page/spravy/68/grecky-premier-za-dlhovou-krizou-je-aj-americka-banka
04.10.10
12.05.10
DM2
Ekonomie-Peníze
Ano tato zpráva už nějákou dobu trochu koluje po internetu. Chystá se Německo (už tento víkend) tajně vrátit k marce a případně učinit další kroky s tím s spojené jako měnová reforma? Většina z vás si řekne, že je to velká blbost. Ale nebojte se, proto to označení konspirační teorie, u které již brzy můžeme zjistit zda je pravdivá a netrápit se s ní léta.
První o této záležitosti u nás informoval Osud.cz už v březnu článkem Blíží se MĚNOVÁ REFORMA? Němci a Rakušané zvažují, že neohlášeně během jednoho z letošních víkendů vrátí své měny na marku (DM2), (pouze pro předplatitele) a od té doby přinesl na toto téma dalších 5 článků.
A proč si to někteří lidé myslí? Jsou určité náznaky a objevují se určité zprávy, které to naznačují. O tisknutí Marek, jejich rozvozu po bankách, přenastavování systémů, objejování DM na účtenkách, mizení značky eura z obchodů a jiné. Každopadně se má za to, že to má celé nastat o tomto víkendu 15-16.5. Zde v tomto článku, který budeme aktualizovat, přineseme tyto různé úryvky, domněnky a zprávy, které se objevili či objeví. Doporučuji to pozorně sledovat, protože co kdyby. Je jasné že kdyby se něco takového chystalo, tak se to provede co nejtajněji a čím dříve-než se dozví hodně lidí-tím lépe.
Překlady zajímavých úryvků ze stránky http://www.hartgeld.com/infos-DE.htm
Od teď na http://www.hartgeld.com/Waehrungsreform-DE.html
12.5 [15:30] Měnová reforma v Německu přijde určite o tomto víkendu 15-16.5. Není lepší důkaz než ten - že na kritických stránkách začal informační Blackout.
. 12.5. [10:45] Tak co říkáte na tohle? AKTUÁLNÍ ZPRÁVA. Bankovky nové německé marky jsou zde. Obrazky budou zítra.
Pracuji v Deutsche Bank v Německu. Dnes jsme obdrželi 1 kontejner s novými německými markami - bankovkami a minecemi. Fotografie benkovek nové německé marky vám přinesu zítra ráno. Změna měna bude v noci ze soboty na neděli 16.5.2010. V pátek v 7 GMT večer vysoupí Angela Merkelová, německá kancléřka s projevem německému národu.
Pozn. Také Fake? Takže projev Merkelové v 9 večer v pátek. A dále:
Od pondělí si může každý vlastník konta vybrat 100 německých marek. Zněma bude trvat dva týdny, interním dopisem Bundesbanky byly všechny velké obchodní řetězce kontaktovány 2 týdny předem, nyní nepoužívají žádné označení eurem. Změny do 1000 euro v poměru 1:1 k marce budou z účtů převedeny na blokovaná konta poté zaniknou. (pozn. překl. Tuto větu nechápu, nebo jí neumím přeložit.). Dluh zůstane v eurech, pak s devalvací eura zanikne. Platy a důchody budou v poměru 1:1. Každý zaměstnanec banky musel podepsat příslib mlčenlivosti (pod hrozbou okamžité výpovědi). Banky dnes od 1 do 5 hodin dostávají peníze.
Pozn. Detaily měnové reformy jsou tedy známy a zní uvěřitelně. Pro střadatele je to velice tvrdé, budou tu nepokoje. Dokud to praskne, vyberte si všechny peníze a utraťte je.
čtenář píše: FAKE a BULLSHIT
Vsadím všechno moje zlato proti vašemu, že se tenhle víkend nic nestane.
Pozn. Já se nebudu sázet. Pasuje to se všemi ostatními zprávami. Jen počkejme na pátek.
11.5 [14:30] píše čtenář - Zdá se že rozpad začíná
Vypadá to že to už v Německu začíná:
Včera měla moje žena firemního zákazníka, volal večer a objednal si dodávku zboží do dnešního poledne, prý že jeho vlastní zákaznící na něj tlačí aby to bylo dodáno co nejdříve.
Doručili jsme zboží do poledne, zákaznice firemního klienta na nás už v obchodě čekala a zaplatila 2500 Euro v hotovosti.
TO se nestalo za celých 10 let.
Pozn. Zdá se že některé ovce zaslechly, že budou o víkendu obrány. Ale stádo ještě nezaznamenalo nic.
11.5 [10:15] údržba 15-16.5 spořitelna Kolín
Kvůli údržbě nebude vaše online bankovnictví, online produkty a telefonické bankovnictví k dispozici od soboty 15.5.2010 od asi 22:00 do neděle 16.5.2010 pravděpodobně do 10:00.
Naše tisk výpisu z účtu a samoobslužné terminály nebudou k dispozici. Příkazy na bankomatech budouv tomto čase omezeny.
Pozn. Tu noc se to stane
https://internetbanking.ksk-koeln.de/portal/portal/Starten
11.5 [8:30] píše čtenář - žádné internetové bankovnictí ve Spořitelnách
Ostseesparkasse (Nord-Mecklenburg), die Leipziger Sparkasse sowie die Kreissparkasse Wesermünde/ Hadeln (Landkreis Cuxhaven) - nějáké spořitelny nemají od 10. do 16. v noci přístupné internetové bankovnictví.
Pozn. Noční změny, zde také do 16.5
11.5 [6:45] čtenář píše - Měnová reforma je jistá
Vaše nosy (lepší cítění ) bych chtěl mít
Byl jsem dnes v bance zařídit nějáké obvyklé věci. Takže jsem přišel do banky bez předchozího ohlášení. To byl důvod proč jsme čekal několik minut sám v místnosti na mého "konzultanta". Posuvné skleněné dvěře nebyly úplně zavřené, jen asi do poloviny. Na chodbě si povídali dva zaměstnanci.
A pak to přišlo: jeden řekl A ráno přijdou ty palety s Markama!!!!
Samozřejmě že jsem se na to zeptal mého "poradce". Jeho reakce. Úplně mojí otázku přešel.
Teď se ptám sám sebe na otázku Nenamlouvám si něco. Přeci ne.
Jestli ta změna přijde teď nebo o víkendu nevím. Jen marka čeká na své vzkříšení. Chybí jen startovací signál.
Pozn. Autora znám osobně a je velmi důvěryhodný.
5.5 [7:00] píše čtenář- Více IT změn
Ohledně měny i dnes přicházím s dalšími náznaky. Moje manželka má holičství v Berlíně a dnes obdržela dodávku zboží (REDKEN / Loreal) a vyúčtování se žlutým A4 papírem s následujícím textem:
Vážený obchodní partnere
Za účelem dalšího zlepšení našich logistických služeb je potřeba rozsáhlé přenastavení našich dat. Proto vezměte na vědomi, že kvůli této změně nebude naše logistické centrum v Karlsruhe dodávat žádné zboží v období od 12. do 17. května.
Vaše objednávky na 12 až 17. května Vám budou zaslány mezi 18. a 22. tohoto měsíce. Zohledněte to při Vašem plánování produktů.
(Také si myslím že je to naplánováno na ten dlouhý víkend!) A pokladna mé ženy dostala na začátku dubna počítačový update a nemůže být odpojena na noc ze sítě. (Pravděpodobně nutně kvůli bankami požadované modernizaci (updatu))
Pozn. Z toho jde zjistit datum změny, pravděpodobne 14-15.5(spíše) nebo 22-23.5
5.5 [7:00] píše čtenář - Nová DM nyní dorazila k Baltskému moři
vaši stránku navštěvuji občas a byl jsem hodně skeptický ohledně současného bláznění kolem údajné měnové reformy.
Ale nyní jsem byl v našem místním plaveckém bazénu a penežní automat měl vedle částky v € také DM, tak jsem zavtipkoval k mé ženě, že jsme vlastně dostali nazpět 5 DM-2.
Na dotaz: musím přiznat, že neplatím moc často u pokladního automatu. Dnes tu byly pravděpodobně nějáké technické problémy na přepážce, takže jsme byli odkázáni na automat. No moc často se sem nechodím koupat, ale nepamatuji si, že bych tu někdy předtím viděl částku v DEM.
Pozn. Nezdá se že by to bylo fake
[10:00] čtenář píše k této věci: Znám koupaliště Eckernfjörde a zavolal jsem tam abych se zeptal, jak dlouho automat ukazuje i DM a proč. Pracovnice byla velmi milá a řekla, že nějáký týden a že tu byly nějáké technické problémy. To mluví za vše.
Pozn. Takže žádný fake ale skutečný důkaz DM-2
Ano tato zpráva už nějákou dobu trochu koluje po internetu. Chystá se Německo (už tento víkend) tajně vrátit k marce a případně učinit další kroky s tím s spojené jako měnová reforma? Většina z vás si řekne, že je to velká blbost. Ale nebojte se, proto to označení konspirační teorie, u které již brzy můžeme zjistit zda je pravdivá a netrápit se s ní léta.
První o této záležitosti u nás informoval Osud.cz už v březnu článkem Blíží se MĚNOVÁ REFORMA? Němci a Rakušané zvažují, že neohlášeně během jednoho z letošních víkendů vrátí své měny na marku (DM2), (pouze pro předplatitele) a od té doby přinesl na toto téma dalších 5 článků.
A proč si to někteří lidé myslí? Jsou určité náznaky a objevují se určité zprávy, které to naznačují. O tisknutí Marek, jejich rozvozu po bankách, přenastavování systémů, objejování DM na účtenkách, mizení značky eura z obchodů a jiné. Každopadně se má za to, že to má celé nastat o tomto víkendu 15-16.5. Zde v tomto článku, který budeme aktualizovat, přineseme tyto různé úryvky, domněnky a zprávy, které se objevili či objeví. Doporučuji to pozorně sledovat, protože co kdyby. Je jasné že kdyby se něco takového chystalo, tak se to provede co nejtajněji a čím dříve-než se dozví hodně lidí-tím lépe.
Překlady zajímavých úryvků ze stránky http://www.hartgeld.com/infos-DE.htm
Od teď na http://www.hartgeld.com/Waehrungsreform-DE.html
12.5 [15:30] Měnová reforma v Německu přijde určite o tomto víkendu 15-16.5. Není lepší důkaz než ten - že na kritických stránkách začal informační Blackout.
. 12.5. [10:45] Tak co říkáte na tohle? AKTUÁLNÍ ZPRÁVA. Bankovky nové německé marky jsou zde. Obrazky budou zítra.
Pracuji v Deutsche Bank v Německu. Dnes jsme obdrželi 1 kontejner s novými německými markami - bankovkami a minecemi. Fotografie benkovek nové německé marky vám přinesu zítra ráno. Změna měna bude v noci ze soboty na neděli 16.5.2010. V pátek v 7 GMT večer vysoupí Angela Merkelová, německá kancléřka s projevem německému národu.
Pozn. Také Fake? Takže projev Merkelové v 9 večer v pátek. A dále:
Od pondělí si může každý vlastník konta vybrat 100 německých marek. Zněma bude trvat dva týdny, interním dopisem Bundesbanky byly všechny velké obchodní řetězce kontaktovány 2 týdny předem, nyní nepoužívají žádné označení eurem. Změny do 1000 euro v poměru 1:1 k marce budou z účtů převedeny na blokovaná konta poté zaniknou. (pozn. překl. Tuto větu nechápu, nebo jí neumím přeložit.). Dluh zůstane v eurech, pak s devalvací eura zanikne. Platy a důchody budou v poměru 1:1. Každý zaměstnanec banky musel podepsat příslib mlčenlivosti (pod hrozbou okamžité výpovědi). Banky dnes od 1 do 5 hodin dostávají peníze.
Pozn. Detaily měnové reformy jsou tedy známy a zní uvěřitelně. Pro střadatele je to velice tvrdé, budou tu nepokoje. Dokud to praskne, vyberte si všechny peníze a utraťte je.
čtenář píše: FAKE a BULLSHIT
Vsadím všechno moje zlato proti vašemu, že se tenhle víkend nic nestane.
Pozn. Já se nebudu sázet. Pasuje to se všemi ostatními zprávami. Jen počkejme na pátek.
11.5 [14:30] píše čtenář - Zdá se že rozpad začíná
Vypadá to že to už v Německu začíná:
Včera měla moje žena firemního zákazníka, volal večer a objednal si dodávku zboží do dnešního poledne, prý že jeho vlastní zákaznící na něj tlačí aby to bylo dodáno co nejdříve.
Doručili jsme zboží do poledne, zákaznice firemního klienta na nás už v obchodě čekala a zaplatila 2500 Euro v hotovosti.
TO se nestalo za celých 10 let.
Pozn. Zdá se že některé ovce zaslechly, že budou o víkendu obrány. Ale stádo ještě nezaznamenalo nic.
