Klaus varuje před světovládou

Evropská unie je jen "zahřívačka". Klaus varuje před světovládou
Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 20.11.2010
Zdroj http://www.freeglobe.cz/Articles/267-evropska-unie-je-jen-zahrivacka-klaus-varuje-pred-svetovladou.aspx

Kritizovat Evropskou unii už dnes není nic originálního. Navíc je jen předstupněm něčeho ještě obludnějšího. Prezident Václav Klaus se pouští do polemiky se zastánci tzv. Nového světového řádu.

Kdyby Jiří Pehe představil svou knihu o Václavu Klausovi až koncem roku, možná by poslední kapitolu pojednal jinak. Politolog, který prezidentovi nemůže přijít na jméno, totiž z každého roku Klausovy politické kariéry vybral nejtypičtější událost a po ní kapitolu pojmenoval. U roku 2010 ale nevěděl jakou, a tak pouze vyplivl jedovatou slinu, když napsal, že na prezidentovi je vidět „politické chátrání“ dané především stárnutím. Od Klause prý už nelze čekat nic zásadního a je otázkou, zda má ještě dostatek energie a nových myšlenek, aby se mu podařil politický návrat.

Přitom právě rok 2010 ukazuje, že Klaus si vybral nové stěžejní téma, kterým se chce doma i navenek v příštích letech prezentovat. A míří vysoko. Pustil se totiž do kritiky něčeho, čeho si drtivá většina politiků, novinářů, ale ani občanů dosud nejspíše ani nevšimla.

Být Pehem, kterým naštěstí nejsem, nazval bych proto rok 2010 rokem začátku Klausova boje proti světovládě.

Nové Klausovo téma se přitom nevynořilo zčistajasna, ale je přirozeným vyústěním jeho kritiky evropské integrace, stejně jako údajného globálního oteplování. Téměř po celý rok prezident ve svých vystoupeních naznačoval, že kromě evropeismu a alarmismu ho trápí i další negativní trendy soudobého světa. Mnohé naznačila už kniha KDE ZAČÍNÁ ZÍTŘEK, zvláště její poslední kapitola. Ta, spolu s jen o trochu dříve vydanou knihou vicekancléře Petra Hájka, dala tušit, že se na Hradě připravuje něco nového.

Následovaly projevy na Žofíně, úvaha o úpadku liberalismu, proslov na valném shromáždění OSN či na summitu EU-Asie v Bruselu, ve kterých prezident tu více, tu méně skrytě mluvil o nesmyslnosti konceptu globální vlády.

Pokud ale některé dřívější narážky mohly být ještě považovány za pouhá rýpnutí, pak projev „o smyslu státu“, který přednesl na státní svátek 28. října, byl rovnou pomyslným odkrytím karet i burcujícím troubením k útoku zároveň – prezident představil své nové téma v širších souvislostech a načasováním projevu k výročí vzniku republiky navíc akcentoval, jakým nebezpečím idea světové vlády pro českou státnost je.

Za mnohem větší hrozbu „pro naši národní a státní budoucnost a pro svobodu a demokracii v celém západním civilizačním prostoru“ totiž více než bruselský centralismus označil integrační snahy na ještě vyšší úrovni – na úrovni mezikontinentální, na úrovni celého světa.

Ne snad, že by se mu náhle evropský superstát začal jevit jako nevinný a vzal ho na milost – prorokuje ale, že zde se unifikace nezastaví. Současné integrační pokusy politicky nejvýznamnějších států, které probíhají pod záminkou řešení ekonomických problémů, jsou totiž předstupněm rovnou globální vlády. Všechna ta volání po posílení role G20 a podobných uskupení jsou jen dalším krokem na cestě, na jejímž konci bude svět ovládán z jednoho konkrétního místa planety.

Tato celosvětová vláda bude odtržená od občanů, bude o nich rozhodovat, aniž by ji oni mohli ovlivnit. Takové zřízení už nebude mít s demokracií nic společného, varuje Klaus. Nastane nové uspořádání budoucího světa. V projevu k diplomatům z téhož dne pak myšlenku světovlády označil za zpupnou a domýšlivou snahu „vyvolených“ o vytvoření tzv. Nového světového řádu.

Co vede politika, kterému za dva roky skončí prezidentský mandát, a přesto se na rozdíl od svého předchůdce těší téměř neměnné důvěře občanů, k uchopení tak třaskavého a nebezpečného tématu? Je to obyčejná snaha provokovat, hledat kontroverzní myšlenky a na nich se zviditelňovat, jak by asi napsal pan Pehe? A nebo je prezident bytostně přesvědčen, že je země v ohrožení, a proto bije na poplach a snaží se otevřít debatu o tom, co považuje za stěžejní?

Pro mne, coby člověka, který se tématem Nového světového řádu zabývá (psal jsem o něm už v prázdninové Xantypě), je odpověď nasnadě. Prezident totiž musí dobře vědět, že na laciné zviditelnění a okamžitou popularitu je to téma vysoce nevhodné. Stavět se do cesty elitám usilujícím o globální nadvládu mu totiž nemůže vynést popularitu mezi mocnými. Zapůsobí naopak jako píchnutí do vosího hnízda. A obyčejní lidé zatím ani netuší, že vůbec nějaké plány na převzetí moci nad celým lidstvem existují. Sklízet na tomto poli politické body tak Václav Klaus může až v delším časovém horizontu. Jeho motivace tedy musí být jiná, než okamžitý politický zisk.

Zdá se, že v tuto chvíli naopak hodně riskuje a pouští se do nesnadného zápasu. Takové má ovšem nejraději. Když jako jeden z prvních varoval před plíživou unifikací Evropy, před riziky eura či před ohrožením svobody klimatickým alarmismem, také se mu mnozí smáli, ač mu dnes zpětně dávají za pravdu.

A tak, i když se to asi panu Pehemu líbit nebude, můžeme jen konstatovat, že Klaus není unaven ani myšlenkově vyčerpán. Odhodlání bránit národ před globálním totalitním systémem naopak ukazuje, že je zase o několik kroků napřed.

vyšlo v Xantypě 11/2010