11.5 [10:15] údržba 15-16.5 spořitelna Kolín
Kvůli údržbě nebude vaše online bankovnictví, online produkty a telefonické bankovnictví k dispozici od soboty 15.5.2010 od asi 22:00 do neděle 16.5.2010 pravděpodobně do 10:00.
Naše tisk výpisu z účtu a samoobslužné terminály nebudou k dispozici. Příkazy na bankomatech budouv tomto čase omezeny.
Pozn. Tu noc se to stane
https://internetbanking.ksk-koeln.de/portal/portal/Starten
11.5 [8:30] píše čtenář - žádné internetové bankovnictí ve Spořitelnách
Ostseesparkasse (Nord-Mecklenburg), die Leipziger Sparkasse sowie die Kreissparkasse Wesermünde/ Hadeln (Landkreis Cuxhaven) - nějáké spořitelny nemají od 10. do 16. v noci přístupné internetové bankovnictví.
Pozn. Noční změny, zde také do 16.5
11.5 [6:45] čtenář píše - Měnová reforma je jistá
Vaše nosy (lepší cítění ) bych chtěl mít
Byl jsem dnes v bance zařídit nějáké obvyklé věci. Takže jsem přišel do banky bez předchozího ohlášení. To byl důvod proč jsme čekal několik minut sám v místnosti na mého "konzultanta". Posuvné skleněné dvěře nebyly úplně zavřené, jen asi do poloviny. Na chodbě si povídali dva zaměstnanci.
A pak to přišlo: jeden řekl A ráno přijdou ty palety s Markama!!!!
Samozřejmě že jsem se na to zeptal mého "poradce". Jeho reakce. Úplně mojí otázku přešel.
Teď se ptám sám sebe na otázku Nenamlouvám si něco. Přeci ne.
Jestli ta změna přijde teď nebo o víkendu nevím. Jen marka čeká na své vzkříšení. Chybí jen startovací signál.
Pozn. Autora znám osobně a je velmi důvěryhodný.
5.5 [7:00] píše čtenář- Více IT změn
Ohledně měny i dnes přicházím s dalšími náznaky. Moje manželka má holičství v Berlíně a dnes obdržela dodávku zboží (REDKEN / Loreal) a vyúčtování se žlutým A4 papírem s následujícím textem:
Vážený obchodní partnere
Za účelem dalšího zlepšení našich logistických služeb je potřeba rozsáhlé přenastavení našich dat. Proto vezměte na vědomi, že kvůli této změně nebude naše logistické centrum v Karlsruhe dodávat žádné zboží v období od 12. do 17. května.
Vaše objednávky na 12 až 17. května Vám budou zaslány mezi 18. a 22. tohoto měsíce. Zohledněte to při Vašem plánování produktů.
(Také si myslím že je to naplánováno na ten dlouhý víkend!) A pokladna mé ženy dostala na začátku dubna počítačový update a nemůže být odpojena na noc ze sítě. (Pravděpodobně nutně kvůli bankami požadované modernizaci (updatu))
Pozn. Z toho jde zjistit datum změny, pravděpodobne 14-15.5(spíše) nebo 22-23.5
5.5 [7:00] píše čtenář - Nová DM nyní dorazila k Baltskému moři
vaši stránku navštěvuji občas a byl jsem hodně skeptický ohledně současného bláznění kolem údajné měnové reformy.
Ale nyní jsem byl v našem místním plaveckém bazénu a penežní automat měl vedle částky v € také DM, tak jsem zavtipkoval k mé ženě, že jsme vlastně dostali nazpět 5 DM-2.
Na dotaz: musím přiznat, že neplatím moc často u pokladního automatu. Dnes tu byly pravděpodobně nějáké technické problémy na přepážce, takže jsme byli odkázáni na automat. No moc často se sem nechodím koupat, ale nepamatuji si, že bych tu někdy předtím viděl částku v DEM.
Pozn. Nezdá se že by to bylo fake
[10:00] čtenář píše k této věci: Znám koupaliště Eckernfjörde a zavolal jsem tam abych se zeptal, jak dlouho automat ukazuje i DM a proč. Pracovnice byla velmi milá a řekla, že nějáký týden a že tu byly nějáké technické problémy. To mluví za vše.
Pozn. Takže žádný fake ale skutečný důkaz DM-2
16.03.10
Pozdrav Nigela Farage z Bruselu, strane slobodných občanov
- Pozdrav Nigela Farage z Bruselu, strane slobodných občanov
Pozdrav Nigela Farage strane slobodných občanov
Je mi ľúto, že s Vami dnes nemôžem byť ,
tak Vám priatelia aspoň posielam tento odkaz z Bruselu.
A verte mi Česká republika tu v Bruselu veľa priateľov nemá,
Pretože už je zrejmé, že teraz po tom čo bola schválená Lisabonská zmluva,
a potom čo máme nového prezidenta Európy a novú komisiu,
že skutočným cieľom celého tohto procesu je likvidácia národných štátov,
ako je známe, cieľom je odstránenie demokracie,
cieľom je vytvorenie jednej celo európskej vlády.
Ak mi neveríte, tak sa pozrite, čo sa teraz deje s Gréckom
z ktorého sa stáva protektorát EU a zatiaľ čo tu rozprávam,
tak tam prebieha generálna stávka.
Je veľmi dôležité,
aby ste vo voľbách do poslaneckej snemovni Českej republiky maximálne zabojovali.
Pretože keď sa ľuďom vezme možnosť
Rozhodovať o svojej vlastnej budúcnosti vo voľbách,
tak im neostane nič iného, ako občianska neposlušnosť.
Tá sa ale môže ľahko zvrhnúť v občianske nepokoje.
A to sa obávam, je budúcnosť nášho kontinentu,
Ak politici budú pokračovať v ignorovaní názoru občanov.
Mám pre Vás ale jednu dobrú správu a to,
že občanom to začína dochádzať.
Vo Veľkej Británii, Francúzku, Nemecku a Českej republike.
Musíme týchto ľudí poraziť vo voľbách
A ja Vám v tom prajem veľa síl.
Čítajte viac: http://dolezite.sk/Pozdrav_Nigela_Farage_z_Bruselu_strane_slobodnych_obcan_183.html#ixzz0iMiriLdN
Pozdrav Nigela Farage strane slobodných občanov
Je mi ľúto, že s Vami dnes nemôžem byť ,
tak Vám priatelia aspoň posielam tento odkaz z Bruselu.
A verte mi Česká republika tu v Bruselu veľa priateľov nemá,
Pretože už je zrejmé, že teraz po tom čo bola schválená Lisabonská zmluva,
a potom čo máme nového prezidenta Európy a novú komisiu,
že skutočným cieľom celého tohto procesu je likvidácia národných štátov,
ako je známe, cieľom je odstránenie demokracie,
cieľom je vytvorenie jednej celo európskej vlády.
Ak mi neveríte, tak sa pozrite, čo sa teraz deje s Gréckom
z ktorého sa stáva protektorát EU a zatiaľ čo tu rozprávam,
tak tam prebieha generálna stávka.
Je veľmi dôležité,
aby ste vo voľbách do poslaneckej snemovni Českej republiky maximálne zabojovali.
Pretože keď sa ľuďom vezme možnosť
Rozhodovať o svojej vlastnej budúcnosti vo voľbách,
tak im neostane nič iného, ako občianska neposlušnosť.
Tá sa ale môže ľahko zvrhnúť v občianske nepokoje.
A to sa obávam, je budúcnosť nášho kontinentu,
Ak politici budú pokračovať v ignorovaní názoru občanov.
Mám pre Vás ale jednu dobrú správu a to,
že občanom to začína dochádzať.
Vo Veľkej Británii, Francúzku, Nemecku a Českej republike.
Musíme týchto ľudí poraziť vo voľbách
A ja Vám v tom prajem veľa síl.
Čítajte viac: http://dolezite.sk/Pozdrav_Nigela_Farage_z_Bruselu_strane_slobodnych_obcan_183.html#ixzz0iMiriLdN
07.08.09
EÚ hrozí, že sa pre nedostatok ambícií ocitne na periférii - Koniec Európy
V poslednom čase sa hlasité búrlivé o budúcnosti Európy stali ešte búrlivejšími. Euroskeptici, ktorí sú najviac zapálení vo Veľkej Británii, ale nemenej aktívni aj v iných častiach EÚ - sa doteraz nachádzajú vo svojej najpríšernejšej nočnej more s názvom Spojené štáty Európske. A zároveň, na druhej strane barikád, vyznávači myšlienky jednotnej Európy, taktiež sotva môžu oslavovať víťazstvo. Skôr oplakávajú čoraz očividnejší krach pokusov EÚ dosiahnuť aspoň trochu významnú autoritu v medzinárodnej politike.
Keby som sa považoval za euroskeptika, v nie príliš vzdialenej minulosti by som nepochybne oslavoval nesporné víťazstvo vo veľkom zápase „suverénnych národov“ proti „bruselskej chimére“. Ten mimoriadne silný zjednocujúci impulz, ktorý umožnil vytvorenie jednotného európskeho priestoru a jednotnej meny sa však odvtedy riadne opotreboval.
Ak aj existoval v čase takýto, na niektorých pôsobiaci hrozivo moment, keď krajiny Európy sa skutočne mohli premeniť na jednotný federatívny superštát, nenávratne sa pominul pred viac ako desaťročím. Akékoľvek pochybnosti na danú tému boli absolútne zlikvidované poslednými krokmi Berlína, Paríža a Londýna, ktorými reagovali na svetovú ekonomickú krízu. Tieto kroky, dá sa poveď, vyžarovali starý dobrý nacionalizmus.
Kedysi legendárna francúzsko-nemecká lokomotíva dnes závažne zlyhala, stala sa príliš slabou a už neschopnou ťahať za sebou stále nové vagóny, počet ktorých za ten čas vzrástol na 27. Nafúkané rozhovory o premene EÚ na superveľmoc rovnakej úrovne ako USA alebo Čína, sa stratili v nekonečnom hučaní replík a výkrikov o slabých ukazovateľoch európskej ekonomiky a ešte slabšom politickom vedení EÚ. Medzitým iní významný hráči pozerajú našim smerom buď s výsmechom a pohŕdaním (Rusko a Čína), alebo so sklamaním (administrácia Baracka Obamu).
Ako účastník proeurópskeho tábora sa objektívne idem roztrhnúť medzi uznaním a podporou tých úžasných úspechov a výdobytkov európskej iniciatívy a trpkou ľútosťou o všetkých možnostiach, ktoré sme nechali prekĺznuť pomedzi prsty. Pre mňa vo všetkom tomto je pohár aj napoly prázdny aj napoly plný zároveň.
Nachádzajúc sa medzi tými, komu sa zdá viac ako lákavá myšlienka o tom, že pre Európu je veľmi dôležité čo najrýchlejšie rozšíriť svoje možnosti v svetovej politike, pokiaľ naďalej chce niečo znamenať v našom rýchlo sa meniacom svete, poukazujem na existujúce nedostatky. Konkrétne na tú skutočnosť, že v 21. storočí sa Európa premenila na akési obrovské Švajčiarsko: stala sa komfortnou, samoľúbou a nerozhodnou.
Nachádzajúc sa medzi skeptikmi, ktorí v priebehu celej prvej polovice 20. storočia presvedčene zosilňovali svoje úsilia vzkriesenia starých princípov 19. storočia о „posvätnom“ a neodškriepiteľnom práve na suverenitu každého národa, zase poukazujem na početné úspechy, ktoré EÚ dosiahla odvtedy. Obzvlášť na tie najvýraznejšie a najvýznamnejšie z nich, ako napríklad: stabilný mier a prosperita kontinentu počas povojnového obdobia a nepochybné a dosť viditeľné upevnenie demokratických princípov na území Centrálnej a Východnej Európy po páde komunizmu.
Keď sa však na to pozrieme viac zblízka, súčasný stav vecí na kontinente kohokoľvek dokáže dostať do ponurej nálady. Svet momentálne musí čeliť jednej z najväčších geopolitických výziev storočia. Svetová politická a ekonomická sila a moc sa rýchlo presúvajú zo Západu na Východ. Medzinárodné inštitúty a normy, ktoré v podstate aj predstavujú záruku európskej bezpečnosti a prosperity sa nachádzajú v mimoriadnom napätí. A práve v tejto neľahkej chvíli sa Európa, zdá sa, rozhodla samozlikvidovať.
Podobný pesimistický pohľad na situáciu rétoricky sformuloval Charles Grant, riaditeľ londýnskeho Centra európskych reforiem. Pán Grant, zakladateľ a riaditeľ centra, nepochybne predstavuje zapáleného proeurópana. Názov jeho posledného výskumu na danú tému – Je Európa odsúdená na krach ako veľmoc? – veľa vypovedá o jeho aktuálnych názoroch na problematiku.
Nie viac ako desať rokov dozadu sa EÚ rovnako ako USA, Čína, India, Rusko a možno ešte zopár ďalších, mohla právom považovať za jednu z tých, kto formuje nový medzinárodný poriadok. Teraz, podľa jeho vlastných slov, keď sa rozpráva s politikmi z Číny, Ruska alebo Indie, ako odpoveď musí často počúvať o čoraz rýchlejšie miznúcom medzinárodnom politickom vplyve Európy.
Európska únia si možno ešte na niečo nárokuje, ale pre iných čoraz častejšie vyzerá ako „rozdrobená, pomalá, ťažkopádna a málo efektívna“. Prezident USA Barack Obama vkladá do Európy veľké nádeje, ako do dôležitého partnera vo svojich pokusoch zlepšiť riadne naštrbené vzťahy Západu s ostatným svetom. Čoraz častejšie je však svedkom neschopnosti EÚ konať z jednotnej pozície ako vo veciach medzinárodnej politiky, tak aj v otázkach bezpečnosti.
Pritom v hre je toho veľmi veľa. V poslednom čase sa stalo zaužívaným tvrdenie o tom, že ľudstvo sa veľmi rýchlo pohybuje k takzvanému viacpólovému usporiadaniu sveta, v konštrukcii ktorého pre Západ budú vyhradené oveľa menšie možnosti samostatne rozhodovať o tých-ktorých udalostiach. V podobnom usporiadaní sveta, dokonca aj v prípade toho najmenšieho narušenia v systéme zaužívaných pravidiel, stredne veľké európske krajiny toho stratia najviac. Podobná situácia je nebezpečná dokonca aj pre tie najväčšie krajiny kontinentálneho významu.
Ale, ako podotýka Grant, európske vlády venujú oveľa viac pozornosti vlastným snahám sa čo najpevnejšie zakvačiť do zvyčajných atribútov moci a vplyvu, zmocniac sa čo najväčšieho počtu miest vo všemožných medzinárodných organizáciách, ako pomáhaniu formovať novú svetovú architektúru.
Najpravdepodobnejšie nebezpečenstvo spočíva v tom, že USA a Čína jednoducho obídu Európu a vytvoria G2. Čoho už sme svedkami na príklade zmeny podnebia. A vtedy všetky tie miesta, ktoré majú Európania vo Veľkej osmičke, MMF a tak ďalej, sa elementárne znehodnotia. Ale najdôležitejšia je hrozba toho, že v novom viacpólovom usporiadaní sveta bude mať oveľa väčší význam sila a moc, ako zákony.
Aj napriek tomu však Grant pripúšťa, že všetko nie je také zlé, aké sa zdá byť. Európa ešte stále disponuje značnou „jemnou silou“, založenou na jej nemalej ekonomickej moci, demokratických hodnotách a politickej stabilite. A hoci sa EÚ nedarí sformovať spoločnú politiku vo vzťahu povedzme k Číne alebo Indii, vnáša značný, často nedoceňovaný vklad do zachovania a udržiavania mieru a stability na planéte.
Robert Cooper, generálny riaditeľ oddelenia pre zahraničné a vojensko-politické styky EÚ, podrobne rozoberá túto tému vo svojom kritickom článku, ktorý Grant s obdivuhodnou objektivitou uverejnil spolu so svojim vlastným výskumom. Aj napriek tomu všetkému, súčasná EÚ často s ohromujúcou a niekedy až rozčuľujúcou neefektivitou rozvíja búrlivú aktivitu tam, kde už je celkom nemiestna. Tí, ktorí by chceli toto tvrdenie spochybniť, nech pre začiatok skúsia spochybniť mimoriadne smutný fakt úplného krachu EÚ v 90-tých rokoch počas krízy rozpadu Juhoslávie.
Cooper taktiež poukazuje na hlavnú chybu tých, kto obviňuje EÚ zo sklamania všetkých očakávaní, ktoré boli do nej vkladané. Hovorí, že od začiatku do usporiadania EÚ nebola vložená snaha sa stať jednotnou veľmocou, a preto porovnávať ju s USA alebo Čínou je jednoducho nekorektné. Podľa jeho slov: „Ambície a smerovania EÚ nemôžu byť väčšie alebo významnejšie, než súčet stále tých istých ambícií a snáh všetkých jej členov, а ani zďaleka nie všetci sú ambiciózni.“
Ale práve v tom, podľa mojej mienky, aj spočíva problém EÚ. Nedokážem si predstaviť dôležitejší okamih v dejinách, keď demonštrovanie svojich ambícií svetu by bola pre Európanov potrebnejšia ako teraz. Cítiac sa celkom komfortne dnes, v budúcnosti Európania môžu zistiť, že život na periférii sa výrazne líši od toho života, na ktorý si už stihli zvyknúť.
Philip Stevens, Veľká Británia
zdroj: http://chelemendik.sk/ShowDoc.php?d=1119&c=EU_hrozi_ze_sa_pre_nedostatok_ambicii_ocitne_na_periferii_Koniec
7.8.2009
Keby som sa považoval za euroskeptika, v nie príliš vzdialenej minulosti by som nepochybne oslavoval nesporné víťazstvo vo veľkom zápase „suverénnych národov“ proti „bruselskej chimére“. Ten mimoriadne silný zjednocujúci impulz, ktorý umožnil vytvorenie jednotného európskeho priestoru a jednotnej meny sa však odvtedy riadne opotreboval.
Ak aj existoval v čase takýto, na niektorých pôsobiaci hrozivo moment, keď krajiny Európy sa skutočne mohli premeniť na jednotný federatívny superštát, nenávratne sa pominul pred viac ako desaťročím. Akékoľvek pochybnosti na danú tému boli absolútne zlikvidované poslednými krokmi Berlína, Paríža a Londýna, ktorými reagovali na svetovú ekonomickú krízu. Tieto kroky, dá sa poveď, vyžarovali starý dobrý nacionalizmus.
Kedysi legendárna francúzsko-nemecká lokomotíva dnes závažne zlyhala, stala sa príliš slabou a už neschopnou ťahať za sebou stále nové vagóny, počet ktorých za ten čas vzrástol na 27. Nafúkané rozhovory o premene EÚ na superveľmoc rovnakej úrovne ako USA alebo Čína, sa stratili v nekonečnom hučaní replík a výkrikov o slabých ukazovateľoch európskej ekonomiky a ešte slabšom politickom vedení EÚ. Medzitým iní významný hráči pozerajú našim smerom buď s výsmechom a pohŕdaním (Rusko a Čína), alebo so sklamaním (administrácia Baracka Obamu).
Ako účastník proeurópskeho tábora sa objektívne idem roztrhnúť medzi uznaním a podporou tých úžasných úspechov a výdobytkov európskej iniciatívy a trpkou ľútosťou o všetkých možnostiach, ktoré sme nechali prekĺznuť pomedzi prsty. Pre mňa vo všetkom tomto je pohár aj napoly prázdny aj napoly plný zároveň.
Nachádzajúc sa medzi tými, komu sa zdá viac ako lákavá myšlienka o tom, že pre Európu je veľmi dôležité čo najrýchlejšie rozšíriť svoje možnosti v svetovej politike, pokiaľ naďalej chce niečo znamenať v našom rýchlo sa meniacom svete, poukazujem na existujúce nedostatky. Konkrétne na tú skutočnosť, že v 21. storočí sa Európa premenila na akési obrovské Švajčiarsko: stala sa komfortnou, samoľúbou a nerozhodnou.
Nachádzajúc sa medzi skeptikmi, ktorí v priebehu celej prvej polovice 20. storočia presvedčene zosilňovali svoje úsilia vzkriesenia starých princípov 19. storočia о „posvätnom“ a neodškriepiteľnom práve na suverenitu každého národa, zase poukazujem na početné úspechy, ktoré EÚ dosiahla odvtedy. Obzvlášť na tie najvýraznejšie a najvýznamnejšie z nich, ako napríklad: stabilný mier a prosperita kontinentu počas povojnového obdobia a nepochybné a dosť viditeľné upevnenie demokratických princípov na území Centrálnej a Východnej Európy po páde komunizmu.
Keď sa však na to pozrieme viac zblízka, súčasný stav vecí na kontinente kohokoľvek dokáže dostať do ponurej nálady. Svet momentálne musí čeliť jednej z najväčších geopolitických výziev storočia. Svetová politická a ekonomická sila a moc sa rýchlo presúvajú zo Západu na Východ. Medzinárodné inštitúty a normy, ktoré v podstate aj predstavujú záruku európskej bezpečnosti a prosperity sa nachádzajú v mimoriadnom napätí. A práve v tejto neľahkej chvíli sa Európa, zdá sa, rozhodla samozlikvidovať.
Podobný pesimistický pohľad na situáciu rétoricky sformuloval Charles Grant, riaditeľ londýnskeho Centra európskych reforiem. Pán Grant, zakladateľ a riaditeľ centra, nepochybne predstavuje zapáleného proeurópana. Názov jeho posledného výskumu na danú tému – Je Európa odsúdená na krach ako veľmoc? – veľa vypovedá o jeho aktuálnych názoroch na problematiku.
Nie viac ako desať rokov dozadu sa EÚ rovnako ako USA, Čína, India, Rusko a možno ešte zopár ďalších, mohla právom považovať za jednu z tých, kto formuje nový medzinárodný poriadok. Teraz, podľa jeho vlastných slov, keď sa rozpráva s politikmi z Číny, Ruska alebo Indie, ako odpoveď musí často počúvať o čoraz rýchlejšie miznúcom medzinárodnom politickom vplyve Európy.
Európska únia si možno ešte na niečo nárokuje, ale pre iných čoraz častejšie vyzerá ako „rozdrobená, pomalá, ťažkopádna a málo efektívna“. Prezident USA Barack Obama vkladá do Európy veľké nádeje, ako do dôležitého partnera vo svojich pokusoch zlepšiť riadne naštrbené vzťahy Západu s ostatným svetom. Čoraz častejšie je však svedkom neschopnosti EÚ konať z jednotnej pozície ako vo veciach medzinárodnej politiky, tak aj v otázkach bezpečnosti.
Pritom v hre je toho veľmi veľa. V poslednom čase sa stalo zaužívaným tvrdenie o tom, že ľudstvo sa veľmi rýchlo pohybuje k takzvanému viacpólovému usporiadaniu sveta, v konštrukcii ktorého pre Západ budú vyhradené oveľa menšie možnosti samostatne rozhodovať o tých-ktorých udalostiach. V podobnom usporiadaní sveta, dokonca aj v prípade toho najmenšieho narušenia v systéme zaužívaných pravidiel, stredne veľké európske krajiny toho stratia najviac. Podobná situácia je nebezpečná dokonca aj pre tie najväčšie krajiny kontinentálneho významu.
Ale, ako podotýka Grant, európske vlády venujú oveľa viac pozornosti vlastným snahám sa čo najpevnejšie zakvačiť do zvyčajných atribútov moci a vplyvu, zmocniac sa čo najväčšieho počtu miest vo všemožných medzinárodných organizáciách, ako pomáhaniu formovať novú svetovú architektúru.
Najpravdepodobnejšie nebezpečenstvo spočíva v tom, že USA a Čína jednoducho obídu Európu a vytvoria G2. Čoho už sme svedkami na príklade zmeny podnebia. A vtedy všetky tie miesta, ktoré majú Európania vo Veľkej osmičke, MMF a tak ďalej, sa elementárne znehodnotia. Ale najdôležitejšia je hrozba toho, že v novom viacpólovom usporiadaní sveta bude mať oveľa väčší význam sila a moc, ako zákony.
Aj napriek tomu však Grant pripúšťa, že všetko nie je také zlé, aké sa zdá byť. Európa ešte stále disponuje značnou „jemnou silou“, založenou na jej nemalej ekonomickej moci, demokratických hodnotách a politickej stabilite. A hoci sa EÚ nedarí sformovať spoločnú politiku vo vzťahu povedzme k Číne alebo Indii, vnáša značný, často nedoceňovaný vklad do zachovania a udržiavania mieru a stability na planéte.
Robert Cooper, generálny riaditeľ oddelenia pre zahraničné a vojensko-politické styky EÚ, podrobne rozoberá túto tému vo svojom kritickom článku, ktorý Grant s obdivuhodnou objektivitou uverejnil spolu so svojim vlastným výskumom. Aj napriek tomu všetkému, súčasná EÚ často s ohromujúcou a niekedy až rozčuľujúcou neefektivitou rozvíja búrlivú aktivitu tam, kde už je celkom nemiestna. Tí, ktorí by chceli toto tvrdenie spochybniť, nech pre začiatok skúsia spochybniť mimoriadne smutný fakt úplného krachu EÚ v 90-tých rokoch počas krízy rozpadu Juhoslávie.
Cooper taktiež poukazuje na hlavnú chybu tých, kto obviňuje EÚ zo sklamania všetkých očakávaní, ktoré boli do nej vkladané. Hovorí, že od začiatku do usporiadania EÚ nebola vložená snaha sa stať jednotnou veľmocou, a preto porovnávať ju s USA alebo Čínou je jednoducho nekorektné. Podľa jeho slov: „Ambície a smerovania EÚ nemôžu byť väčšie alebo významnejšie, než súčet stále tých istých ambícií a snáh všetkých jej členov, а ani zďaleka nie všetci sú ambiciózni.“
Ale práve v tom, podľa mojej mienky, aj spočíva problém EÚ. Nedokážem si predstaviť dôležitejší okamih v dejinách, keď demonštrovanie svojich ambícií svetu by bola pre Európanov potrebnejšia ako teraz. Cítiac sa celkom komfortne dnes, v budúcnosti Európania môžu zistiť, že život na periférii sa výrazne líši od toho života, na ktorý si už stihli zvyknúť.
Philip Stevens, Veľká Británia
zdroj: http://chelemendik.sk/ShowDoc.php?d=1119&c=EU_hrozi_ze_sa_pre_nedostatok_ambicii_ocitne_na_periferii_Koniec
7.8.2009
Národný rámec regulácie používania geneticky modifikovaných organizmov a výrobkov z nich
Tento dokument informuje o tom, ako Slovensko implementovalo medzinárodnú a európsku legislatívu.
Na tieto účely tento dokument:
1. predstavuje genetické modifikácie, potenciálne aplikácie geneticky modifikovaných organizmov, možné prínosy a obavy
2. poskytuje prehľad o medzinárodnom kontexte regulácie biologickej bezpečnosti
sumarizuje existujúcu európsku a národnú legislatívu a vysvetľuje ako vzájomne nadväzujú
3. predstavuje rôzne orgány štátnej správy a ich kompetencie ku legislatívnym dokumentom
4. popisuje ako štátne orgány v praxi vykonávajú štátnu správu, s ohľadom na ich spoluprácu v konkrétnych konaniach.
dokument Národný rámec regulácie používania GMO a výrobkov z nich nájdete tu
Medzinárodná konferencia a verejná diskusia 10.-11.09.2009 v Košiciach
Univerzita veterinárskeho lekárstva v Košiciach z poverenia Ministerstva životného prostredia Slovenskej republiky organizuje a pozýva Vás na medzinárodnú konferenciu a verejnú diskusiu na tému "Biologická bezpečnosť a Národný rámec regulácie používania geneticky modifikovaných organizmov a výrobkov z nich v Slovenskej republike" dňa 10.-11.09.2009.
pozvánka s programom, organizačné pokyny tu
zdroj: http://www.gmo.sk/sk/?page=1
7.8.2009
Na tieto účely tento dokument:
1. predstavuje genetické modifikácie, potenciálne aplikácie geneticky modifikovaných organizmov, možné prínosy a obavy
2. poskytuje prehľad o medzinárodnom kontexte regulácie biologickej bezpečnosti
sumarizuje existujúcu európsku a národnú legislatívu a vysvetľuje ako vzájomne nadväzujú
3. predstavuje rôzne orgány štátnej správy a ich kompetencie ku legislatívnym dokumentom
4. popisuje ako štátne orgány v praxi vykonávajú štátnu správu, s ohľadom na ich spoluprácu v konkrétnych konaniach.
dokument Národný rámec regulácie používania GMO a výrobkov z nich nájdete tu
Medzinárodná konferencia a verejná diskusia 10.-11.09.2009 v Košiciach
Univerzita veterinárskeho lekárstva v Košiciach z poverenia Ministerstva životného prostredia Slovenskej republiky organizuje a pozýva Vás na medzinárodnú konferenciu a verejnú diskusiu na tému "Biologická bezpečnosť a Národný rámec regulácie používania geneticky modifikovaných organizmov a výrobkov z nich v Slovenskej republike" dňa 10.-11.09.2009.
pozvánka s programom, organizačné pokyny tu
zdroj: http://www.gmo.sk/sk/?page=1
7.8.2009
21.07.09
Nie v našom mene!
Otvorený list prezidentovi Obamovi, ktorý minulý týždeň podpísalo 22 vyslúžilých politikov a diplomatov zo strednej a východnej Európy, je hanebný svojím obsahom a hlúpy svojou formou. Václav Havel je síce uvedený len ako jeden z jeho signatárov, ale minimálne niektoré formulácie nesú jasný rukopis českého dramatika známeho v literárnych kruhoch svojou svetoznámosťou.
Napokon, nebol by to prvý Havlov tvorivý počin tohto druhu. Pripomeňme si, že 30. januára 2003 uverejnil Wall Street Journal list United We Stand (Sme zjednotení), ktorý podpísalo osem európskych štátnikov na čele s Václavom Havlom. Žiadali v ňom amerického prezidenta, aby v mene demokracie a ľudských práv zbavil svet nebezpečenstva, ktoré predstavujú „zbrane hromadného ničenia Saddáma Husajna“. Vzápätí George Bush oznámil, že sa rozhodol na Irak zaútočiť, aby „rozptýlil obavy svojich spojencov“. V reakcii na tento list som svojho času poznamenal, že keď bude potrebné vymenovať Bushových komplicov v tomto zločine, Václav Havel by mal byť rozhodne jedným z nich. Kritici v západnej Európe boli ešte jednoznačnejší, keď prirovnali tento list svojím obsahom i účinkom k smutne slávnemu „pozývaciemu listu“, ktorý uverejnila 21. augusta 1968 sovietska Pravda.
List, ktorý publikovala minulý týždeň poľská Gazeta Wyborcza, je svojím zámerom nemenej odporný. Jeho obsah nám však podáva elegantný dôkaz, že politici a diplomati, ktorí ho podpísali, sú bývalí nielen svojimi funkciami, ale aj myslením (zo Slovenska Michal Kováč, Martin Bútora a Rastislav Káčer). Zarazí vás už legitimita tohto postoja. Politici, ktorí sa tešia vo svojich krajinách minimálnej podpore, sebavedomo hovoria za „obyvateľov strednej a východnej Európy“. A samozrejme, úplne v rozpore s náladami vo svojej vlasti. Tvrdia síce, že sa cítia byť dlžníkmi Spojených štátov, keďže „z prvej ruky“ zažili, aká dôležitá bola pre nich podpora v rokoch studenej vojny i krátko po nej, ale táto ruka je aj naďalej natiahnutá, naliehavo žiadajúca od americkej administratívy ďalší dlhý zoznam služieb. Čudný postoj dlžníka. V tomto smere sa aj list najviac odlišuje od svojho predchodcu z roku 2003.
Kým tzv. pozývací list do Iraku vznikal v úzkej súčinnosti s Bushovou administratívou (ak nechceme povedať, že priamo na jej objednávku), tento list je už iba zúfalým kvílením nad zánikom systému, ktorý dotyčných autorov priviedol k moci a pomocou amerických peňazí a poradcov ich pri tej moci aj udržiaval. Je to nedôstojný plač frustrovaných služobníkov impéria, ktorým vysychajú zdroje pre ich nadácie a think-tanky. „Chceli sme sa len ozvať, že tu sme, že ešte nie je všetko dorobené,“ prostoducho potvrdil tento úmysel bývalý český vicepremiér Alexandr Vondra. Pritom neustále upozorňovanie, že to „my sme hlasy atlanticistov v NATO a EÚ“, že to „my sme stúpencami línie tesnej spolupráce so Spojenými štátmi“, že to „my sme zaplatili za svoju podporu vojny v Iraku politickú cenu“, je nielen trápne, ale vzhľadom na aktuálne ciele Bieleho domu úplne scestné.
Signatári listu absolútne nechápu realitu, keď píšu o budúcnosti a dovolávajú sa pritom minulosti, v ktorej sami ustrnuli. Nadšenie, ktoré vyvolal nástup Baracka Obamu, si vysvetľujú obnovenou nádejou ľudí v posilnenie NATO. Ich nárek, že stredná a východná Európa už nie je srdcom americkej zahraničnej politiky znie ako hysterická výčitka priateľke, ktorá do vás nikdy nebola zamilovaná. Každý, kto sa vyzná v geopolitike, vie, že primárny záujem USA ležal vždy niekde inde a stredná Európa v ich plánoch predstavovala len hrádzu voči záujmom Moskvy, aj to len v časoch studenej vojny.
Asi najväčšou nehoráznosťou listu je úloha, ktorú jeho autori pripisujú v Európe Spojeným štátom. Požadujú od nich hneď na prvom mieste, aby potvrdili svoje poslanie ako „európska mocnosť“. Toto spojenie si náročky vyžaduje zvýraznenie. Ak sa nemáme pridať k ostrejším kritikom, ktorí už v tejto súvislosti hovoria o vlastizrade, nemôžme si nevšimnúť, že takéto stanovisko je v príkrom rozpore so záujmami Európskej únie a jej obyvateľov, medzi ktorých sa hrdo hlásime. Servilnosť týchto pánov voči Spojeným štátom zašla až tak ďaleko, že ich označujú za „mocnú silu dobra“, pričom vyjadrujú presvedčenie, že kedykoľvek použili USA svoju moc, náš región mal z toho prospech. Nie náhodou sa práve viacerí zo signatárov tohto listu nechali ešte pred voľbami počuť, že držia americkému prezidentovi palce, nech je ním ktokoľvek – čo je len postmoderná verzia hesla „So Sovietskym zväzom na večné časy a nikdy inak“. Zároveň sa zaväzujú, že budú „usilovne pracovať v ich vlastných krajinách“ s cieľom presvedčiť svojich politikov i občanov, aby prijali viac zodpovednosti za partnerstvo so Spojenými štátmi. Vyhlasujú sa síce za ich priateľov, ale toto nie je skutočné priateľstvo, je to len lojalita k centru moci.
Aj preto naliehajú na väčšiu mocenskú závislosť strednej Európy od USA, keď tvrdia, že „tento región nemá tradíciu, v ktorej rámci by bol schopný hrať globálnejšiu úlohu“. Toto vyhlásenie nie je absurdné len tým, že občania Európskej únie vyjadrujú svoju primárnu lojalitu k inej mocnosti. Že ich škandalózne znepokojuje, keď „naši vedúci predstavitelia trávia oveľa viac času na schôdzach v Európskej únii než na konzultáciách vo Washingtone“ (sic!) a dokonca aj to, že „ľuďom sa zdá byť Európska únia oveľa relevantnejšia a dôležitejšia než väzba na Spojené štáty“. Toto vyhlásenie totiž hlbokým spôsobom uráža obete a zmysel historických zápasov za slobodu v našom priestore, ktorý sa vždy pokúšal predovšetkým vymaniť z akejkoľvek sféry vplyvu.
Napriek občasnej poklone americkému prezidentovi je celý zámer listu očividnou ranou pod pás práve administratíve Baracka Obamu. V čase, keď sa tento muž usiluje o novú filozofiu medzinárodných vzťahov, prichádza zopár nedocenených veteránov vojny za americkú dominanciu s novým útokom špeciálne na jeho politiku voči Rusku. Ich pocity sú miestami až paranoidné. Tvrdia, že krajiny strednej a východnej Európy stoja na politickom rázcestí a že sú z novej politiky Bieleho domu nervózne. Dokonca sa im zdá (a tu si radšej sadnite), že Rusko manipuluje s našimi médiami v snahe zmeniť našu transatlantickú orientáciu. Považujú za nehorázne, že Moskva sleduje vo vzťahu k nám vlastné bezpečnostné priority a že sa vrátilo na scénu ako mocnosť. Z akej planéty prišli títo ľudia? Je ťažké udržať pri podobných nezmysloch vážny tón. No dôsledky tohto listu za určitých okolností môžu byť vážne. Biely dom sa síce týmto ponižujúcim plačom niekoľkých príslušníkov piatej kolóny v Európe určite nebude zaoberať. No tohto zdrapu papiera sa určite vďačne chytia neokonzervatívni republikáni v americkom Kongrese, ktorí si nenechajú ujsť príležitosť ako napadnúť Obamovu snahu o dialóg s Ruskom.
Zámer amerického prezidenta je pritom pomerne náročný. Presvedčiť moskovských lídrov, ktorí už očividne nie sú takí dôverčiví ako za čias Borisa Jeľcina, že Spojené štáty ich tentoraz neoklamú, že to myslia s novým smerovaním svetovej politiky vážne. Prelomiť túto nedôveru znamená, že na ťahu je výnimočne Barack Obama. To on musí zlikvidovať rakety (nielen tie dohodnuté, ale aj tie, ktoré ešte podľa starých dohôd nezničil), to on sa musí zriecť protiraketovej obrany, to on musí vyviesť vojská z Iraku a Afganistanu, to on sa musí prestať tlačiť do postsovietskeho priestoru. Skôr tomuto „Gorbačovovi Západu“ nikto neuverí, rétorika už v roku 2009 Rusko nepresvedčí. V Moskve už nikoho nenadchne Obamov idealistický tón, že metódy z čias studenej vojny sú zastaralé, ak Západ naďalej používa jej inštitúcie. Obama síce hovorí, že do konca leta bude hotová analýza funkčnosti systému protiraketovej obrany v Česku a Poľsku, ale už dnes vie, že sa ho bude musieť vzdať z politických dôvodov. A v tejto citlivej situácii ho politici starého razenia ako Havel, Walesa alebo Bútora žiadajú, aby ešte viac tlačil na Rusko. Nečudo, že nemenovaný vysoký americký predstaviteľ sa podľa časopisu The Economist o takomto postoji signatárov listu vyjadril: „V podstate nás žiadajú, aby sme na ich obranu riskovali tretiu svetovú vojnu.“
Pochopiť, že Spojené štáty sú síce stále významnou mocnosťou súčasného multipolárneho sveta, ale už ani zďaleka nie mocnosťou dominujúcou a výlučnou, je, zdá sa, za hranicami pochopenia ľudí, ktorí svojím myslením uviazli v minulom storočí. Obama nie je spasiteľ, len symbol zmeny, ktorá v oveľa radikálnejšej podobe dozrieva v srdciach miliónov ľudí. Napokon, je to stále ešte vrcholný predstaviteľ impéria, podobne ako Gorbačov zostával napriek svojej novej filozofii medzinárodných vzťahov vládcom toho sovietskeho. Dodáva však odvahu snívať, angažovať sa za spravodlivejší svet a ukazuje Ameriku s ľudskou tvárou. Už to nie je len Amerika Busha, Pentagonu a hamburgerov. Je to Amerika Martina Luthera Kinga, Walta Whitmana a Abrahama Lincolna. Je to Amerika džezu, beatnikov a Deklarácie nezávislosti. Amerika, ktorá rástla na Broadway a na schodoch Lincolnovho pamätníka. Nič zaujímavé pre Michala Kováča a jeho nadáciu.
Ale Václav Havel to kedysi mohol chápať. Havlove eseje zo sedemdesiatych a osemdesiatych rokov predstavujú myslenie charakteristické skôr pre ľavicu. Napokon, v tých časoch ho v západnej Európe čítali a vydávali prevažne ľavicoví intelektuáli a kresťanskí socialisti (najmä v Nemecku a Taliansku). Viaceré z týchto esejí kritizujú stratu sebareflexie na Západe. Havel varoval, že zo všetkých chýb, ktorých sa môže západná Európa dopustiť, by bola najväčšia tá, keby totalitárne systémy pochopila ako čosi cudzie a nie ako to, čím v skutočnosti boli: totiž ako vypuklé zrkadlo celej modernej civilizácie a tvrdú (možno poslednú) výzvu na jej generálnu revíziu. Falošná víťazná póza Západu bola pre Havla ešte v osemdesiatych rokoch hlavným koreňom nemorálnosti doby.
Lenže tieto postoje Václav Havel po nástupe k moci opustil. Opustil ich spôsobom, ktorý sa nedá nazvať vývinom myslenia, ale vzťahom neprekonateľnej negácie medzi jeho filozofiou a politikou. Kým v roku 1985 vyhlásil, že nemá „o Amerike, americkom establishmente, americkej zahraničnej politike žiadne veľké ilúzie“, za čias Georga Busha mal z nej „neobyčajne dobrý pocit“. Kým v roku 1986 označil Ronalda Reagana za „fyziologicky reagujúceho primitíva“, v roku 2004 mu zložil hold ako „najväčšiemu americkému prezidentovi“. Kým ako disident presadzoval takmer gándhíovskú filozofiu nenásilia, dnes preferuje každé silové riešenie, ktoré realizuje Washington.
To je charakteristické aj pre motiváciu tohto listu. Ak máme zhrnúť rozporuplné črty osobnosti Václava Havla, nemôžeme si nevšimnúť, že ich spája silné pokrytectvo s neprehliadnuteľným sklonom podliehať situáciám, ktoré majú charakter morálneho gýča. Havlov prejav sa vyznačuje narcisistickým až autoritatívnym ukájaním seba samého. Český exprezident sa vo svojej reči obmedzuje na vágne humanistickú formu, príliš banálnu a príliš plytkú na to, aby ju bolo možné podrobiť nejakej reflexii či kritike. Nikto predsa nebude namietať voči tomu, že ľudia by si mali ctiť dobro, pravdu a lásku. Jeho uhladený jazyk plní skôr estetickú funkciu, nevyjadruje skutočnosť vo svojej podstate a nedosahuje filozofickú účinnosť. Havel slovo pravda v podstate zneužíva. Napriek kultu svojej osobnosti nikdy nemal odvahu vyjadriť sa k spoločenským udalostiam jasne a novým spôsobom. Jeho zdanlivo burcujúca kritika spoločnosti je nielen nedostatočne premyslená, ale čo je dôležitejšie – používa konvenčné stereotypy bez konkrétnej filozofickej perspektívy, ktoré sa obmedzujú len na estetické spestrenie účinku slov. Tieto slová potom zakrývajú alibizmus a niekedy i prázdnotu ich nositeľa. Havel sa nikdy nestaval do pozície držiteľa moci a tváril sa, akoby bol iba pozorovateľom politiky, akoby do nej nebol bezprostredne zapojený. Aj preto (a v rozpore s akoukoľvek logikou jeho postavenia) si nikto netrúfol identifikovať politický smer, ktorý reprezentoval a definovať jeho ideologické pozadie. Rozpor medzi ním a Václavom Klausom v skutočnosti nikdy nespočíval v odlišnom prístupe idealistu a technokrata (ako sa to dodnes traduje a ako sa to snaží podsúvať verejnosti samotný Havel), ale v absolútne nezmieriteľnom nesúlade medzi pokryteckou pózou prezidenta bývalého a nekompromisnou otvorenosťou prezidenta súčasného.
Václav Havel sa stal tragikomickou figúrkou, akoby vystrihnutou z románov jeho dávneho odporcu – Milana Kunderu. Jeho povrchný humanistický diskurz so sklonom ku kultu slova, s ktorým je absurdné viesť dialóg, nahrádza politiku súdom a morálkou, čo môže byť dokonca nebezpečné. Takýto prístup totiž rozkladá demokratickú politickú diskusiu, a tým aj fungovanie spoločnosti založenej na demokratických inštitúciách. A je to opäť len povrchnosť vnímania, ktorá spôsobuje, že Havel ešte stále fascinuje svetovú verejnosť, kým doma vplyv muža, ktorý jedno hovorí a druhé robí, neustále upadá – podobne ako je to s Michailom Gorbačovom v Rusku alebo Šimonom Peresom v Izraeli.
Pred prepadnutím Iraku, vo februári 2003, vyšli milióny ľudí na celom svete do ulíc, aby odkázali okrem iného aj autorom listu United We Stand, že si neželajú, aby niekto ospravedlňoval svoje zločiny ich menom. Dnes je vonku ďalší list s tým istým rukopisom, ktorý je adresovaný americkému prezidentovi v mene obyvateľov strednej a východnej Európy. Našťastie, zatiaľ netreba vyjsť do ulíc a pokojne stačí, ak týmto samozvaným miestodržiteľom impéria pokojne vystrčíme prostredník s jasným odkazom: Nie v našom mene!
Eduard Chmelár, Le Monde Diplomatique JTT
zdroj: http://www.czechfp.cz/site/?p=7951
21.7.2009
Napokon, nebol by to prvý Havlov tvorivý počin tohto druhu. Pripomeňme si, že 30. januára 2003 uverejnil Wall Street Journal list United We Stand (Sme zjednotení), ktorý podpísalo osem európskych štátnikov na čele s Václavom Havlom. Žiadali v ňom amerického prezidenta, aby v mene demokracie a ľudských práv zbavil svet nebezpečenstva, ktoré predstavujú „zbrane hromadného ničenia Saddáma Husajna“. Vzápätí George Bush oznámil, že sa rozhodol na Irak zaútočiť, aby „rozptýlil obavy svojich spojencov“. V reakcii na tento list som svojho času poznamenal, že keď bude potrebné vymenovať Bushových komplicov v tomto zločine, Václav Havel by mal byť rozhodne jedným z nich. Kritici v západnej Európe boli ešte jednoznačnejší, keď prirovnali tento list svojím obsahom i účinkom k smutne slávnemu „pozývaciemu listu“, ktorý uverejnila 21. augusta 1968 sovietska Pravda.
List, ktorý publikovala minulý týždeň poľská Gazeta Wyborcza, je svojím zámerom nemenej odporný. Jeho obsah nám však podáva elegantný dôkaz, že politici a diplomati, ktorí ho podpísali, sú bývalí nielen svojimi funkciami, ale aj myslením (zo Slovenska Michal Kováč, Martin Bútora a Rastislav Káčer). Zarazí vás už legitimita tohto postoja. Politici, ktorí sa tešia vo svojich krajinách minimálnej podpore, sebavedomo hovoria za „obyvateľov strednej a východnej Európy“. A samozrejme, úplne v rozpore s náladami vo svojej vlasti. Tvrdia síce, že sa cítia byť dlžníkmi Spojených štátov, keďže „z prvej ruky“ zažili, aká dôležitá bola pre nich podpora v rokoch studenej vojny i krátko po nej, ale táto ruka je aj naďalej natiahnutá, naliehavo žiadajúca od americkej administratívy ďalší dlhý zoznam služieb. Čudný postoj dlžníka. V tomto smere sa aj list najviac odlišuje od svojho predchodcu z roku 2003.
Kým tzv. pozývací list do Iraku vznikal v úzkej súčinnosti s Bushovou administratívou (ak nechceme povedať, že priamo na jej objednávku), tento list je už iba zúfalým kvílením nad zánikom systému, ktorý dotyčných autorov priviedol k moci a pomocou amerických peňazí a poradcov ich pri tej moci aj udržiaval. Je to nedôstojný plač frustrovaných služobníkov impéria, ktorým vysychajú zdroje pre ich nadácie a think-tanky. „Chceli sme sa len ozvať, že tu sme, že ešte nie je všetko dorobené,“ prostoducho potvrdil tento úmysel bývalý český vicepremiér Alexandr Vondra. Pritom neustále upozorňovanie, že to „my sme hlasy atlanticistov v NATO a EÚ“, že to „my sme stúpencami línie tesnej spolupráce so Spojenými štátmi“, že to „my sme zaplatili za svoju podporu vojny v Iraku politickú cenu“, je nielen trápne, ale vzhľadom na aktuálne ciele Bieleho domu úplne scestné.
Signatári listu absolútne nechápu realitu, keď píšu o budúcnosti a dovolávajú sa pritom minulosti, v ktorej sami ustrnuli. Nadšenie, ktoré vyvolal nástup Baracka Obamu, si vysvetľujú obnovenou nádejou ľudí v posilnenie NATO. Ich nárek, že stredná a východná Európa už nie je srdcom americkej zahraničnej politiky znie ako hysterická výčitka priateľke, ktorá do vás nikdy nebola zamilovaná. Každý, kto sa vyzná v geopolitike, vie, že primárny záujem USA ležal vždy niekde inde a stredná Európa v ich plánoch predstavovala len hrádzu voči záujmom Moskvy, aj to len v časoch studenej vojny.
Asi najväčšou nehoráznosťou listu je úloha, ktorú jeho autori pripisujú v Európe Spojeným štátom. Požadujú od nich hneď na prvom mieste, aby potvrdili svoje poslanie ako „európska mocnosť“. Toto spojenie si náročky vyžaduje zvýraznenie. Ak sa nemáme pridať k ostrejším kritikom, ktorí už v tejto súvislosti hovoria o vlastizrade, nemôžme si nevšimnúť, že takéto stanovisko je v príkrom rozpore so záujmami Európskej únie a jej obyvateľov, medzi ktorých sa hrdo hlásime. Servilnosť týchto pánov voči Spojeným štátom zašla až tak ďaleko, že ich označujú za „mocnú silu dobra“, pričom vyjadrujú presvedčenie, že kedykoľvek použili USA svoju moc, náš región mal z toho prospech. Nie náhodou sa práve viacerí zo signatárov tohto listu nechali ešte pred voľbami počuť, že držia americkému prezidentovi palce, nech je ním ktokoľvek – čo je len postmoderná verzia hesla „So Sovietskym zväzom na večné časy a nikdy inak“. Zároveň sa zaväzujú, že budú „usilovne pracovať v ich vlastných krajinách“ s cieľom presvedčiť svojich politikov i občanov, aby prijali viac zodpovednosti za partnerstvo so Spojenými štátmi. Vyhlasujú sa síce za ich priateľov, ale toto nie je skutočné priateľstvo, je to len lojalita k centru moci.
Aj preto naliehajú na väčšiu mocenskú závislosť strednej Európy od USA, keď tvrdia, že „tento región nemá tradíciu, v ktorej rámci by bol schopný hrať globálnejšiu úlohu“. Toto vyhlásenie nie je absurdné len tým, že občania Európskej únie vyjadrujú svoju primárnu lojalitu k inej mocnosti. Že ich škandalózne znepokojuje, keď „naši vedúci predstavitelia trávia oveľa viac času na schôdzach v Európskej únii než na konzultáciách vo Washingtone“ (sic!) a dokonca aj to, že „ľuďom sa zdá byť Európska únia oveľa relevantnejšia a dôležitejšia než väzba na Spojené štáty“. Toto vyhlásenie totiž hlbokým spôsobom uráža obete a zmysel historických zápasov za slobodu v našom priestore, ktorý sa vždy pokúšal predovšetkým vymaniť z akejkoľvek sféry vplyvu.
Napriek občasnej poklone americkému prezidentovi je celý zámer listu očividnou ranou pod pás práve administratíve Baracka Obamu. V čase, keď sa tento muž usiluje o novú filozofiu medzinárodných vzťahov, prichádza zopár nedocenených veteránov vojny za americkú dominanciu s novým útokom špeciálne na jeho politiku voči Rusku. Ich pocity sú miestami až paranoidné. Tvrdia, že krajiny strednej a východnej Európy stoja na politickom rázcestí a že sú z novej politiky Bieleho domu nervózne. Dokonca sa im zdá (a tu si radšej sadnite), že Rusko manipuluje s našimi médiami v snahe zmeniť našu transatlantickú orientáciu. Považujú za nehorázne, že Moskva sleduje vo vzťahu k nám vlastné bezpečnostné priority a že sa vrátilo na scénu ako mocnosť. Z akej planéty prišli títo ľudia? Je ťažké udržať pri podobných nezmysloch vážny tón. No dôsledky tohto listu za určitých okolností môžu byť vážne. Biely dom sa síce týmto ponižujúcim plačom niekoľkých príslušníkov piatej kolóny v Európe určite nebude zaoberať. No tohto zdrapu papiera sa určite vďačne chytia neokonzervatívni republikáni v americkom Kongrese, ktorí si nenechajú ujsť príležitosť ako napadnúť Obamovu snahu o dialóg s Ruskom.
Zámer amerického prezidenta je pritom pomerne náročný. Presvedčiť moskovských lídrov, ktorí už očividne nie sú takí dôverčiví ako za čias Borisa Jeľcina, že Spojené štáty ich tentoraz neoklamú, že to myslia s novým smerovaním svetovej politiky vážne. Prelomiť túto nedôveru znamená, že na ťahu je výnimočne Barack Obama. To on musí zlikvidovať rakety (nielen tie dohodnuté, ale aj tie, ktoré ešte podľa starých dohôd nezničil), to on sa musí zriecť protiraketovej obrany, to on musí vyviesť vojská z Iraku a Afganistanu, to on sa musí prestať tlačiť do postsovietskeho priestoru. Skôr tomuto „Gorbačovovi Západu“ nikto neuverí, rétorika už v roku 2009 Rusko nepresvedčí. V Moskve už nikoho nenadchne Obamov idealistický tón, že metódy z čias studenej vojny sú zastaralé, ak Západ naďalej používa jej inštitúcie. Obama síce hovorí, že do konca leta bude hotová analýza funkčnosti systému protiraketovej obrany v Česku a Poľsku, ale už dnes vie, že sa ho bude musieť vzdať z politických dôvodov. A v tejto citlivej situácii ho politici starého razenia ako Havel, Walesa alebo Bútora žiadajú, aby ešte viac tlačil na Rusko. Nečudo, že nemenovaný vysoký americký predstaviteľ sa podľa časopisu The Economist o takomto postoji signatárov listu vyjadril: „V podstate nás žiadajú, aby sme na ich obranu riskovali tretiu svetovú vojnu.“
Pochopiť, že Spojené štáty sú síce stále významnou mocnosťou súčasného multipolárneho sveta, ale už ani zďaleka nie mocnosťou dominujúcou a výlučnou, je, zdá sa, za hranicami pochopenia ľudí, ktorí svojím myslením uviazli v minulom storočí. Obama nie je spasiteľ, len symbol zmeny, ktorá v oveľa radikálnejšej podobe dozrieva v srdciach miliónov ľudí. Napokon, je to stále ešte vrcholný predstaviteľ impéria, podobne ako Gorbačov zostával napriek svojej novej filozofii medzinárodných vzťahov vládcom toho sovietskeho. Dodáva však odvahu snívať, angažovať sa za spravodlivejší svet a ukazuje Ameriku s ľudskou tvárou. Už to nie je len Amerika Busha, Pentagonu a hamburgerov. Je to Amerika Martina Luthera Kinga, Walta Whitmana a Abrahama Lincolna. Je to Amerika džezu, beatnikov a Deklarácie nezávislosti. Amerika, ktorá rástla na Broadway a na schodoch Lincolnovho pamätníka. Nič zaujímavé pre Michala Kováča a jeho nadáciu.
Ale Václav Havel to kedysi mohol chápať. Havlove eseje zo sedemdesiatych a osemdesiatych rokov predstavujú myslenie charakteristické skôr pre ľavicu. Napokon, v tých časoch ho v západnej Európe čítali a vydávali prevažne ľavicoví intelektuáli a kresťanskí socialisti (najmä v Nemecku a Taliansku). Viaceré z týchto esejí kritizujú stratu sebareflexie na Západe. Havel varoval, že zo všetkých chýb, ktorých sa môže západná Európa dopustiť, by bola najväčšia tá, keby totalitárne systémy pochopila ako čosi cudzie a nie ako to, čím v skutočnosti boli: totiž ako vypuklé zrkadlo celej modernej civilizácie a tvrdú (možno poslednú) výzvu na jej generálnu revíziu. Falošná víťazná póza Západu bola pre Havla ešte v osemdesiatych rokoch hlavným koreňom nemorálnosti doby.
Lenže tieto postoje Václav Havel po nástupe k moci opustil. Opustil ich spôsobom, ktorý sa nedá nazvať vývinom myslenia, ale vzťahom neprekonateľnej negácie medzi jeho filozofiou a politikou. Kým v roku 1985 vyhlásil, že nemá „o Amerike, americkom establishmente, americkej zahraničnej politike žiadne veľké ilúzie“, za čias Georga Busha mal z nej „neobyčajne dobrý pocit“. Kým v roku 1986 označil Ronalda Reagana za „fyziologicky reagujúceho primitíva“, v roku 2004 mu zložil hold ako „najväčšiemu americkému prezidentovi“. Kým ako disident presadzoval takmer gándhíovskú filozofiu nenásilia, dnes preferuje každé silové riešenie, ktoré realizuje Washington.
To je charakteristické aj pre motiváciu tohto listu. Ak máme zhrnúť rozporuplné črty osobnosti Václava Havla, nemôžeme si nevšimnúť, že ich spája silné pokrytectvo s neprehliadnuteľným sklonom podliehať situáciám, ktoré majú charakter morálneho gýča. Havlov prejav sa vyznačuje narcisistickým až autoritatívnym ukájaním seba samého. Český exprezident sa vo svojej reči obmedzuje na vágne humanistickú formu, príliš banálnu a príliš plytkú na to, aby ju bolo možné podrobiť nejakej reflexii či kritike. Nikto predsa nebude namietať voči tomu, že ľudia by si mali ctiť dobro, pravdu a lásku. Jeho uhladený jazyk plní skôr estetickú funkciu, nevyjadruje skutočnosť vo svojej podstate a nedosahuje filozofickú účinnosť. Havel slovo pravda v podstate zneužíva. Napriek kultu svojej osobnosti nikdy nemal odvahu vyjadriť sa k spoločenským udalostiam jasne a novým spôsobom. Jeho zdanlivo burcujúca kritika spoločnosti je nielen nedostatočne premyslená, ale čo je dôležitejšie – používa konvenčné stereotypy bez konkrétnej filozofickej perspektívy, ktoré sa obmedzujú len na estetické spestrenie účinku slov. Tieto slová potom zakrývajú alibizmus a niekedy i prázdnotu ich nositeľa. Havel sa nikdy nestaval do pozície držiteľa moci a tváril sa, akoby bol iba pozorovateľom politiky, akoby do nej nebol bezprostredne zapojený. Aj preto (a v rozpore s akoukoľvek logikou jeho postavenia) si nikto netrúfol identifikovať politický smer, ktorý reprezentoval a definovať jeho ideologické pozadie. Rozpor medzi ním a Václavom Klausom v skutočnosti nikdy nespočíval v odlišnom prístupe idealistu a technokrata (ako sa to dodnes traduje a ako sa to snaží podsúvať verejnosti samotný Havel), ale v absolútne nezmieriteľnom nesúlade medzi pokryteckou pózou prezidenta bývalého a nekompromisnou otvorenosťou prezidenta súčasného.
Václav Havel sa stal tragikomickou figúrkou, akoby vystrihnutou z románov jeho dávneho odporcu – Milana Kunderu. Jeho povrchný humanistický diskurz so sklonom ku kultu slova, s ktorým je absurdné viesť dialóg, nahrádza politiku súdom a morálkou, čo môže byť dokonca nebezpečné. Takýto prístup totiž rozkladá demokratickú politickú diskusiu, a tým aj fungovanie spoločnosti založenej na demokratických inštitúciách. A je to opäť len povrchnosť vnímania, ktorá spôsobuje, že Havel ešte stále fascinuje svetovú verejnosť, kým doma vplyv muža, ktorý jedno hovorí a druhé robí, neustále upadá – podobne ako je to s Michailom Gorbačovom v Rusku alebo Šimonom Peresom v Izraeli.
Pred prepadnutím Iraku, vo februári 2003, vyšli milióny ľudí na celom svete do ulíc, aby odkázali okrem iného aj autorom listu United We Stand, že si neželajú, aby niekto ospravedlňoval svoje zločiny ich menom. Dnes je vonku ďalší list s tým istým rukopisom, ktorý je adresovaný americkému prezidentovi v mene obyvateľov strednej a východnej Európy. Našťastie, zatiaľ netreba vyjsť do ulíc a pokojne stačí, ak týmto samozvaným miestodržiteľom impéria pokojne vystrčíme prostredník s jasným odkazom: Nie v našom mene!
Eduard Chmelár, Le Monde Diplomatique JTT
zdroj: http://www.czechfp.cz/site/?p=7951
21.7.2009
12.07.09
Prieskum legislatívy o pestovaní GMO v EÚ
Organizácie (priemysel, poľnohospodárstvo, združenia organizácií zaoberajúcich sa výskumom, mimovládne organizácie a iné zainteresované strany), ktoré majú záujem zúčastniť sa prieskumu, sa môžu registrovať do databázy zadaním svojich údajov na webovej stránke http://gmregister.ghkint.com/.
Cieľ súčasného prieskumu sa zameriava na hodnotenie regulačného rámca pre pestovanie geneticky modifikovaných organizmov v súlade so smernicou č. 2001/18/ES o zámernom uvoľnení GMO do životného prostredia (ďalej len "smernica") a nariadením č. 1829/2003/ES o geneticky modifikovaných potravinách a krmivách (ďalej len "nariadenie") a na ich uvádzanie na trh na iné účely ako pestovanie v rámci smernice.
Cieľom hodnotenia je posúdiť, do akej miery právny rámec na pestovanie a uvádzanie na trh geneticky modifikovaných organizmov a jeho plnenie k dnešnému dňu dosiahlo svoj cieľ, ktorým je ochrana zdravia ľudí a zvierat, životného prostredia a záujmov spotrebiteľov, pri súčasnom zabezpečení účinného fungovania vnútorného trhu.
Hodnotenie má poskytnúť Komisii kľúčové zistenia a skúsenosti z minulých a súčasných implementácií právnych predpisov EÚ a predstaviť perspektívne možnosti do budúcnosti.
Výsledná správa má najmä:
- poskytnúť tvorcom politiky Komisie a manažérom informácie o vykonávaní existujúcich
právnych predpisov,
- identifikovať problémy v oblasti navrhovania a implementácie existujúcich právnych
predpisov,
- odporučiť možnosti pre prípadnú budúcu činnosť
- identifikovať potenciálne sociálne, ekonomické a ekologické dopady implementovanej
legislatívy, ak sa vyskytujú, a odporučiť možné opatrenia,
- vytvoriť základ pre rokovania o posudzovaní možných vplyvov súvisiacich so širšími
aspektmi príslušnej legislatívy.
Hodnotenie sa nebude vzťahovať na všetky aspekty právnych predpisov vzťahujúcich sa na pestovanie a uvádzanie na trh geneticky modifikovaných organizmov (ďalej len „GMO") a bude sa zameriavať iba na vybrané kľúčové oblasti regulačného rámca.
Hodnotenie bude zahŕňať ustanovenia týkajúce sa týchto tém:
- Hodnotenie rizík a riadenie rizík spojených s GMO v súlade so smernicou, a najmä vo vzťahu k pestovaniu podľa nariadenia, vrátane schvaľovacích postupov;
- Oboznamovanie s rizikami;
- Národné ochranné opatrenia v súlade so smernicou a mimoriadne opatrenia o pestovaní
GMO v rámci nariadenia;
- Pravidlá aplikované na ochranu dôverných údajov;
- Nulová tolerancia nepovoleného geneticky modifikovaného materiálu v osivách;
Celkové posúdenie celého rozsahu príslušných právnych predpisov, ak sa to uzná za potrebné, by nasledovalo po skončení tohto hodnotenia a v rámci posudzovania možných vplyvov. V súčasnej dobe sa hodnotenia nevzťahuje na legislatívny rámec EÚ v oblasti GM potravín a krmív, keďže túto oblasť pokrýva iné súbežne prebiehajúce hodnotenie začaté Komisiou. Použitie GMO na medicínske účely je upravené pod režimom nariadenia č. 726/2004/ES, ktoré spadá mimo rozsah tohto hodnotenia. Nedávno bola na žiadosť Komisie uskutočnená analýza o riadení poľných pokusov v členských štátoch a o prevencii pred náhodným uvedením GMO na trh a v najbližšej dobe bude uverejnená.
zdroj: http://www.gmo.sk/sk/?page=95
12.7.2009
Cieľ súčasného prieskumu sa zameriava na hodnotenie regulačného rámca pre pestovanie geneticky modifikovaných organizmov v súlade so smernicou č. 2001/18/ES o zámernom uvoľnení GMO do životného prostredia (ďalej len "smernica") a nariadením č. 1829/2003/ES o geneticky modifikovaných potravinách a krmivách (ďalej len "nariadenie") a na ich uvádzanie na trh na iné účely ako pestovanie v rámci smernice.
Cieľom hodnotenia je posúdiť, do akej miery právny rámec na pestovanie a uvádzanie na trh geneticky modifikovaných organizmov a jeho plnenie k dnešnému dňu dosiahlo svoj cieľ, ktorým je ochrana zdravia ľudí a zvierat, životného prostredia a záujmov spotrebiteľov, pri súčasnom zabezpečení účinného fungovania vnútorného trhu.
Hodnotenie má poskytnúť Komisii kľúčové zistenia a skúsenosti z minulých a súčasných implementácií právnych predpisov EÚ a predstaviť perspektívne možnosti do budúcnosti.
Výsledná správa má najmä:
- poskytnúť tvorcom politiky Komisie a manažérom informácie o vykonávaní existujúcich
právnych predpisov,
- identifikovať problémy v oblasti navrhovania a implementácie existujúcich právnych
predpisov,
- odporučiť možnosti pre prípadnú budúcu činnosť
- identifikovať potenciálne sociálne, ekonomické a ekologické dopady implementovanej
legislatívy, ak sa vyskytujú, a odporučiť možné opatrenia,
- vytvoriť základ pre rokovania o posudzovaní možných vplyvov súvisiacich so širšími
aspektmi príslušnej legislatívy.
Hodnotenie sa nebude vzťahovať na všetky aspekty právnych predpisov vzťahujúcich sa na pestovanie a uvádzanie na trh geneticky modifikovaných organizmov (ďalej len „GMO") a bude sa zameriavať iba na vybrané kľúčové oblasti regulačného rámca.
Hodnotenie bude zahŕňať ustanovenia týkajúce sa týchto tém:
- Hodnotenie rizík a riadenie rizík spojených s GMO v súlade so smernicou, a najmä vo vzťahu k pestovaniu podľa nariadenia, vrátane schvaľovacích postupov;
- Oboznamovanie s rizikami;
- Národné ochranné opatrenia v súlade so smernicou a mimoriadne opatrenia o pestovaní
GMO v rámci nariadenia;
- Pravidlá aplikované na ochranu dôverných údajov;
- Nulová tolerancia nepovoleného geneticky modifikovaného materiálu v osivách;
Celkové posúdenie celého rozsahu príslušných právnych predpisov, ak sa to uzná za potrebné, by nasledovalo po skončení tohto hodnotenia a v rámci posudzovania možných vplyvov. V súčasnej dobe sa hodnotenia nevzťahuje na legislatívny rámec EÚ v oblasti GM potravín a krmív, keďže túto oblasť pokrýva iné súbežne prebiehajúce hodnotenie začaté Komisiou. Použitie GMO na medicínske účely je upravené pod režimom nariadenia č. 726/2004/ES, ktoré spadá mimo rozsah tohto hodnotenia. Nedávno bola na žiadosť Komisie uskutočnená analýza o riadení poľných pokusov v členských štátoch a o prevencii pred náhodným uvedením GMO na trh a v najbližšej dobe bude uverejnená.
zdroj: http://www.gmo.sk/sk/?page=95
12.7.2009
Evoluce je bez konkurence nemyslitelná, anebo aby nám do toho ovce nemluvily
Politický vývoj Evropy je u konce. Levice i pravice se posunuly do středu a splynuly v jediný proud, tzv. europeismus. Je tu znovu vláda jedné Strany.
V Evropském parlamentu už přes spoustu volebních cyklů stále vládli (nou) ti samí lidé. Velká koalice. Koalice Evropské strany lidové (EPP, pravý střed) a Evropských socialistů (PES, levý střed). Nestřídají se u moci, nekonkurují si. Spolupracují. V ekonomice se tomu říká kartel. Je jen otázka formalit, zda tento kartel skutečně splyne v jedinou stranu s jediným názvem. Na faktech to nic nemění. Bylo by to ale poctivé vůči voličům. Nevěšet nám bulíky na nos a přiznat, že soutěž politických stran v EP skončila.
Jak je možné, že vzájemná spolupráce členům kartelu nedělá problémy? Klíčové prvky pravicovosti a levicovosti už dávno hodili za hlavu. Rozdíly mezi levicí a pravicí se za poslední generaci totiž setřely. Není to žádné spiknutí, ale přirozený vývoj.
Po hospodářském krachu sovětského experimentu světová levice s povzdechem vyškrtla ze svého programu znárodňování a zrušení soukromého vlastnictví. Udělali to v 90. letech například britští Labouristé. Po sto letech. Tím levice přišla o jádro své levicovosti.
Na Západě zase za studené války vyrostl tzv. sociální stát. A pravice postupně seznala, že zrušit sociální stát a přerozdělování je technicky neproveditelné, protože to by odboráři a spol. povstali a vládu oběsili na lucernách. Sbohem laisses-faire.
Podle hesla: „Až se to semele, na čí stranu se postavíte?" „Na vítěznou."
Na přelomu 20.a 21. století se tak světová levice a pravice shodly na společném programu - je jím sociální stát (sociálně-tržní model). Pravice rezignovala na volný trh bez přívlastků (laisses-faire). Levice zase zapomněla na znárodňování a zrušení soukromého vlastnictví. Obě hnutí tak splynula - v byznysu se tomu říká fůze (anglicky „merger"). V Evropě tento nově vzniklý směr má i jméno - europeismus.
Připomíná to „happy end" z filmu Limonádový Joe, kdy si lump a dobrák podají ruce a založí společnou firmu: „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina." Je krásné, že levice a pravice dokázaly zakopat válečnou sekeru a ruku v ruce se vydaly budovat lepší svět. Člověk by dojetím slzel. Teď už budeme všichni kamarádi.
V roce 1989 Francis Fukuyma ve slavném eseji „Konec dějin" věštil, že po konci studené války je souboj ideologií u konce a je na dlouhá staletí rozhodnuto. Asi na tom něco bude. Nemusíme už hledat ideální uspořádání společnosti, už ho máme. Je to Třetí cesta, kompromis mezi komunismem a kapitalismem. Kapitalismus s lidskou tváří. Sociálně-tržní model. Kapitalisti si můžou hrabat prachy, když je to baví, a o chudé je taky postaráno. A všichni jsou spokojení.
Stejnou cestou jde i Čína, byť vystartovala z opačného konce. I tam vzniká sociální stát kombinovaný s tržním (ale regulovaným) hospodářstvím a vládou jediné strany. To je podobný model jako v EU. Snaží si vzít to nejlepší z obou světů. Aurea vis media.
Čína se tedy politicky přibližuje Evropě a Evropa zase Číně. Oni převezmou něco z tržní ekonomiky a my se zase naučíme, jak se dělá vláda jedné strany. Za sto roků nebude režim v Číně a EU k nerozeznání. Takový režim se může snadno rozšířit i do islámských zemí, protože jak jsme se už přesvědčili při karikaturové krizi, bez skrupulí obětuje občanská práva (ženská práva, svoboda slova, svoboda vyznání) výměnou za klid (aby muslimové neláteřili). V tomto režimu si přijdou na své milovníci peněz (big business) i milovníci totalitní politické moci, kteří rádi vše regulují.
Recept je jednoduchý - vykostíme a odstraníme parlamenty, demokracie a občanská práva (aby nám do toho ovce nemluvily), ponecháme něco tržní ekonomiky (aby se vydělávaly peníze), zalijeme omáčkou sociálních jistot a multimédií , aby se poddaní nebouřili (chléb a hry) a posypeme spoustou regulací podle chuti. Povaříme, zamícháme, podáváme studené.
Toto sbližování stran, politik, režimů a zemí může někomu připadat hezké. V zájmu jednoty, konsensu, spolupráce atakdál. Jenže až všichni splynou se všemi v jednu beztvarou hmotu, přijdeme o možnost výběru. Bude-li jen jedna strana, nemá smyl chodit k volbám, to je konec demokracie. Všechny země EU nebo i světa pak budou mít tentýž režim, tytéž zákony, tytéž chyby. Nebude kam utéci.
A jelikož místo konkurence nastoupí spolupráce (kartel), nebude žádný pokrok a vývoj. Konec dějin, na dlouhou dobu. Evoluce je bez konkurence nemyslitelná.
Že by to bylo to pravé konečné řešení vlády na Zemi? V tom případě navrhuji urychlit hledání obydlených planet ve vesmíru, abychom měli kam emigrovat.
Vítězslav Kremlík, historik
zdroj: http://www.voltaire.netkosice.sk/index2.html
12.7.2009
V Evropském parlamentu už přes spoustu volebních cyklů stále vládli (nou) ti samí lidé. Velká koalice. Koalice Evropské strany lidové (EPP, pravý střed) a Evropských socialistů (PES, levý střed). Nestřídají se u moci, nekonkurují si. Spolupracují. V ekonomice se tomu říká kartel. Je jen otázka formalit, zda tento kartel skutečně splyne v jedinou stranu s jediným názvem. Na faktech to nic nemění. Bylo by to ale poctivé vůči voličům. Nevěšet nám bulíky na nos a přiznat, že soutěž politických stran v EP skončila.
Jak je možné, že vzájemná spolupráce členům kartelu nedělá problémy? Klíčové prvky pravicovosti a levicovosti už dávno hodili za hlavu. Rozdíly mezi levicí a pravicí se za poslední generaci totiž setřely. Není to žádné spiknutí, ale přirozený vývoj.
Po hospodářském krachu sovětského experimentu světová levice s povzdechem vyškrtla ze svého programu znárodňování a zrušení soukromého vlastnictví. Udělali to v 90. letech například britští Labouristé. Po sto letech. Tím levice přišla o jádro své levicovosti.
Na Západě zase za studené války vyrostl tzv. sociální stát. A pravice postupně seznala, že zrušit sociální stát a přerozdělování je technicky neproveditelné, protože to by odboráři a spol. povstali a vládu oběsili na lucernách. Sbohem laisses-faire.
Podle hesla: „Až se to semele, na čí stranu se postavíte?" „Na vítěznou."
Na přelomu 20.a 21. století se tak světová levice a pravice shodly na společném programu - je jím sociální stát (sociálně-tržní model). Pravice rezignovala na volný trh bez přívlastků (laisses-faire). Levice zase zapomněla na znárodňování a zrušení soukromého vlastnictví. Obě hnutí tak splynula - v byznysu se tomu říká fůze (anglicky „merger"). V Evropě tento nově vzniklý směr má i jméno - europeismus.
Připomíná to „happy end" z filmu Limonádový Joe, kdy si lump a dobrák podají ruce a založí společnou firmu: „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina." Je krásné, že levice a pravice dokázaly zakopat válečnou sekeru a ruku v ruce se vydaly budovat lepší svět. Člověk by dojetím slzel. Teď už budeme všichni kamarádi.
V roce 1989 Francis Fukuyma ve slavném eseji „Konec dějin" věštil, že po konci studené války je souboj ideologií u konce a je na dlouhá staletí rozhodnuto. Asi na tom něco bude. Nemusíme už hledat ideální uspořádání společnosti, už ho máme. Je to Třetí cesta, kompromis mezi komunismem a kapitalismem. Kapitalismus s lidskou tváří. Sociálně-tržní model. Kapitalisti si můžou hrabat prachy, když je to baví, a o chudé je taky postaráno. A všichni jsou spokojení.
Stejnou cestou jde i Čína, byť vystartovala z opačného konce. I tam vzniká sociální stát kombinovaný s tržním (ale regulovaným) hospodářstvím a vládou jediné strany. To je podobný model jako v EU. Snaží si vzít to nejlepší z obou světů. Aurea vis media.
Čína se tedy politicky přibližuje Evropě a Evropa zase Číně. Oni převezmou něco z tržní ekonomiky a my se zase naučíme, jak se dělá vláda jedné strany. Za sto roků nebude režim v Číně a EU k nerozeznání. Takový režim se může snadno rozšířit i do islámských zemí, protože jak jsme se už přesvědčili při karikaturové krizi, bez skrupulí obětuje občanská práva (ženská práva, svoboda slova, svoboda vyznání) výměnou za klid (aby muslimové neláteřili). V tomto režimu si přijdou na své milovníci peněz (big business) i milovníci totalitní politické moci, kteří rádi vše regulují.
Recept je jednoduchý - vykostíme a odstraníme parlamenty, demokracie a občanská práva (aby nám do toho ovce nemluvily), ponecháme něco tržní ekonomiky (aby se vydělávaly peníze), zalijeme omáčkou sociálních jistot a multimédií , aby se poddaní nebouřili (chléb a hry) a posypeme spoustou regulací podle chuti. Povaříme, zamícháme, podáváme studené.
Toto sbližování stran, politik, režimů a zemí může někomu připadat hezké. V zájmu jednoty, konsensu, spolupráce atakdál. Jenže až všichni splynou se všemi v jednu beztvarou hmotu, přijdeme o možnost výběru. Bude-li jen jedna strana, nemá smyl chodit k volbám, to je konec demokracie. Všechny země EU nebo i světa pak budou mít tentýž režim, tytéž zákony, tytéž chyby. Nebude kam utéci.
A jelikož místo konkurence nastoupí spolupráce (kartel), nebude žádný pokrok a vývoj. Konec dějin, na dlouhou dobu. Evoluce je bez konkurence nemyslitelná.
Že by to bylo to pravé konečné řešení vlády na Zemi? V tom případě navrhuji urychlit hledání obydlených planet ve vesmíru, abychom měli kam emigrovat.
Vítězslav Kremlík, historik
zdroj: http://www.voltaire.netkosice.sk/index2.html
12.7.2009
15.06.09
Nová dimenzia kontroly
zalovme v pamäti a vybavme si projekt EÚ v jeho začiatkoch tak ako nám bol prezentovaný:
Európa bez hraníc!
Je to niečo o čom snívali starí rodičia dnešnej Európskej Únie , Talian de Gasperi , Francúzi Monet a Shuman a Nemec Adenauer na začiatku paťdesiatych rokov minulého storočia: o takej Európe, ktorá by povolila občanom voľné cestovanie bez hraníc.
krásna idea - keď vtáčka chytajú pekne mu spievajú
o pár rokov neskôr
Rada EÚ vydáva v roku 2004 nariadenie, podľa ktorého budú musieť všetky členské štáty Únie začať vydávať pasy s biometrickými údajmi.V polykarbonátovej doštičke alebo na krycích doskách pasu bude zabudovaný RFID čip, v ktorom bude digitálna fotografia majiteľa a demografické údaje z poslednej stránky pasu. V roku 2007 pribudne otlačok prstu a časom možno aj obraz sietnice oka.
údaje v pase
Struktura dat na čipu vychází z běžného souborového systému čipových karet, kde se adresáře nazývají dedikované soubory (DF) a běžné soubory tzv. elementární soubory (EF) [5]. Data jsou uložena v řadě souborů ve společném adresáři. Jeden soubor (EF.COM) je vyhrazen pro metadata (verze formátu dat a seznam přítomných datových skupin), jeden soubor (EF.SOD) obsahuje informace o zabezpečení (digitálně podepsané haše všech souborů) a ostatní soubory jsou určeny pro samotná data, která jsou rozdělena na jednotlivé datové skupiny (Data Groups, DG).
V DG1 je uložena strojově čitelná zóna, podobně jako je vytištěna i v pase. V DG2-7 mohou být uloženy biometrické údaje (portrét, otisk prstu, oční duhovka, podpis). DG8-10 popisují bezpečnostní prvky (papírové části) pasu, formát dat však zatím není standardizován. DG11 obsahuje dodatečné data o držiteli a DG12 data o vydavateli pasu. DG13 je určeno pro interní použití vydávajícího státu. DG14 je rezervováno pro další použití (v podstatě již bylo přiděleno pro rozšířené řízení přístupu), DG15 obsahuje veřejný klíč pro aktivní autentizaci. V DG16 mohou být uloženy adresy příbuzných pro podání zprávy v případě nehody.
iné využitia RFID:
Poprvé v české nemocnici: Hlídací čipy
Již příští rok jimi nemocnice označí také malé pacienty v dětské části nemocnice
ďalšie údajné výhody:
Keď si budete do košíka vybaveného RFID čítačkou a displejom ukladať tovar, okamžite sa dozviete nielen cenu konkrétneho produktu, ale aj celkovú cenu nákupu a záručné lehoty všetkých tovarov. Pri pokladni nebudete musieť tovar vykladať, pretože dáta sa do terminálu načítajú automaticky na diaľku a takmer okamžite. Odpadne zdĺhavé čakanie v radoch. Tovar sa navyše bude môcť ešte raz zosnímať a prekontrolovať pri odchode z predajne, aby sa predišlo riziku krádeží.
RFID čipy možno využiť aj v osobných autách, a to nielen v podobe imobilizérov, ale po nastúpení vďaka nim riadiaca jednotka zistí, kto je za volantom, a automaticky mu individuálne upraví sedenie, nastavenie spätných zrkadiel, na audiu zvolí obľúbenú rozhlasovú stanicu a podobne. Technológia RFID môže zvýšiť aj komfort každej domácnosti. Napríklad pomocou (hoci aj implantovaného) čipu zámok na dverách zistí, že prichádzajú domáci, dvere sa otvoria a v interiéri sa rozsvietia svetlá.
RFID v platobných kartách
Európska komisia dnes /12.5.2009/ vydá odporúčanie o používaní inteligentných čipov, prostredníctvom ktorých budú môcť ľudia vykonávať platobné operácie bezkontaktným spôsobom a súčasne napríklad pristupovať do budov cez elektronické turnikety. Zámerom Bruselu je podporiť používanie čipov s technológiou RFID spôsobom, ktorý bude chrániť súkromie a bezpečnosť spotrebiteľa.
Ostáva už len otázkou času kedy nám budú predložené údaje o výhodách implantovania RFID čipu. Budeme tak mať všetko v jednom pre "našu bezpečnosť a pohodlie"
Beštia je pripravená a čaká na každého z nás...
Európa bez hraníc!
Je to niečo o čom snívali starí rodičia dnešnej Európskej Únie , Talian de Gasperi , Francúzi Monet a Shuman a Nemec Adenauer na začiatku paťdesiatych rokov minulého storočia: o takej Európe, ktorá by povolila občanom voľné cestovanie bez hraníc.
krásna idea - keď vtáčka chytajú pekne mu spievajú
o pár rokov neskôr
Rada EÚ vydáva v roku 2004 nariadenie, podľa ktorého budú musieť všetky členské štáty Únie začať vydávať pasy s biometrickými údajmi.V polykarbonátovej doštičke alebo na krycích doskách pasu bude zabudovaný RFID čip, v ktorom bude digitálna fotografia majiteľa a demografické údaje z poslednej stránky pasu. V roku 2007 pribudne otlačok prstu a časom možno aj obraz sietnice oka.
údaje v pase
Struktura dat na čipu vychází z běžného souborového systému čipových karet, kde se adresáře nazývají dedikované soubory (DF) a běžné soubory tzv. elementární soubory (EF) [5]. Data jsou uložena v řadě souborů ve společném adresáři. Jeden soubor (EF.COM) je vyhrazen pro metadata (verze formátu dat a seznam přítomných datových skupin), jeden soubor (EF.SOD) obsahuje informace o zabezpečení (digitálně podepsané haše všech souborů) a ostatní soubory jsou určeny pro samotná data, která jsou rozdělena na jednotlivé datové skupiny (Data Groups, DG).
V DG1 je uložena strojově čitelná zóna, podobně jako je vytištěna i v pase. V DG2-7 mohou být uloženy biometrické údaje (portrét, otisk prstu, oční duhovka, podpis). DG8-10 popisují bezpečnostní prvky (papírové části) pasu, formát dat však zatím není standardizován. DG11 obsahuje dodatečné data o držiteli a DG12 data o vydavateli pasu. DG13 je určeno pro interní použití vydávajícího státu. DG14 je rezervováno pro další použití (v podstatě již bylo přiděleno pro rozšířené řízení přístupu), DG15 obsahuje veřejný klíč pro aktivní autentizaci. V DG16 mohou být uloženy adresy příbuzných pro podání zprávy v případě nehody.
iné využitia RFID:
Poprvé v české nemocnici: Hlídací čipy
Již příští rok jimi nemocnice označí také malé pacienty v dětské části nemocnice
ďalšie údajné výhody:
Keď si budete do košíka vybaveného RFID čítačkou a displejom ukladať tovar, okamžite sa dozviete nielen cenu konkrétneho produktu, ale aj celkovú cenu nákupu a záručné lehoty všetkých tovarov. Pri pokladni nebudete musieť tovar vykladať, pretože dáta sa do terminálu načítajú automaticky na diaľku a takmer okamžite. Odpadne zdĺhavé čakanie v radoch. Tovar sa navyše bude môcť ešte raz zosnímať a prekontrolovať pri odchode z predajne, aby sa predišlo riziku krádeží.
RFID čipy možno využiť aj v osobných autách, a to nielen v podobe imobilizérov, ale po nastúpení vďaka nim riadiaca jednotka zistí, kto je za volantom, a automaticky mu individuálne upraví sedenie, nastavenie spätných zrkadiel, na audiu zvolí obľúbenú rozhlasovú stanicu a podobne. Technológia RFID môže zvýšiť aj komfort každej domácnosti. Napríklad pomocou (hoci aj implantovaného) čipu zámok na dverách zistí, že prichádzajú domáci, dvere sa otvoria a v interiéri sa rozsvietia svetlá.
RFID v platobných kartách
Európska komisia dnes /12.5.2009/ vydá odporúčanie o používaní inteligentných čipov, prostredníctvom ktorých budú môcť ľudia vykonávať platobné operácie bezkontaktným spôsobom a súčasne napríklad pristupovať do budov cez elektronické turnikety. Zámerom Bruselu je podporiť používanie čipov s technológiou RFID spôsobom, ktorý bude chrániť súkromie a bezpečnosť spotrebiteľa.
Ostáva už len otázkou času kedy nám budú predložené údaje o výhodách implantovania RFID čipu. Budeme tak mať všetko v jednom pre "našu bezpečnosť a pohodlie"
Beštia je pripravená a čaká na každého z nás...
10.06.09
Piráti idú do parlamentu
Nečakaný výsledok eurovolieb zaznamenali vo Švédsku. Okrem stálíc ako sociálni demokrati alebo konzervatívna Moderaterna sa do europarlamentu so ziskom 7.1% dostane aj Piratpartiet, ktorú budú reprezentovať pravdepodobne až dvaja zástupcovia (z celkových 18 švédskych poslancov). Pri 43% účasti to znamená asi 200 000 hlasov (v parlamentných voľbách 2006 dostali necelých 35000).
Strana vznikla v januári 2006 s jasným programom - postaviť sa proti spoločnostiam vydobíjajúcim ochranu autorských práv a za legalizáciu zdielania súborov pre osobné použitie.
Predseda Rick Falkvinge pre TorrentFreak povedal: “Cítime, že vietor zavial do našich plachiet. Videli sme predvolebné prieskumy. Ale stáť dnes tu a sledovať obrazovky s volebnými výsledkami...Čo chcete aby som povedal? Nepoviem nič..."
Prudký nárast popularity strana zaznamenala po nedávnom rozsudku nad tvorcami The Pirate Bay. Počet ich členov sa behom krátkej chvíle strojnásobil na skoro 50 000. Program strany mimo otázok autorských práv je vcelku otázny, ale dvojka poslancov strany ktorú reprezentuje pirátska symbolika bude určite spestrením EP. A hádam sa konečne začnú aj oficiálne diskutovať doteraz nedoktnuteľné dogmy...
V Stockholme prirodzene oslavujú stovky členov a priaznivcov...
edit: nakoniec je to predsa len jedno kreslo...
zdroj: http://econoir.blogspot.com/2009/06/pirati-idu-do-parlamentu.html
Strana vznikla v januári 2006 s jasným programom - postaviť sa proti spoločnostiam vydobíjajúcim ochranu autorských práv a za legalizáciu zdielania súborov pre osobné použitie.
Predseda Rick Falkvinge pre TorrentFreak povedal: “Cítime, že vietor zavial do našich plachiet. Videli sme predvolebné prieskumy. Ale stáť dnes tu a sledovať obrazovky s volebnými výsledkami...Čo chcete aby som povedal? Nepoviem nič..."
Prudký nárast popularity strana zaznamenala po nedávnom rozsudku nad tvorcami The Pirate Bay. Počet ich členov sa behom krátkej chvíle strojnásobil na skoro 50 000. Program strany mimo otázok autorských práv je vcelku otázny, ale dvojka poslancov strany ktorú reprezentuje pirátska symbolika bude určite spestrením EP. A hádam sa konečne začnú aj oficiálne diskutovať doteraz nedoktnuteľné dogmy...
V Stockholme prirodzene oslavujú stovky členov a priaznivcov...
edit: nakoniec je to predsa len jedno kreslo...
zdroj: http://econoir.blogspot.com/2009/06/pirati-idu-do-parlamentu.html
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)